Štítek: 30 let Tance Praha

Radost­né, či spí­še tan­cu­jí­cí, babič­ky z insce­na­ce Dan­cing Grad­mo­thers korej­ské cho­re­o­gra­f­ky Eun-Me Ahn pro­půj­či­ly vizu­á­lu letoš­ní­ho roč­ní­ku svou podo­bu. Divá­ky pozva­ly na divo­tvor­nou tech­no pár­ty kon­čí­cí lehce zma­teč­nou kocovinou. 

Kaž­dé jubi­le­um je jako vyšpl­hat na ten­kou stě­nu. Jakmi­le dosáh­ne­te vrcho­lu, pře­pad­ne­te na dru­hé stra­ně do ješ­tě vět­ší jámy. Nebo ne?

Kaž­dé jubi­le­um je jako vyšpl­hat na ten­kou stě­nu. Jakmi­le dosáh­ne­te vrcho­lu, pře­pad­ne­te na dru­hé stra­ně do ješ­tě vět­ší jámy. Nebo ne?

Dvě ženy na téměř prázd­ném jeviš­ti a vel­ká sna­ha o něco, ale o co? Mož­ná o nic. Reži­sér­ka a cho­re­o­gra­f­ka Kari­ne Pon­ties spo­ju­je schop­nos­ti, těles­né před­po­kla­dy i při­ro­ze­nou komi­ku Pet­ry Tej­no­ro­vé a Tere­zy Ondro­vé v pro­jek­tu s názvem Same same, inspi­ro­va­ném čás­teč­ně osob­nos­tí a herec­tvím ame­ric­ké­ho fil­mo­vé­ho komi­ka Bus­te­ra Keatona.

Prů­mys­lo­vé zóny cha­rak­te­rem své exis­ten­ce, svým úče­lem, mate­ri­á­lem, bar­vou i mírou nebez­pe­čí, kte­ré v nich před­sta­vu­je pohyb, nepů­so­bí zrov­na jako důvě­ry­hod­né, nebo snad kom­fort­ní mís­to k poby­tu. Vní­má­­me-li je však z jiné­ho úhlu pohle­du, mohou v sobě skrý­vat tajem­ství, dob­ro­druž­ství, vzru­še­ní a tře­ba i dět­skou tou­hu po obje­vo­vá­ní, kte­rou jsme jako děti zaží­va­ly na vra­ko­viš­tích nebo zří­ce­ni­nách zahrad­ních chatek.