Jedenáct dimenzí těla. Bang Bang Manuela Roque na Bratislavě v pohybe

Manuel Roque a Nils Levazeux © Sarah Chelhot

Ve svém sólo­vém díle BANG BANG (pre­mi­é­ra v roce 2017) se Manu­el Roque vra­cí k základ­ní zku­še­nos­ti pohy­bu, těla a vytr­va­los­ti. Toto je více než cho­re­o­gra­fie, jde o intim­ní vyjá­d­ře­ní auten­tic­ké­ho posto­je, v němž se tanec stá­vá opět ritu­á­lem, vytr­že­ním z běž­né­ho toku živo­ta. Dílo, jež uza­vře­lo letoš­ní 29. roč­ník fes­ti­va­lu Bra­ti­sla­va v pohy­be, umož­ňu­je tělu vyjá­d­řit se v nej­bo­jov­něj­ší a nej­zou­fa­lej­ší, nej­vol­něj­ší podo­bě. Kanad­ský cho­re­o­graf… Pokra­čo­vat ve čte­ní Jede­náct dimen­zí těla. Bang Bang Manu­e­la Roque na Bra­ti­sla­vě v pohybe

42. Video týdne: Bang Bang

Manuel Roque, Nils Levazeux © Sarah Chelhot

Tělo na hra­ni­ci vlast­ních mož­nos­tí. Fas­ci­nu­jí­cí zkouš­ka vytr­va­los­ti, kde se skok stá­vá mani­fes­tem. Sólo BANG BANG, vytvo­ře­né v roce 2017, se vra­cí v podo­bě due­tu. BANG BANG je utr­pe­ním – opa­ku­jí­cí se sko­ky a atle­tic­ké moti­vy počí­ta­né na jede­náct vyža­du­jí od taneč­ní­ků extrém­ní kon­cen­t­ra­ci a fyzic­ké nasa­ze­ní. Jejich náma­ha postup­ně odha­lu­je jejich bojov­nost, odol­nost, ale také nedo­ko­na­lost člo­vě­ka jako… Pokra­čo­vat ve čte­ní 42. Video týd­ne: Bang Bang

Bratislava v pohybe/ Solène Weinachter: After all

After all © Stefano Scanferla

After All fra­n­­couz­sko-sko­t­ské per­for­mer­ky Solè­ne Wei­nach­ter je jem­ně iro­nic­ké, ale přes­ně zací­le­né sólo o tom, jak mlu­ví­me o smr­ti, jak ji obchá­zí­me oblou­kem humo­ru a vtíp­ků, a jakým způ­so­bem dnes nahra­zu­je­me ritu­á­ly, kte­ré jsme roz­bi­li nebo pus­ti­li. Wei­nach­ter bez pato­su pro­po­ju­je vyprá­vě­ní, fyzic­kou akci a drob­né frag­men­ty pamě­ti, a namís­to teze nabí­zí zku­še­nost: bez­peč­ný pro­stor, kde se smí­me zasmát váž­ným věcem.… Pokra­čo­vat ve čte­ní Bra­ti­sla­va v pohybe/ Solè­ne Wei­nach­ter: After all

41. Video týdne: Colectivo Priekopník Veverička/Lívia MM Balážová (SK): Camille

Lívia MM Balážová jako Camille Claudel © Bratislava v pohybe

Frag­men­ty ženy, frag­men­ty těla, frag­men­ty díla. Per­for­mer­ka a cho­re­o­gra­f­ka Lívia MM Balá­žo­vá se zamě­řu­je na život fran­couz­ské sochař­ky Camille Clau­del – ženy, kte­rá tvo­ři­la na pome­zí geni­a­li­ty a šílen­ství. Inspi­ro­vá­na Clau­de­lo­vým cyk­lic­kým tvůr­čím ges­tem „dělám, ruším, pře­dě­lá­vám“ pou­ží­vá fyzic­ký jazyk k pro­zkou­má­ní žen­ské­ho těla jako pro­sto­ru boje mezi osob­ním a pro­fe­si­o­nál­ním, snem a rea­li­tou, svo­bo­dou a ome­ze­ním. Před­sta­ve­ní je intim­ním pono­rem do… Pokra­čo­vat ve čte­ní 41. Video týd­ne: Colecti­vo Prie­kop­ník Veverička/Lívia MM Balá­žo­vá (SK): Camille

Bratislava v pohybe: Dominik Więcek: Glory Game

Glory Game © Pat Mic

Cho­re­o­gra­fii Glo­ry Game Domi­ni­ka Wię­ce­ka ote­ví­rá sport jako insce­na­ci boles­ti, vyty­ču­je hra­ni­ce těla, zob­ra­zo­vá­ní a odci­ze­ní v éře, kdy kame­ra pro­mě­ňu­je indi­vi­du­ál­ní výkon ve fas­ci­nu­jí­cí defi­lé obě­ti, kte­rá to o sobě zatím neví. Ten­to sólo­vý pro­jekt, uve­de­ný dra­ma­tur­gií fes­ti­va­lu Bra­ti­sla­va v pohy­be jako tře­tí cho­re­o­gra­fie a vytvo­ře­ný ve spo­lu­prá­ci s kolek­ti­vem Stic­ky Fin­gers Club, kom­bi­nu­je absurd­ní humor, mini­ma­lis­tic­kou scé­nu a fyzic­kou inten­zi­tu a zpo­chyb­ňu­je… Pokra­čo­vat ve čte­ní Bra­ti­sla­va v pohy­be: Domi­nik Wię­cek: Glo­ry Game

I do, I undo, I redo: socha z masa, socha z paměti.

Colectivo Priekopník Veverička a Lívia MM Balážová (SK) - Camille © Katarína Baranyai

Tělo je šamot. Ges­to je dlá­to. Sólo Lívie MM Balá­žo­vé CAMILLE jsem viděl v pre­mi­é­ře na kon­ci květ­na v Ban­ské Bys­tri­ci. Ale Camille Clau­del na scé­ně jsem dnes v Nedbal­ce v Bra­ti­sla­vě viděl popr­vé. Tělo je šamot. Ges­to je dlá­to. „I do, I undo, I redo“ — dech berou­cí ryt­mus a prá­ce. Stu­die pře­tvá­ře­ní mezi inti­mi­tou a dři­nou, pamě­tí a těles­nos­tí teď a tady. Balá­žo­vá obra­cí per­spek­ti­vu: žena… Pokra­čo­vat ve čte­ní I do, I undo, I redo: socha z masa, socha z paměti.

Bratislava v pohybe: Natural Order of Things

Natural Order of Things. Sme prírodou – a ona žije v nás © La Biennale di Venezia, Andrea Avezzu

Fes­ti­val Bra­ti­sla­va v pohy­be zahá­jil 6. říj­na doslo­va inter­fe­ren­cí dvou cho­re­o­gra­fic­kých paprs­ků v jejich díle Natu­ral Order of Things liba­non­ské­ho taneč­ní­ka Guy Nade­ra a jeho špa­něl­ské part­ner­ky Marie Cam­pos. Sou­stře­dě­né, ryt­mic­ky pul­su­jí­cí před­sta­ve­ní o řádu a cha­o­su, v němž se těla sklá­da­jí a roz­klá­da­jí pod­le tajem­ných záko­nů vlně­ní, kte­rá pokud se vzá­jem­ně střet­nou, mají stej­nou ampli­tu­du i frek­ven­ci, tak v bodech, kde vzni­ká inter­fe­renč­ním… Pokra­čo­vat ve čte­ní Bra­ti­sla­va v pohy­be: Natu­ral Order of Things

Ocenená tanečná inscenácia odštartuje 29. ročník Bratislava v pohybe

Bra­ti­sla­va, 1. júla 2025 – Med­zi­ná­rod­ný fes­ti­val súčas­né­ho tan­ca Bra­ti­sla­va v pohy­be sa usku­toč­ní v ter­mí­ne 6. – 25. októ­b­ra 2025. Počas 29. roč­ní­ka pon­úk­ne výber výni­moč­ných diel auto­rov zo Spo­je­ných štá­tov, Kana­dy, Liba­no­nu, Špa­niel­ska, Fran­c­úz­ska, Škót­ska, Nemec­ka, Poľska i Slo­ven­ska. Fes­ti­val otvorí mimo­ri­a­d­ne die­lo Natu­ral Order of Things od reno­mo­va­nej cho­re­o­gra­fic­kej dvo­ji­ce Guy Nader & Maria Cam­pos GN|MC (LB/ES).… Pokra­čo­vat ve čte­ní Oce­ne­ná taneč­ná insce­ná­cia odštar­tu­je 29. roč­ník Bra­ti­sla­va v pohybe

Když se jezdec stane koněm. Para Cuatro Jinetes

Dra­ma­tur­gic­ky výji­meč­ný a při­taž­li­vý 28. roč­ník fes­ti­va­lu Bra­ti­sla­va v pohy­be se zavr­šil fúzí fok­ló­ru a sou­čas­né­ho tan­ce v podá­ní špa­něl­ské­ho sou­bo­ru Mucha Mucha­cha, jehož čty­ři cho­re­o­gra­f­ky a inter­pret­ky vyprá­vě­jí pří­běhy na hra­ni­ci fik­ce a sku­teč­nos­ti, fabu­lu­jí o ibiz­ských vli­vech na slav­né Beat­les, neboť „his­to­rič­ky nám vypra­vu­jí o tom, co se sta­lo, ale bás­níř­ky, ty hovo­ří o tom, co by se moh­lo stát.” A na pome­zí… Pokra­čo­vat ve čte­ní Když se jez­dec sta­ne koněm. Para Cua­tro Jinetes

Pavučina budoucnosti (Threeiscompany a Jaro Viňarský: I hope I will)

Po fran­couz­ských Les Ido­les a němec­ké Fran Díaz vstou­pil do rám­ce 28. roč­ní­ku mezi­ná­rod­ní­ho fes­ti­va­lu sou­čas­né­ho tan­ce Bra­ti­sla­va v pohy­be čes­­ko-slo­­ve­n­ský cho­re­o­graf Jaro Viňar­ský, a slo­ven­ská taneč­ni­ce Soňa Feri­en­čí­ko­vá. V jed­no­du­ché jevišt­ní meta­fo­ře spo­le­čen­ské­ho myce­lia, v němž se pří­běhy splé­ta­jí v osu­dy, a pře­ko­na­né pře­káž­ky se stá­va­jí výztu­ží scho­diš­tě, po kte­rém stou­pá­me vstříc výzvám budouc­nos­ti, se mísí s pří­běhy mar­gi­na­li­zo­va­ných, opo­mí­je­ných, jejichž pří­běh je sly­šet… Pokra­čo­vat ve čte­ní Pavu­či­na budouc­nos­ti (Thre­e­is­com­pa­ny a Jaro Viňar­ský: I hope I will)