Autor: Veronika Hrabalová

Při vzni­ku podti­tu­lu letoš­ní­ho roč­ní­ku fes­ti­va­lu Baza­ar 2022 Migra­ce: Vzdo­ro­vá­ní hroz­bám mož­ná nikdo netu­šil, jak sil­ně bude v aktu­ál­ní poli­tic­ké situ­a­ci v Evro­pě rezo­no­vat. Cho­re­o­graf Ser­giu Matis v insce­na­ci Extincti­on room (hope­less), jejíž před­sta­ve­ní letos pomy­sl­ně zažeh­lo pocho­deň Baza­a­ru, hovo­ři­la o vyhy­nu­tí. Vyhy­nu­tí dru­hu, kme­ne, jedin­ce i svě­ta, jak ho zná­me. Ser­giu zve s mezi­ná­rod­ním týmem (Nico­la Mica­le­ff, Kin­ga Ötvös, Markéta […]

Po všem, co jed­not­liv­cům a kul­tu­ře jako cel­ku letoš­ní rok vzal (nebo dal) se k mému údi­vu nedě­je žád­ný boom. Kul­tur­ní insti­tu­ce se nezda­jí být přecpa­né, nikde se nesto­jí fron­ty ani se nepři­dá­va­jí reprí­zy. Všech­no je vzhů­ru noha­ma a z maso­vých udá­los­tí se stá­va­jí udá­los­ti intim­ní. Míří spí­še do nit­ra než ven, cílí na hlub­ší pro­ži­tek, ne na povrch­ní zábavu. […]

Žena a schop­nost roz­ho­do­vat o vlast­ním osu­du: „Pro­sím Tě už něco dělej. Polep­ši se. Inspi­ruj se. Tady se podí­vej, jak se to dělá.“ Ale jak to mám udě­lat už mi nikdo neřekne. 

„A přes tuhle apli­ka­ci může­me být v kon­tak­tu se svý­mi blíz­ký­mi.“ Baza­ar 2020, tro­chu jinak. Letos si v Altě nedám dob­ře vychla­ze­né­ho Med­vě­da. Nebu­du si str­kat kabát pod svou žid­li (pro­to­že nesná­ším šat­ny) ani si nedám na scho­dech Pon­ce cigá­ro. Sed­nu si doma v tep­lá­kách na gauč a s dvoj­kou v ruce budu napja­tě čekat až Baza­ar spus­tí stream.