“Připravte si všechny pomůcky na jedno místo. Najděte si příjemný prostor a obklopte se alespoň kouskem přírody. Čajovou konvičku i šálky propláchněte horkou vodou — tím je nahřejete… Až si vychutnáte první nálev, můžete stejným postupem připravit několik dalších. Každý bude mít originální chuť a aroma.” Multidisciplinární performerka Neja Tomšič na Bazaar přivezla rituál, intimní performance pro 10 diváků, kteří… Pokračovat ve čtení Žijeme na podivném místě, kde skutečná hodnota klečí pod tíhou závislosti na luxusních komoditách
Autor: Veronika Hrabalová
Absolvovala divadelní vědu na Filozofické fakultě MUNI. Léta byla členkou divadla BLIC a později Kočovné filosofické divadelní společnosti. Aktivně se účastní divadelních, pohybových a tanečních festivalů (OST-RA-VAR, Teatrum Kuks, Korespondance, Tanec Praha, Bazaar aj.). Prošla seminářem bolywoodského a indického tance Venduly Uhýrkové, pohybovým seminářem Martina Packa, Taneční dílnou Michala Záhory, workshopem Moje tělo s Martinem Talagou a jeho projektem SOMA a neustále se snaží zdokonalovat na contemporary dance classes Dagmar Voudouragkaki.
Svět je voliéra plná umírajících ptáků
Při vzniku podtitulu letošního ročníku festivalu Bazaar 2022 Migrace: Vzdorování hrozbám možná nikdo netušil, jak silně bude v aktuální politické situaci v Evropě rezonovat. Choreograf Sergiu Matis v inscenaci Extinction room (hopeless), jejíž představení letos pomyslně zažehlo pochodeň Bazaaru, hovořila o vyhynutí. Vyhynutí druhu, kmene, jedince i světa, jak ho známe. Sergiu zve s mezinárodním týmem (Nicola Micaleff, Kinga Ötvös, Markéta… Pokračovat ve čtení Svět je voliéra plná umírajících ptáků
Spojení těch, kteří chtějí být – spojeni.
Po všem, co jednotlivcům a kultuře jako celku letošní rok vzal (nebo dal) se k mému údivu neděje žádný boom. Kulturní instituce se nezdají být přecpané, nikde se nestojí fronty ani se nepřidávají reprízy. Všechno je vzhůru nohama a z masových událostí se stávají události intimní. Míří spíše do nitra než ven, cílí na hlubší prožitek, ne na povrchní zábavu.… Pokračovat ve čtení Spojení těch, kteří chtějí být – spojeni.
BuranTeatr: Můžeme být dokonalí, ale bude to pořád málo
V Brně je občas fakt hnusně. Místy je na tričko, místy sněží, a když se dívám z okna, mívám často pocit, že kultura nadobro vzala roha a už se tady snad ani nic neděje. S domněnkou, že jediné, o čem lze v Brně v souvislosti s pohybovým a tanečním divadlem psát, je balet NdB jsem se posledních pár let zcela bezostyšně vypravovala za tancem do… Pokračovat ve čtení BuranTeatr: Můžeme být dokonalí, ale bude to pořád málo
Veronika vs. coroBazaar 2020 no. 2
Žena a schopnost rozhodovat o vlastním osudu: „Prosím Tě už něco dělej. Polepši se. Inspiruj se. Tady se podívej, jak se to dělá.“ Ale jak to mám udělat už mi nikdo neřekne.
Veronika vs. coroBazaar 2020 no. 1
„A přes tuhle aplikaci můžeme být v kontaktu se svými blízkými.“ Bazaar 2020, trochu jinak. Letos si v Altě nedám dobře vychlazeného Medvěda. Nebudu si strkat kabát pod svou židli (protože nesnáším šatny) ani si nedám na schodech Ponce cigáro. Sednu si doma v teplákách na gauč a s dvojkou v ruce budu napjatě čekat až Bazaar spustí stream.
Tenká hranice mezi svobodou a chaosem
Existuje vztah mezi tělem a mocí? Mezi naší vizuální prezentací a jejím vlivem na to, jak nás vnímá okolí? Lze tělo a jeho možnosti trénovat či usměrňovat za konkrétním účelem?
Umíš-li mluvit, můžeš zpívat, umíš-li chodit, můžeš tančit.
Festival Korespondance, konající se částečně v Praze, ale především ve Žďáru nad Sázavou v sobě propojuje pohybové i myšlenkové trendy zemí tří kontinentů. Festival podporuje komunitní projekty, zapojuje místní občany a svou poetikou vyjadřuje přátelský a otevřený postoj k mezioborové a transkontinentální spolupráci. Nepopiratelně oslovuje profesionální tanečníky z celého světa, nadšence i náhodné kolemjdoucí. Jednoduše se zde snoubí prestiž účinkujících se skoro až domáckou… Pokračovat ve čtení Umíš-li mluvit, můžeš zpívat, umíš-li chodit, můžeš tančit.
Mířím někam nebo nikam?
Dvě ženy na téměř prázdném jevišti a velká snaha o něco, ale o co? Možná o nic. Režisérka a choreografka Karine Ponties spojuje schopnosti, tělesné předpoklady i přirozenou komiku Petry Tejnorové a Terezy Ondrové v projektu s názvem Same same, inspirovaném částečně osobností a herectvím amerického filmového komika Bustera Keatona.
Harmonie plechu.
Průmyslové zóny charakterem své existence, svým účelem, materiálem, barvou i mírou nebezpečí, které v nich představuje pohyb, nepůsobí zrovna jako důvěryhodné, nebo snad komfortní místo k pobytu. Vnímáme-li je však z jiného úhlu pohledu, mohou v sobě skrývat tajemství, dobrodružství, vzrušení a třeba i dětskou touhu po objevování, kterou jsme jako děti zažívaly na vrakovištích nebo zříceninách zahradních chatek.