Fabula Sylvestris aneb co do lesa nepatří

Luboš a Miloš, pan Hlad­ký a Boban Vaz­ba – hlav­ní posta­vy lout­ko­vé les­ní pohád­ky Fabu­la Syl­vestris. Hrdi­no­vé pros­té­ho pří­bě­hu o čis­to­tě lesa, pří­ro­dy i přá­tel­ství. Berou spra­ve­dl­nost do vlast­ních rukou a razí vstříc potres­tá­ní naru­ši­te­lům kli­du a pořád­ku v jejich hoo­du. Aktu­ál­ní? Stá­le více, obzvlášť, když si vidím, že mi v úno­ru pod okny kve­tou krokusy.

Vypra­věč­ský jazyk pří­bě­hu balan­cu­je na hra­ně mezi doslov­nos­tí a nai­vi­tou. Divák, kte­rý je hra­vý a pat­řič­ně ote­vře­ný rád při­jme, že se nachá­zí upro­střed tem­né­ho lesa, a že pro zni­če­ní ukrut­né­ho plas­ťá­ka není tře­ba oká­za­lý efekt, ale nao­pak pros­tý znak. Posta­čí zlou­na neo­hra­ba­ně str­čit do plas­to­vé­ho pytí­ku. Kéž by to tak bylo i ve sku­teč­nos­ti. Roz­to­mi­lá lout­kár­na skrý­vá mno­hem pal­či­věj­ší téma než je „pou­ze“ spra­ve­dl­nost na úze­mí lesa, a i když glo­bál­ní pro­blém jed­no zhléd­nu­té před­sta­ve­ní jis­tě nevy­ře­ší, tře­ba bude kap­kou v moři, kte­rá nako­nec pomů­že celku. 

Fabu­la Sylvestris©Musaši Enter­ta­in­ment Company

Jed­ním z oblí­be­ných, a diva­del­ně vděč­ných výra­zo­vých pro­střed­ků, je kon­trast. Tvůr­ci insce­na­ce vyu­ží­va­jí na jed­né stra­ně expli­cit­ní až rea­lis­tic­ky detail­ní prv­ky typu zaječ­ní bob­ky a mini­a­tur­ní lopa­ta v rukou lou­tek. Na stra­ně dru­hé vytvá­ří při­zna­ně „pri­mi­tiv­ní“ a civil­ně vytvo­ře­nou atmo­sfé­ru „plas­to­vé­ho pod­svě­tí“ pomo­cí nasa­ze­né čer­ve­né pet lah­ve na lam­pič­ku nebo kous­ků mechu tvo­ří­cích les. Obo­jí tvo­ří gag. Obo­jí jinak, přes­to úspěš­ně. A tako­vých je v téhle eko lout­kár­ně ješ­tě hodně.

U lout­ko­vých před­sta­ve­ní toho­to typu cením nevy­čer­pa­tel­nou hra­vost, nechtě­ný vtip i jedi­neč­né momen­ty, kte­ré jsou pro diva­dlo a jeho neo­pa­ko­va­tel­nost pří­znač­né. Jme­nu­ji ale­spoň dva z nich. Prag­ma­tic­ké vra­ce­ní “nezbed­né­ho” mechu zasek­nu­té­ho o kos­tým lout­ky zpět na jeho původ­ní mís­to nebo insta­lo­vá­ní titěr­ných nástro­jů do rukou lou­tek. Při­zna­ně trap­né a dlou­hé, nicmé­ně vytvá­ře­jí­cí krás­ný situ­ač­ní humor, kte­rý je v pří­pa­dě Lubo­še a Milo­še bafa­jí­cích sto­pro­cent­ně pří­rod­ní kuři­vo las­ka­vě pohladí.

Fabu­la Sylvestris©Musaši Enter­ta­in­ment Company

Celý set-up, v němž se děj začí­nal ode­hrá­vat mě vzal do kulis Svě­rá­ko­va Smra­do­va ve fil­mu Kuky se vra­cí (2010). Této podob­nos­ti jsem se nemoh­la zba­vit až do kon­ce. Tema­tic­ky si Fabu­la Syl­vestris bere jen část toho, co bylo obsa­že­no v Kukym. Je to pře­de­vším téma eko­lo­gie a pro­ce­sy vzni­ku a záni­ku v pří­ro­dě. Pří­běh je samo­zřej­mě jiný a mys­lím, že tvůr­ci nemě­li ani ambi­ci s mou aso­ci­a­cí jak­ko­li sou­pe­řit. Jen se zamýš­lím nad tím, co nové­ho mi jako diko­vá­ko­vi Fabu­la Syl­vestris při­ná­ší. Téma to bohu­žel není, záplet­ka asi taky ne.

Fabu­la Sylvestris©Musaši Enter­ta­in­ment Company

Jeho ori­gi­na­li­tu a při­da­nou hod­no­tu spat­řu­ji asi v již zmí­ně­ném kon­tras­tu nai­vi­ty a propracovanosti/konkrétnosti/doslovnosti. Humor, kte­rý díky tomu na mini­a­tur­ním jeviš­ťát­ku vzni­ká a daří se mu vkrá­dat se až do pub­li­ka je pro mě jedi­neč­ný. A přes­to­že bitvu s plas­to­vou dobou pove­de­me s nejis­tým výsled­kem ješ­tě dlou­ho, sto­jí jis­tě za to větr­né mlý­ny nene­chá­vat ode­vzda­ně být.

Fabu­la Syl­vestris – Musa­ši Enter­ta­in­ment Com­pa­ny – Malá inven­tu­ra 2024

Při­pra­vi­li: Adam Páník, Tere­za Hav­lo­vá, Kate­ři­na Bejč­ko­vá, Ana­stá­zie Dob­ro­din­ská, Fran­tiš­ka Jesen­ská, Boris Jedinák

---