Produkční a divadelní publicistka orientující se především na loutkové divadlo, bývalá tajemnice časopisu Loutkář, dlouholetá manažerka a tajemnice revue Taneční zóna, redaktorka webového portálu i‑divadlo.cz, zemřela po dlouhé a těžké nemoci 12. 7. 2024.
Kateřino,
znali a setkávali jsme se spolu dlouho. Tuším, že už od prvních ročníků
festivalu …příští vlna/next wave… a pak když jsi pracovala v redakci
Loutkáře, která sídlí těsně vedle Divadelních novin. A od roku 2014 jsme byli propojeni i pracovně, když jsem nastoupil jako šéfredaktor do Taneční zóny, kde jsi byla už několik let tajemnicí. A zůstala jsi jí do
posledních dnů svého života. Pomáhala jsi mi s jejím fungováním tak, že vůbec nevím, jak to nyní zvládnu.
Setkávali jsme se, psali si i volali – pracovně i osobně – těch deset a
možná i víc let často. Vím o Tobě mnohé a vím, jak komplikovaný jsi měla život, který sis vůbec neusnadňovala. Podařilo se Ti najít pevný vztah, klidného a chápajícího muže, narodil se vám vytoužený syn. Přesto Tvá neklidná povaha osamělého jedináčka, s celým světem bojující, kriticky své okolí nahlížející bojovnice Tebou stále smýkala.
Byla jsi stepní vlčicí toužící po nebi nad sebou a propadající se démonům v sobě. Obdivuju takové osobnosti, vím, že to nemají v životě lehké. Ani Ty jsi neměla.
Měl jsem Tě rád, Kateřino, i když jsi mě často děsila svou urputností
jít si za svými životními vizemi i za cenu sebeničení. Toužila jsi být
součástí divadelní komunity a dařilo se Ti to. Děkuju Ti za vše, co jsi
pro Taneční zónu udělala. Stala jsi se její i mou součástí stejně jako
prsty či tepna. V redakci Taneční zóny i mém srdci a mysli navždy
zůstane po Tobě z těla vytržený drát.
Soustrast všem blízkým a příbuzným, především tatínkovi, manželovi a synovi Jarouškovi, který – jak jsi mi řekla při našem posledním setkání v motolské nemocnici tuto sobotu – měl v šesté třídě na konci školního roku vyznamenání. Nežila jsi nadarmo. Zanechalas po sobě další život a po tom jsi vždy toužila.
R.I.P.
