V ruinách dneška

V pla­ne­táriu se v pod­sta­tě sesta­vu­jí a vysta­vu­jí digi­tál­ní mode­ly nezná­mých pro­sto­rů, kte­ré se nachá­zí za hra­ni­ce­mi země­kou­le. Site-spe­­ci­­fic pro­jekt Tere­zy Leo­pold Vej­sa­do­vé a Luká­še Leo­pol­da Orbi­ta umís­tě­ný do foyer brněn­ské­ho pla­ne­tária na Kra­ví hoře nao­pak zrca­dlí, jako­by zevnitř, náš vlast­ní poma­lu se roz­klá­da­jí­cí svět. 

Publikováno
V rubrikách Recenze

GARBACZ: Repašská – Garbaczewski

Zprá­va o dvou podo­bách autor­ské­ho diva­dla na hra­ni­ci čino­hry a per­for­man­ce Diva­dlo D’epog nemá v Čes­ké repub­li­ce žád­nou sobě podob­nou insce­nač­ní plat­for­mu. Mezi ostat­ní­mi expe­ri­men­tál­ní­mi scé­na­mi ji činí jedi­neč­nou pře­de­vším spe­ci­fic­ké a hlu­bo­ce pro­myš­le­né insce­nač­ní postu­py. Mate­ri­ál pro tvor­bu navíc reži­sér­ka Lucia Repaš­ská čer­pá jak ze svých osob­ních, tak z témat ostat­ních čle­nů souboru. 

Publikováno
V rubrikách Recenze

Dvakrát Cherkaoui a 420PEOPLE

420PEOPLE před­sta­vu­je na čes­ké taneč­ní scé­ně sou­bor s pozo­ru­hod­nou pozi­cí — expe­ri­ment na kon­zer­va­tiv­ním poli. Špič­ko­ví balet­ní uměl­ci tvo­ří pod vede­ním mla­dých cho­re­o­gra­fů taneč­ní for­má­ty, kte­ré se sice znač­ně odklá­ní od tra­dič­ní­ho balet­ní­ho reper­toá­ru, avšak jádrem v nich zůstá­vá kla­sic­ká tech­ni­ka. Pro­fil bel­gic­ké­ho cho­re­o­gra­fa Sidi Lar­bi Cher­ka­oui na Tan­ci Pra­ha 2017 se uza­ví­rá kom­po­no­va­ným taneč­ním veče­rem, kte­rý pre­zen­tu­je spo­lu­prá­ci… Pokra­čo­vat ve čte­ní Dva­krát Cher­ka­oui a 420PEOPLE

Top 3 Báry Kašparové z Divadelní Flory 2017

Olo­mouc­ká Diva­del­ní Flo­ra jde s dobou. Doka­zu­je to i svou ote­vře­nos­tí k expe­ri­men­tál­ním for­mám diva­dla. Letos byly sou­čas­né­mu tan­ci a per­for­man­ci věno­vá­ny dvě pro­gra­mo­vé sek­ce, Vise­grad Per­for­ming Arts a Pes­t­ré Nizo­zem­sko. Nelze pomi­nout pře­vlá­da­jí­cí for­ma­lis­tic­kou este­ti­ku vybra­ných pro­jek­tů. Je to jako míjet neko­neč­né výklad­ní skří­ně obcho­dů, za jejichž neroz­bit­ný­mi  skly se mění roz­ma­ni­tos­tí šoku­jí­cí „este­tic­ké“ sesta­vy pro­duk­tů. Obra­zům lze poro­zu­mět… Pokra­čo­vat ve čte­ní Top 3 Báry Kašpa­ro­vé z Diva­del­ní Flo­ry 2017

Publikováno
V rubrikách Recenze

Top 3 Báry Kašparové z České taneční platformy 2017

Samot­ný název „Top 3“ zní mož­ná poně­kud nabubře­le, ovšem za nic nevy­po­ví­da­jí­cím sou­dem „co je nej­lep­ší“ se může skrý­vat mno­hem hlub­ší ana­lý­za. Jde spí­še o sna­hu pojme­no­vat a ucho­pit inspi­ra­tiv­ní tva­ry osci­lu­jí­cí na pome­zích tanec – pohyb — diva­dlo — per­for­man­ce. ČTP 2017 byla doslo­va kon­cen­t­rá­tem roz­lič­ných forem čes­ké taneč­ní scé­ny a top tři odstav­ce posti­hu­jí (z per­spek­ti­vy taneč­ní­ho a fyzic­ké­ho diva­dla) ty… Pokra­čo­vat ve čte­ní Top 3 Báry Kašpa­ro­vé z Čes­ké taneč­ní plat­for­my 2017

Publikováno
V rubrikách Recenze

TOP 3 Báry Kašparové z Cirkopolis 2017

Fes­ti­val Cir­ko­po­lis do Pra­hy při­ná­ší v oblas­ti sou­čas­né­ho diva­dla čer­s­tvý vítr. V mezi­ná­rod­ních pro­duk­cích se mísí roz­lič­né prou­dy od fyzic­ké­ho přes vizu­ál­ní diva­dlo až k per­for­man­ci. Pro lai­ka div, pro zasvě­cen­ce radost.

Publikováno
V rubrikách Recenze

Natřikrát (No.3) Posteloví hráči

V rám­ci letoš­ní­ho roč­ní­ku fes­ti­va­lu Natři­krát se před­sta­vi­ly tři zahra­nič­ní taneč­ní sku­pi­ny ze Slo­ven­ska a Fran­cie. Není to mno­ho, ale záro­veň se na tak zdán­li­vě malém pro­sto­ru bylo mož­né setkat se tře­mi napros­to odliš­ný­mi pří­stu­py k sou­čas­né­mu tan­ci a pohy­bu, kte­ré v Brně obvykle k vidě­ní nejsou. Výběr insce­na­cí svěd­čí o vku­su a dob­rém pře­hle­du orga­ni­zá­to­rů, co se v sou­čas­nos­ti na svě­to­vé taneč­ní… Pokra­čo­vat ve čte­ní Natři­krát (No.3) Poste­lo­ví hráči

Publikováno
V rubrikách Recenze

(Natřikrát No. 2) Debussyho očišťující Moře

V čes­kém diva­del­ním pro­stře­dí roz­hod­ně není pra­vi­dlem, že by taneč­ní insce­na­ce doká­za­la dovést komu­ni­ka­ci s divá­kem až do důsled­ku a už vůbec ne, že by počí­ta­la s divá­kem ochot­ným se otevřít během před­sta­ve­ní urči­té osob­ní pro­mě­ně, či dokon­ce zažít (báj­nou) katar­zi. Vět­ši­nou sta­čí při­hlí­žet v pohod­lí seda­dla jako pasiv­ní svě­dek artis­tic­kých kous­ků taneč­ní­ků, jež se ode­hrá­va­jí někde dale­ko, jako­by… Pokra­čo­vat ve čte­ní (Natři­krát No. 2) Debussy­ho očiš­ťu­jí­cí Moře

Publikováno
V rubrikách Recenze

Natřikrát (No. 1) Hrajou si dva kamínky na štěrk

Letoš­ní roč­ník fes­ti­va­lu Natři­krát byl zahá­jen, spí­še než insce­na­cí řek­la bych, cho­re­o­gra­fic­kým expe­ri­men­tem PURE Mila­na Kozán­ka a slo­ven­ské Taneč­né spo­loč­nos­ti Arty­ci. Nut­no dodat, že díky (nejen) tomu­to taneč­ní­mu fes­ti­va­lu se v Brně nabí­zí spek­trum pozo­ru­hod­ných taneč­ních pro­duk­cí. Sic po ome­ze­nou dobu pomá­ha­jí roz­ší­řit hra­ni­ce před­stav o tom, co taneč­ní a pohy­bo­vé diva­dlo může obná­šet. Díky za to.

Publikováno
V rubrikách Recenze

Kým čím nikým

Měš­ťa­né, tři muži a tři ženy, v kon­fe­renč­ních oble­cích a kos­tým­cích postup­ně vychá­zí z pub­li­ka na jeviš­tě. V úvod­ní scé­ně se vzá­jem­ně igno­ru­jí opat­ře­ni table­ty, smart­pho­ny a slu­chát­ky. Důle­ži­tě se nosí tam a zpát­ky po úzkém jeviš­ti ohra­ni­če­ném dvě­ma kří­d­ly hle­diš­tě jako po uli­ci, jako nažra­né kry­sy. Poně­kud při­po­mí­na­jí sou­čas­nou kaž­do­den­ní rea­li­tu. Pro­blé­mem obča­nů měs­ta jsou prá­vě kry­sy, ale odkud se tu vzaly.

Publikováno
V rubrikách Recenze