Rubrika: Recenze

Dych­ti­vé fes­ti­va­lo­vé pub­li­kum (komor­něj­ší­ho rázu a z Pra­hy) se může z fas­ci­nu­jí­cích autor­ských zpo­vě­dí těšit už po deset let. Celou deká­du dra­ma­tur­gie fes­ti­va­lu Cir­ko­po­lis před­sta­vu­je intim­ně zemětřas­né lahůd­ky, kte­ré smě­le opouš­tí žánro­vá osidla nové­ho cir­ku­su a ide­o­vě i for­mál­ně uni­ka­jí k odváž­ným expe­ri­men­tům.  Soli­tér­ní. Str­hu­jí­cí. Ori­gi­nál­ní. S pří­mě­sí osa­mě­los­ti i schop­nos­ti arti­ku­lo­vat své poci­ty v artist­ních for­má­tech, ale více arty než artis­tic­kých. Tako­vé a tako­ví… Pokra­čo­vat ve čte­ní V omam­ných Cirkopolích

Insce­na­ce o (ne)svobodě, o gene­ra­ci Z, soci­ál­ních sítích, pohy­bu vše­ho dru­hu, jed­né vál­ce, o tom, co nás roz­dě­lu­je, ale mno­hem více o věcech, kte­ré nás spo­ju­jí. Ten pří­běh dnes zná celý svět a bez ohle­du na to, na kte­ré stra­ně bari­ká­dy sto­jí, se téměř kaž­dé­ho člo­vě­ka (trou­fám si říct nejen Evro­pa­na) sil­ně dotý­ká. Boom vol. 2 je pokra­čo­vá­ním diva­del­ní­ho… Pokra­čo­vat ve čte­ní It is time to be real

Osob­ně musím kon­sta­to­vat, že osla­vy tři­ce­tin Cen­t­ra expe­ri­men­tál­ní­ho diva­dla spl­ni­ly před­po­klá­da­ný účel podob­ných slav­nos­tí – vypla­vi­ly ze dna pamě­ti vesměs pozi­tiv­ní vzpo­mín­ky, daly pocí­tit souná­le­ži­tost setká­vá­ní a při­po­mně­ly mi, že kva­pem stár­nu. Pro­to­že jsem se účast­ni­la fes­ti­va­lo­vé­ho zahá­je­ní plat­for­my Terén a záro­veň zaži­la Diva­dlo U sto­lu; cho­di­la jsem na před­sta­ve­ní pro­jek­tu Jir­ka Kni­ha hle­dá auto­ra, pama­tu­ji pre­mi­é­ru Trap­ných… Pokra­čo­vat ve čte­ní Kaž­dý má svůj CED

Barev­ný, pře­kva­pi­vý, svě­ží, nespou­ta­ný. Přes­ně tako­vý byl letoš­ní roč­ník mezi­ná­rod­ní­ho fes­ti­va­lu nové­ho cir­ku­su a diva­dla Let­ní Let­ná. V prů­běhy nece­lých tří týd­nů zněl v Leten­ských sadech nad­še­ný potlesk, fran­couz­šti­na se téměř sta­la dru­hou mateř­šti­nou a do sbír­ky věr­ných divá­ků při­byl nový fes­ti­va­lo­vý kelí­mek. Zaha­ju­jí­cím sou­bo­rem 19. roč­ní­ku se stal pub­li­kem oblí­be­ný švéd­ský Cir­kus Cir­kör, kte­rý se na fes­ti­val vrá­til… Pokra­čo­vat ve čte­ní Let­ní Let­ná – Hle­dá­ní tolerance

Čas je nedo­stat­ko­vé zbo­ží. Je ho málo a je dra­hý. Měřím dobu, za kte­rý doběh­nu do prá­ce, hodi­ny, kte­ré ješ­tě můžu pro­spat, minu­ty do odjez­du tram­va­je i vte­ři­ny než se mi uva­ří sní­da­ně. Dělám to auto­ma­tic­ky, a i když nesná­ším mate­ma­ti­ku, neu­stá­le počí­tám. Nej­ra­dě­ji bych nepo­čí­ta­la nic, ale jde to vůbec? Tak bychom stih­li všech­no, co chce­me a nemě­li… Pokra­čo­vat ve čte­ní A pak jsem dostal nápad, že si půjdu zaběhat

Před­sta­vi­tel Řeho­ře Sam­sy Ondřej Vin­klát si na scé­ně při­pra­vu­je svůj malý Dogville . — osob­ní pro­stor rámo­va­ný bílou gafou na čer­ném bale­ti­zo­lu. Půdo­rys bez­peč­né­ho úto­čiš­tě, kte­ré se pro­mě­ní v noč­ní můru, mís­to mani­pu­la­ce, pokry­tec­tví a prizma­tem stav­by kla­sic­ké­ho dra­ma­tu i k závě­reč­né kata­stro­fě. Dogville. Až na to, že jde o pohy­bo­vou inter­pre­ta­ci Pro­mě­ny Fran­ze Kaf­ky. Dob­ro­vol­ně při­stu­pu­ji na pro­mě­nu, tedy meta­mor­fó­zu… Pokra­čo­vat ve čte­ní Dob­ré jitro pane Samso

Mír je něco jako zdra­ví. Dokud se nezačne ztrá­cet, při­pa­dá mi jeho přá­ní nebo u kaž­dé­ho pří­pit­ku něco jako nepsa­ná povin­nost. Až do chví­le, kdy se vytrá­cí a v tu chví­li je už  moc těž­ké udě­lat i nepa­tr­ný krok zpět. Letoš­ní Diva­del­ní svět Brno ofi­ci­ál­ně zahá­ji­la insce­na­ce Azyl sou­bo­ru Kibbu­tz Con­tem­po­ra­ry Dan­ce Com­pa­ny (dáke KCDC) s cho­re­o­gra­fií Rami­ho Be´era. KCDC… Pokra­čo­vat ve čte­ní Nauč­te se dýchat.

V momen­tě, kdy vrcho­lil letoš­ní roč­ník fes­ti­va­lu Baza­ar, evi­do­va­li hasi­či napříč kra­ji celé­ho Čes­ka his­to­ric­ky mez­ní počty les­ních požá­rů. Nála­dě nepři­dá­vá ani náhod­né brouz­dá­ní po pře­kla­dech vědec­kých stu­dií o nára­zo­vém napl­ňo­vá­ní kli­ma­tic­kých pre­dik­cí pro rok 2050. Kolaps se zkrát­ka blí­ží. Jak­ko­liv tedy mohl bře­zen 2022 vypa­dat bez­na­děj­ně, byl to prá­vě Baza­ar, kdo v tom­to chmur­ném měsí­ci posky­tl mimo­řád­ně útěš­né… Pokra­čo­vat ve čte­ní Není jak v rybníce

“Při­prav­te si všech­ny pomůc­ky na jed­no mís­to. Najdě­te si pří­jem­ný pro­stor a obklop­te se ale­spoň kous­kem pří­ro­dy. Čajo­vou kon­vič­ku i šál­ky pro­plách­ně­te hor­kou vodou — tím je nahře­je­te… Až si vychut­ná­te prv­ní nálev, může­te stej­ným postu­pem při­pra­vit něko­lik dal­ších. Kaž­dý bude mít ori­gi­nál­ní chuť a aro­ma.” Mul­ti­dis­ci­pli­nár­ní per­for­mer­ka Neja Tomšič na Baza­ar při­vez­la ritu­ál, intim­ní per­for­man­ce pro 10 divá­ků, kte­ří… Pokra­čo­vat ve čte­ní Žije­me na podiv­ném mís­tě, kde sku­teč­ná hod­no­ta kle­čí pod tíhou závis­los­ti na luxus­ních komoditách

Při vzni­ku podti­tu­lu letoš­ní­ho roč­ní­ku fes­ti­va­lu Baza­ar 2022 Migra­ce: Vzdo­ro­vá­ní hroz­bám mož­ná nikdo netu­šil, jak sil­ně bude v aktu­ál­ní poli­tic­ké situ­a­ci v Evro­pě rezo­no­vat. Cho­re­o­graf Ser­giu Matis v insce­na­ci Extincti­on room (hope­less), jejíž před­sta­ve­ní letos pomy­sl­ně zažeh­lo pocho­deň Baza­a­ru, hovo­ři­la o vyhy­nu­tí. Vyhy­nu­tí dru­hu, kme­ne, jedin­ce i svě­ta, jak ho zná­me. Ser­giu zve s mezi­ná­rod­ním týmem (Nico­la Mica­le­ff, Kin­ga Ötvös, Mar­ké­ta… Pokra­čo­vat ve čte­ní Svět je voli­é­ra plná umí­ra­jí­cích ptáků