Zanedbávám sebe s péčí o druhé. Oběma stranám dochází síla. Pocity selhání a zrady. Mohou být pěkné okolnosti pro smrt? Slovenský soubor Odivo sesbíral dokumentární útržky ze života Zuzany Gálkové, která opatrovala svého dědečka a potažmo babičku. Formou audio záznamu sdílí své zdravotní komplikace v dětství a chvíle strávené s prarodiči, které se z příjemných okamžiků postupně mění v bolestné vzpomínky.

Lívia Mendéz Balážová: Vnorená © Kamil Hauptmann
Koncept a režie Márie Danadové a Moniky Kováčové pracuje na principu tzv. (re)performance. Součástí repríz jsou jiní tanečníci, kteří dostávají manuál měsíc před konáním. V rámci své domácí přípravy se seznámí se záznamem představení, dramaturgickou kompozicí a pohybovým materiálem instruktážního videa choreografky. Tímto způsobem si performance ponechává autentické provedení, když každý tanečník přináší svůj jedinečný fyzický a emoční projev. Během ostravské návštěvy byla přítomna choreografka performance Lívia Mendéz Balážová.
Audiovizuální performance byla zasazena do prostoru hudebního klubu Barrák. Diváci byli usazeni do oválného tvaru, v jehož středu se odehrávala událost. Návštěvníci jsou obklopeni danou akcí ze všech možných úhlů, k čemuž výrazně přispívá rozmístění reproduktorů po stranách. To umožňuje imerzivní ponor do performance a rozvíjí sluchové vnímání při změně zvukových pozic vycházejících z jednotlivých kanálů. Scénografická výprava Juraje Poliaka sestává z pěti naplněných van s vodou rozmístěných po celé ploše. Scénický prostor je obohacen o kinetickou instalaci Martina Bízika. Na vanách jsou umístěny hydrofonické mikrofony, které snímají zvukové vlny při doteku s vodou a povrchem stěny.

Lívia Mendéz Balážová: Vnorená © Kamil Hauptmann
Mendéz Balážová je doprovodem fyzického ztělesnění pocitů Gálkové. Tanečnice začíná a zakončuje performance na místě plavecké židle, jejíž výška umožňuje rozhled na celou scénu. Tato pozice poskytuje bezpečné prostředí. Čas na nadechnutí a vydechnutí. Je potřeba mít nadhled a být nad věcí, aby byla schopna korigovat danou situaci. Má ale vše pod kontrolou? Řídí svůj nebo život druhých? Takové otázky vyvstávají na mysl, zatímco hlasová interpretka sdílí své zkušenosti. Na plavecké židli se performerka objevuje třikrát. Nahoru po schůdcích jsou její kroky rychlejší. Nahoře ji totiž čeká klid a pozastavení. Dolů už se schází hůře, což opatrným a pomalým projevem představuje. S jejími sestupy se nabízí úvahy nad tíhou, náročností a břemenem související s poskytováním péče o své blízké.

Lívia Mendéz Balážová: Vnorená © Kamil Hauptmann
Prostředí koupelny je intimním místem, v němž jsme tělesně a psychicky odhalení v naší největší zranitelnosti. Zároveň symbolizuje fyzickou, ale i duševní očistu těla. Intenzita choreografické výpravy graduje spolu s vyprávěným příběhem. Zpočátku je pohyb tanečnice uzemněn. Svými zády sklouzává po baletizolu a objíždí jednotlivé vany. Od seznámení se s prostorem nahmatává povrch vany a balancuje na hranách objektu při zmínce o hledání rovnováhy v chaotickém životěvypravěčky. Její dny splývají, což je performerkou reprezentováno točením se v kruhu. Postupné zrychlování referuje ke stavu uvíznutí. Zároveň si ústa zakrývá rukou, v gestu vnitřního uklidnění a zabránění negativního emočního výlevu, s nímž hlasová interpretka bojovala. Podobným stylem tanečnice vytváří opakující se smyčku odkazující k denním úkolům Gálkové, které začaly splývat s každodenní rutinou její babičky. Rychlý záklon hlavy evokuje polknutí léků, krok vpřed je snaha o fungování a svěšení hlavy dolů uléhá ke spánku. Koloběh sestávající z činností „léky, fungovat, léky, spát“ je vyvrcholením časové smyčky s níž přichází křečovité projevy performerky.

Lívia Mendéz Balážová: Vnorená © Kamil Hauptmann
Závěrem lze vypozorovat dvojí kontrast v pohybovém aparátu, na němž má výrazný podíl živý hudební doprovod Lukáše Kubičiny a Dávida Javorského, který zpívá texty písní Jakuba Mudráka. Společně jsou součástí kapely Myši na poli. Mendéz Balážová se ocitá v blízkosti mixážního pultu a na tváři se jí tvaruje úsměv. Z tance je cítit projev radosti a silného intenzivního napojení s hudebním doprovodem. Výrazná změna v projevu a odlehčující zápal energie je přerušen sekavými pohyby připomínající robotické řízení těla. Rovněž je tímto způsobem uměle upraven audio hlas vypravěčky. Daná pasáž zachycuje ztrátu vnímání času a její dopady, jako je zešílení a fyzické vyčerpání, k němuž dochází také kvůli nadměrnému tělesnému výkonu samotná performerka.
V hlavě mi do teď zní úryvek z písně: „Ani odraz, ani realita.“ Nemožnost sebereflexe a pocity mizení vlastní identity. Přítomnost se stává rozmazanou a přechází do vzpomínek minulosti. Zpočátku se tanečnice vyhýbá vodě, než dojde k prvním dotykům s hladinou. Závěrem omývá vodou své ruce a mokrými prsty projíždí vlasy, při čemž na tváři má výraz klidu. Voda očišťuje nejenom v reálném slova smyslu, ale i v tom rituálním. Vnorená poukazuje na nerovnoměrné rozdělení odpovědnosti za péči o seniory nebo nemocné mezi rodinu a zdravotním či státním systémem. Na rodinných příslušnících je poté snesena hlavní tíha, která je nejen fyzicky a psychicky náročná, ale také finančně. Performance je silnou výpovědí jedince a otevírá problematiku nedostatečné podpory ze strany státu.

Lívia Mendéz Balážová: Vnorená © Kamil Hauptmann
Psáno z představení dne 29.9. 2024 v rámci MOVE Fest Ostrava.
Námět, koncept a režie: Mária Danadová a Monika Kováčová
Hudba: Dávid Javorský, Lukáš Kubičina (Myši na poli)
Texty písní: Jakub Mudrák (Myši na poli)
Choreografie: Lívia Mendéz Balážová
Zvuková kinetická instalace: Martin Bizík
Scénografie: Juraj Poliak
Stážistka: Martina Chmelanová
Performerka: Lívia Mendéz Balážová
Výroba scény: Devonic, s.r.o.
Partneři: Záhrada – centrum nezávislej kultúry, Divadlo Štúdio tanca Hlavným partnerom projektu a z verejných zdrojov podporil Fond na podporu umenia.
Premiéra: 15. 2. 2024