Někdy není potřeba velké gesto ani efektní tempo, aby vznikl silný jevištní zážitek. Právě to připomíná Adagietto v podání Anny Polikarpové a Ivana Urbana — choreografie, která stojí na přesnosti, důvěře a emocích, jež se nesnaží diváka ohromit, ale zasáhnout. V propojení s Mahlerovou hudbou vzniká křehký, soustředěný obraz blízkosti, ticha a vnitřního napětí. Je to ukázka tance, který nepotřebuje okázalost, protože jeho […]

