Rubrika: Aktuality

Aktu­ál­ní dění v oblas­ti taneč­ní­ho, pohy­bo­vé­ho a per­for­man­ce art — umění.

Vím, čemu věřím a věřím tomu, odkud vycházím.

Hon­za Malík pat­ří po pět­a­dva­ce­ti letech na vol­né noze k nej­uni­ver­zál­něj­ším osob­nos­tem čes­ké­ho sou­čas­né­ho tan­ce – je inter­pre­tem, peda­go­gem, kurá­to­rem i pro­du­cen­tem pev­ně spja­tým s Kon­zer­va­to­ří Dun­can cen­t­re. Po éře sou­bo­rů NANOHACH a PULSAR nyní spo­lu­pra­cu­je s cho­re­o­gra­f­kou Kate­ři­nou Stu­pec­kou v rám­ci plat­for­my 2VA a v pade­sá­ti letech se zno­vu vra­cí na jeviš­tě v kaf­kov­ském pro­jek­tu Insectum K. Jana Komár­ka, s nímž absol­vo­val svě­to­vé tur­né. Výraz­ně for­mu­je také slo­ven­skou scé­nu: jako dlou­ho­le­tý dra­ma­turg bra­ti­slav­ské­ho NuDan­ce Fes­tu a býva­lý člen komi­se Fon­du na pod­po­ru ume­nia reflek­tu­je sou­čas­nou kul­tur­ně-poli­tic­kou kri­zi a hle­dá kon­krét­ní způ­so­by soli­da­ri­ty, napří­klad rezi­denč­ní­mi poby­ty pro slo­ven­ské tvůr­ce v Diva­dle Ponec. V roz­ho­vo­ru mlu­ví o roz­dí­lech mezi čes­kým a slo­ven­ským tan­cem, o odka­zu Evy Bla­žíč­ko­vé a „čes­ké­ho dun­ca­nis­mu“, o svém dět­ství ve folklor­ním sou­bo­ru i o tom, proč je mu nej­bliž­ší role taneč­ní­ho kurá­to­ra, kte­rý pro­po­ju­je lidi, téma­ta a instituce.

Dekkadancers si splnili sen a uvedli premiéru o legendárním Studiu 54. Studio 54: Disco is not dead !

Studio 54 © Pavel Hejný

Stu­dio 54. Sym­bol svo­bo­dy, extá­ze a pádu. Dek­ka­dan­cers se ve své nové insce­na­ci vra­ce­jí k legen­dár­ní­mu newy­or­ské­mu klu­bu, kte­rý se stal ztě­les­ně­ním eufo­rie sedm­de­sá­tých let i jejím hoř­kým kon­cem. V pro­sto­ru Diva­dla Archa pro­mě­ňu­jí taneč­ní jeviš­tě v zrca­dlo tou­hy po výji­meč­nos­ti a zapo­mně­ní. Ště­pán Pechar a Ondřej Vin­klát roze­hrá­va­jí vel­ko­le­pou show o tělech, kte­rá tan­čí, dokud se neroz­pad­nou, a o slá­vě, kte­rá pohl­cu­je stej­ně… Pokra­čo­vat ve čte­ní Dek­ka­dan­cers si spl­ni­li sen a uved­li pre­mi­é­ru o legen­dár­ním Stu­diu 54. Stu­dio 54: Dis­co is not dead !

Ohlédnutí za mimořádnou divadelní událostí v Sofii

John Malkovich © New York Times

Sta­lo se to sko­ro před rokem 7. lis­to­pa­du 2024! John Mal­ko­vich roz­zu­řil bul­har­ské naci­o­na­lis­ty, pro­tes­to­va­li před národ­ním diva­dlem. Zástu­py extré­mis­tů z celé­ho Bul­har­ska se sje­ly do hlav­ní­ho měs­ta Sofie kvů­li pro­tes­tu pro­ti uve­de­ní nové insce­na­ce v režii holly­wo­od­ské­ho her­ce Joh­na Mal­ko­viche. Budo­va Národ­ní­ho diva­dla Iva­na Vazo­va © Ire­na Iškie­vo­vá Mal­ko­vich go home Diva­del­ní hra z 19. sto­le­tí, kte­rou reží­ro­val… Pokra­čo­vat ve čte­ní Ohléd­nu­tí za mimo­řád­nou diva­del­ní udá­los­tí v Sofii

Tělo jako obraz hran lidskosti

Zamrz­nu­tí – tako­vá bývá obvyk­lá reak­ce na šok či jinou výraz­ně stre­so­vou situ­a­ci. Naše tělo zko­pr­ní, ustr­ne, ztuh­ne, zne­hyb­ní. Jak by ale šok vypa­dal, kdy­by mu bylo poskyt­nu­to tělo a mohl ovlád­nout pro­stor? Tou­to otáz­kou se zabý­va­la čes­­ko-fra­n­­couz­ská cho­re­o­gra­f­ka Marie Gour­da­in, kte­rá s pěti­cí taneč­ní­ků před­sta­vi­la v kul­tur­ní sta­ni­ci Gala­xie svou novin­ku Nezná­mý koe­fi­ci­ent.  Ved­le dráhy cho­re­o­gra­f­ky půso­bí… Pokra­čo­vat ve čte­ní Tělo jako obraz hran lidskosti

Vize nové formy cirkusu: Souhra těla a objektu

Soustředné kruhy soustředění. © Kamil Hauptmann

Zatím­co tra­dič­ní cir­kus sta­věl na domi­nan­ci člo­vě­ka nad zví­ře­tem, jeho sou­čas­ná podo­ba zkou­má rov­no­váhu mezi tělem a před­mě­tem. Novo­cir­ku­so­ví uměl­ci čas­to roz­ví­je­jí dia­log s objek­tem, kte­rý je pro ně part­ne­rem. Per­for­mer Aleš Hrd­lič­ka, půso­bí­cí v oblas­ti sou­čas­né­ho cir­ku­su, ve svém před­sta­ve­ní Orbi­ting Zero sle­du­je ces­tu mezi odpo­rem a spo­lu­pra­cí žong­lo­va­cích kru­hů. Výsled­kem je dojem, že kru­hy nejsou pou­hým nástro­jem, ale v Hrd­lič­ko­vých… Pokra­čo­vat ve čte­ní Vize nové for­my cir­ku­su: Sou­hra těla a objektu

Video týdne 44. Farm in the Cave: Refuge 2025

„Co z člo­vě­ka zůsta­ne, když ztra­tí úze­mí?“ Refu­ge 2025 při­ná­ší dal­ší kapi­to­lu tvor­by sou­bo­ru Farm in the Cave. Fyzic­ké diva­dlo Vili­a­ma Dočo­lo­man­ské­ho zkou­má hra­ni­ce pohy­bu, úna­vy i iden­ti­ty – tam, kde tělo nahra­zu­je slo­va a pro­stor se stá­vá poli­tic­kým. V pra­chu, hlu­ku a tichu se ode­hrá­vá zápas o pří­tom­nost, o mož­nost pře­žít v době, kdy je domov stá­le nejis­těj­ší pojem. Pro­jekt pro­po­ju­je taneč­ní, hudeb­ní a vizu­ál­ní rovi­nu… Pokra­čo­vat ve čte­ní Video týd­ne 44. Farm in the Cave: Refu­ge 2025

Vlasta z bažin paměti

Vlasta © Richard Pešek jr.

Taneč­ní dokudra­ma cho­re­o­gra­f­ky Ale­ny Peš­ko­vé pod­le sku­teč­né­ho pří­bě­hu Vlas­ty Čápo­vé nasvě­cu­je tělo a paměť v jejich jedi­neč­ném spo­je­ní. Slo­vo zde totiž není od toho, aby vypo­ví­da­lo o boles­ti, to pře­ná­chá­vá tělu. Vlas­ta je cho­re­o­gra­fic­ký por­trét ženy, kte­rá se sta­la svěd­ky­ní i žalob­ky­ní své doby a odmít­la roli obě­ti. Před­sta­ve­ní tema­ti­zu­je pro­po­je­ní fašis­mu sla­bých mužů a násil­ní­ků s fašis­mem poli­tic­kým, uka­zu­je, jak bez­o­hled­nost vytvá­ří… Pokra­čo­vat ve čte­ní Vlas­ta z bažin paměti

Vyšňořme se! Nestbeschmutzer v kapli křížů

V Kapli křížů měla premiéru voicebandová inscenace Jandlových textů Vyšňořme se! brněnského Ústafu.

Z bás­ní Ernsta Jan­d­la vyrost­la v péči cho­van­ců Ústa­fu voice­ban­do­vá insce­na­ce, kte­rá se nebo­jí ryt­mu, zvu­ku, ale ani ticha a přes­ně nača­so­va­né­ho ges­ta. Dan Pavlík v inte­li­gent­ní a nápa­di­té režii se Štur­mo­vým voice­ban­do­vým těle­sem pro­mě­ňu­je Jan­dlo­vy tex­ty ve zvu­ko­vou parti­tu­ru, v níž se ozý­vá dru­há svě­to­vá vál­ka, dět­ská vzpo­mín­ka i gro­tesk­ní jazy­ko­vá hra. Nesmy­sl je osmy­sl­něn, absur­di­ta oží­vá kaž­do­den­ní zku­še­nos­tí. Je… Pokra­čo­vat ve čte­ní Vyšňoř­me se! Nest­be­schmu­t­zer v kap­li křížů

Jedenáct dimenzí těla. Bang Bang Manuela Roque na Bratislavě v pohybe

Manuel Roque a Nils Levazeux © Sarah Chelhot

Ve svém sólo­vém díle BANG BANG (pre­mi­é­ra v roce 2017) se Manu­el Roque vra­cí k základ­ní zku­še­nos­ti pohy­bu, těla a vytr­va­los­ti. Toto je více než cho­re­o­gra­fie, jde o intim­ní vyjá­d­ře­ní auten­tic­ké­ho posto­je, v němž se tanec stá­vá opět ritu­á­lem, vytr­že­ním z běž­né­ho toku živo­ta. Dílo, jež uza­vře­lo letoš­ní 29. roč­ník fes­ti­va­lu Bra­ti­sla­va v pohy­be, umož­ňu­je tělu vyjá­d­řit se v nej­bo­jov­něj­ší a nej­zou­fa­lej­ší, nej­vol­něj­ší podo­bě. Kanad­ský cho­re­o­graf… Pokra­čo­vat ve čte­ní Jede­náct dimen­zí těla. Bang Bang Manu­e­la Roque na Bra­ti­sla­vě v pohybe

Nominace na Ceny Thálie

Ceny Thá­lie 2025 budou už 32. roč­ní­kem pres­tiž­ní­ho oce­ně­ní, kte­ré Herec­ká aso­ci­a­ce udí­lí za mimo­řád­né výko­ny i celo­ži­vot­ní mis­trov­ství v oblas­ti jevišt­ní­ho umě­ní. Před­se­do­vé obo­ro­vých porot pro čino­hru, ope­ru, balet, muzi­kál a ope­re­tu, alter­na­tiv­ní a lout­ko­vé diva­dlo ozná­mi­li nomi­na­ce 15. říj­na 2025. I my v redak­cích taneč­ních peri­o­dik máme z letoš­ní­ho výbě­ru vel­kou radost. Romi­na Con­tre­ras jako Manon © Ser­ghei Gher­ciu Slav­nost­ní… Pokra­čo­vat ve čte­ní Nomi­na­ce na Ceny Thálie