Rubrika: Rozhovory

Petr Boháč je reži­sér, autor kon­cep­tů, dra­ma­turg, pro­du­cent. Jeho jmé­no spo­ju­je­me pře­de­vším s for­ma­ce­mi Spit­fi­re Com­pa­ny a Tan­te­hor­se, fes­ti­va­ly Nul­tý bod a Za dveř­mi, a v posled­ní době s diva­del­ní pro­gra­ma­cí Palá­ce Akro­po­lis. Za jeho režij­ní a autor­ské asi­s­ten­ce vznik­lo v posled­ní době něko­lik význam­ných pro­jek­tů jako např. One Step Befo­re the Fall či Antiwords, dří­ve např. 13. Měsíc/ Requi­em za Bru­na Schul­t­ze… Pokra­čo­vat ve čte­ní Člo­věk v mez­ní situaci

Když vzni­kal ten­to roz­ho­vor, tak v ost­rav­ském Diva­dle Anto­ní­na Dvo­řá­ka vrcho­li­ly pří­pra­vy na pre­mi­é­ru úhel­né­ho roman­tic­ké­ho bale­tu La Syl­phi­de.  Jeho nastu­do­vá­ní svě­ři­la nová šéf­ka tam­ní­ho bale­tu Len­ka Dří­ma­lo­vá cho­re­o­gra­f­ce, taneč­ni­ci a spe­ci­a­list­ce na bour­non­villov­skou tech­ni­ku Karin Elve­ro­vé. Sym­pa­tic­ká Dán­ka není v Čes­ku popr­vé, a jak pro­zra­zu­je násle­du­jíc roz­ho­vor, ani naposledy.

Démo­ny Wima Van­de­key­buse, umě­lec­ké­ho šéfa vlám­ské­ho sou­bo­ru Ulti­ma Vez, už tro­chu zná­me. Na scé­ně se obje­vu­jí ve všech jeho insce­na­cích, ať už divo­ce tan­čí, civil­ně hra­jí, nebo se pohy­bu­jí na fil­mo­vém plátně.

Uměl­cům a teo­re­ti­kům v oblas­ti tan­ce a per­for­ming art chy­bí výzkum. Život od gran­tu ke gran­tu všech­ny tla­čí k hoto­vým insce­na­cím. A pro roz­voj tvor­by i teo­re­tic­ké­ho myš­le­ní je tře­ba mož­nost zkoumat.

11. a 12. 4. 2014 ve 20 hodin budou v kos­te­le Nej­svě­těj­ší­ho Srd­ce Páně na náměs­tí Jiří­ho z Poděbrad v Pra­ze uve­de­ny dvě reprí­zy taneč­ní­ho site  spe­ci­fic před­sta­ve­ní Mate­ria. Veřej­nost má po něko­li­ka měsí­cích opět jedi­neč­nou pří­le­ži­tost nově nahléd­nout a zpro­střed­ko­va­ně pro­žít tvor­bu slo­vin­ské­ho archi­tek­ta Josi­pha Pleč­ni­ka a pro­stor jeho pro­slu­lé praž­ské sakrál­ní stavby.

Ten­to roz­ho­vor vzni­kl týden před pre­mi­é­rou nové­ho pro­jek­tu sou­bo­ru Far­ma v jes­ky­ni. V rádiu šly zprá­vy o obsa­zo­vá­ní zákla­den na Kry­mu a pře­dem pře­po­klá­da­ných výsled­cích tam­ní­ho refe­ren­da. Ven­ku se po mno­ha týd­nech schy­lo­va­lo k deš­ti. Napě­tí všu­de kolem.  Na drá­ze mezi Buben­čí a Hole­šo­vi­ce­mi to jis­kři­lo ješ­tě o tro­chu víc. To se reži­sér Vili­am Dočo­lo­man­ský pře­mís­ťo­val ze zku­šeb­ní­ho záze­mí, kte­ré má Far­ma… Pokra­čo­vat ve čte­ní SVĚT POTŘEBUJE PRAKTICKÝ IDEALISMUS

V pátek a v sobo­tu 21. 3. a 22. 3. 2014 zažil sál taneč­ní­ho stu­dia Dan­ce Per­fect to, co ješ­tě nikdy před­tím. Konal se tu totiž kon­kurz na nové před­sta­ve­ní sou­bo­ru DOT504 a při­je­lo na něj sto taneč­ní­ků z celé­ho světa.

DOT pat­řil k naší taneč­ní špič­ce. Repre­zen­to­val čes­ký sou­čas­ný tanec v zahra­ni­čí. A to vel­mi úspěš­ně. Pak se ale tahle znač­ka poma­lu zača­la vytrá­cet ze scé­ny a najed­nou neví­me, co si pod ní vůbec máme před­sta­vit. Zani­ká nebo jí čeká obro­da? Roz­ho­vor s  umě­lec­kou ředi­tel­kou DOT504 Len­kou Otto­vou osvět­lí nejen blíz­kou budouc­nost sou­bo­ru, ale ujis­tí nás o jed­né nezvrat­né sku­teč­nos­ti… Pokra­čo­vat ve čte­ní O zla­té éře DOT504 a bla­nic­kých rytířích

Kolik čes­kých taneč­ní­ků čeká, aby je někdo obje­vil? Aby jed­no­ho dne při­šel email, nebo zprá­va přes Face­book, že si někdo pro­hlé­dl jejich video a tou­ží je anga­žo­vat do skvě­lé­ho pro­jek­tu, kte­rý jim změ­ní život?

Yvo­nu Kre­u­zman­no­vou na těch­to strán­kách nemu­sí­me před­sta­vo­vat. I v cizi­ně ji zna­jí všich­ni, tedy v té „taneč­ní cizině“.