Editorial je královská disciplína. Svým formátem přesahuje všechny ostatní literární, lyrickoepické, dramatické či jinak ‑ické formy. Je nedílnou součástí odkazu psaného slova, leč se ho zde — v pozici editora internetového vydání Taneční zóny — dopouštím naposledy. Ledy pukly, stejně jako můj pocit, že iTZ už nemám, co nabídnout. Spíš naopak. Vypůjčím si tedy několik řádků ze zatím posledního tištěného vydání Taneční zóny. A samozřejmě k nim dodám nějaký exkluzivní kontent. Asi poprvé jsem kvůli účelům tohoto článku porušil osobní tabu a využil AI k transformaci mého oblíbeného tanečního portrétu, kterým se loučím s vámi čtenáři. Děkuji vám za váš setrvalý zájem, za vaši pozornost, trpělivost. Dokud se tančí, ještě se neumřelo! O experimentování platí totéž.
Určitě se najdou jiná slova, jazykové vyhrávky obratné, podvratné a třeba i neohrabané. Určitě lze dupnout na „jiný flow”, ostřejší frázování, protože čtení textu musí vzbuzovat stejné účinky jako srážka s cisternou endorfinu. Mělo by provokovat, zbavit kůru její šedosti, vybuchovat temnotou i barvami.
Pro autora je nejhorším nepřítelem jeho ego sycené nekonečnými zásobníky slovní munice kryté palbou z nejtěžších ekvilibristických zbraní a dobíjené nepřetržitě z lafety podvědomí. Munice tak těžké, že převáží původní záměr, převálcuje téma nebo obsah sdělení. Zůstane jenom představa popíjení Bombardina na terase, a ne té práce kolem, povinností habaděj, potu, odříkání. Všeho toho, co odděluje skutečnost od bludu, sebeklamu, dřinu od dřímotu.
Můj dobrý přítel Vít Kořínek, muž mnoha talentů a skvělý literát, rád přidává k dobru tuto svou úvahu: Vždycky budu na straně formalismů, ironie a vykroucenosti proti samožerný angažovanosti pro všechny…, čímž vyčerpal vše, co jsem k tématu chtěl dodat. Neboť k němu dodávám neustále něco. Pořád. Otravně dokola.
Chce to změnu, jinou optiku, rozdílný přístup. Příští rok mě ve funkci editora iTz – a tedy i na těchto místech Tz — nahradí kolega Tomáš Kubart. S novou hlavou přicházejí nové nápady; s novým obličejem zas nulové vrásky. Vrásky jako drážky vinylové desky, které po přejetí jehlou hrály pořád to samé. S novou hlavicí přichází nové finty a finesy, nové přístupy. Nová hlavice je ostrá a není ohraná.
Byla to jízda.
Pořád bude.
S úctou, pokorou,
nový, ale pořád stejný
Martin Macháček