Taneční zóna

Insce­na­ce o (ne)svobodě, o gene­ra­ci Z, soci­ál­ních sítích, pohy­bu vše­ho dru­hu, jed­né vál­ce, o tom, co nás roz­dě­lu­je, ale mno­hem více o věcech, kte­ré nás spo­ju­jí. Ten pří­běh dnes zná celý svět a bez ohle­du na to, na kte­ré stra­ně bari­ká­dy sto­jí, se téměř kaž­dé­ho člo­vě­ka (trou­fám si říct nejen Evro­pa­na) sil­ně dotý­ká. Boom vol. 2 je pokra­čo­vá­ním diva­del­ní­ho… Pokra­čo­vat ve čte­ní It is time to be real

Osob­ně musím kon­sta­to­vat, že osla­vy tři­ce­tin Cen­t­ra expe­ri­men­tál­ní­ho diva­dla spl­ni­ly před­po­klá­da­ný účel podob­ných slav­nos­tí – vypla­vi­ly ze dna pamě­ti vesměs pozi­tiv­ní vzpo­mín­ky, daly pocí­tit souná­le­ži­tost setká­vá­ní a při­po­mně­ly mi, že kva­pem stár­nu. Pro­to­že jsem se účast­ni­la fes­ti­va­lo­vé­ho zahá­je­ní plat­for­my Terén a záro­veň zaži­la Diva­dlo U sto­lu; cho­di­la jsem na před­sta­ve­ní pro­jek­tu Jir­ka Kni­ha hle­dá auto­ra, pama­tu­ji pre­mi­é­ru Trap­ných… Pokra­čo­vat ve čte­ní Kaž­dý má svůj CED

Barev­ný, pře­kva­pi­vý, svě­ží, nespou­ta­ný. Přes­ně tako­vý byl letoš­ní roč­ník mezi­ná­rod­ní­ho fes­ti­va­lu nové­ho cir­ku­su a diva­dla Let­ní Let­ná. V prů­běhy nece­lých tří týd­nů zněl v Leten­ských sadech nad­še­ný potlesk, fran­couz­šti­na se téměř sta­la dru­hou mateř­šti­nou a do sbír­ky věr­ných divá­ků při­byl nový fes­ti­va­lo­vý kelí­mek. Zaha­ju­jí­cím sou­bo­rem 19. roč­ní­ku se stal pub­li­kem oblí­be­ný švéd­ský Cir­kus Cir­kör, kte­rý se na fes­ti­val vrá­til… Pokra­čo­vat ve čte­ní Let­ní Let­ná – Hle­dá­ní tolerance

Čas je nedo­stat­ko­vé zbo­ží. Je ho málo a je dra­hý. Měřím dobu, za kte­rý doběh­nu do prá­ce, hodi­ny, kte­ré ješ­tě můžu pro­spat, minu­ty do odjez­du tram­va­je i vte­ři­ny než se mi uva­ří sní­da­ně. Dělám to auto­ma­tic­ky, a i když nesná­ším mate­ma­ti­ku, neu­stá­le počí­tám. Nej­ra­dě­ji bych nepo­čí­ta­la nic, ale jde to vůbec? Tak bychom stih­li všech­no, co chce­me a nemě­li… Pokra­čo­vat ve čte­ní A pak jsem dostal nápad, že si půjdu zaběhat

Před­sta­vi­tel Řeho­ře Sam­sy Ondřej Vin­klát si na scé­ně při­pra­vu­je svůj malý Dogville . — osob­ní pro­stor rámo­va­ný bílou gafou na čer­ném bale­ti­zo­lu. Půdo­rys bez­peč­né­ho úto­čiš­tě, kte­ré se pro­mě­ní v noč­ní můru, mís­to mani­pu­la­ce, pokry­tec­tví a prizma­tem stav­by kla­sic­ké­ho dra­ma­tu i k závě­reč­né kata­stro­fě. Dogville. Až na to, že jde o pohy­bo­vou inter­pre­ta­ci Pro­mě­ny Fran­ze Kaf­ky. Dob­ro­vol­ně při­stu­pu­ji na pro­mě­nu, tedy meta­mor­fó­zu… Pokra­čo­vat ve čte­ní Dob­ré jitro pane Samso

Mír je něco jako zdra­ví. Dokud se nezačne ztrá­cet, při­pa­dá mi jeho přá­ní nebo u kaž­dé­ho pří­pit­ku něco jako nepsa­ná povin­nost. Až do chví­le, kdy se vytrá­cí a v tu chví­li je už  moc těž­ké udě­lat i nepa­tr­ný krok zpět. Letoš­ní Diva­del­ní svět Brno ofi­ci­ál­ně zahá­ji­la insce­na­ce Azyl sou­bo­ru Kibbu­tz Con­tem­po­ra­ry Dan­ce Com­pa­ny (dáke KCDC) s cho­re­o­gra­fií Rami­ho Be´era. KCDC… Pokra­čo­vat ve čte­ní Nauč­te se dýchat.