k performanci K prameni Jakuba Gottwalda a kol. Amerika je země neomezených možností, říká se. Amerika je symbol svobody, říká se, a pro jistotu si to připomíná třiadevadesátimetrovou sochou u břehu. Americký sen má své vlastní heslo na wikipedii. Ale taky je to země, v níž v celku poklidně, podle svého, v souladu se svou krajinou, se svými bohy, duchy, mýty a rituály, žili… Pokračovat ve čtení Konec hraní na indiány
Rubrika: Recenze
Horizont události
Taneční, lépe řečeno performativní řada inscenací na repertoáru přední pražské scény Studio Hrdinů má vazbu na festival NORMA, akci soustředěnou kolem vyhraněného vkusu, osobnosti uměleckého ředitele a dramaturga domu Jana Horáka. V roce 2021 pozval do Veletržního paláce v rámci festivalu pozoruhodné sólo Jumpcore polského performera a choreografa Pawła Sakowicze. Ten v poslední novince končící sezony zahalil Studio Hrdinů do… Pokračovat ve čtení Horizont události
Hladiny PQ
Etiketou letošního ročníku Pražského Quadriennale byla vzácnost – RARE. Široká rozkročenost tématu umožnila naplnit i původní význam latinského adjektiva rarus: „široce rozprostřený“. Chilská instalace vzpomínala na zesnulé učitele během COVIDu, vedle thajského trhovského spektáklu oddechovaly francouzské „vnitřnosti“ města z písku. Archeologií scénografie vás provázelo filipínské karaoke – nejvzácnější na letošním quadriennaále totiž bylo sdílení a „lumbung“ –… Pokračovat ve čtení Hladiny PQ
Podání ruky aneb Etika performativity
V letošním roce slaví brněnská Fakulta výtvarných umění Vysokého učení technického svých třicet let existence. Již od jejího zrodu se v ní utvářel okolo akčního umělce Tomáše Rullera ateliér, který zprvu dostal pojmenování Ateliér videa a multimediální animace. Ruller figuroval v pozici asistenta, vedoucím ateliéru byl vizuální umělec Radek Pilař (1931 – 1993), autor ikonického Rumcajse a významná osobnost českého výtvarného umění… Pokračovat ve čtení Podání ruky aneb Etika performativity
Nebuďte se ze sna. Sněte dál.
Co se vám vybaví, když se řekne “hora”? Kopec, skála, Himálaj nebo snad hora Zkrocená (ikonický snímek Anga Leeho z roku 2005)? Inscenace HORA a choreografie Ohada Naharina nemá ale (podobně jako u většiny kusů Batcheva Dance Company) jeden výklad, správný interpretační směr, vysvětlení nebo návod k pochopení. Baletní soubor Národního divadla Moravskoslezského nahlédnul do tajů HORY v české premiéře… Pokračovat ve čtení Nebuďte se ze sna. Sněte dál.
Lidské tělo jako radost, obava i destrukce – Česká taneční platforma 2023
Ocitla jsem se psychiatrické léčebně nebo postapokalyptickém seriálu? Fantazii se meze nekladou a špatná odpověď neexistuje . Ocitla jsem se totiž na České taneční platformě 2023. Anomální jevy v choreografii Evy Urbanové a interpretaci Joany Simões O týden dřív, než jsem navštívila představení Anomalie, jsem viděla na festivalu Bazaar tančit Evu Urbanovou sólo The Essence (text naleznete ZDE). Performerka… Pokračovat ve čtení Lidské tělo jako radost, obava i destrukce – Česká taneční platforma 2023
Vkročit do příběhu
Se zatajeným dechem uhranut obrazy v šerosvitu, jejich kompozicí, hrou stínů, barvami odstínů, principy minimalismu. Napnutý očekáváním ve velmi pozvolně se stupňujícím tempu od prvních letmých pohybů, hledání těžiště, rovnováhy, možností vzletu i levitace až k okamžiku zlomu, resp. ohybu prvního prutu. Konstrukce dekonstrukce? Vznik, zánik, pomíjivost obrazu i artefaktu na pomezí žánrů a divadelních oborů, přitom beze slov! Tak… Pokračovat ve čtení Vkročit do příběhu
Bazaar 2023 aneb hledání odpovědi na tisíc a jednu otázku
Za časů hlubokých covidových, v roce 2020, jsem seděla v teplákách a dívala se na stream inscenací a diskusí Bazaaru. Letos bez tepláků, zato naživo. S podtitulem Take care, ve mně rezonují jako přetažená struna u kytary. Před dvěma lety to byl poněkud jiný zážitek, přesto zážitek. Jeho součástí byla debata s Kristinou Norman – autorkou a performerkou projektu Lighter than Woman, který… Pokračovat ve čtení Bazaar 2023 aneb hledání odpovědi na tisíc a jednu otázku
V omamných Cirkopolích
Dychtivé festivalové publikum (komornějšího rázu a z Prahy) se může z fascinujících autorských zpovědí těšit už po deset let. Celou dekádu dramaturgie festivalu Cirkopolis představuje intimně zemětřasné lahůdky, které směle opouští žánrová osidla nového cirkusu a ideově i formálně unikají k odvážným experimentům. Solitérní. Strhující. Originální. S příměsí osamělosti i schopnosti artikulovat své pocity v artistních formátech, ale více arty než artistických. Takové a takoví… Pokračovat ve čtení V omamných Cirkopolích
It is time to be real
Inscenace o (ne)svobodě, o generaci Z, sociálních sítích, pohybu všeho druhu, jedné válce, o tom, co nás rozděluje, ale mnohem více o věcech, které nás spojují. Ten příběh dnes zná celý svět a bez ohledu na to, na které straně barikády stojí, se téměř každého člověka (troufám si říct nejen Evropana) silně dotýká. Boom vol. 2 je pokračováním divadelního… Pokračovat ve čtení It is time to be real