Autor: Martin Macháček

Tan­ci Pra­ha se poda­řil napl­nit ide­ál kaž­dé­ho tzv. vel­ké­ho fes­ti­va­lu. Při­vést – nej­lé­pe popr­vé – do domá­cí­ho kon­tex­tu guest star svě­to­vé­ho for­má­tu, na níž se sho­du­je laic­ká s odbor­nou veřej­nos­tí, a kte­rou ado­ru­jí diva­del­ní gee­ko­vé v glo­bál­ním měřít­ku. Pro lidi, kte­ří se dob­ře (příč­ně) ori­en­tu­jí v pro­sto­ru mezi diva­dlem, tan­cem a výtvar­nou insta­la­cí tak „posta­čí“ věta: Dimi­t­ris Papai­o­an­nou byl v Pra­ze.… Pokra­čo­vat ve čte­ní Macho (36) vs. TP (33): Úpl­ně vše – Nic navíc

Pop je tro­chu pro­vo­ka­ce a taky tro­chu sku­teč­nost, s níž nikdo nepo­hne. Pop je. Pop pře­tr­vá­vá. Na pop se neu­mí­rá, a navíc na pop se umí nala­dit běž­ní inte­lek­tu­á­lo­vé stej­ně jako všich­ni ostat­ní. Pop osvo­bo­zu­je. Osvo­bo­zu­je jako insce­na­ce Gra­ces ital­ské cho­re­o­gra­f­ky Sil­vie Gri­bau­di, kte­rou odstar­to­val Tanec Praha.

Tem­no­tu, byť tře­ba nee­xis­tu­je ve fyzic­ké for­mě nebo sku­pen­ství, je mož­né cítit na míle dale­ko, pro­to­že je zavr­ta­ná pod povr­chem země i v duších lidí. Sna­ha zachy­tit její esen­ci poté spo­ju­je rudol­fín­ské alchy­mis­ty s okult­ní­mi mysti­ky nacis­tic­ké­ho reži­mu. Dráž­dí i ústec­ký kolek­tiv KULT. Všem jde při­tom o totéž – dotknout se latent­ní­ho obsi­di­á­nu, leti­té­ho i nedáv­né­ho zla. Někdo k tomu potře­bu­je… Pokra­čo­vat ve čte­ní Tek­to­ni­ka lito­mě­řic­kých desek

Sko­ro nikdo už pod­le mě nevě­ří tomu, že se pro­roc­ká stať Umber­ta Eca Ur-fas­­cism neslu­ču­je se sou­čas­nos­tí. Slu­ču­je. A to dost. Útlá bro­žu­ra s pře­kla­dem úchvat­né­ho pojed­ná­ní o koře­nech fašis­mu jako hnu­tí, ale není jedi­né, co si člo­věk ze stej­no­jmen­né per­for­man­ce odná­ší. Sku­pi­na per­for­me­rů v čele s Jaku­bem Got­twal­dem vede­ná inspi­ra­ce­mi z Eco­va tex­tu (a mož­ná vůbec) divá­ky pro­vá­dí laby­rin­tem neleh­kých… Pokra­čo­vat ve čte­ní Vzty­če­ní věže z nejvyšších

Kdo měl to štěs­tí, a zaví­tal na ost­rav­ský fes­ti­val NORMA, kte­rý spo­lu po čtvr­té s míst­ní gale­rií PLATO pořá­da­lo praž­ské Stu­dio Hrdi­nů, stal se na dva dny svěd­kem vel­ko­le­pě intim­ních setká­ní, dosá­hl maxi­mál­ně orgas­tic­ké implo­ze, výbuchu niternosti.