De Dansers: Hush

Hush © De Dansers

Devá­tý den se mla­dé i dospě­lé pub­li­kum pono­ři­lo do pří­bě­hu let­ních lásek, do ryt­mu večer­ní plá­že, do dru­hé­ho hla­su, kte­rý vás dopro­vá­zí, kam­ko­liv jde­te. Nizo­zemští De Dan­sers při­vez­li na fes­ti­val Think Big! pří­běh Hush, v němž se tiše­ní (hush) scho­vá­va­lo do mezer mezi výkři­ky. Ruka na rame­ni, taneč­ní­ci a hudeb­ní­ci se oci­ta­jí na pome­zí taneč­ní­ho před­sta­ve­ní a popo­vé­ho koncertu.

Hush © Baart Grietens

Insce­na­ci ote­ví­rá volá­ní … nej­pr­ve osa­mě­lé, jako by dotyč­ný čekal na ozvě­nu. Jako opuš­tě­ný vlk, kte­rý hle­dá zby­tek smeč­ky. A nachá­zí. Volá­ní se vra­cí. Ze čtyř stran, asi tři minu­ty se ztrá­cí­me ve „vlčím“ volá­ní, až se naše pozor­nost zasta­ví nad bube­ní­kem (Guy Cor­ne­ille): „it’s sca­ry, so ple­a­se don’t be wea­ry, wha­te­ver is hea­vy, but I know you’re strong.“ Za šepo­tu posled­ních ver­šů vchá­zí Hans Ver­mu­nt v lně­né koši­li, doslo­va vtan­čí na osvět­le­né molo, na němž se postup­ně seřa­dí všich­ni akté­ři: Yoko Have­man sto­jí ozá­ře­ná svět­lem na mole, pokle­ká na jed­no kole­no, jako by něco chtě­la… pros­tým ges­tem ruky ale dává naje­vo, že už netou­ží. Zní zvu­ky moře, vět­ru a klid­né, na stru­ny špa­něl­ky vybrn­ká­va­né melo­die. Marie Kha­tib-Sha­hi­di jako by pře­kva­pe­ním vykřik­la, na scé­nu vbí­há Ruben von Asselt, jenž poleč­ně s Kha­tib-Sha­hi­di odtan­čí od Have­man. Zní špa­něl­ka a gui­ro, jehož zvuk se postup­ně zin­ten­ziv­ňu­je a zesi­lu­je, na což taneč­ní­ci rea­gu­jí prv­ky bojo­vé­ho tan­ce a posto­jů. Have­man a Hans Ver­mu­nt se spo­ju­jí ve dvoj­hla­se, v tom­zvuk strun uti­chá, pohyb se usta­lu­je, a začí­ná vále­ní se. Při­bý­va­jí swin­go­vé a jaz­zo­vé tóny, atmo­sfé­ra evo­ku­je klid­ný večer na bře­hu moře, snad na rivi­é­ře, akté­ři se začnou navzá­jem pod­pí­rat a pře­ta­ho­vat, čas­to se drží za záty­lek a za krk, s před­klo­ně­ný­mi hla­va­mi se vyma­ňu­jí ze sevře­ní dru­hé­ho. Na molu se roz­zá­ří tři lampy.

Všich­ni běha­jí po molu, Hans Ver­mu­nt zno­vu bere do rukou špa­něl­ku, Kha­tib-Sha­hi­di se tulí k Ver­mu­n­to­vi – on se na ní ale zavě­sí, jako by se pokou­še­li o re-enact­ment slav­né foto­gra­fie Joh­na Len­no­na a Yoko Ono, ona jej pova­líá, a stoup­ne mu na hrud­ník, on vsta­ne, a chví­li ji nese na zádech. Setmí se, vidí­me pou­ze Have­man a Kha­tib-Sha­hi­di na molu, jak obě tře­pou dla­ně­mi, jež drží nad hla­va­mi. Hud­ba při­po­mí­ná bala­dy Fili­pa Topo­la. „Make it rain,“ zazní­vá z jeviš­tě. Všich­ni se pře­sou­va­jí na molo, saxo­fo­nis­ta zůstá­vá vza­du, před ním tan­cu­je van Asselt. Zby­lá čtve­ři­ce se od mola oddě­lu­je. Ver­mu­nt jako by cho­dil na mís­tě, a prud­ce se při­tom „odrá­žel“ pomo­cí lok­tů. Cor­ne­ille tan­cu­je kolem Kha­tib-Sha­hi­di, a po celou dobu jako by nej­pr­ve ze sebe, a poslé­ze i z ní setřá­sal kapič­ky deš­tě. Have­man kle­čí před Wan­nes De Porrem, kte­rý hra­je na kla­vír, poslé­ze se ale pře­sou­vá k Kha­tib-Sha­hi­di, a spo­leč­ně tan­cu­jí na molu. De Porre a Have­man zůstá­va­jí spo­lu. Usí­ná­ní ulé­há­ní. Saxofon. 

Wan­nes de Porre a Yoko Have­man © Baart Grietens

De Dan­sers je sou­bor tanečníků/tanečnic a hudebníků/hudebnic z Utrech­tu, kte­rý vedou cho­re­o­gra­f­ka a taneč­ni­ce Jose­phi­ne van Rhe­e­nen a skla­da­tel a hudeb­ník Guy Cor­ne­ille. Jejich „taneč­ní kon­cer­ty“ jsou orga­nic­kým setká­ním sou­čas­né­ho tan­ce a živé hud­by. S hra­vou anar­chií vyprá­vě­jí pří­běhy, kte­rým kaž­dý rozu­mí. De Dan­sers vytvá­ří sklad­by pro­ti poci­tu nehybnosti.

De Dan­sers: Hush. Kon­cept: Guy Cor­ne­ille, Jose­phi­ne van Rhe­e­nen, Cho­re­o­gra­fie: Jose­phi­ne van Rhe­e­nen spo­leč­ně se sou­bo­rem, Živá hud­ba a tanec: Ruben van Asselt, Guy Cor­ne­ille, Yoko Have­man, Marie Kha­tib-Sha­hi­di, Wan­nes De Porre, Hans Ver­mu­nt, Vyba­ve­ní a svě­tel­ný design: Tim­me Afschrift, Kos­týmy: Car­lijn Peter­me­i­jer, Ton­tech­nik: Chieljan van der Hoek, Jorn Kor­to­oms, Mees van Oos­ter­hout, Dra­ma­tur­gie: Moniek Mer­kx Production

Od Tomáš Kubart

Tomáš Kubart je vědecko-výzkumný pracovník Oddělení pro výzkum moderního českého divadla na Ústavu pro českou literaturu AV ČR, a Kabinetu pro studium českého divadla IDU. Zabývá se performativitou, zejména českým akčním uměním a vídeňským akcionismem, a českým dramatem dvacátého století.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *