Fan Yung Lo a Polymer DMT: Unsolved

Chih Wen Chung

V hipho­po­vém taneč­ním před­sta­ve­ní Unsol­ved kom­bi­nu­je tchaj-wan­ská cho­re­o­gra­f­ka Fang Yun Lo čás­teč­ně auto­bi­o­gra­fic­ké zkou­má­ní vlast­ní rodin­né his­to­rie na svém rod­ném ost­ro­vě s aktu­ál­ní­mi poli­tic­ký­mi otáz­ka­mi: Kde je člo­věk vlast­ně doma? Je to tam, kde mu rozu­mí? A co když on nero­zu­mí jim? Co když babič­ka zpí­vá při vaře­ní japon­ské pís­ně, občas mlu­ví Hak­ka a občas man­darín­šti­nou, ale málo­kdy tchaj-wan­sky? Jak se mla­dá gene­ra­ce sta­ví ke zdě­dě­ným kon­flik­tům, kte­ré gene­ra­ce jejich rodi­čů nedo­ká­za­la vyře­šit? Co s čtyřpa­t­ro­vým domem, v němž už nikdo nechce byd­let, ale nikdo ho nechce ani zbořit? 

Unsol­ved © Yu-Quan Lin

Fang Yun Lo obsa­di­la do své cho­re­o­gra­fie tchaj-wan­ské­ho per­for­me­ra a hipho­po­vé­ho taneč­ní­ka Chih Wen Chun­ga, jehož nechá pro­chá­zet opuš­tě­ným rodin­ným domem duchů, a pro­mí­tat na zaprá­še­né pro­mí­ta­cí plát­no obra­zy bez­pe­čí, mlá­dí, rodi­ny a rodin­ných kon­flik­tů, his­to­ric­kých udá­los­tí a nezod­po­vě­ze­ných otá­zek. Věci a obra­zy se sami stá­va­jí vypra­vě­či. Živá kame­ra pro­ni­ká do jejich tká­ní, v jeden oka­mžik doslo­va může­me spo­čí­tat póry na Chun­go­vě nose a tvá­ři. Video desig­nér­ka Han­na Linn Ernst vytvá­ří kom­plex­ní svět plný časo­vých sko­ků a ilu­zí, jehož atmo­sfé­ru umoc­ňu­je hud­ba Patri­ka Zosseho.

Unsol­ved © Fang Yun Lo

Chih Wen Chung před­stu­pu­je zle­va před naze­le­na­lý para­ván, zatím­co v pra­vé čás­ti scé­ny sto­jí nasví­ce­ný model jaké­ho­si hote­lu (tak se jeví na prv­ní pohled, ale z vyprá­vě­ní pocho­pí­me, že jde o rodin­ný dům), asi 70x50x20 cen­ti­me­t­rů, umís­tě­ný na pojízd­ném stol­ku o výš­ce cca 70 cm. Začí­ná vyprá­vět: dům, jehož make­tu vidí­me v pra­vé čás­ti scé­ny, a poz­dě­ji se odkry­je i jeho zmen­še­ný půdo­rys na pod­la­ze scé­ny, posta­vil jeho otec v roce 1976. Čtyřpa­t­ro­vý dům dnes zeje prázd­no­tou, „jako sko­řáp­ka kra­ba pous­tev­ní­ka“, nikdo v něm nechce žít, ale nikdo ho nechce ani zbo­řit.  Make­tu domu v tu chví­li odvá­ží Yi-Jou Chu­ang. „Pro hod­ně lidí je obtíž­né, téměř nemož­né, ucho­pit vlast­ní děství, a nějak o něm vyprá­vět,“ pokra­ču­je ve vyprá­vě­ní Chung. Na para­ván jsou za zvu­ků ruši­vých sig­ná­lů pro­mí­tá­ny obra­zy a scé­ny  ze sku­teč­né­ho domu, ale brzy jsou nahra­ze­ny zábě­ry z jeho make­ty, kte­rá je v tu chví­li scho­va­ná kde­si za paravánem. 

Unsol­ved © Fang Yun Lo

Detail­ní zábě­ry make­ty, jež sil­ně při­po­mí­na­jí kyper­skou insta­la­ci na posled­ním Praž­ském quad­ri­en­ná­le, jsou dopro­vá­ze­ny izochron­ní­mi zvu­ky, jež jsou rov­no­měr­ně roz­lo­že­ny ve zvu­ko­vé plo­še, a postup­ně gra­du­jí, nese­ny domi­nant­ní linií hlu­bo­kých tónů tlustých strun, a kovo­vých dopa­dů olo­vě­ných kuli­ček, kde­si v pro­sto­ru vel­ké haly.  Chung něko­li­krát vyu­ži­je ilu­stra­tiv­ní­ho efek­tu, v němž je na plát­no pro­mí­ta­ný sku­teč­ný pro­stor domu, nej­pr­ve zvnějš­ku, a pak jím mani­pu­lu­je pomo­cí para­vá­nu: na něj jsou totiž pro­mí­tá­ny vcho­do­vé dve­ře, kte­ré „ote­vře“ kří­d­lem para­vá­nu. Něco podob­né­ho udě­lá v závě­ru insce­na­ce, kdy se na svět­lé plát­no pro­mí­ta­jí okna, jež Chung pro­říz­ne nožem z dru­hé stra­ny plát­na přes­ně v jejich čtver­co­vém tva­ru. Chung, pod­le slov pří­bě­hu, vyrůs­tal v rodi­ně Hak­ků, etnic­ké pod­mno­ži­ny Hanů, kte­ří čas­to utí­ka­li před nepo­ko­ji v seve­ro­čín­ských pro­vin­ci­ích, a jeho před­ci při­šli na Tchaj-wan již v 17. sto­le­tí – přes­ně v době, kdy por­tu­gal­ští moře­plav­ci pojme­no­vá­va­jí ost­rov jako For­mosa – „krás­ně tva­ro­va­ný“. Rodi­na měla sedm dětí, což dopro­vá­zí šku­ba­vým tan­cem, stá­le se narov­ná­vá, postr­ku­je sám sebe levou rukou, nej­čas­tě­ji hla­vu, ale mís­ty se chyt­ne za záty­lek, jako by sám vzdo­ro­val jakési síle, kte­rou sám půso­bí: meta­fo­ra těž­kých pod­mí­nek, v nichž vyrůs­tal, do 1š let sdí­lel pokoj se sestrou, a když mu rodi­na slav­nost­ně uvol­ni­la jeho vlast­ní pokoj, byl to pokoj prů­cho­zí, ve kte­rém musel neu­stá­le něko­mu uhý­bat – odtud slov­ník jeho pohy­bů. S pro­jek­ce­mi Han­ny Linn Ernst se oci­tá­me v kuchy­ni jeho babič­ky, kte­rá si při vaře­ní zpí­vá­va­la japon­ské pís­ně (když měla dobrou nála­du). Chung zno­vu vyu­ží­vá dia­lo­gu mezi herec­kou (aktér­skou) akcí a video­pro­jek­cí: začí­ná totiž „uklí­zet“ babič­čin pokoj, sme­tá­kem opra­šu­je polič­ky v obý­vá­ku, ale v urči­tý oka­mžik, v němž mete zle­va dopra­va, začne se obraz posou­vat pod­le pohy­bů sme­tá­ku, a frek­ven­ce se zrych­lu­je až do bodu bli­ká­ní obra­zu. Po otco­vě mono­lo­gu o pro­da­va­čích pono­žek a nevzdě­la­ném dědo­vi tan­cu­je Chung se sme­tá­kem, pohyb je dyna­mič­těj­ší, mís­ty ude­ří sme­tá­kem o podlahu. 

Unsol­ved © Fang Yun Lo

Na plát­ně vidí­me pro­jek­ci rodin­ných foto­gra­fií, Chung stá­le tan­čí se sme­tá­kem, ome­tá obra­zy. Popr­vé se dozví­dá­me něco o mat­ce, kte­rá v sobě ukrý­va­la kaž­dou křiv­du, kte­ré se jí od její­ho otce dosta­lo: mno­hem zásad­něj­ší je však infor­ma­ce, že dědo­va své­ráz­nost byla dána tem­nou zku­še­nos­tí z nepo­koj­ných dní po 28. úno­ru 1947 (zná­mý jako Masa­kr 228), během nichž jej málem umu­či­li: „Ne, že by o tom nechtěl mlu­vit,“ zazní­vá z repro­duk­to­rů hlas otce, vysvět­lu­jí­cí dědo­vu situ­a­ci, „on toho nebyl scho­pen.“ Rodin­né tajem­ství, o kte­rém všich­ni něco ví, ale nikdo mu nero­zu­mí a nikdo o něm nechce mlu­vit, dopro­vá­zí zpěv mat­ky v hakkské čín­šti­ně. Yi-Jou Chu­ang v tu chví­li otá­čí levou část kon­struk­ce para­vá­nu k hle­diš­ti, čer­ve­né osvět­le­ní ohla­šu­je vzpo­mín­ky na dět­ství: úlo­hu tele­vi­ze v živo­tě širo­ké rodi­ny, vzpo­mín­ky na oblí­be­né pořa­dy, japon­ská tele­viz­ní dra­ma­ta: Chung si sun­da­vá tri­ko, otí­rá si pot z šla­cho­vi­té­ho těla, hází ho na scé­nu. Para­ván se odsou­vá vle­vo, a na pod­la­ze zůstá­vá vidi­tel­ný zmen­še­ný půdo­rys domu. Kati Masa­mi Men­ze roz­svě­cí svět­la, a mini-kame­rou zabí­rá zblíz­ka make­tu domu, a jeho zábě­ry se obje­vu­jí na pro­jekč­ním plát­ně para­vá­nu. Zají­ma­vý moment při­chá­zí s Chun­gem, poska­ku­jí­cím na čtyř­no­hém što­kr­le­ti, snad meta­fo­rou dět­ství a člo­víč­ka, kte­rý ješ­tě neu­mí cho­dit sám s jis­to­tou, ale to už se posou­vá­me blí­že puber­tě, a době, v níž zkouš­ka z mate­ma­ti­ky stří­dá zkouš­ku z fyzi­ky a „final exams, and exams of exams“, během nichž všich­ni pře­hlí­že­li jeho nešťast­nou lás­ku, se kte­rou se neměl komu svě­řit. A to už nastu­pu­je puber­ta, a japon­ský popík nahra­zu­jí Cypress Hill, obje­vu­jí se zábě­ry na Chun­gův puber­tál­ní pokoj, ruč­ně kres­le­ný pla­kát s bas­ket­ba­lis­tou s ame­ric­kou vlaj­kou, Chung v pra­vé čás­ti para­vá­nu tan­čí hiphop a urban dan­ce. V puber­tě mu umí­rá děda, což při­po­mí­ná auten­tic­kým při­blí­že­ním pře­kva­pe­ní z toho, jak moc se fyzic­ky změ­nil, a jak se ze sil­né­ho chla­pa sta­lo vyhub­lé tělo na ven­ti­lá­to­ru (což je nej­těž­ší moment lou­če­ní s naši­mi blíz­ký­mi).  Sálem se roz­lé­ha­jí stá­le hlub­ší tóny chvě­jí­cích se strun, dědův pohřeb je vyjá­d­řen postup­ným roz­lo­že­ním všech čtyř pater make­ty domu.

„He was only 71 years old. If I could, I’d give him a pie­ce of mine … life“, sly­ší­me hlas babič­ky. Otco­va reak­ce je jiná, tem­něj­ší: „I would rather pre­fer to lea­ve my self.“ Obry­sy se ztrá­ce­jí, dokud neza­zní hlas Chun­go­vy dce­ry, kte­rá chce dům své­ho otce navští­vit. Když Chung dokon­čil stu­dia, ode­šel z domu a začal se věno­vat hip-hopu, na dlou­ho odjel do cizi­ny (v ten oka­mžik mu na před­pa­že­né paže kla­de Ernst všech­na čty­ři pat­ra roz­lo­že­né­ho domu. Kame­ra sní­má jeho tvář. Ústa. Oči. Na para­vá­nu vidí­me dět­ské kres­by. „I think our parents are afraid to take a first step, possi­bly losing the­ir faces. Now i only wish it woul disa­pear. Fang Yun Lo ústy Chih Wen Chun­ga z jeviš­tě obža­lo­vá­vá před­cho­zí gene­ra­ci, kte­rá necha­la unsol­ved všech­ny pro­blémy, kte­ré jenom moh­la nechat zrez­nout, stát a opus­tit: „Fuck you, stub­born parent generation.“ 

Tým Unsol­ved na Tchaj-wanu © Fang Yun Lo

Pod znač­kou Poly­mer DMT spo­lu­pra­cu­je taiwan­ská reži­sér­ka a cho­re­o­gra­f­ka Fang Yun Lo (*1982) od roku 2011 s uměl­ci z růz­ných obo­rů na umě­lec­kých for­má­tech. Vystu­do­va­la tanec v Tchaj-peji a na Fol­kwang Uni­ver­si­ty v Esse­nu. Po prv­ních komor­ních dílech v oblas­ti sou­čas­né­ho taneč­ní­ho diva­dla se umě­lec­ké zamě­ře­ní Fang Yun Lo v posled­ních letech roz­ší­ři­lo o pro­jek­ty (polo)dokumentárního diva­dla, dis­kur­ziv­ní for­má­ty, film a média a tanec pro mla­dé pub­li­kum. Insce­na­ce Poly­mer DMT, kte­ré obvykle vzni­ka­jí na zákla­dě roz­sáh­lé­ho výzku­mu a v kopro­duk­ci s part­ner­ský­mi insti­tu­ce­mi v Němec­ku, na Tchaj-wanu i ve svě­tě, jsou zalo­že­ny na prin­ci­pi­ál­ní výmě­ně mezi Asií a Evro­pou. Opa­ku­jí­cí­mi se téma­ty jsou otáz­ky iden­ti­ty, tran­skul­tu­ra­li­ty a kul­tu­ry vzpo­mí­ná­ní. Důraz při­tom kla­de na pří­běhy jed­not­li­vých lidí, zejmé­na v oblas­ti sou­ži­tí osob z růz­ných kul­tur­ních a spo­le­čen­ských pro­stře­dí. Poly­mer DMT půso­bí v němec­kém Esse­nu a Dráž­ďa­nech a také v tcha­jwan­ském Tchaj-čungu.

Pro­duk­ce: Poly­mer DMT, režie: Fang Yun Lo, per­for­man­ce: Chih Wen Chung, Yi-Jou Chu­ang, Kati Masa­mi Men­ze (Live-Kame­ra), výpra­va: Cheng Ting Chen, video­de­sign (Live-Act): Han­na Linn Ernst, zvuk/hudba (Live-Act): Patrik Zos­so, ligh­t­de­sign / tech­ni­ka: Max Rux, asi­s­ten­ce videa: Anna West­phal, dra­ma­tur­gie: And­ré Schallenberg, vedou­cí pro­duk­ce: Sabi­na Stüc­ker, vede­ní pro­duk­ce TW: Ya Ting Tsai, psá­no z reprí­zy v Kammerspiele/Werkraum v Mni­cho­vě v rám­ci fes­ti­va­lu Think Big! 6. 7. 2024.

Od Tomáš Kubart

Vystudoval teatrologii na KDS FF MU v Brně, obhájil disertační práci na téma vídeňského akcionismu (2021), publikoval několik studií na téže téma (Theatralia, Arte Acta, Acta Universitatis Carolinae), podílel se na vydání sborníku českého surrealistického dramatu České surrealistické drama (nakl. Academia, 2023), editoval speciální číslo Taneční zóny, věnované tvorbě Hermanna Nitsche (2023). Zabývá se performativitou, akčním uměním, vídeňským akcionismem, současnou německojazyčnou dramatikou a scénografií. Je členem dramaturgické rady PerformCzech, tajemníkem Teatrologické společnosti, členem ČOSDAT/OISTAT a Sdružení českých divadelních kritiků.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *