Rubrika: Recenze

Mezi šelmou a člověkem: antropologie přežití

HaDi­va­dlo se vyda­lo na vel­mi osob­ní, fyzic­ky i psy­chic­ky nároč­nou ces­tu – do míst, kde se otřá­sá před­sta­va o tom, co to zna­me­ná být člo­vě­kem. Sáh­lo po auto­bi­o­gra­fii fran­couz­ské antro­po­lož­ky Nastassji Mar­tin s názvem Věřit v šel­my, kte­rá popi­su­je její záži­tek z úto­ku med­vě­da v sibiř­ské divo­či­ně, násled­nou rekon­va­lescen­ci i vnitř­ní pro­mě­nu. Pří­běh, kte­rý by jiní tvůr­ci moh­li snad­no pře­ta­vit v pate­tic­ký pří­běh o pře­ži­tí,… Pokra­čo­vat ve čte­ní Mezi šel­mou a člo­vě­kem: antro­po­lo­gie přežití

Trávit čas s Dancetopií – o venkovské i libeňské verzi

Ve sna­ze respek­to­vat gen­de­ro­vě inklu­ziv­ní ráz akce se v tom­to tex­tu pou­ží­vá odpo­ví­da­jí­cí jazyk tam, kde se hovo­ří pří­mo o par­ti­ci­pu­jí­cích. Dru­hý roč­ník mezi­ná­rod­ní­ho sym­posia Dan­ce­to­pia, kte­rý pro­bě­hl v červ­nu, pro­po­jil profesionály*ky nej­růz­něj­ších národ­nos­tí z oblas­ti tan­ce s lid­mi, kte­ří nema­jí taneč­ní nebo tře­ba ani umě­lec­ké záze­mí, ale zají­má je sou­čas­ný vývoj obo­ru. Letoš­ní Dan­ce­to­pia zamě­ře­ná na eko­lo­gii a rege­ne­ra­ci se ode­hrá­va­la pře­de­vším ve… Pokra­čo­vat ve čte­ní Trá­vit čas s Dan­ce­to­pií – o ven­kov­ské i libeň­ské verzi

Kdo to vlastně tančil? 

V rám­ci fes­ti­va­lu Slo­ven­ská taneč­ná plat­for­ma 2025 uve­dl Michal Heri­ban 29. květ­na v bra­ti­slav­ském Štúdiu 12 své introspek­tiv­ní taneč­ní sólo Ja som pla­ce­bo. V této fyzic­ky nároč­né a séman­tic­ky vrs­tev­na­té per­for­man­ci zkou­má vliv pod­vě­do­mí, pamě­ti a návy­ků na naše vní­má­ní sebe sama a okol­ní­ho svě­ta. Slo­ven­ské­ho cho­re­o­gra­fa a taneč­ní­ka Micha­la Heri­ba­na zná­me v Čechách z půso­be­ní v sou­bo­ru Jany Bur­kiewic­zo­vé Bur­ki & Com (The Sun, 2024), a Len­ka Vag­ne­ro­vá… Pokra­čo­vat ve čte­ní Kdo to vlast­ně tančil? 

„Soutok“ kulturních vjemů jako argument proti etnocentrismu: Confluence Angely Nwagbo

Téma 28. roč­ní­ku Diva­del­ní flóry „Rov­nost“ při­nes­lo širo­kou šká­lu mož­ných per­spek­tiv nahlí­že­ní na toto téma a kon­krét­ních oblas­tí, kde se tato idea může jevit pro­ble­ma­tic­ky dosa­ži­tel­ná. Mimo jiné do této mozai­ky výpo­vě­dí zapadla i autor­ská taneč­ní insce­na­ce per­for­mer­ky Ange­ly Nwag­bo CONFLUENCE, uve­de­ná 12. květ­na 2025 v S‑klubu v Olo­mou­ci jakož­to sou­část taneč­­ně-pohy­­­bo­­vé lin­ky fes­ti­va­lo­vé­ho pro­gra­mu. Insce­na­ce, kte­rá vze­šla z autor­či­ny… Pokra­čo­vat ve čte­ní „Sou­tok“ kul­tur­ních vje­mů jako argu­ment pro­ti etno­cen­t­ris­mu: Con­flu­en­ce Ange­ly Nwagbo

Surrealistická symfonie: Magrittovy světy na divadelní scéně

V praž­ském Diva­dle D21 se na sklon­ku dub­na 2025 ote­vře­la brá­na do sno­vé­ho vesmí­ru. Dvou­den­ní hos­to­vá­ní mexic­­ko-bra­­­zi­l­ské­­ho sou­bo­ru Alqui­mia Escé­ni­ca zde nabíd­lo insce­na­ci r3gla de tr3s ‒ dílo, kte­ré pře­kra­ču­je hra­ni­ce tan­ce, fyzic­ké­ho diva­dla i vní­má­ní samot­né rea­li­ty. Inspi­ro­vá­ni surre­a­lis­mem malí­ře René­ho Magrit­ta nechá­va­jí tvůr­ci roz­vi­nout milost­ný duet dvou těl, dvou iden­tit. Skr­ze stí­ny, lout­ky a objek­ty sle­du­je­me intim­ní hru… Pokra­čo­vat ve čte­ní Surre­a­lis­tic­ká sym­fo­nie: Magrit­to­vy svě­ty na diva­del­ní scéně

BIPAM Bangkok 2025 – Tanec a rituál 

V břez­nu se co dva roky koná v thaj­ském hlav­ním měs­tě Ban­g­kok Inter­nati­o­nal Per­for­ming Arts Mee­ting (BIPAM). Jde nejen o kurá­to­ro­va­nou pře­hlíd­ku per­for­man­ce urče­nou pro­mo­té­rům, uměl­cům a zájem­cům, ale svým způ­so­bem i o netra­dič­ní výklad­ní skříň, v níž se vysta­vu­jí asij­ské prů­se­čí­ky východ­ní­ho a západ­ní­ho svě­ta, střet kul­tur a národ­nost­ních spe­ci­fik odra­že­ných ve vybra­ných dílech. Pro­stor pro tanec v letoš­ním výbě­ru pat­řil pohy­­­bo­­vě-zvu­­­ko­­vé­­­mu ritu­á­lu… Pokra­čo­vat ve čte­ní BIPAM Ban­g­kok 2025 – Tanec a rituál 

Tělo jako domov aneb sladký život bez střechy nad hlavou

V industri­ál­ním pro­sto­ru praž­ských Jatek78, kde se potká­vá umě­ní s odva­hou a humor se syro­vos­tí, měla 9. dub­na 2024 pre­mi­é­ru taneč­ní insce­na­ce La Dol­ce Vita sou­bo­ru DEKKADANCERS. Nenech­te se ale zmást jejím slad­ce iro­nic­kým názvem. Nabí­zí totiž pří­běh těch, kte­ří balan­cu­jí na okra­ji spo­leč­nos­ti. Šes­ti­ce taneč­ní­ků tu roze­hrá­vá cho­re­o­gra­fic­ký mani­fest o svo­bo­dě, zou­fal­ství i důstoj­nos­ti lidí bez domo­va. Insce­na­ce nevy­ni­ká jen… Pokra­čo­vat ve čte­ní Tělo jako domov aneb slad­ký život bez stře­chy nad hlavou

Hra se skleněnými … pěnami

Co dělat, když začí­ná­me zapo­mí­nat? Mysl si osvo­ji­la růz­né způ­so­by, jak zazna­me­ná­vat vnitř­ní pro­ce­sy a ucho­vá­vat vzpo­mín­ky. Ale má své vlast­ní for­my pamě­ti také tělo? Odbor­ní­ci hovo­ří o „palá­cích mys­li“, zatím­co tělo si pama­tu­je jinak – skr­ze smys­ly, pohyb, dotek. Tělo je tu nejen nosi­te­lem minu­los­ti, ale samo se stá­vá kra­ji­nou, v níž se paměť ode­hrá­vá. Tuto těles­nou… Pokra­čo­vat ve čte­ní Hra se skle­ně­ný­mi … pěnami

Bdění

Balet­ní večer pre­zen­tu­je tvor­bu před­ních sou­čas­ných cho­re­o­gra­fů Jiří­ho Kyli­á­na a Nacha Dua­ta. Nacho Dua­to­vi jsme již věno­va­li pozor­nost během mni­chov­ské­ho poby­tu v tanzne­tz, cho­re­o­gra­fii Whi­te Dark­ness: Kro­mě ní při­ne­sl brněn­ský balet nastu­do­vá­ní jeho star­ší cho­re­o­gra­fie Gna­wa , a Sle­epless Jiří­ho Kyli­á­na, s nímž Dua­to spo­lu­pra­co­val v Neder­lands Dans The­a­ter. Gna­wa © Voj­těch Brt­nic­ký Bdě­ní tak slu­ču­je bale­ty mezi­ná­rod­ně respek­to­va­ných tvůr­ců.… Pokra­čo­vat ve čte­ní Bdě­ní

„Prokletý a vyvržený je každý člověk, když se sám vzdá.“ Tmavomodrý Ježek ve vile Löw-Beer

Letoš­ní rok při­ne­sl něko­lik diva­del­ních a taneč­ních insce­na­cí, vypra­vu­jí­cích pří­běh čes­ké­ho skla­da­te­le a kla­ví­ris­ty Jaro­sla­va Jež­ka. Ta Pro­AR­Tu, jež měla 9. pro­sin­ce letoš­ní­ho roku sty­lo­vě pre­mi­é­ru v brněn­ské vile Löw-Beer, se pod názvem „Tma­vo­mod­rý Ježek” dotý­ká nej­hlub­ších vrs­tev skla­da­te­lo­vy osob­nos­ti: Vzta­hu k hud­bě, přá­te­lům, ženám, k vlas­ti. Pro­myš­le­ná a pub­li­ku pří­stup­ná dra­ma­tur­gie Mar­ti­na Dvo­řá­ka vykres­lu­je ve vní­ma­vě zvo­le­ných scé­nách Jež­ka jako… Pokra­čo­vat ve čte­ní „Pro­kle­tý a vyvr­že­ný je kaž­dý člo­věk, když se sám vzdá.“ Tma­vo­mod­rý Ježek ve vile Löw-Beer