Autor: Barbora Liška

Atmo­sfé­ra letoš­ní fra­n­­couz­sko-žďár­ské Kore­spon­Dan­ce se asi nej­přes­ně­ji otisk­la do per­for­man­ce Dan­ce with Chan­ging Parts, kon­cep­tu­ál­ní taneč­ní vari­a­ci na sklad­bu Music with Chan­ging Parts Phi­li­pa Glas­se — aneb jak se masa pro­mě­ní ve spo­le­čen­ství indi­vi­duí. Ačko­liv se pro­gram sklá­dal pře­váž­ně z novo­cir­ku­so­vých pro­duk­cí, tvář letoš­ní­ho, sed­mé­ho roč­ní­ku mezi­ná­rod­ní­ho fes­ti­va­lu utvá­ře­la sil­ná míst­ní komu­ni­ta a pod­ně­ty ke sna­ze o pře­kle­no­vá­ní pro­pas­tí mezi… Pokra­čo­vat ve čte­ní Tanec dia­lo­gu a otevřenosti

„Pra­ha není Čes­ko“, a tak se ani Tanec Pra­ha navzdo­ry suve­rén­ní­mu názvu neko­ná pou­ze v Pra­ze a šíří taneč­ní osvě­tu i mimo její cen­t­rum. Pří­znač­ná pro tuto dra­ma­tur­gii je fes­ti­va­lo­vá linie Ven.ku tan­ci, zahr­nu­jí­cí sérii ple­né­ro­vých před­sta­ve­ní kona­ných v řadě čes­kých měst. Vykro­če­ní do nezná­ma, mimo diva­del­ní budo­vu, vět­ši­nou při­ná­ší ty nejmé­ně oče­ká­va­né zážit­ky, a navíc čas­to úpl­nou náhodou.

Od zalo­že­ní ČTP uběh­lo 25 let. Letoš­ní jubi­lej­ní roč­ník nabí­dl něko­lik novi­nek, kte­ré fes­ti­val na oko omla­di­ly. Přes­to­že však orga­ni­zá­to­ři rea­gu­jí na potře­by, kte­ré pro­du­ku­je sou­čas­nost, jádro dra­ma­tur­gie fes­ti­va­lu zůstá­vá stej­né. Fes­ti­val se stal tra­di­cí, což tím spí­še ponou­ká k revi­zi. Jakou má ČTP tvář a jaké posta­ve­ní zastá­vá v oblas­ti čes­ké­ho sou­čas­né­ho tan­ce a performance? 

Fes­ti­val Čty­ři dny + čty­ři dny v pohy­bu se letos vrá­til do v zástav­bě mezi Flo­ren­cí a Masa­ry­ko­vým nádra­žím téměř nevi­di­tel­né­ho Des­four­ské­ho palá­ce. Jako v roce 2015 se neo­kla­si­cist­ní obyt­ný dům zaha­lil na říj­no­vých osm dní do „prin­ci­pu neu­r­či­tos­ti“. Tím­to mot­tem se orga­ni­zá­to­rům poda­ři­lo vel­mi šikov­ně pro­po­jit oprav­du vel­ký počet tema­tic­ky i for­mál­ně ori­gi­nál­ních vět­ších i drob­něj­ších pro­duk­cí, výstav, per­for­man­cí, před­ná­šek… Pokra­čo­vat ve čte­ní O hle­dá­ní v neurčitosti

Již dese­ti­le­tý žilin­ský Kiosk je jed­ním z těch fes­ti­va­lů, kde se sejdou všich­ni. Tvůr­ci i kri­ti­ci, teo­re­ti­ci i per­for­me­ři, zkrát­ka všich­ni, kte­ří se v čes­­ko-slo­­ve­n­ském (nebo klid­ně slo­­ve­n­sko-čes­­kém) pro­sto­ru sou­stře­dí na „nové“ autor­ské diva­dlo. Navzdo­ry tomu, jak pro­gre­siv­ní tvůr­ci se na fes­ti­va­lu obje­vu­jí a jak nápa­di­tě orga­ni­zá­to­ři zpra­co­vá­va­jí letoš­ní téma „pro­ces“ a sesta­vu­jí pro­gram nejen z pozva­ných per­for­man­cí, ale i worksho­pů a řady dis­ku­zí… Pokra­čo­vat ve čte­ní Top 3 Báry Kašpa­ro­vé z Kiosku 2018

Scé­na čes­ké­ho sou­čas­né­ho tan­ce se vyzna­ču­je zapr­vé svou sty­lo­vou roz­ma­ni­tos­tí, zadru­hé nevel­kým okru­hem tvůr­ců. Pro­gre­siv­ní taneč­ní umě­ní se jed­no­znač­ně sou­stře­ďu­je v Pra­ze a čes­ký sou­čas­ný tanec pěs­to­va­ný v jiném než hlav­ním měs­tě je spí­še výjim­kou. Důsled­kem či nebez­pe­čím toho­to sta­vu se může stát ztrá­ta odstu­pu, nebo nemož­nost dal­ší inspi­ra­ce, což může logic­ky vyús­tit v potře­bu vyma­nit se z tak úzce… Pokra­čo­vat ve čte­ní Ohle­dá­vá­ní post­so­vět­ské­ho těla

Vybra­ným uměl­cům zajiš­ťu­je účast na Čes­ké taneč­ní plat­for­mě beze­spo­ru vel­kou pres­tiž. Základ­ním pilí­řem ide­o­lo­gie fes­ti­va­lu je totiž pre­zen­ta­ce toho „nej­kva­lit­něj­ší­ho“ z čes­ké­ho taneč­ní­ho diva­dla, co je vůbec k vidě­ní. No a tím, že se na fes­ti­val sjíž­dí i vel­ké množ­ství zahra­nič­ních hos­tů, hra­je se na této show­ca­se s doce­la vyso­ký­mi kar­ta­mi. ČTP se dnes mno­hem spí­še for­mu­je jako plat­for­ma kon­tak­tů… Pokra­čo­vat ve čte­ní Top 3 Báry Kašpa­ro­vé z Čes­ké taneč­ní plat­for­my 2018

Fes­ti­val nové­ho diva­dla Malá inven­tu­ra pře­sta­vil letos pošest­nác­té výběr z čes­kých i zahra­nič­ních diva­del­ních pro­jek­tů. Nespo­ju­je je žád­né jed­not­né téma, ale pou­hý fakt jis­té mla­dist­vé svě­žes­ti. Cílem hlav­ních orga­ni­zá­to­rů fes­ti­va­lu (Adri­a­na Svět­lí­ko­vá a Petr Pola) je totiž uká­zat (a samo­zřej­mě pod­po­řit) pro­měn­li­vou tvář mla­dé­ho diva­dla tako­vou, jak se for­mu­je a jak dnes vypa­dá, chtě­lo by se říct neza­u­ja­tý a nekon­flikt­ní… Pokra­čo­vat ve čte­ní Extrakt z Malé inven­tu­ry 2018

Brněn­ské Diva­dlo Alden­te se od roku 2014 zabý­vá diva­del­ní tvor­bou s dět­mi posti­že­ný­mi Dow­no­vým syn­dro­mem. Sami tvůr­ci ozna­ču­jí toto smě­řo­vá­ní s jis­tou mírou nad­sáz­ky jako žánr tzv. actor-spe­­ci­­fic. V Brně je Alden­te jedi­ným pro­fe­si­o­nál­ním sou­bo­rem pra­cu­jí­cím s her­ci se spe­ci­fic­ký­mi potře­ba­mi. Reži­sér­ka a sou­čas­ně i vedou­cí diva­dla Jit­ka Vrb­ko­vá uved­la letos na pod­zim novou insce­na­ci Who am I?, v níž zkou­má, jak… Pokra­čo­vat ve čte­ní Las­ka­vě kri­tic­ké dada

Are­ál kar­lín­ských kasá­ren se před nedáv­nem pro­mě­nil v kul­tur­ní cen­t­rum, kte­ré svou polo­hou dopl­ňu­je kon­ste­la­ci neda­lekých žiž­kov­ských diva­del. Chát­ra­jí­cí vojen­ský objekt v majet­ku Minis­ter­stva spra­ve­dl­nos­ti nabí­zí uni­kát­ní pro­sto­ro­vé mož­nos­ti pro tvůr­ce per­for­man­ce, site-spe­­ci­­fic, imer­ziv­ní­ho diva­dla či hap­pe­nin­gů. Spit­fi­re Com­pa­ny uved­la na letoš­ním fes­ti­va­le 4+4 dny v pohy­bu pre­mi­é­ru své­ho site-spe­­ci­­fic pro­jek­tu Frag­men­ty #2, situ­o­va­né­ho do útrob jed­no­ho z kří­del… Pokra­čo­vat ve čte­ní Expo­zi­ce nové lásky