HaDivadlo se vydalo na velmi osobní, fyzicky i psychicky náročnou cestu – do míst, kde se otřásá představa o tom, co to znamená být člověkem. Sáhlo po autobiografii francouzské antropoložky Nastassji Martin s názvem Věřit v šelmy, která popisuje její zážitek z útoku medvěda v sibiřské divočině, následnou rekonvalescenci i vnitřní proměnu. Příběh, který by jiní tvůrci mohli snadno přetavit v patetický příběh o přežití,… Pokračovat ve čtení Mezi šelmou a člověkem: antropologie přežití
Rubrika: Recenze
Trávit čas s Dancetopií – o venkovské i libeňské verzi
Ve snaze respektovat genderově inkluzivní ráz akce se v tomto textu používá odpovídající jazyk tam, kde se hovoří přímo o participujících. Druhý ročník mezinárodního symposia Dancetopia, který proběhl v červnu, propojil profesionály*ky nejrůznějších národností z oblasti tance s lidmi, kteří nemají taneční nebo třeba ani umělecké zázemí, ale zajímá je současný vývoj oboru. Letošní Dancetopia zaměřená na ekologii a regeneraci se odehrávala především ve… Pokračovat ve čtení Trávit čas s Dancetopií – o venkovské i libeňské verzi
Kdo to vlastně tančil?
V rámci festivalu Slovenská tanečná platforma 2025 uvedl Michal Heriban 29. května v bratislavském Štúdiu 12 své introspektivní taneční sólo Ja som placebo. V této fyzicky náročné a sémanticky vrstevnaté performanci zkoumá vliv podvědomí, paměti a návyků na naše vnímání sebe sama a okolního světa. Slovenského choreografa a tanečníka Michala Heribana známe v Čechách z působení v souboru Jany Burkiewiczové Burki & Com (The Sun, 2024), a Lenka Vagnerová… Pokračovat ve čtení Kdo to vlastně tančil?
„Soutok“ kulturních vjemů jako argument proti etnocentrismu: Confluence Angely Nwagbo
Téma 28. ročníku Divadelní flóry „Rovnost“ přineslo širokou škálu možných perspektiv nahlížení na toto téma a konkrétních oblastí, kde se tato idea může jevit problematicky dosažitelná. Mimo jiné do této mozaiky výpovědí zapadla i autorská taneční inscenace performerky Angely Nwagbo CONFLUENCE, uvedená 12. května 2025 v S‑klubu v Olomouci jakožto součást tanečně-pohybové linky festivalového programu. Inscenace, která vzešla z autorčiny… Pokračovat ve čtení „Soutok“ kulturních vjemů jako argument proti etnocentrismu: Confluence Angely Nwagbo
Surrealistická symfonie: Magrittovy světy na divadelní scéně
V pražském Divadle D21 se na sklonku dubna 2025 otevřela brána do snového vesmíru. Dvoudenní hostování mexicko-brazilského souboru Alquimia Escénica zde nabídlo inscenaci r3gla de tr3s ‒ dílo, které překračuje hranice tance, fyzického divadla i vnímání samotné reality. Inspirováni surrealismem malíře Reného Magritta nechávají tvůrci rozvinout milostný duet dvou těl, dvou identit. Skrze stíny, loutky a objekty sledujeme intimní hru… Pokračovat ve čtení Surrealistická symfonie: Magrittovy světy na divadelní scéně
BIPAM Bangkok 2025 – Tanec a rituál
V březnu se co dva roky koná v thajském hlavním městě Bangkok International Performing Arts Meeting (BIPAM). Jde nejen o kurátorovanou přehlídku performance určenou promotérům, umělcům a zájemcům, ale svým způsobem i o netradiční výkladní skříň, v níž se vystavují asijské průsečíky východního a západního světa, střet kultur a národnostních specifik odražených ve vybraných dílech. Prostor pro tanec v letošním výběru patřil pohybově-zvukovému rituálu… Pokračovat ve čtení BIPAM Bangkok 2025 – Tanec a rituál
Tělo jako domov aneb sladký život bez střechy nad hlavou
V industriálním prostoru pražských Jatek78, kde se potkává umění s odvahou a humor se syrovostí, měla 9. dubna 2024 premiéru taneční inscenace La Dolce Vita souboru DEKKADANCERS. Nenechte se ale zmást jejím sladce ironickým názvem. Nabízí totiž příběh těch, kteří balancují na okraji společnosti. Šestice tanečníků tu rozehrává choreografický manifest o svobodě, zoufalství i důstojnosti lidí bez domova. Inscenace nevyniká jen… Pokračovat ve čtení Tělo jako domov aneb sladký život bez střechy nad hlavou
Hra se skleněnými … pěnami
Co dělat, když začínáme zapomínat? Mysl si osvojila různé způsoby, jak zaznamenávat vnitřní procesy a uchovávat vzpomínky. Ale má své vlastní formy paměti také tělo? Odborníci hovoří o „palácích mysli“, zatímco tělo si pamatuje jinak – skrze smysly, pohyb, dotek. Tělo je tu nejen nositelem minulosti, ale samo se stává krajinou, v níž se paměť odehrává. Tuto tělesnou… Pokračovat ve čtení Hra se skleněnými … pěnami
Bdění
Baletní večer prezentuje tvorbu předních současných choreografů Jiřího Kyliána a Nacha Duata. Nacho Duatovi jsme již věnovali pozornost během mnichovského pobytu v tanznetz, choreografii White Darkness: Kromě ní přinesl brněnský balet nastudování jeho starší choreografie Gnawa , a Sleepless Jiřího Kyliána, s nímž Duato spolupracoval v Nederlands Dans Theater. Gnawa © Vojtěch Brtnický Bdění tak slučuje balety mezinárodně respektovaných tvůrců.… Pokračovat ve čtení Bdění
„Prokletý a vyvržený je každý člověk, když se sám vzdá.“ Tmavomodrý Ježek ve vile Löw-Beer
Letošní rok přinesl několik divadelních a tanečních inscenací, vypravujících příběh českého skladatele a klavíristy Jaroslava Ježka. Ta ProARTu, jež měla 9. prosince letošního roku stylově premiéru v brněnské vile Löw-Beer, se pod názvem „Tmavomodrý Ježek” dotýká nejhlubších vrstev skladatelovy osobnosti: Vztahu k hudbě, přátelům, ženám, k vlasti. Promyšlená a publiku přístupná dramaturgie Martina Dvořáka vykresluje ve vnímavě zvolených scénách Ježka jako… Pokračovat ve čtení „Prokletý a vyvržený je každý člověk, když se sám vzdá.“ Tmavomodrý Ježek ve vile Löw-Beer