V archivu jsem nalezl svůj příspěvek v rámci Open Mic na konferenci Culture Get-Together 2022. K přečtení je rozšířená verze antimanifestu, „onanohanopisu”, jak je příspěvek skromně nazván. Často chodívám nepřipravený a je to katastrofa. Předpokládám, že to s přípravou nedopadne jinak. Práce v médiích člověka zocelí. Zjistí, že cokoliv řekne, cokoliv provede, kohokoliv inzultuje slovně, vyhrožuje mu vesměs radostnými věcmi, přestože nebo… Pokračovat ve čtení Macháček na Culture Get-Together 2022
Autor: Martin Macháček
Editor internetové verze časopisu Taneční zóna. Absolvent Katedry divadelních studií FF MU v Brně, dlouhodobě spojený se studentskou platformou divadelní kritiky RozRazil online, exredaktor Českého rozhlasu Wave, občasný přispěvatel do Divadelních novin, časopisu A2 a nedávno i festivalových zpravodajů (např. Divadelní Flora Olomouc) či jejich příležitostný vedoucí (např. OST-RA-VAR, Setkání/Encounter Brno). Tři sezóny působil jako člen dramaturgické rady České taneční platformy. Jeho hru Storáče uvedla Stará Aréna Ostrava. Zakladatel několika divadelních skupin (PuMoWo a MeNe KeKeL), která se řídí heslem: "Divadlo, které nic nedělá, nic nepokazí."
30 let konzervatoře Duncan Center (záznam kulatého stolu, 21. 10. 2022)
Podívejte na záznam diskuse, kterou spolupořádala Taneční zóna k třicátému výročí založení konzervatoře Duncan Centre v pardubickém Divadle 29. Rozpravu moderovala naše redaktorka Marcela Magdová. Jejími hosty byli (zleva) Honza Malík, Petr Tyc, Tereza Krejčová a Marta Trpišovská. Videozáznam: Jan Kadlec VIDEO ZDE! ↓
Jitka Pavlišová: Svět tance nezná hranic
Každoroční festivalový svátek Divadelní Flora v Olomouci otevřel sezonu velkých divadelních (nutno podotknout multižánrových) akcí v obvyklém květnovém termínu na ose Olomouc → Zlín → Brno → Hradec Králové atp., tedy v době před Covidem. Letos v Olomouci – jak hlásají v podtitulu New World 2.022 – restartovali kromě běžného festivalového spádu samotný svět. O tom jsem si ale s dramaturgyní Divadelní… Pokračovat ve čtení Jitka Pavlišová: Svět tance nezná hranic
Není jak v rybníce
V momentě, kdy vrcholil letošní ročník festivalu Bazaar, evidovali hasiči napříč kraji celého Česka historicky mezní počty lesních požárů. Náladě nepřidává ani náhodné brouzdání po překladech vědeckých studií o nárazovém naplňování klimatických predikcí pro rok 2050. Kolaps se zkrátka blíží. Jakkoliv tedy mohl březen 2022 vypadat beznadějně, byl to právě Bazaar, kdo v tomto chmurném měsíci poskytl mimořádně útěšné… Pokračovat ve čtení Není jak v rybníce
Materiál. Randál. Chorál.
Na jevišti zatlouct hřebík. Uříznout trám. Zeštíhlit dřevotřísku. A rozštípat co zbylo. Tedy publikum. Performer, choreograf a bezlimitní řemeslník Claudio Stellato na Festivalu Cirkopolis skrze údery kladiva, páčidla i jiných nástrojů (a zejména prostřednictvím svých perfomerů) připomněl, že prazáklad zvukové paměti plyne z poslechu nervních industriálních vznětů a že za každou pořádnou krásou stojí pořádný bordel.
Ewan McLaren’s Energy Pathways
The seventh edition Bazaar Festival is just starting. Its theme this year, We the Landscape, marks a definitive shift towards environmental issues. I spoke to its dramaturg and “spiritual father” Ewan McLaren about the landscape of the festival today.
Cesta energiemi Ewana McLarena
Začíná sedmý ročník Bazaar festivalu. Letos se s podtitulem „Jsme krajina“ posouvá k výrazně environmentálním otázkám. Jakou krajinou je festival aktuálně jsem se ptal jeho dramaturga a „duchovního otce“ Ewana McLarena.
Macho (36) vs. TP (33): Úplně vše – Nic navíc
Tanci Praha se podařil naplnit ideál každého tzv. velkého festivalu. Přivést – nejlépe poprvé – do domácího kontextu guest star světového formátu, na níž se shoduje laická s odbornou veřejností, a kterou adorují divadelní geekové v globálním měřítku. Pro lidi, kteří se dobře (příčně) orientují v prostoru mezi divadlem, tancem a výtvarnou instalací tak „postačí“ věta: Dimitris Papaioannou byl v Praze.… Pokračovat ve čtení Macho (36) vs. TP (33): Úplně vše – Nic navíc
Macho (35) vs. Tanec Praha (33) No 1: Nádhera pachu – půvab šťáv
Pop je trochu provokace a taky trochu skutečnost, s níž nikdo nepohne. Pop je. Pop přetrvává. Na pop se neumírá, a navíc na pop se umí naladit běžní intelektuálové stejně jako všichni ostatní. Pop osvobozuje. Osvobozuje jako inscenace Graces italské choreografky Silvie Gribaudi, kterou odstartoval Tanec Praha.
Do nitra tanečního gamingu
NINCS je taneční film, či přesněji taneční filmová videohra, která vychází ze stejnojmenné inscenace a adaptuje herní principy na scéně. Na otázky odpovídá Dana Pala, autorka celého konceptu, choreografka i performerka.