Hra se skleněnými … pěnami

Co dělat, když začí­ná­me zapo­mí­nat? Mysl si osvo­ji­la růz­né způ­so­by, jak zazna­me­ná­vat vnitř­ní pro­ce­sy a ucho­vá­vat vzpo­mín­ky. Ale má své vlast­ní for­my pamě­ti také tělo? Odbor­ní­ci hovo­ří o „palá­cích mys­li“, zatím­co tělo si pama­tu­je jinak – skr­ze smys­ly, pohyb, dotek. Tělo je tu nejen nosi­te­lem minu­los­ti, ale samo se stá­vá kra­ji­nou, v níž se paměť ode­hrá­vá. Tuto těles­nou… Pokra­čo­vat ve čte­ní Hra se skle­ně­ný­mi … pěnami

Bdění

Balet­ní večer pre­zen­tu­je tvor­bu před­ních sou­čas­ných cho­re­o­gra­fů Jiří­ho Kyli­á­na a Nacha Dua­ta. Nacho Dua­to­vi jsme již věno­va­li pozor­nost během mni­chov­ské­ho poby­tu v tanzne­tz, cho­re­o­gra­fii Whi­te Dark­ness: Kro­mě ní při­ne­sl brněn­ský balet nastu­do­vá­ní jeho star­ší cho­re­o­gra­fie Gna­wa , a Sle­epless Jiří­ho Kyli­á­na, s nímž Dua­to spo­lu­pra­co­val v Neder­lands Dans The­a­ter. Gna­wa © Voj­těch Brt­nic­ký Bdě­ní tak slu­ču­je bale­ty mezi­ná­rod­ně respek­to­va­ných tvůr­ců.… Pokra­čo­vat ve čte­ní Bdě­ní

„Prokletý a vyvržený je každý člověk, když se sám vzdá.“ Tmavomodrý Ježek ve vile Löw-Beer

Letoš­ní rok při­ne­sl něko­lik diva­del­ních a taneč­ních insce­na­cí, vypra­vu­jí­cích pří­běh čes­ké­ho skla­da­te­le a kla­ví­ris­ty Jaro­sla­va Jež­ka. Ta Pro­AR­Tu, jež měla 9. pro­sin­ce letoš­ní­ho roku sty­lo­vě pre­mi­é­ru v brněn­ské vile Löw-Beer, se pod názvem „Tma­vo­mod­rý Ježek” dotý­ká nej­hlub­ších vrs­tev skla­da­te­lo­vy osob­nos­ti: Vzta­hu k hud­bě, přá­te­lům, ženám, k vlas­ti. Pro­myš­le­ná a pub­li­ku pří­stup­ná dra­ma­tur­gie Mar­ti­na Dvo­řá­ka vykres­lu­je ve vní­ma­vě zvo­le­ných scé­nách Jež­ka jako… Pokra­čo­vat ve čte­ní „Pro­kle­tý a vyvr­že­ný je kaž­dý člo­věk, když se sám vzdá.“ Tma­vo­mod­rý Ježek ve vile Löw-Beer

Vyjdu z lesa, vyjmu páteř ze svého hřbetu a budu ji mít místo meče

Taneč­­ně-diva­­­del­­ní insce­na­ce Vyjdu z lesa, vyjmu páteř ze své­ho hřbe­tu a budu ji mít mís­to meče v režii Tere­zy Krčá­lo­vé a cho­re­o­gra­fii Kate­ři­ny Stu­pec­ké a Hele­ny Rata­jo­vé měla pre­mi­é­ru 8. 9. 2023, a 15. 12. 2024 bude­te mít jed­nu z posled­ních pří­le­ži­tos­tí k její­mu shléd­nu­tí. Je posta­ve­na na šest­nác­ti scé­nách dra­ma­tic­ké před­lo­hy bělo­rus­ké dra­ma­tič­ky, vystu­pu­jí­cí pod pseu­do­ny­mem noname67, a je syro­vá, suro­vá a osl­ni­vá: „Pra­vi­dla… Pokra­čo­vat ve čte­ní Vyjdu z lesa, vyjmu páteř ze své­ho hřbe­tu a budu ji mít mís­to meče

Ohromit teens tancem? Představení On/ Off to s přehledem dokázalo!

V taneč­ním stu­diu Ago­ra de la dan­se v srd­ci kul­tur­ní čtvr­ti Mon­tré­a­lu se roz­to­čil roz­měr­ný běžec­ký pás a na něj vysko­či­li čty­ři taneč­ní­ci ve skvě­lé for­mě. Není řeč o před­sta­ve­ní Run­ners z pro­duk­ce Cirk La Puty­ka, ale o svě­ží cho­re­o­gra­fii s názvem On/Off tvůr­ce Jacque­se Pou­­­li­­na-Deni­­se. Funkč­ní pro­po­je­ní atrak­tiv­ní­ho taneč­ní­ho slov­ní­ku s hudeb­ní kom­po­zi­cí a situ­ač­ní dra­ma­tur­gií kata­pul­to­va­lo On/Off k upřím­né­mu obdi­vu. Ostat­ně, plný sál divá­ků v teens věku ohro­me­ně… Pokra­čo­vat ve čte­ní Ohro­mit teens tan­cem? Před­sta­ve­ní On/ Off to s pře­hle­dem dokázalo!

Básnění. Běsnění. NORMA 24

Foto: Adéla Vosičková

Fes­ti­val NORMA se po roz­lou­če­ní s ost­rav­ský­mi kuli­sa­mi letos potře­tí konal v pro­sto­rách praž­ské­ho Veletrž­ní­ho palá­ce, kon­krét­ně v kata­kom­bách obý­va­ný­mi Stu­di­em Hrdi­nů. Dra­ma­turg Jan Horák jakož­to vedou­cí osob­nost diva­dla i fes­ti­va­lu nadá­le dbá, aby fun­go­val jako mezi­ná­rod­ní medi­á­tor / kul­tur­ní kurá­tor a v rám­ci fes­ti­va­lu pre­zen­to­val domá­cí i pol­ské tvůr­ce, ale také jejich prů­ni­ky v původ­ní tvor­bě Stu­dia Hrdi­nů.  Ješ­těw evo­lu­ci­náwem Dob­rá… Pokra­čo­vat ve čte­ní Bás­ně­ní. Běs­ně­ní. NORMA 24

Publikováno
V rubrikách Recenze

Shift a Roots: Lali Ayguadé

Cha­risma­tic­ká kata­lán­ská cho­re­o­gra­f­ka Lali Aygu­a­dé při­pra­vi­la během měsíč­ní­ho zkou­še­ní se stu­dent­ka­mi a stu­den­ty 4., 5. a 6. roč­ní­ku dvě cho­re­o­gra­fie, Shift (4. roč.) a Roots (5. a 6. roč.), a obě byly per­fekt­ní, pohy­bo­vě skvě­le zvlád­nu­té, s mno­ha výraz­ný­mi talen­ty. V krás­ném čis­tém blac­kbo­xu Diva­dla Dun­can Cen­t­re jsme měli pří­le­ži­tost sle­do­vat pocti­vou prá­ci plnou „super­be­au­ti­ful ener­gy”, jak svý­mi slo­vy vyjá­d­ři­la spo­lu­prá­ci se… Pokra­čo­vat ve čte­ní Shift a Roots: Lali Ayguadé

Když se jezdec stane koněm. Para Cuatro Jinetes

Dra­ma­tur­gic­ky výji­meč­ný a při­taž­li­vý 28. roč­ník fes­ti­va­lu Bra­ti­sla­va v pohy­be se zavr­šil fúzí fok­ló­ru a sou­čas­né­ho tan­ce v podá­ní špa­něl­ské­ho sou­bo­ru Mucha Mucha­cha, jehož čty­ři cho­re­o­gra­f­ky a inter­pret­ky vyprá­vě­jí pří­běhy na hra­ni­ci fik­ce a sku­teč­nos­ti, fabu­lu­jí o ibiz­ských vli­vech na slav­né Beat­les, neboť „his­to­rič­ky nám vypra­vu­jí o tom, co se sta­lo, ale bás­níř­ky, ty hovo­ří o tom, co by se moh­lo stát.” A na pome­zí… Pokra­čo­vat ve čte­ní Když se jez­dec sta­ne koněm. Para Cua­tro Jinetes

Dekkadancers: and

Čer­stvá novin­ka Dek­ka­dan­cers and zau­ja­la hned v něko­li­ka rovi­nách, zejmé­na dra­ma­tur­gií, téma­tem soci­ál­ní­ho pro­stře­dí jakož­to roz­pa­da­jí­cí­ho se sys­té­mu, ve kte­rém se vzta­hy ztrá­ce­jí, a jeho výkla­dem, jež se v cho­re­o­gra­fii Jiří­ho Pokor­né­ho pro­mě­ni­lo z taju­pl­né­ho poby­tu v kana­li­za­ci v o něco děsi­věj­ší návště­vu vlast­ní­ho nevě­do­mí. Prv­ní reprí­za čer­stvé cho­re­o­gra­fie Jiří­ho Pokor­né­ho a Dek­ka­dan­cers „and” ve mně evo­ku­je „Chasm” Andrew Ske­el­se (2024), i když… Pokra­čo­vat ve čte­ní Dek­ka­dan­cers: and

Duato/Skeels/Eyal: mnichovský trojboj

V této recen­zi bych se chtěl ohléd­nout za cho­re­o­gra­fic­kým veče­rem, kte­rý jsem měl to štěs­tí shléd­nout v Bavor­ské stát­ní ope­ře (Baye­rische Sta­a­tso­per) v Mni­cho­vě na začát­ku letoš­ní­ho čer­ven­ce. Znal jsem tvor­bu Nacha Dua­ta, jenž začí­nal v Neder­lands Dans The­a­ter s Jiřím Kyli­á­nem, ale tvor­bu Andrew Ske­el­se a uhran­či­vé Sha­ron Eyal jsem neznal. Tro­jdíl­ný cho­re­o­gra­fic­ký večer, při­pra­ve­ný dra­ma­tur­gií Bavor­ské­ho stát­ní­ho bale­tu (Baye­risches… Pokra­čo­vat ve čte­ní Duato/Skeels/Eyal: mni­chov­ský trojboj