Veronika vs. coroBazaar 2020 no. 1

„A přes tuhle apli­ka­ci může­me být v kon­tak­tu se svý­mi blíz­ký­mi.“ Baza­ar 2020, tro­chu jinak. Letos si v Altě nedám dob­ře vychla­ze­né­ho Med­vě­da. Nebu­du si str­kat kabát pod svou žid­li (pro­to­že nesná­ším šat­ny) ani si nedám na scho­dech Pon­ce cigá­ro. Sed­nu si doma v tep­lá­kách na gauč a s dvoj­kou v ruce budu napja­tě čekat až Baza­ar spus­tí stream.

Publikováno
V rubrikách Recenze

Tenká hranice mezi svobodou a chaosem

Exis­tu­je vztah mezi tělem a mocí? Mezi naší vizu­ál­ní pre­zen­ta­cí a jejím vli­vem na to, jak nás vní­má oko­lí? Lze tělo a jeho mož­nos­ti tré­no­vat či usměr­ňo­vat za kon­krét­ním účelem?

Publikováno
V rubrikách Recenze

Umíš-li mluvit, můžeš zpívat, umíš-li chodit, můžeš tančit.

Fes­ti­val Kore­spon­dan­ce, kona­jí­cí se čás­teč­ně v Pra­ze, ale pře­de­vším ve Žďá­ru nad Sáza­vou v sobě pro­po­ju­je pohy­bo­vé i myš­len­ko­vé tren­dy zemí tří kon­ti­nen­tů. Fes­ti­val pod­po­ru­je komu­nit­ní pro­jek­ty, zapo­ju­je míst­ní obča­ny a svou poe­ti­kou vyja­dřu­je přá­tel­ský a ote­vře­ný postoj k mezi­o­bo­ro­vé a transkon­ti­nen­tál­ní spo­lu­prá­ci. Nepo­pi­ra­tel­ně oslo­vu­je pro­fe­si­o­nál­ní taneč­ní­ky z celé­ho svě­ta, nad­šen­ce i náhod­né kolemjdou­cí. Jed­no­du­še se zde snou­bí pres­tiž účin­ku­jí­cích se sko­ro až domác­kou… Pokra­čo­vat ve čte­ní Umíš-li mlu­vit, můžeš zpí­vat, umíš-li cho­dit, můžeš tančit.

Publikováno
V rubrikách Recenze

Mířím někam nebo nikam?

Dvě ženy na téměř prázd­ném jeviš­ti a vel­ká sna­ha o něco, ale o co? Mož­ná o nic. Reži­sér­ka a cho­re­o­gra­f­ka Kari­ne Pon­ties spo­ju­je schop­nos­ti, těles­né před­po­kla­dy i při­ro­ze­nou komi­ku Pet­ry Tej­no­ro­vé a Tere­zy Ondro­vé v pro­jek­tu s názvem Same same, inspi­ro­va­ném čás­teč­ně osob­nos­tí a herec­tvím ame­ric­ké­ho fil­mo­vé­ho komi­ka Bus­te­ra Keatona.

Harmonie plechu.

Prů­mys­lo­vé zóny cha­rak­te­rem své exis­ten­ce, svým úče­lem, mate­ri­á­lem, bar­vou i mírou nebez­pe­čí, kte­ré v nich před­sta­vu­je pohyb, nepů­so­bí zrov­na jako důvě­ry­hod­né, nebo snad kom­fort­ní mís­to k poby­tu. Vní­má­­me-li je však z jiné­ho úhlu pohle­du, mohou v sobě skrý­vat tajem­ství, dob­ro­druž­ství, vzru­še­ní a tře­ba i dět­skou tou­hu po obje­vo­vá­ní, kte­rou jsme jako děti zaží­va­ly na vra­ko­viš­tích nebo zří­ce­ni­nách zahrad­ních chatek.

Bazaar 2018 – základy komunikace, radosti, důvěry a štěstí v několika krocích

Exis­to­vat v tichu by bylo krás­né. Pod vli­vem při­chá­ze­jí­cích e‑mailů, zpráv na mes­sen­ge­ru, ruchů měs­ta a neu­stá­lé­ho tele­fo­no­vá­ní tou­žím být na chví­li v míst­nos­ti, kde bude jen ticho. Socio-psy­­cho­lo­­gic­­ké expe­ri­men­ty však doka­zu­jí, že člo­věk v sou­čas­nos­ti už na ticho není napro­gra­mo­ván. Absen­ce zvu­ků, stej­ně tak jako svět­la nebo soci­ál­ní­ho kon­tak­tu, jedin­ce dohá­ní ke sta­vům úzkos­ti, stra­chu a “šílen­ství”. Komu­ni­ka­ce… Pokra­čo­vat ve čte­ní Baza­ar 2018 – zákla­dy komu­ni­ka­ce, rados­ti, důvě­ry a štěs­tí v něko­li­ka krocích

Publikováno
V rubrikách Recenze

I am counting my unborned children.

Na scé­ně, jejíž domi­nan­tou je čtver­co­vé mini jeviš­tě, sto­jí cih­lo­vá věž. Věž, kte­rá může být sym­bo­lem síly a pev­nos­ti, a již postup­ně do výš­ky sta­ví žena, o níž nic nevím. Céci­le Da Cos­ta je zpě­vač­ka, hereč­ka, taneč­ni­ce a per­for­men­ka, spo­lu­pra­cu­jí­cí se Spit­fi­re Com­pa­ny, Far­mou v jes­ky­ni, Cirque­o­nem a mno­ha dalšími. 

You have to lose control. Yes, that is beautiful.

Žije­me ve zrych­le­ném svě­tě. Kla­de na nás nema­lé náro­ky, vyža­du­je výsled­ky, úspěch…A my se při­způ­so­bu­je­me – rodi­ně, poča­sí, eko­no­mic­ké a poli­tic­ké situ­a­ci, i jiným lidem. Kam se podě­la naše při­ro­ze­nost – to, co nás zce­la nezišt­ně a bez­dů­vod­ně napl­ňu­je a při­ná­ší pocit svo­bo­dy a štěs­tí? Stě­žo­vat si na to, že něco nemám, něco mi chy­bí, něco nejde, je už jako… Pokra­čo­vat ve čte­ní You have to lose con­t­rol. Yes, that is beautiful.

Publikováno
V rubrikách Recenze

Geniální koně pod brněnskou oblohou?

Dvě fes­ti­va­lo­vá před­sta­ve­ní insce­na­ce Hor­ses in the sky Kibbu­tz Con­tem­po­ra­ry Dan­ce Com­pa­ny na fes­ti­va­lu Diva­del­ní svět Brno v cho­re­o­gra­fii Rami­ho Be’era od počát­ku dopro­vá­ze­la slo­va chvá­ly a budi­la pocit, že divák uvi­dí něco fan­tas­tic­ké­ho. Bylo Hor­ses in the sky ve sku­teč­nos­ti výji­meč­né a pře­sa­hu­je tak dale­ce pomy­sl­nou lať­ku toho, co lze v rám­ci sou­čas­né­ho tan­ce nebo pohy­bo­vé­ho diva­dla vidět?

Publikováno
V rubrikách Recenze

Z každého člověka spadne i ta poslední přetvářka, neboť prkno v márnici je docela prosté.

V letoš­ní sezó­ně Balet Národ­ní­ho diva­dla v Brně plá­nu­je nastu­do­vat dvě pre­mi­é­ry. Kro­mě Čaj­kov­ské­ho Spí­cí kra­sa­vi­ce (22. dub­na 2017) uve­dl 10. lis­to­pa­du autor­skou insce­na­ci Chvě­ní v režii a cho­re­o­gra­fii Pet­ra Zus­ky, s nímž jsem si poví­da­la nejen o tan­ci, ale také o dra­ma­tur­gii, svě­tel­ném desig­nu i spe­ci­fic­ké hud­bě Henry­ka Górec­ké­ho a Jiří­ho Pavlici.

Publikováno
V rubrikách Rozhovory