Žijeme na podivném místě, kde skutečná hodnota klečí pod tíhou závislosti na luxusních komoditách

Foto: Vojtěch Brtnický

“Při­prav­te si všech­ny pomůc­ky na jed­no mís­to. Najdě­te si pří­jem­ný pro­stor a obklop­te se ale­spoň kous­kem pří­ro­dy. Čajo­vou kon­vič­ku i šál­ky pro­plách­ně­te hor­kou vodou — tím je nahře­je­te… Až si vychut­ná­te prv­ní nálev, může­te stej­ným postu­pem při­pra­vit něko­lik dal­ších. Kaž­dý bude mít ori­gi­nál­ní chuť a aro­ma.” Mul­ti­dis­ci­pli­nár­ní per­for­mer­ka Neja Tomšič na Baza­ar při­vez­la ritu­ál, intim­ní per­for­man­ce pro 10 divá­ků, kte­ří… Pokra­čo­vat ve čte­ní Žije­me na podiv­ném mís­tě, kde sku­teč­ná hod­no­ta kle­čí pod tíhou závis­los­ti na luxus­ních komoditách

Publikováno
V rubrikách Recenze

Svět je voliéra plná umírajících ptáků

Foto: Vojtěch Brtnický

Při vzni­ku podti­tu­lu letoš­ní­ho roč­ní­ku fes­ti­va­lu Baza­ar 2022 Migra­ce: Vzdo­ro­vá­ní hroz­bám mož­ná nikdo netu­šil, jak sil­ně bude v aktu­ál­ní poli­tic­ké situ­a­ci v Evro­pě rezo­no­vat. Cho­re­o­graf Ser­giu Matis v insce­na­ci Extincti­on room (hope­less), jejíž před­sta­ve­ní letos pomy­sl­ně zažeh­lo pocho­deň Baza­a­ru, hovo­ři­la o vyhy­nu­tí. Vyhy­nu­tí dru­hu, kme­ne, jedin­ce i svě­ta, jak ho zná­me. Ser­giu zve s mezi­ná­rod­ním týmem (Nico­la Mica­le­ff, Kin­ga Ötvös, Mar­ké­ta… Pokra­čo­vat ve čte­ní Svět je voli­é­ra plná umí­ra­jí­cích ptáků

Publikováno
V rubrikách Recenze

Spojení těch, kteří chtějí být – spojeni.

Festival KoresponDance 2021 (foto: archiv festivalu))

Po všem, co jed­not­liv­cům a kul­tu­ře jako cel­ku letoš­ní rok vzal (nebo dal) se k mému údi­vu nedě­je žád­ný boom. Kul­tur­ní insti­tu­ce se nezda­jí být přecpa­né, nikde se nesto­jí fron­ty ani se nepři­dá­va­jí reprí­zy. Všech­no je vzhů­ru noha­ma a z maso­vých udá­los­tí se stá­va­jí udá­los­ti intim­ní. Míří spí­še do nit­ra než ven, cílí na hlub­ší pro­ži­tek, ne na povrch­ní zába­vu.… Pokra­čo­vat ve čte­ní Spo­je­ní těch, kte­ří chtě­jí být – spojeni.

Publikováno
V rubrikách Recenze

BuranTeatr: Můžeme být dokonalí, ale bude to pořád málo

V Brně je občas fakt hnus­ně. Mís­ty je na trič­ko, mís­ty sně­ží, a když se dívám z okna, mívám čas­to pocit, že kul­tu­ra nadob­ro vza­la roha a už se tady snad ani nic nedě­je. S domněn­kou, že jedi­né, o čem lze v Brně v sou­vis­los­ti s pohy­bo­vým a taneč­ním diva­dlem psát, je balet NdB jsem se posled­ních pár let zce­la bez­o­styš­ně vypra­vo­va­la za tan­cem do… Pokra­čo­vat ve čte­ní Buran­Te­a­tr: Může­me být doko­na­lí, ale bude to pořád málo

Publikováno
V rubrikách Rozhovory

Veronika vs. coroBazaar 2020 no. 2

Žena a schop­nost roz­ho­do­vat o vlast­ním osu­du: „Pro­sím Tě už něco dělej. Polep­ši se. Inspi­ruj se. Tady se podí­vej, jak se to dělá.“ Ale jak to mám udě­lat už mi nikdo neřekne. 

Publikováno
V rubrikách Recenze

Veronika vs. coroBazaar 2020 no. 1

„A přes tuhle apli­ka­ci může­me být v kon­tak­tu se svý­mi blíz­ký­mi.“ Baza­ar 2020, tro­chu jinak. Letos si v Altě nedám dob­ře vychla­ze­né­ho Med­vě­da. Nebu­du si str­kat kabát pod svou žid­li (pro­to­že nesná­ším šat­ny) ani si nedám na scho­dech Pon­ce cigá­ro. Sed­nu si doma v tep­lá­kách na gauč a s dvoj­kou v ruce budu napja­tě čekat až Baza­ar spus­tí stream.

Publikováno
V rubrikách Recenze

Tenká hranice mezi svobodou a chaosem

Exis­tu­je vztah mezi tělem a mocí? Mezi naší vizu­ál­ní pre­zen­ta­cí a jejím vli­vem na to, jak nás vní­má oko­lí? Lze tělo a jeho mož­nos­ti tré­no­vat či usměr­ňo­vat za kon­krét­ním účelem?

Publikováno
V rubrikách Recenze

Umíš-li mluvit, můžeš zpívat, umíš-li chodit, můžeš tančit.

Fes­ti­val Kore­spon­dan­ce, kona­jí­cí se čás­teč­ně v Pra­ze, ale pře­de­vším ve Žďá­ru nad Sáza­vou v sobě pro­po­ju­je pohy­bo­vé i myš­len­ko­vé tren­dy zemí tří kon­ti­nen­tů. Fes­ti­val pod­po­ru­je komu­nit­ní pro­jek­ty, zapo­ju­je míst­ní obča­ny a svou poe­ti­kou vyja­dřu­je přá­tel­ský a ote­vře­ný postoj k mezi­o­bo­ro­vé a transkon­ti­nen­tál­ní spo­lu­prá­ci. Nepo­pi­ra­tel­ně oslo­vu­je pro­fe­si­o­nál­ní taneč­ní­ky z celé­ho svě­ta, nad­šen­ce i náhod­né kolemjdou­cí. Jed­no­du­še se zde snou­bí pres­tiž účin­ku­jí­cích se sko­ro až domác­kou… Pokra­čo­vat ve čte­ní Umíš-li mlu­vit, můžeš zpí­vat, umíš-li cho­dit, můžeš tančit.

Publikováno
V rubrikách Recenze

Mířím někam nebo nikam?

Dvě ženy na téměř prázd­ném jeviš­ti a vel­ká sna­ha o něco, ale o co? Mož­ná o nic. Reži­sér­ka a cho­re­o­gra­f­ka Kari­ne Pon­ties spo­ju­je schop­nos­ti, těles­né před­po­kla­dy i při­ro­ze­nou komi­ku Pet­ry Tej­no­ro­vé a Tere­zy Ondro­vé v pro­jek­tu s názvem Same same, inspi­ro­va­ném čás­teč­ně osob­nos­tí a herec­tvím ame­ric­ké­ho fil­mo­vé­ho komi­ka Bus­te­ra Keatona.

Harmonie plechu.

Prů­mys­lo­vé zóny cha­rak­te­rem své exis­ten­ce, svým úče­lem, mate­ri­á­lem, bar­vou i mírou nebez­pe­čí, kte­ré v nich před­sta­vu­je pohyb, nepů­so­bí zrov­na jako důvě­ry­hod­né, nebo snad kom­fort­ní mís­to k poby­tu. Vní­má­­me-li je však z jiné­ho úhlu pohle­du, mohou v sobě skrý­vat tajem­ství, dob­ro­druž­ství, vzru­še­ní a tře­ba i dět­skou tou­hu po obje­vo­vá­ní, kte­rou jsme jako děti zaží­va­ly na vra­ko­viš­tích nebo zří­ce­ni­nách zahrad­ních chatek.