The seventh edition Bazaar Festival is just starting. Its theme this year, We the Landscape, marks a definitive shift towards environmental issues. I spoke to its dramaturg and “spiritual father” Ewan McLaren about the landscape of the festival today.
Autor: Martin Macháček
Editor internetové verze časopisu Taneční zóna. Absolvent Katedry divadelních studií FF MU v Brně, dlouhodobě spojený se studentskou platformou divadelní kritiky RozRazil online, exredaktor Českého rozhlasu Wave, občasný přispěvatel do Divadelních novin, časopisu A2 a nedávno i festivalových zpravodajů (např. Divadelní Flora Olomouc) či jejich příležitostný vedoucí (např. OST-RA-VAR, Setkání/Encounter Brno). Tři sezóny působil jako člen dramaturgické rady České taneční platformy. Jeho hru Storáče uvedla Stará Aréna Ostrava. Zakladatel několika divadelních skupin (PuMoWo a MeNe KeKeL), která se řídí heslem: "Divadlo, které nic nedělá, nic nepokazí."
Cesta energiemi Ewana McLarena
Začíná sedmý ročník Bazaar festivalu. Letos se s podtitulem „Jsme krajina“ posouvá k výrazně environmentálním otázkám. Jakou krajinou je festival aktuálně jsem se ptal jeho dramaturga a „duchovního otce“ Ewana McLarena.
Macho (36) vs. TP (33): Úplně vše – Nic navíc
Tanci Praha se podařil naplnit ideál každého tzv. velkého festivalu. Přivést – nejlépe poprvé – do domácího kontextu guest star světového formátu, na níž se shoduje laická s odbornou veřejností, a kterou adorují divadelní geekové v globálním měřítku. Pro lidi, kteří se dobře (příčně) orientují v prostoru mezi divadlem, tancem a výtvarnou instalací tak „postačí“ věta: Dimitris Papaioannou byl v Praze.… Pokračovat ve čtení Macho (36) vs. TP (33): Úplně vše – Nic navíc
Macho (35) vs. Tanec Praha (33) No 1: Nádhera pachu – půvab šťáv
Pop je trochu provokace a taky trochu skutečnost, s níž nikdo nepohne. Pop je. Pop přetrvává. Na pop se neumírá, a navíc na pop se umí naladit běžní intelektuálové stejně jako všichni ostatní. Pop osvobozuje. Osvobozuje jako inscenace Graces italské choreografky Silvie Gribaudi, kterou odstartoval Tanec Praha.
Do nitra tanečního gamingu
NINCS je taneční film, či přesněji taneční filmová videohra, která vychází ze stejnojmenné inscenace a adaptuje herní principy na scéně. Na otázky odpovídá Dana Pala, autorka celého konceptu, choreografka i performerka.
Tektonika litoměřických desek
Temnotu, byť třeba neexistuje ve fyzické formě nebo skupenství, je možné cítit na míle daleko, protože je zavrtaná pod povrchem země i v duších lidí. Snaha zachytit její esenci poté spojuje rudolfínské alchymisty s okultními mystiky nacistického režimu. Dráždí i ústecký kolektiv KULT. Všem jde přitom o totéž – dotknout se latentního obsidiánu, letitého i nedávného zla. Někdo k tomu potřebuje… Pokračovat ve čtení Tektonika litoměřických desek
Vztyčení věže z nejvyšších
Skoro nikdo už podle mě nevěří tomu, že se prorocká stať Umberta Eca Ur-fascism neslučuje se současností. Slučuje. A to dost. Útlá brožura s překladem úchvatného pojednání o kořenech fašismu jako hnutí, ale není jediné, co si člověk ze stejnojmenné performance odnáší. Skupina performerů v čele s Jakubem Gottwaldem vedená inspiracemi z Ecova textu (a možná vůbec) diváky provádí labyrintem nelehkých… Pokračovat ve čtení Vztyčení věže z nejvyšších
NORMA 2019: plato(nická) i (e)normní
Kdo měl to štěstí, a zavítal na ostravský festival NORMA, který spolu po čtvrté s místní galerií PLATO pořádalo pražské Studio Hrdinů, stal se na dva dny svědkem velkolepě intimních setkání, dosáhl maximálně orgastické imploze, výbuchu niternosti.
„Nevědět je svoboda“
Portfolio Divadla X10 se dynamicky rozrůstá. Pořádá Divadelní festival Kutná Hora nebo festival experimentální elektronické hudby i řadu dalších akcí. Zatím posledním počinem je experimentální platforma Y, která má propojovat výtvarníky, divadelníky, tanečníky, teoretiky, zkrátka všechny otevřené duše. O jeho možné budoucnosti jsem si povídal s jeho kurátory Annou Chrtkovou a Petrem Dlouhým.
Geometrie má talent
Zákoutí sociálních sítí a hlavně virální videa. Takový může být osud spousty kolektivů, které se vydali na talentové soutěže a pak svůj um rozšiřují prostřednictvím dalších platforem než jenom té televizní. Takovou partou jsou i francouzský kolektiv Géométrie Variable, který se objevil například v Amerika má talent.