Štítek: Tanec Praha 2017

Jed­no ze závě­reč­ných fes­ti­va­lo­vých před­sta­ve­ní fes­ti­va­lu Tanec Pra­ha se sta­lo nejen jeho vlast­ním vrcho­lem, ale také pat­ři­lo k zásad­ním zahra­nič­ním high­li­gh­tům v uply­nu­lé sezo­ně. Tvůr­ci fran­couz­ské­ho pro­jek­tu Tor­d­re s taneč­ni­cí, kte­rá má pro­té­zu celé­ho zápěs­tí, divá­ky nevy­dí­ra­li a han­di­cap schvál­ně nene­cha­li vyční­vat. Tor­d­re i jako insce­na­ce dale­ko pře­kra­čo­va­la běž­ný taneč­ní standard. 

Zná­te tako­vý ten pocit, když vám při­jde email a v záhla­ví obje­ví­te: „Je nám líto, že vám musí­me oznámit…“? 

Co si před­sta­ví­te, když se řek­ne striptýz? Mno­ho mož­nos­tí není. Divák stripshow zpra­vi­dla přes­ně ví, co může oče­ká­vat (na roz­díl od diva­dla, kde bývá před­ví­da­tel­nost spí­še na ško­du). Nako­nec i s před­sta­va­mi a oče­ká­vá­ní­mi divá­ků si pohrál špa­něl­ský taneč­ník Pere Fau­ra, téměř na závě­ru fes­ti­va­lu Tanec Pra­ha. Svo­je dílo nazval pros­tě: Striptease.

Poča­sí dává, ale také bere. Poča­sí má zkrát­ka dar. Když jste v úzkých s téma­tem — hovo­ru ane­bo klid­ně úvod­ní­ku, zachrá­ní vás. Je totiž neko­neč­ně mož­nos­tí, jak ho ucho­pit. Od jed­no­du­chých úvah: „jak bylo“, „jak bude“ se skr­ze něj dá vylhat do kos­mo­lo­gic­kých nebo meta­fy­zic­kých rovin a tím vypl­nit trap­né prázd­no zdán­li­vě rele­vant­ním obsahem.