Autor: Martin Macháček

V momen­tě, kdy vrcho­lil letoš­ní roč­ník fes­ti­va­lu Baza­ar, evi­do­va­li hasi­či napříč kra­ji celé­ho Čes­ka his­to­ric­ky mez­ní počty les­ních požá­rů. Nála­dě nepři­dá­vá ani náhod­né brouz­dá­ní po pře­kla­dech vědec­kých stu­dií o nára­zo­vém napl­ňo­vá­ní kli­ma­tic­kých pre­dik­cí pro rok 2050. Kolaps se zkrát­ka blí­ží. Jak­ko­liv tedy mohl bře­zen 2022 vypa­dat bez­na­děj­ně, byl to prá­vě Baza­ar, kdo v tom­to chmur­ném měsí­ci posky­tl mimo­řád­ně útěš­né… Pokra­čo­vat ve čte­ní Není jak v rybníce

Na jeviš­ti zatlouct hře­bík. Uříz­nout trám. Zeštíhlit dře­votřís­ku. A roz­ští­pat co zby­lo. Tedy pub­li­kum. Per­for­mer, cho­re­o­graf a bez­li­mit­ní řeme­sl­ník Clau­dio Stella­to na Fes­ti­va­lu Cir­ko­po­lis skr­ze úde­ry kla­di­va, páči­dla i jiných nástro­jů (a zejmé­na pro­střed­nic­tvím svých per­fo­me­rů) při­po­mněl, že pra­zá­klad zvu­ko­vé pamě­ti ply­ne z posle­chu nerv­ních industri­ál­ních vzně­tů a že za kaž­dou pořád­nou krá­sou sto­jí pořád­ný bordel.

Tan­ci Pra­ha se poda­řil napl­nit ide­ál kaž­dé­ho tzv. vel­ké­ho fes­ti­va­lu. Při­vést – nej­lé­pe popr­vé – do domá­cí­ho kon­tex­tu guest star svě­to­vé­ho for­má­tu, na níž se sho­du­je laic­ká s odbor­nou veřej­nos­tí, a kte­rou ado­ru­jí diva­del­ní gee­ko­vé v glo­bál­ním měřít­ku. Pro lidi, kte­ří se dob­ře (příč­ně) ori­en­tu­jí v pro­sto­ru mezi diva­dlem, tan­cem a výtvar­nou insta­la­cí tak „posta­čí“ věta: Dimi­t­ris Papai­o­an­nou byl v Pra­ze.… Pokra­čo­vat ve čte­ní Macho (36) vs. TP (33): Úpl­ně vše – Nic navíc

Pop je tro­chu pro­vo­ka­ce a taky tro­chu sku­teč­nost, s níž nikdo nepo­hne. Pop je. Pop pře­tr­vá­vá. Na pop se neu­mí­rá, a navíc na pop se umí nala­dit běž­ní inte­lek­tu­á­lo­vé stej­ně jako všich­ni ostat­ní. Pop osvo­bo­zu­je. Osvo­bo­zu­je jako insce­na­ce Gra­ces ital­ské cho­re­o­gra­f­ky Sil­vie Gri­bau­di, kte­rou odstar­to­val Tanec Praha.

Tem­no­tu, byť tře­ba nee­xis­tu­je ve fyzic­ké for­mě nebo sku­pen­ství, je mož­né cítit na míle dale­ko, pro­to­že je zavr­ta­ná pod povr­chem země i v duších lidí. Sna­ha zachy­tit její esen­ci poté spo­ju­je rudol­fín­ské alchy­mis­ty s okult­ní­mi mysti­ky nacis­tic­ké­ho reži­mu. Dráž­dí i ústec­ký kolek­tiv KULT. Všem jde při­tom o totéž – dotknout se latent­ní­ho obsi­di­á­nu, leti­té­ho i nedáv­né­ho zla. Někdo k tomu potře­bu­je… Pokra­čo­vat ve čte­ní Tek­to­ni­ka lito­mě­řic­kých desek

Sko­ro nikdo už pod­le mě nevě­ří tomu, že se pro­roc­ká stať Umber­ta Eca Ur-fas­­cism neslu­ču­je se sou­čas­nos­tí. Slu­ču­je. A to dost. Útlá bro­žu­ra s pře­kla­dem úchvat­né­ho pojed­ná­ní o koře­nech fašis­mu jako hnu­tí, ale není jedi­né, co si člo­věk ze stej­no­jmen­né per­for­man­ce odná­ší. Sku­pi­na per­for­me­rů v čele s Jaku­bem Got­twal­dem vede­ná inspi­ra­ce­mi z Eco­va tex­tu (a mož­ná vůbec) divá­ky pro­vá­dí laby­rin­tem neleh­kých… Pokra­čo­vat ve čte­ní Vzty­če­ní věže z nejvyšších