Theater Marabu: Master of Desaster 

Theater Marabu: Master of Desaster pod širým nebem

Tře­tí den mni­chov­ské­ho diva­del­ní­ho fes­ti­va­lu pro mla­dé pub­li­kum Think Big! vystou­pil bonn­ský sou­bor The­a­ter Mara­bu s pří­bě­hem o vel­kých sta­ros­tech malých lidí (Mas­ter of Desas­ter), a hra­vá hříč­ka o lout­kách v nás a kolem nás turec­ké reži­sér­ky Ceren Oran s názvem Spiel im Spiel, jejíž tvor­bu moh­lo čes­ké divác­tvo oce­nit v olo­mouc­kém Diva­dle Na Cuc­ky před čtyř­mi lety.

Spe­ci­a­li­zo­va­ná pope­lář­ská sku­pi­na pra­vi­del­ně navště­vu­je dět­ská hřiš­tě, par­ky a dal­ší veřej­ná pro­stran­ství, aby je udr­žo­va­la čis­tá. Odpad­ky je tře­ba likvi­do­vat, zeleň zastři­há­vat, hře­bíč­ky dotlou­kat tak, aby niko­ho nemoh­ly zra­nit, a tak obec­ně je tře­ba našim malým přá­te­lům dělat bez­peč­ný život­ní pro­stor (na hra­ní). Jen­že ten­to­krát je všech­no jinak. Když už se tým chys­tá všech­no zaba­lit, posbí­rat sme­tá­ky, košťa­ta, lopa­ty, a vyra­zit do depa, obje­ví se náh­le záhad­ný před­mět. Jak se dostal na dět­ské hřiš­tě? Komu pat­ří a co je uvnitř? Pope­lář­ská zása­ho­vá jed­not­ka vytáh­ne všech­ny zbra­ně, aby odvrá­ti­la tuše­nou kata­stro­fu. S hro­ma­dou absurd­ní­ho humo­ru, slov­ních hří­ček si sedm účin­ku­jí­cích pohrá­vá s oba­va­mi a stra­chem (ze) sou­čas­né­ho svě­ta, a ale­spoň na chví­li nabí­zí divákům/divačkám mož­nost, že všech­no bude zase dobrý. 

„Musí­me zpát­ky, zapo­mně­li jsme tam popel­ni­ci!,“ zave­lí jeden z pope­lář­ské­ho týmu (Claus Over­kamp), a už se roz­jíž­dí 50minutový závod s úzkost­mi a vnitř­ním stra­chem, poda­ný s hra­vos­tí  kla­ri­ne­tu: s jeho pomo­cí totiž Julia Hoffsta­ed­ter doká­že vykouz­lit ilu­zi zvu­ku cou­va­jí­cí­ho pope­lář­ské­ho auta, a ostat­ní nástro­je se postup­ně při­dá­va­jí. Sesta­va kla­sic­ké Brass­mu­sik­ka­pelle mož­ná pře­kva­pí tím, že se zje­ví na pís­ko­viš­ti, namís­to hřbi­to­va nebo svat­by, ale Mas­ter of Desas­ter je osla­vou (mla­dé­ho) živo­ta, a tak je jenom při­ro­ze­né, že k ní v Bavor­sku sly­ší­me prá­vě pozoun a heli­gón. Prá­vě pozoun ústy Tobi­a­se Gube­sche vydá­vá zvu­ky „jako auto“ („hn-hnnnn-hn-hnnnn-hn-hnnnn“), když s prud­kým zaskří­pě­ním „brzd“  plní zada­ný úkol: to už ale pope­lář­ský tým vyme­tá sme­tí zpod nohou divá­ků (a je oprav­du ško­da, že kvů­li poča­sí se před­sta­ve­ní neko­na­lo v par­ku před Schau­bur­gem, ale v neda­le­kém měst­ském uči­liš­ti auto­mo­bi­lo­vé­ho průmyslu.

Mas­ter of Desas­ter © Tomáš Kubart

The­a­ter Mara­bu pro­klá­dá před­sta­ve­ní aktu­ál­ní­mi odka­zy na fot­ba­lo­vý šam­pi­o­nát, když Tina Jüc­ker před sou­bo­jem o něko­lik kula­tí­cích se odpad­ků vyzý­vá k „odpla­tě Špa­ně­lům, ze kte­ré se už nevy­lí­žou!“, a při­chá­zí obě­do­vá pauza: pope­lá­ři a pope­lář­ky v kli­du sva­čí a popí­je­jí, když v tom si jeden z nich vší­má zapo­me­nu­té aktov­ky. Všich­ni zpo­zor­ní, a roz­jíž­dě­jí záchran­nou akci: „odve­ze­me ji do cen­t­rá­ly, a tam si ji může­te vyzved­nout, pokud pat­ří něko­mu z vás,“ obra­ce­jí se akté­ři na pub­li­kum. Jen­že i po opa­ko­va­ném doptá­vá­ní se zdá, že braš­na niko­mu z divá­ků nepat­ří. A tak se Tina Jüc­ker obě­tu­je, lehá na žeb­ři­ňák, a pokou­ší se aktov­ku kleš­tě­mi na sběr odpad­ků vyzved­nout, zatím­co sta­rost­li­ví kole­go­vé (Claus Over­kamp a Leonhard Spies) obí­ha­jí pub­li­kum, a zajiš­ťu­jí bez­peč­nost pomo­cí žlu­to-čer­ně zbar­ve­ných kuže­lů, a sami pope­lá­ři se „zajiš­ťu­jí“ pomo­cí žlu­tých reflex­ních popru­hů. Kuže­ly si pře­ha­zu­jí v kru­hu zle­va dopra­va, za zvu­ků pís­ní a dechů, ze saxo­fo­nu zazní­vá zná­má sig­nál­ní melo­die hasič­ské­ho auta. Pak při­chá­zí zvlášt­ní scé­na, na níž se pomo­cí „podo­mác­ky“ sestro­je­ných antén na košťa­tech zachy­tit sig­nál, a z repro­duk­to­rů zazní­vá po šum­ných plo­chách japon­šti­na, čín­šti­na, ang­lič­ti­na a němec­ké zprá­vy, swing, na jehož vlnách na chví­li všich­ni akté­ři „usí­na­jí“, oci­tá­me se „pod hla­di­nou“, zvu­ky jsou tlu­me­né, jako­by zazní­va­ly pod vodou, ozý­vá se arab­ská hud­ba, pak při­chá­zí prud­ký záchvat (svě­tel­ný, zvu­ko­vý i herec­ky ztvár­ně­ný), a anté­ny se nasmě­ru­jí smě­rem k dětem, sedí­cím v prv­ní řadě půl­kru­ho­vé­ho hle­diš­tě (kte­ré má v tělo­cvič­ně sotva dvě úpl­né řady). Za napí­na­vé hud­by pozou­nu vyjíž­dí žeb­ři­ňák (Lei­terwagen), Over­ca­mp si sedá do prv­ní řady k dětem, a vysí­lač­kou podá­vá zprá­vy vede­ní o sta­vu na pís­ko­viš­ti. Julia Hoffsta­ed­ter se z žeb­ři­ňá­ku pokou­ší aktov­ku vyzved­nout, najed­nou něco píp­ne (kla­ri­net), všich­ni mizí: „Aus, aus, aus!“ („Vypni to, vypni to, vypni to!“). Při­ve­zou maši­nu na naklá­dá­ní s nebez­peč­ným odpa­dem, ale nema­jí návod k pou­ži­tí, resp. mají 4, ale kaž­dý v cizím jazy­ce: postup­ně tedy obchá­ze­jí divá­ky, jest­li náho­dou neu­mě­jí fran­couz­sky, maďar­sky nebo turec­ky, a ze stříp­ků odpo­vě­dí sklá­da­jí způ­sob, jak naklá­dat s maši­nou: poda­ří se jim ji zapnout, vlo­žit do ní aktov­ku, a stroj vychr­lí desít­ky dět­ským pís­mem popsa­ných papír­ků: na nich jsou růz­né dět­ské stra­chy a oba­vy, kte­ré nej­pr­ve čtou her­ci, ale poslé­ze zazní­va­jí z jed­né z osmi tru­bic při­po­je­ných k pří­stro­ji, na jejichž vývo­dy při­pev­ni­li kuže­ly, aby zesí­li­li zvuk obav: „bojím se, že zůsta­nu sám, a roz­pad­ne se nám rodi­ny,“ „mám strach, že mi zemře pej­sek,“ „bojím se, že se mi nebu­de dařit ve ško­le,“ nebo „že ztra­tím kama­rá­dy.“  Aktov­ka je prázd­ná. Už není nebez­peč­ná. Zba­vi­li jsme se toxic­ké­ho nebez­pe­čí ve for­mě potla­čo­va­ných obav, se kte­rý­mi nám může pomo­ci prá­vě sdí­le­ní, jak ostat­ně do mik­ro­fo­nu potvr­dí v samot­ném závě­ru insce­na­ce nejmlad­ší z divá­ků, jenž na otáz­ku „co děláš, když tě něco trá­pí?“, odpo­ví­dá: „Mlu­vím o tom.“

Mas­ter of Desas­ter © Tomáš Kubart

Diva­dlo Mara­bu, kte­ré v roce 1993 zalo­ži­li Tina Jüc­ker a Claus Over­kamp, je pro­fe­si­o­nál­ní nezá­vis­lé diva­dlo pro mla­dé divá­ky s vlast­ním pro­sto­rem v kul­tur­ním cen­t­ru Brot­fab­rik v Bon­nu-Beu­e­lu. Kro­mě este­tic­ky neob­vyk­lých, vět­ši­nou hudeb­ních a vždy humor­ných insce­na­cí pro mla­dé pub­li­kum se sou­bor zamě­řu­je na diva­del­ní pro­jek­ty s dět­mi a mlá­de­ží a na pod­po­ru mla­dých uměl­ců. Insce­na­ce zís­ka­ly řadu oce­ně­ní (včet­ně nomi­na­cí na cenu Geor­ge Tabo­ri­ho v roce 2013 a němec­kou diva­del­ní cenu Der FAUST v letech 2009 a 2013). V roce 2015 zís­ka­lo Diva­dlo Mara­bu cenu ASSITEJ za zvlášt­ní záslu­hy v oblas­ti diva­dla pro mla­dé pub­li­kum a cenu INTHEGA za prů­kop­nic­ké divadlo.

Mas­ter of Desas­ter. Pří­pra­va insce­na­ce: Tea­ter Mara­bu, hud­ba: Eifler/Gubesch/Spies, výpra­va: Bernd Knet­sch, Regi­na Rösing, vystupují/živá hud­ba: Silas Eifler (heli­gón), Tobi­as Gube­sch (trom­bon), Julia Hoffsta­ed­ter (kla­ri­net), Tina Jüc­ker (saxo­fon), Leonhard Spies (trum­pe­ta), Claus Over­kamp (buben), hudeb­ní a diva­del­ní vede­ní: Meli­na Del­pho, od roku 2022 Vivi­en Muswei­ler, hla­sy na nahráv­kách: děti ze škol­ních tříd 1. – 6. z Bonnu.

Od Tomáš Kubart

Vystudoval teatrologii na KDS FF MU v Brně, obhájil disertační práci na téma vídeňského akcionismu (2021), publikoval několik studií na téže téma (Theatralia, Arte Acta, Acta Universitatis Carolinae), podílel se na vydání sborníku českého surrealistického dramatu České surrealistické drama (nakl. Academia, 2023), editoval speciální číslo Taneční zóny, věnované tvorbě Hermanna Nitsche (2023). Zabývá se performativitou, akčním uměním, vídeňským akcionismem, současnou německojazyčnou dramatikou a scénografií. Je členem dramaturgické rady PerformCzech, tajemníkem Teatrologické společnosti, členem ČOSDAT/OISTAT a Sdružení českých divadelních kritiků.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *