V planetáriu se v podstatě sestavují a vystavují digitální modely neznámých prostorů, které se nachází za hranicemi zeměkoule. Site-specific projekt Terezy Leopold Vejsadové a Lukáše Leopolda Orbita umístěný do foyer brněnského planetária na Kraví hoře naopak zrcadlí, jakoby zevnitř, náš vlastní pomalu se rozkládající svět.
Autor: Barbora Liška
Je absolventkou brněnské divadelní vědy a germanistiky. Ve svém disertačním výzkumu se věnuje taneční dramaturgii, mimo to spolupracuje s Centrem experimentálního divadla na nově vznikajícím čtvrtletníku, reflektujícím tvorbu jeho tří scén. Přispívá do časopisu Kod, mloki a dalších médií. Věří, že je důležité číst tanec a pohyb i skrze zkušenost s vlastním tělem.
GARBACZ: Repašská – Garbaczewski
Zpráva o dvou podobách autorského divadla na hranici činohry a performance Divadlo D’epog nemá v České republice žádnou sobě podobnou inscenační platformu. Mezi ostatními experimentálními scénami ji činí jedinečnou především specifické a hluboce promyšlené inscenační postupy. Materiál pro tvorbu navíc režisérka Lucia Repašská čerpá jak ze svých osobních, tak z témat ostatních členů souboru.
Dvakrát Cherkaoui a 420PEOPLE
420PEOPLE představuje na české taneční scéně soubor s pozoruhodnou pozicí — experiment na konzervativním poli. Špičkoví baletní umělci tvoří pod vedením mladých choreografů taneční formáty, které se sice značně odklání od tradičního baletního repertoáru, avšak jádrem v nich zůstává klasická technika. Profil belgického choreografa Sidi Larbi Cherkaoui na Tanci Praha 2017 se uzavírá komponovaným tanečním večerem, který prezentuje spolupráci… Pokračovat ve čtení Dvakrát Cherkaoui a 420PEOPLE
Top 3 Báry Kašparové z Divadelní Flory 2017
Olomoucká Divadelní Flora jde s dobou. Dokazuje to i svou otevřeností k experimentálním formám divadla. Letos byly současnému tanci a performanci věnovány dvě programové sekce, Visegrad Performing Arts a Pestré Nizozemsko. Nelze pominout převládající formalistickou estetiku vybraných projektů. Je to jako míjet nekonečné výkladní skříně obchodů, za jejichž nerozbitnými skly se mění rozmanitostí šokující „estetické“ sestavy produktů. Obrazům lze porozumět… Pokračovat ve čtení Top 3 Báry Kašparové z Divadelní Flory 2017
Top 3 Báry Kašparové z České taneční platformy 2017
Samotný název „Top 3“ zní možná poněkud nabubřele, ovšem za nic nevypovídajícím soudem „co je nejlepší“ se může skrývat mnohem hlubší analýza. Jde spíše o snahu pojmenovat a uchopit inspirativní tvary oscilující na pomezích tanec – pohyb — divadlo — performance. ČTP 2017 byla doslova koncentrátem rozličných forem české taneční scény a top tři odstavce postihují (z perspektivy tanečního a fyzického divadla) ty… Pokračovat ve čtení Top 3 Báry Kašparové z České taneční platformy 2017
TOP 3 Báry Kašparové z Cirkopolis 2017
Festival Cirkopolis do Prahy přináší v oblasti současného divadla čerstvý vítr. V mezinárodních produkcích se mísí rozličné proudy od fyzického přes vizuální divadlo až k performanci. Pro laika div, pro zasvěcence radost.
Natřikrát (No.3) Posteloví hráči
V rámci letošního ročníku festivalu Natřikrát se představily tři zahraniční taneční skupiny ze Slovenska a Francie. Není to mnoho, ale zároveň se na tak zdánlivě malém prostoru bylo možné setkat se třemi naprosto odlišnými přístupy k současnému tanci a pohybu, které v Brně obvykle k vidění nejsou. Výběr inscenací svědčí o vkusu a dobrém přehledu organizátorů, co se v současnosti na světové taneční… Pokračovat ve čtení Natřikrát (No.3) Posteloví hráči
(Natřikrát No. 2) Debussyho očišťující Moře
V českém divadelním prostředí rozhodně není pravidlem, že by taneční inscenace dokázala dovést komunikaci s divákem až do důsledku a už vůbec ne, že by počítala s divákem ochotným se otevřít během představení určité osobní proměně, či dokonce zažít (bájnou) katarzi. Většinou stačí přihlížet v pohodlí sedadla jako pasivní svědek artistických kousků tanečníků, jež se odehrávají někde daleko, jakoby… Pokračovat ve čtení (Natřikrát No. 2) Debussyho očišťující Moře
Natřikrát (No. 1) Hrajou si dva kamínky na štěrk
Letošní ročník festivalu Natřikrát byl zahájen, spíše než inscenací řekla bych, choreografickým experimentem PURE Milana Kozánka a slovenské Tanečné spoločnosti Artyci. Nutno dodat, že díky (nejen) tomuto tanečnímu festivalu se v Brně nabízí spektrum pozoruhodných tanečních produkcí. Sic po omezenou dobu pomáhají rozšířit hranice představ o tom, co taneční a pohybové divadlo může obnášet. Díky za to.
Kým čím nikým
Měšťané, tři muži a tři ženy, v konferenčních oblecích a kostýmcích postupně vychází z publika na jeviště. V úvodní scéně se vzájemně ignorují opatřeni tablety, smartphony a sluchátky. Důležitě se nosí tam a zpátky po úzkém jevišti ohraničeném dvěma křídly hlediště jako po ulici, jako nažrané krysy. Poněkud připomínají současnou každodenní realitu. Problémem občanů města jsou právě krysy, ale odkud se tu vzaly.