Měšťané, tři muži a tři ženy, v konferenčních oblecích a kostýmcích postupně vychází z publika na jeviště. V úvodní scéně se vzájemně ignorují opatřeni tablety, smartphony a sluchátky. Důležitě se nosí tam a zpátky po úzkém jevišti ohraničeném dvěma křídly hlediště jako po ulici, jako nažrané krysy. Poněkud připomínají současnou každodenní realitu. Problémem občanů města jsou právě krysy, ale odkud se tu vzaly.
Nová divadelní sezóna byla na Malé „experimentální“ scéně Divadla J. K. Tyla v Plzni zahájena premiérou inscenace Krysař. Nazkoušela ji tanečnice a choreografka Hana Litterová společně se scénografkou Dominikou Lippertovou a dramaturgem Jakubem Liškou, který také připravil nové libreto. Taneční inscenace spojuje balet, lépe možná říci moderní tanec s baletními prvky, a činohru v jediné postavě cizince-krysaře.
Děj choreografie vychází z tradičních pověstí o Krysaři, který přišel do zamořeného města Hammeln, aby je zbavil krys. Potkává zde lásku, ale zároveň nevděk a zlobu lakomých měšťanů, takže je nucen zahubit obyvatele města stejně jako krysy. Klasická symbolistní novela V. Dyka se v inscenaci odráží především v promluvách Krysaře (Aleš Slanina), jelikož jejich znění je věrné některým částem Dykova textu. Zatímco všichni obyvatelé města pouze tančí, v Krysařových replikách se snoubí slova nejen Dykova Krysaře, ale i Agnes, radních a dokonce i Dykovy postavy doktora Fausta. Jazyk je hlavní zbraní Krysaře, ale i samotných inscenátorů, kteří se díky zakomponování mluveného slova do choreografie vyvarovali hrozící zploštěnosti a triviálnosti. Tím se posunuli dál od libreta P. Bořkovce z roku 1939, které pro naši dobu působí poněkud naivně. V hudební koláži Hany Litterové je však mimo jiné použita i právě Bořkovcova hudba, která disponuje neotřelými hudebními motivy.
Inscenátorům se podařila kompozice roviny bájného příběhu a složitějších aktuálních motivů. Hra Neutuchající hledání sebe sama je jednou ze stěžejních aktualizací inscenace. Na pozadí jednoduchého příběhu hledá Krysař svou identitu. Těžko říct, jestli je mu odepřena společností, nebo se jí vzdal sám, aby mohl hledat. Je nikým. Měl mnoho žen (snad), prošel mnoho měst, ale kým je se nedozvěděl. Možná láska k Agnes, která se mu navzdory nelibosti měšťanů zcela oddá, by mu jméno dala, ale vzhledem k její smrti se ani zde Krysař nenachází.
Inscenace se skládá ze sborových výstupů měšťanů v čele se starostou (Miroslav Hradil), jejichž protipólem jsou tklivá sóla Agnes (Kristýna Piechaczková). Ta vstupují mezi hemžící se měšťany, kteří se pomalu mění v krysy. Jak pohybovým ztvárněním, tak vzezřením, neboť se postupně zbavují jednotlivých vrstev svého kostýmu . Nejvýraznější výstupy krysího sboru , kdy tanečníci běhají neřízeně po jevišti osvíceni blikající projekcí, by si však zasloužily větší propracování, aby využily svého potenciálu a nepůsobily zdlouhavě. Výstupy Agnes doprovází bez výjimky motiv Bachova Siciliana a v interpretaci sólistky Kristýny Piechaczkové jsou velice oduševnělé a líbezné . Piechaczková je Agnes pohybem, výrazem i energií. Tanečně stojí za pozornost i postava Bezdomovce Ondřeje Martiše, který v Liškově aktualizaci zastupuje Dykova Seppa Jörgena. Martišova choreografie tvoří v inscenaci linku současného tance s akrobatickými prvky a Bezdomovcovy výstupy jsou obzvláště efektní , neboť choreograficky tvoří protipól sborových výstupů v čele se starostou.
Herecké výkony Krysaře Aleše Slaniny vnáší do jinak ryze taneční inscenace znejištění vytrhující diváka z ustálené hierarchie krysího města a pocit cizosti zejména kvůli jeho reprodukovanému hlasu. Díky jeho replikám se v inscenaci konkretizují pojednané motivy identity Krysaře, světa ovládnutého krysami a sebeobětující se lásky Agnes, jejíž míra vede k tragickému konci. Pohybově je jako doprovod tanečníkům rovnocenným partnerem a duety s Agnes, kde proti sobě stojí slovo a tanec jsou nejvýmluvnější party choreografie.
Inscenace trvá necelou hodinu, ale i na tak malém prostoru je řečeno mnohé, co se týká nejen vztahu jedince a společnosti, ale i určitého smyslu lidského bytí. O sobě, o tom, kým jsem. Primárně je Krysař adresován náctiletému publiku, ovšem svou koncepcí může být velmi dobře blízký, možná bližší, dospělým divákům.
