Autor: Veronika Hrabalová

Čas je nedo­stat­ko­vé zbo­ží. Je ho málo a je dra­hý. Měřím dobu, za kte­rý doběh­nu do prá­ce, hodi­ny, kte­ré ješ­tě můžu pro­spat, minu­ty do odjez­du tram­va­je i vte­ři­ny než se mi uva­ří sní­da­ně. Dělám to auto­ma­tic­ky, a i když nesná­ším mate­ma­ti­ku, neu­stá­le počí­tám. Nej­ra­dě­ji bych nepo­čí­ta­la nic, ale jde to vůbec? Tak bychom stih­li všech­no, co chce­me a nemě­li… Pokra­čo­vat ve čte­ní A pak jsem dostal nápad, že si půjdu zaběhat

Před­sta­vi­tel Řeho­ře Sam­sy Ondřej Vin­klát si na scé­ně při­pra­vu­je svůj malý Dogville . — osob­ní pro­stor rámo­va­ný bílou gafou na čer­ném bale­ti­zo­lu. Půdo­rys bez­peč­né­ho úto­čiš­tě, kte­ré se pro­mě­ní v noč­ní můru, mís­to mani­pu­la­ce, pokry­tec­tví a prizma­tem stav­by kla­sic­ké­ho dra­ma­tu i k závě­reč­né kata­stro­fě. Dogville. Až na to, že jde o pohy­bo­vou inter­pre­ta­ci Pro­mě­ny Fran­ze Kaf­ky. Dob­ro­vol­ně při­stu­pu­ji na pro­mě­nu, tedy meta­mor­fó­zu… Pokra­čo­vat ve čte­ní Dob­ré jitro pane Samso

Mír je něco jako zdra­ví. Dokud se nezačne ztrá­cet, při­pa­dá mi jeho přá­ní nebo u kaž­dé­ho pří­pit­ku něco jako nepsa­ná povin­nost. Až do chví­le, kdy se vytrá­cí a v tu chví­li je už  moc těž­ké udě­lat i nepa­tr­ný krok zpět. Letoš­ní Diva­del­ní svět Brno ofi­ci­ál­ně zahá­ji­la insce­na­ce Azyl sou­bo­ru Kibbu­tz Con­tem­po­ra­ry Dan­ce Com­pa­ny (dáke KCDC) s cho­re­o­gra­fií Rami­ho Be´era. KCDC… Pokra­čo­vat ve čte­ní Nauč­te se dýchat.

“Při­prav­te si všech­ny pomůc­ky na jed­no mís­to. Najdě­te si pří­jem­ný pro­stor a obklop­te se ale­spoň kous­kem pří­ro­dy. Čajo­vou kon­vič­ku i šál­ky pro­plách­ně­te hor­kou vodou — tím je nahře­je­te… Až si vychut­ná­te prv­ní nálev, může­te stej­ným postu­pem při­pra­vit něko­lik dal­ších. Kaž­dý bude mít ori­gi­nál­ní chuť a aro­ma.” Mul­ti­dis­ci­pli­nár­ní per­for­mer­ka Neja Tomšič na Baza­ar při­vez­la ritu­ál, intim­ní per­for­man­ce pro 10 divá­ků, kte­ří… Pokra­čo­vat ve čte­ní Žije­me na podiv­ném mís­tě, kde sku­teč­ná hod­no­ta kle­čí pod tíhou závis­los­ti na luxus­ních komoditách

Při vzni­ku podti­tu­lu letoš­ní­ho roč­ní­ku fes­ti­va­lu Baza­ar 2022 Migra­ce: Vzdo­ro­vá­ní hroz­bám mož­ná nikdo netu­šil, jak sil­ně bude v aktu­ál­ní poli­tic­ké situ­a­ci v Evro­pě rezo­no­vat. Cho­re­o­graf Ser­giu Matis v insce­na­ci Extincti­on room (hope­less), jejíž před­sta­ve­ní letos pomy­sl­ně zažeh­lo pocho­deň Baza­a­ru, hovo­ři­la o vyhy­nu­tí. Vyhy­nu­tí dru­hu, kme­ne, jedin­ce i svě­ta, jak ho zná­me. Ser­giu zve s mezi­ná­rod­ním týmem (Nico­la Mica­le­ff, Kin­ga Ötvös, Mar­ké­ta… Pokra­čo­vat ve čte­ní Svět je voli­é­ra plná umí­ra­jí­cích ptáků

Po všem, co jed­not­liv­cům a kul­tu­ře jako cel­ku letoš­ní rok vzal (nebo dal) se k mému údi­vu nedě­je žád­ný boom. Kul­tur­ní insti­tu­ce se nezda­jí být přecpa­né, nikde se nesto­jí fron­ty ani se nepři­dá­va­jí reprí­zy. Všech­no je vzhů­ru noha­ma a z maso­vých udá­los­tí se stá­va­jí udá­los­ti intim­ní. Míří spí­še do nit­ra než ven, cílí na hlub­ší pro­ži­tek, ne na povrch­ní zába­vu.… Pokra­čo­vat ve čte­ní Spo­je­ní těch, kte­ří chtě­jí být – spojeni.

Žena a schop­nost roz­ho­do­vat o vlast­ním osu­du: „Pro­sím Tě už něco dělej. Polep­ši se. Inspi­ruj se. Tady se podí­vej, jak se to dělá.“ Ale jak to mám udě­lat už mi nikdo neřekne. 

„A přes tuhle apli­ka­ci může­me být v kon­tak­tu se svý­mi blíz­ký­mi.“ Baza­ar 2020, tro­chu jinak. Letos si v Altě nedám dob­ře vychla­ze­né­ho Med­vě­da. Nebu­du si str­kat kabát pod svou žid­li (pro­to­že nesná­ším šat­ny) ani si nedám na scho­dech Pon­ce cigá­ro. Sed­nu si doma v tep­lá­kách na gauč a s dvoj­kou v ruce budu napja­tě čekat až Baza­ar spus­tí stream.

Exis­tu­je vztah mezi tělem a mocí? Mezi naší vizu­ál­ní pre­zen­ta­cí a jejím vli­vem na to, jak nás vní­má oko­lí? Lze tělo a jeho mož­nos­ti tré­no­vat či usměr­ňo­vat za kon­krét­ním účelem?