Autor: Barbora Liška

Atmo­sfé­ra letoš­ní fra­n­­couz­sko-žďár­ské Kore­spon­Dan­ce se asi nej­přes­ně­ji otisk­la do per­for­man­ce Dan­ce with Chan­ging Parts, kon­cep­tu­ál­ní taneč­ní vari­a­ci na sklad­bu Music with Chan­ging Parts Phi­li­pa Glas­se — aneb jak se masa pro­mě­ní ve spo­le­čen­ství indi­vi­duí. Ačko­liv se pro­gram sklá­dal pře­váž­ně z novo­cir­ku­so­vých pro­duk­cí, tvář letoš­ní­ho, sed­mé­ho roč­ní­ku mezi­ná­rod­ní­ho fes­ti­va­lu utvá­ře­la sil­ná míst­ní komu­ni­ta a pod­ně­ty ke sna­ze o pře­kle­no­vá­ní pro­pas­tí mezi […]

„Pra­ha není Čes­ko“, a tak se ani Tanec Pra­ha navzdo­ry suve­rén­ní­mu názvu neko­ná pou­ze v Pra­ze a šíří taneč­ní osvě­tu i mimo její cen­t­rum. Pří­znač­ná pro tuto dra­ma­tur­gii je fes­ti­va­lo­vá linie Ven.ku tan­ci, zahr­nu­jí­cí sérii ple­né­ro­vých před­sta­ve­ní kona­ných v řadě čes­kých měst. Vykro­če­ní do nezná­ma, mimo diva­del­ní budo­vu, vět­ši­nou při­ná­ší ty nejmé­ně oče­ká­va­né zážit­ky, a navíc čas­to úpl­nou náhodou.

Od zalo­že­ní ČTP uběh­lo 25 let. Letoš­ní jubi­lej­ní roč­ník nabí­dl něko­lik novi­nek, kte­ré fes­ti­val na oko omla­di­ly. Přes­to­že však orga­ni­zá­to­ři rea­gu­jí na potře­by, kte­ré pro­du­ku­je sou­čas­nost, jádro dra­ma­tur­gie fes­ti­va­lu zůstá­vá stej­né. Fes­ti­val se stal tra­di­cí, což tím spí­še ponou­ká k revi­zi. Jakou má ČTP tvář a jaké posta­ve­ní zastá­vá v oblas­ti čes­ké­ho sou­čas­né­ho tan­ce a performance? 

Fes­ti­val Čty­ři dny + čty­ři dny v pohy­bu se letos vrá­til do v zástav­bě mezi Flo­ren­cí a Masa­ry­ko­vým nádra­žím téměř nevi­di­tel­né­ho Des­four­ské­ho palá­ce. Jako v roce 2015 se neo­kla­si­cist­ní obyt­ný dům zaha­lil na říj­no­vých osm dní do „prin­ci­pu neu­r­či­tos­ti“. Tím­to mot­tem se orga­ni­zá­to­rům poda­ři­lo vel­mi šikov­ně pro­po­jit oprav­du vel­ký počet tema­tic­ky i for­mál­ně ori­gi­nál­ních vět­ších i drob­něj­ších pro­duk­cí, výstav, per­for­man­cí, přednášek […]

Již dese­ti­le­tý žilin­ský Kiosk je jed­ním z těch fes­ti­va­lů, kde se sejdou všich­ni. Tvůr­ci i kri­ti­ci, teo­re­ti­ci i per­for­me­ři, zkrát­ka všich­ni, kte­ří se v čes­­ko-slo­­ve­n­ském (nebo klid­ně slo­­ve­n­sko-čes­­kém) pro­sto­ru sou­stře­dí na „nové“ autor­ské diva­dlo. Navzdo­ry tomu, jak pro­gre­siv­ní tvůr­ci se na fes­ti­va­lu obje­vu­jí a jak nápa­di­tě orga­ni­zá­to­ři zpra­co­vá­va­jí letoš­ní téma „pro­ces“ a sesta­vu­jí pro­gram nejen z pozva­ných per­for­man­cí, ale i worksho­pů a řady diskuzí […]