V hiphopovém tanečním představení Unsolved kombinuje tchaj-wanská choreografka Fang Yun Lo částečně autobiografické zkoumání vlastní rodinné historie na svém rodném ostrově s aktuálními politickými otázkami: Kde je člověk vlastně doma? Je to tam, kde mu rozumí? A co když on nerozumí jim? Co když babička zpívá při vaření japonské písně, občas mluví Hakka a občas mandarínštinou, ale málokdy tchaj-wansky? Jak se mladá generace staví ke zděděným konfliktům, které generace jejich rodičů nedokázala vyřešit? Co s čtyřpatrovým domem, v němž už nikdo nechce bydlet, ale nikdo ho nechce ani zbořit?

Unsolved © Yu-Quan Lin
Fang Yun Lo obsadila do své choreografie tchaj-wanského performera a hiphopového tanečníka Chih Wen Chunga, jehož nechá procházet opuštěným rodinným domem duchů, a promítat na zaprášené promítací plátno obrazy bezpečí, mládí, rodiny a rodinných konfliktů, historických událostí a nezodpovězených otázek. Věci a obrazy se sami stávají vypravěči. Živá kamera proniká do jejich tkání, v jeden okamžik doslova můžeme spočítat póry na Chungově nose a tváři. Video designérka Hanna Linn Ernst vytváří komplexní svět plný časových skoků a iluzí, jehož atmosféru umocňuje hudba Patrika Zosseho.

Unsolved © Fang Yun Lo
Chih Wen Chung předstupuje zleva před nazelenalý paraván, zatímco v pravé části scény stojí nasvícený model jakéhosi hotelu (tak se jeví na první pohled, ale z vyprávění pochopíme, že jde o rodinný dům), asi 70x50x20 centimetrů, umístěný na pojízdném stolku o výšce cca 70 cm. Začíná vyprávět: dům, jehož maketu vidíme v pravé části scény, a později se odkryje i jeho zmenšený půdorys na podlaze scény, postavil jeho otec v roce 1976. Čtyřpatrový dům dnes zeje prázdnotou, „jako skořápka kraba poustevníka“, nikdo v něm nechce žít, ale nikdo ho nechce ani zbořit. Maketu domu v tu chvíli odváží Yi-Jou Chuang. „Pro hodně lidí je obtížné, téměř nemožné, uchopit vlastní děství, a nějak o něm vyprávět,“ pokračuje ve vyprávění Chung. Na paraván jsou za zvuků rušivých signálů promítány obrazy a scény ze skutečného domu, ale brzy jsou nahrazeny záběry z jeho makety, která je v tu chvíli schovaná kdesi za paravánem.

Unsolved © Fang Yun Lo
Detailní záběry makety, jež silně připomínají kyperskou instalaci na posledním Pražském quadriennále, jsou doprovázeny izochronními zvuky, jež jsou rovnoměrně rozloženy ve zvukové ploše, a postupně gradují, neseny dominantní linií hlubokých tónů tlustých strun, a kovových dopadů olověných kuliček, kdesi v prostoru velké haly. Chung několikrát využije ilustrativního efektu, v němž je na plátno promítaný skutečný prostor domu, nejprve zvnějšku, a pak jím manipuluje pomocí paravánu: na něj jsou totiž promítány vchodové dveře, které „otevře“ křídlem paravánu. Něco podobného udělá v závěru inscenace, kdy se na světlé plátno promítají okna, jež Chung prořízne nožem z druhé strany plátna přesně v jejich čtvercovém tvaru. Chung, podle slov příběhu, vyrůstal v rodině Hakků, etnické podmnožiny Hanů, kteří často utíkali před nepokoji v severočínských provinciích, a jeho předci přišli na Tchaj-wan již v 17. století – přesně v době, kdy portugalští mořeplavci pojmenovávají ostrov jako Formosa – „krásně tvarovaný“. Rodina měla sedm dětí, což doprovází škubavým tancem, stále se narovnává, postrkuje sám sebe levou rukou, nejčastěji hlavu, ale místy se chytne za zátylek, jako by sám vzdoroval jakési síle, kterou sám působí: metafora těžkých podmínek, v nichž vyrůstal, do 1š let sdílel pokoj se sestrou, a když mu rodina slavnostně uvolnila jeho vlastní pokoj, byl to pokoj průchozí, ve kterém musel neustále někomu uhýbat – odtud slovník jeho pohybů. S projekcemi Hanny Linn Ernst se ocitáme v kuchyni jeho babičky, která si při vaření zpívávala japonské písně (když měla dobrou náladu). Chung znovu využívá dialogu mezi hereckou (aktérskou) akcí a videoprojekcí: začíná totiž „uklízet“ babiččin pokoj, smetákem oprašuje poličky v obýváku, ale v určitý okamžik, v němž mete zleva doprava, začne se obraz posouvat podle pohybů smetáku, a frekvence se zrychluje až do bodu blikání obrazu. Po otcově monologu o prodavačích ponožek a nevzdělaném dědovi tancuje Chung se smetákem, pohyb je dynamičtější, místy udeří smetákem o podlahu.

Unsolved © Fang Yun Lo
Na plátně vidíme projekci rodinných fotografií, Chung stále tančí se smetákem, ometá obrazy. Poprvé se dozvídáme něco o matce, která v sobě ukrývala každou křivdu, které se jí od jejího otce dostalo: mnohem zásadnější je však informace, že dědova svéráznost byla dána temnou zkušeností z nepokojných dní po 28. únoru 1947 (známý jako Masakr 228), během nichž jej málem umučili: „Ne, že by o tom nechtěl mluvit,“ zaznívá z reproduktorů hlas otce, vysvětlující dědovu situaci, „on toho nebyl schopen.“ Rodinné tajemství, o kterém všichni něco ví, ale nikdo mu nerozumí a nikdo o něm nechce mluvit, doprovází zpěv matky v hakkské čínštině. Yi-Jou Chuang v tu chvíli otáčí levou část konstrukce paravánu k hledišti, červené osvětlení ohlašuje vzpomínky na dětství: úlohu televize v životě široké rodiny, vzpomínky na oblíbené pořady, japonská televizní dramata: Chung si sundavá triko, otírá si pot z šlachovitého těla, hází ho na scénu. Paraván se odsouvá vlevo, a na podlaze zůstává viditelný zmenšený půdorys domu. Kati Masami Menze rozsvěcí světla, a mini-kamerou zabírá zblízka maketu domu, a jeho záběry se objevují na projekčním plátně paravánu. Zajímavý moment přichází s Chungem, poskakujícím na čtyřnohém štokrleti, snad metaforou dětství a človíčka, který ještě neumí chodit sám s jistotou, ale to už se posouváme blíže pubertě, a době, v níž zkouška z matematiky střídá zkoušku z fyziky a „final exams, and exams of exams“, během nichž všichni přehlíželi jeho nešťastnou lásku, se kterou se neměl komu svěřit. A to už nastupuje puberta, a japonský popík nahrazují Cypress Hill, objevují se záběry na Chungův pubertální pokoj, ručně kreslený plakát s basketbalistou s americkou vlajkou, Chung v pravé části paravánu tančí hiphop a urban dance. V pubertě mu umírá děda, což připomíná autentickým přiblížením překvapení z toho, jak moc se fyzicky změnil, a jak se ze silného chlapa stalo vyhublé tělo na ventilátoru (což je nejtěžší moment loučení s našimi blízkými). Sálem se rozléhají stále hlubší tóny chvějících se strun, dědův pohřeb je vyjádřen postupným rozložením všech čtyř pater makety domu.
„He was only 71 years old. If I could, I’d give him a piece of mine … life“, slyšíme hlas babičky. Otcova reakce je jiná, temnější: „I would rather prefer to leave my self.“ Obrysy se ztrácejí, dokud nezazní hlas Chungovy dcery, která chce dům svého otce navštívit. Když Chung dokončil studia, odešel z domu a začal se věnovat hip-hopu, na dlouho odjel do ciziny (v ten okamžik mu na předpažené paže klade Ernst všechna čtyři patra rozloženého domu. Kamera snímá jeho tvář. Ústa. Oči. Na paravánu vidíme dětské kresby. „I think our parents are afraid to take a first step, possibly losing their faces. Now i only wish it woul disapear. Fang Yun Lo ústy Chih Wen Chunga z jeviště obžalovává předchozí generaci, která nechala unsolved všechny problémy, které jenom mohla nechat zreznout, stát a opustit: „Fuck you, stubborn parent generation.“

Tým Unsolved na Tchaj-wanu © Fang Yun Lo
Pod značkou Polymer DMT spolupracuje taiwanská režisérka a choreografka Fang Yun Lo (*1982) od roku 2011 s umělci z různých oborů na uměleckých formátech. Vystudovala tanec v Tchaj-peji a na Folkwang University v Essenu. Po prvních komorních dílech v oblasti současného tanečního divadla se umělecké zaměření Fang Yun Lo v posledních letech rozšířilo o projekty (polo)dokumentárního divadla, diskurzivní formáty, film a média a tanec pro mladé publikum. Inscenace Polymer DMT, které obvykle vznikají na základě rozsáhlého výzkumu a v koprodukci s partnerskými institucemi v Německu, na Tchaj-wanu i ve světě, jsou založeny na principiální výměně mezi Asií a Evropou. Opakujícími se tématy jsou otázky identity, transkulturality a kultury vzpomínání. Důraz přitom klade na příběhy jednotlivých lidí, zejména v oblasti soužití osob z různých kulturních a společenských prostředí. Polymer DMT působí v německém Essenu a Drážďanech a také v tchajwanském Tchaj-čungu.
Produkce: Polymer DMT, režie: Fang Yun Lo, performance: Chih Wen Chung, Yi-Jou Chuang, Kati Masami Menze (Live-Kamera), výprava: Cheng Ting Chen, videodesign (Live-Act): Hanna Linn Ernst, zvuk/hudba (Live-Act): Patrik Zosso, lightdesign / technika: Max Rux, asistence videa: Anna Westphal, dramaturgie: André Schallenberg, vedoucí produkce: Sabina Stücker, vedení produkce TW: Ya Ting Tsai, psáno z reprízy v Kammerspiele/Werkraum v Mnichově v rámci festivalu Think Big! 6. 7. 2024.