Rubrika: Rozhovory

Kolik čes­kých taneč­ní­ků čeká, aby je někdo obje­vil? Aby jed­no­ho dne při­šel email, nebo zprá­va přes Face­book, že si někdo pro­hlé­dl jejich video a tou­ží je anga­žo­vat do skvě­lé­ho pro­jek­tu, kte­rý jim změ­ní život?

Yvo­nu Kre­u­zman­no­vou na těch­to strán­kách nemu­sí­me před­sta­vo­vat. I v cizi­ně ji zna­jí všich­ni, tedy v té „taneč­ní cizině“.

Jiří Havel­ka je nesku­teč­ně vytí­že­ný člo­věk – reží­ru­je nespo­čet insce­na­cí v nej­růz­něj­ších diva­dlech, šéfu­je Katedře alter­na­tiv­ní­ho a lout­ko­vé­ho diva­dla na DAMU, účin­ku­je ve sku­pi­ně VOSTO 5, mode­ru­je a občas jen tak mimo­cho­dem vydá knihu.

V těch­to dnech vrcho­lí Malá Inven­tu­ra – fes­ti­val tzv. nové­ho diva­dla. Po tis­ko­vé kon­fe­ren­ci jsem se sešla s jeho ředi­tel­kou Adri­a­nou Svět­lí­ko­vou, kte­rá fun­gu­je spo­lu s Dag­mar Kan­tor­ko­vou, i v roli kurá­tor­ky fes­ti­va­lo­vé­ho programu.

Je to stej­ně tak neu­vě­ři­tel­né, jako byl konec Diva­dla Kome­die.  K prv­ní­mu led­nu je odvo­lán šéf Nové scé­ny Ště­pán Kubiš­ta, kte­rý se svým týmem vybu­do­val ze zatuh­lé, neo­sob­ní a umě­lec­ky leta nepod­stat­né Nové scé­ny pro­stor sou­čas­ný, tvo­ři­vý, spo­le­čen­sky relevantní.