Globální otázky

Před mno­ha lety Jiří, teh­dy ješ­tě coby stu­dent Kon­zer­va­to­ře Dun­can Cen­t­re, sebral odva­hu a poslal dopis do Ber­lí­na. Málem mu zavře­li poš­tu před nosem, ale nako­nec jeho při­hláš­ka na kon­kurs do sou­bo­ru Sashi Waltz dora­zi­la. Jiří Bar­to­va­nec v něm uspěl a řadu let pak půso­bil jako kme­no­vý člen této význam­né svě­to­vě pro­slu­lé taneč­ní com­pa­ny. Během toho stih­nul ale také vytvo­řit dvě sóla, spo­lu­pra­co­vat na dvou celo­ve­čer­ních doku­men­tár­ních fil­mech a něko­li­ka dan­ce for came­ra. Hod­ně se zají­má o oděv­ní návr­hář­ství a tvor­bu kos­tý­mů. Jeho prv­ní sku­pi­no­vá cho­re­o­gra­fie bude mít brzy pre­mi­é­ru v Pon­ci a jme­nu­je se Globe.

Když jste se roz­ho­dl vytvo­řit nové taneč­ní dílo — měl jste jas­né téma, nebo jen sle­pou tou­hu tvo­řit?
Měl jsem jas­no od začát­ku. Iden­ti­ta už byla námě­tem mých před­cho­zích sólo­vých cho­re­o­gra­fií, kte­ré jsem tvo­řil z osob­ní, sub­jek­tiv­ní per­spek­ti­vy. Nyní jsem však téma pojal mno­hem šíře­ji, v roz­sa­hu, kte­rý pře­sa­hu­je jedin­ce a dotý­ká se celé společnosti.

Pod­le názvu a ano­ta­ce půjde o kon­tra­dik­ci mezi glo­ba­li­za­cí a jedi­neč­nos­tí. Jaký na to máte vlast­ně názor?
Sou­čas­ný svět je vel­mi pro­po­jen. Vní­mám to vel­mi pozi­tiv­ně. Cítím, jak kon­takt s jiný­mi kul­tu­ra­mi obo­ha­cu­je a pro­hlu­bu­je empa­tii a ote­vře­nost. Brá­nit se glo­ba­li­za­ci a záro­veň vyu­ží­vat její před­nos­ti, a při­tom mít strach ze ztrá­ty vlast­ni jedi­neč­nos­ti, je tak tro­chu ali­bis­mus. Věřím, že ve svě­tě dochá­zí k důle­ži­tým změ­nám prá­vě pro­to, že je vše pro­po­je­no, což vede k vytvo­ře­ní uni­fi­ko­va­né spo­leč­nos­ti. To pak dává sílu něko­li­ka jedin­cům, ale ubí­rá síly zbyt­ku spo­leč­nos­ti, kte­rá při­chá­zí o odva­hu – pros­tě nere­a­gu­je, nevě­ří si, jen drží krok a strach vítězí.

Foto: Michal Horá­ček (taneč­ní foto) a Sebas­ti­an Bolesch (por­trét).

Co jste jako cho­re­o­graf zadá­val taneč­ní­ků, jaké moti­va­ce a téma­ta, jak jste postu­po­val při hle­dá­ní tva­ru insce­na­ce?
Při hle­dá­ní taneč­ní­ho mate­ri­á­lu a jed­not­li­vých témat jsem vychá­zel ze svých zku­še­nos­ti, abych je co nej­lé­pe doká­zal při­blí­žit taneč­ní­kům ver­bál­ně. Pak už jsem jim nechal svo­bo­du, aby ztě­les­ni­li jejich život­ní situ­a­ce, zku­še­nos­ti a posto­je. Téma­ta byla různá, vychá­ze­la z reál­ných i lite­rár­ních situ­a­cí. Z těch taneč­ních kva­lit to byla důvě­ra, balanc, evo­lu­ce, síla, vyčer­pa­nost, vytr­va­lost, odda­nost a hlav­ně jedi­neč­nost taneč­ní­ho projevu.

Máte mezi­ná­rod­ní obsa­ze­ní — proč jste se roz­ho­dl pra­co­vat v Pra­ze se zahra­nič­ní­mi taneč­ní­ky?
Pro­jekt vzni­kal ve třech stá­tech. V Němec­ku, v Již­ní Kore­ji a nyní se při­pra­vu­je závě­reč­ná fáze v Čes­ku. Od začát­ku mi bylo jas­né, že obsa­ze­ní bude zají­ma­věj­ší, pokud se set­ka­jí lidé z růz­ných čás­tí svě­ta. Prá­vě autor­ský způ­sob prá­ce, kte­rým tvo­řím, mi nabí­zí mož­nost bohat­ší­ho výběru.

Jste stá­le čle­nem sku­pi­ny Sasha Waltz & Guests? Poda­ří se vám sklou­bit vlast­ní tvor­bu s úko­ly, kte­ré máte ve vel­kém evrop­ském sou­bo­ru?
Od led­na toho­to roku jsem se po sed­mi letech, coby stá­lý člen sou­bo­ru, stal opět hos­tem. Nejsem tak váza­ný a hra­ji pou­ze reper­toár. Zatím se to daří sklou­bit, har­mo­no­gram hra­ní je už dnes naplá­no­va­ný do polo­vi­ny roku 2016, tak­že spí­še budu muset nové plá­ny při­způ­so­bit sou­bo­ru, ale je to vzru­šu­jí­cí. Navíc, mám rád výzvy a věřím na osud.