Rozhovor s Jelenou

Na nedáv­no skon­če­ném veletr­hu-fes­ti­va­lu Inter­nati­o­nal Tanzmes­se jsem se hned prv­ní den vypra­vi­la hle­dat ukra­jin­ský stá­nek. Zástup­ci Ukra­ji­ny sdí­le­li jeden „boo­th“ s pre­zen­té­ry  z Litvy. V rohu stán­ku se krči­la Jele­na Lobo­va a sna­ži­la se při­po­jit na wifi, aby moh­la sle­do­vat nej­no­věj­ší zprá­vy z domo­va. Když jsem pro­je­vi­la zájem o situ­a­ci na Ukra­ji­ně a  požá­da­la ji o roz­ho­vor, při­pa­da­lo mi, že se jí nějak ule­vi­lo. Úpl­ně zazá­ři­la. Já se ale cíti­la mizer­ně. Jako vždyc­ky, kdy na rus­kou oku­pa­ci pomys­lím. Můj pocit bez­mo­ci je neza­jí­ma­vý, Jele­ni­no odhod­lá­ní i raci­o­na­li­ta — obdi­vu­hod­né a příkladné.

Jaký pro­jekt tady na Tanzmes­se pre­zen­tu­je­te?
Při­je­li jsme před­sta­vit akti­vi­ty Zely­on­ka­Fes­tu, což je mezi­ná­rod­ní fes­ti­val sou­čas­né­ho tan­ce na Ukra­ji­ně. Fes­ti­val má čtyř­le­tou his­to­rii, a my jsme prá­vě v pro­ce­su plá­no­vá­ní jeho páté­ho roč­ní­ku, kte­rý se bude konat v dub­nu 2015. Fes­ti­val vzni­kl jako sou­kro­má ini­ci­a­ti­va bez jaké­ko­li stát­ní pod­po­ry, a tak fun­gu­je dodnes.

Na co se ten­to kyjev­ský fes­ti­val obvykle zamě­řu­je?
Téma příští­ho roč­ní­ku jsou „hra­ni­ce“. V šir­ším slo­va smys­lu jsou hra­ni­ce nesmír­ně význam­ným momen­tem našich živo­tů. Ptá­me se, jak jsou defi­no­vá­ny osob­ní meze, jak se cho­vá­me, když někdo naru­ší naši osob­ní zónu, doká­že­me vždyc­ky vyře­šit situ­a­ci, když naru­ší­me hra­ni­ce toho dru­hé­ho…? Hra­ni­ce zemí je dal­ší význam­ný úhel pohle­du na toto téma – co dělat, když sou­sed pře­kro­čí spo­leč­nou hra­ni­ci a začne být agre­siv­ní? Tady na Tanzmes­se jsme našli něko­lik sou­bo­rů z růz­ných zemí, kte­ré toto téma řeší ve svých choreografiích.

Jaký vliv má sou­čas­ná poli­tic­ká situ­a­ce na vaši kaž­do­den­ní prá­ci a osob­ní vzta­hy?
Teď jsme ve vál­ce s Rus­kem. Ruš­tí vojá­ci nej­pr­ve anek­to­va­li Krym, a teď se pokou­še­jí obsa­dit někte­rá úze­mí východ­ní Ukra­ji­ny. Tohle náš život zaru­če­ně změ­ni­lo. Naše země se „fyzic­ky” mění: ne všich­ni Ukra­jin­ci napří­klad mohou jez­dit na Krym! Ti, kte­ří aktiv­ně boju­jí pro­ti Rus­ku, se na Krym nedo­sta­nou. Napří­klad k nim pat­řím i já. Můj spo­lu­pra­cov­ník Anton Ovča­ni­kov tam chce jet na mas­ter clas­ses, uvi­dí­me, jest­li mu dovo­lí pře­kro­čit hranice.

Z hle­dis­ka vzta­hů se pohy­bu­je­me na bez­peč­né stra­ně, jeli­kož vět­ši­na kre­a­tiv­ních lidí rozu­mí tomu, co se děje a nejsou pod vli­vem „zom­bie tv” – jak nazý­vá­me rus­kou pro­pa­gan­du v tele­vi­zi. Pod­po­ru­je­me cho­re­o­gra­fy z Kry­mu, Doněc­ku, Luhan­sku a sna­ží­me se spo­lu­pra­co­vat.  Zely­on­ka­Fest pořá­da­la v srpnu rezi­den­ce a měli jsme tu účast­ní­ky z Char­ko­va, Luhan­ska, Cher­so­nu, Kry­mu i Kyjeva.


Jaká je za této situ­a­ce atmo­sfé­ra mezi ukra­jin­ský­mi uměl­ci? Jak na vyostře­nou poli­tic­kou situ­a­ci rea­gu­jí?

Řek­la bych, že se dělí do dvou kate­go­rií: prv­ní sku­pi­na se sou­stře­dí na svůj „byz­nys” – jde o komerč­ní taneč­ní ško­ly. Čas od času pošlou pení­ze na kon­to uprch­lí­ků nebo armá­dy. Dru­há kate­go­rie hle­dá nové ces­ty jak rea­go­vat na vál­ku pomo­cí tvor­by a sna­ží se pokra­čo­vat v pří­pra­vě nových před­sta­ve­ní. Víme, že jed­no­ho dne vál­ka skon­čí a bude­me muset zemi zno­vu posta­vit na nohy, a také for­mu­lo­vat novou kul­tur­ní poli­ti­ku.  Tak­že – my ani nemá­me prá­vo naši prá­ci zastavit. 

Muse­li jste před zahá­je­ním kon­flik­tu jis­tě spo­lu­pra­co­vat i s rus­ký­mi uměl­ci. Jak s nimi komu­ni­ku­je­te v pod­mín­kách pro­bí­ha­jí­cí kri­ze?
Je napros­to vylou­če­né mlu­vit s Rusy o sou­čas­né situ­a­ci. Oni to vidí napros­to odliš­ně. Dokon­ce ani ti, kte­ří Ukra­ji­nu pod­po­ru­jí, nero­zu­mě­jí Majda­nu, a nechá­pou proč jsme na něj tak hrdí. Tak­že spo­lu­prá­ce s rus­ký­mi uměl­ci není téma těch­to dnů. Chce to tro­chu času, odstu­pu a pak – po něja­ké době – může­me restar­to­vat naše vztahy.

Jak vzhle­dem k sou­čas­né rea­li­tě vní­má­te roli umě­ní?
Role sou­čas­né­ho umě­ní je stej­ná, jako v jaké­ko­li jiné době a situ­a­ci: zna­me­ná to sta­vět se pro­ti zjed­no­du­šo­vá­ní sku­teč­né­ho obra­zu svě­ta. V sou­čas­né době máme za cíl čelit jaké­mu­ko­li pro­je­vu pro­pa­gan­dy a nabíd­nout nezá­vis­lý pohled na události.

http://zelyonka-fest.org/

Publikováno
V rubrikách Rozhovory

Od Jana Návratová

Taneční publicistka. Absolvovala Katedru divadelní a filmové vědy FFUK. Od 1989 pracuje v Divadelním ústavu (dnes Institutu umění – Divadelním ústavu), kde v roce 2006 založila Taneční sekci, která se věnuje komplexní odborné podpoře tanečního umění.  V letech 1993 – 2005 vyučovala dějiny tance na Konzervatoři Duncan centre. Je editorkou a spoluautorkou odborné monografie Tanec v České republice (2010) a řady studií publikovaných v českých i zahraničních sbornících. V letech 2005 - 2013 byla šéfredaktorkou odborné revue Taneční zóna a pravidelně publikuje v českých médiích. Založila Festival tanečních filmů. Je lektorkou power jógy.