Již sedm let se na programu festivalu Prague Pride objevuje večer věnovaný současnému tanci. Kromě zahraničních skupin představil i domácí respektované tvůrce. Duchovním otcem a kurátorem této programové sekce je tanečník, pedagog a příležitostný choreograf Honza Malík. O tom, jak vůbec došlo na tanec v rámci Pridu a jaký bude letošní (post)pandemický ročník jsme spolu hovořili během jednoho červencového odpoledne.
Rubrika: Rozhovory
TANEC PRAHA (PO)PANDEMICKÝ
32. ročník festivalu Tance Praha proběhl v popandemické podobě. Dlouhé přípravy narušil virus. William Forsythe a řada dalších tanečních es zůstala doma. Přesto organizátoři festival nezabalili. Jak si se situací poradili? Co se při nouzovém stavu naučili? Co chystají dál? Přinášíme bilanční rozhovor s ředitelkou Tance Praha Yvonou Kreuzmannovou.
Lucia Kašiarová: Dřít držkou o beton
Jak vzpomínáš na Banskobystrickou konzervatoř, a to i v kontextu čerstvé knihy Miřenky Čechové Baletky, ve které se ohlíží za studiem na pražské konzervatoři.K Banské Bystrici mám stále silný vztah, je to moje rodné město, miluji přírodu kolem, a navíc Zuzana Hájková, která na Konzervatóriu J. L. Bellu vedla taneční obor mi zpřístupnila svět současného tance, kritického myšlení,… Pokračovat ve čtení Lucia Kašiarová: Dřít držkou o beton
Tereza Lenerová: Musím dát tělu pohov
„Některá setkání mají svůj čas, i když chceme mít neustále všechno pod kontrolou“, jak říká Tereza Lenerová Hradilková. Náš rozhovor byl plánován na podzim loňského roku, ale ne, a ne se domluvit a sejít. Nakonec jsme se potkali až v brzkém předjaří a jak se ukázalo v době zásadního Terezina rozhodnutí a zvažování nových kariérních výzev.
Milan Odstrčil: Když na mě přišla autorita, tak jsem se s ní popral
Učit tanec nikdy nechtěl. Když však před 10 lety při Nové scéně ND inicioval vznik kurzů contemporary pro veřejnost, aby divákovi přiblížil současný tanec, na poslední chvíli odpadli domluvení lektoři. Z vynuceného záskoku na sále vznikla na práci s amatérskými tanečníky lehká závislost. Poloamatérský soubor The Direction Project, který vykrystalizoval z návštěvníků kurzů, má za sebou čtvrtou premiéru.… Pokračovat ve čtení Milan Odstrčil: Když na mě přišla autorita, tak jsem se s ní popral
Sláva Daubnerová: Sóla zostali mojim prístavom
Na slovenskej profesionálnej divadelnej scéne sa etablovala svojimi sólo performanciami o silných ženách a výrazných umelkyniach. Dnes je jednou z nich. Prostredie nezávislého umenia aktuálne vymenila za veľké divadelné scény ako Slovenské národné divadlo, Národní divadlo Praha či nemecké Badisches Staatstheater v Karlsruhe. Performerka, režisérka, herečka, autorka scénografie a kostýmov, ktorá sa nebojí posúvať hranice žánrov, umeleckých druhov i samej seba.
„Nevědět je svoboda“
Portfolio Divadla X10 se dynamicky rozrůstá. Pořádá Divadelní festival Kutná Hora nebo festival experimentální elektronické hudby i řadu dalších akcí. Zatím posledním počinem je experimentální platforma Y, která má propojovat výtvarníky, divadelníky, tanečníky, teoretiky, zkrátka všechny otevřené duše. O jeho možné budoucnosti jsem si povídal s jeho kurátory Annou Chrtkovou a Petrem Dlouhým.
Michal Záhora: Věřili jsme, že neexistují hranice
Během letošní sezony na sebe upozornil dvěma projekty zasazenými do netradičního prostoru, taneční poutí krajinou a Chrámovým tancem, provedeným během bohoslužby v malostranském kostele sv. Mikuláše. Zajímalo mě, co Michala Záhoru inspirovalo k tomu, aby opustil běžný blackbox, nakonec se náš hovor stočil k 90. letům, jeho působení na Duncan Centre a ne příliš optimistické vizi tance do budoucna.
Marie Kinsky: Český tanec se v 90. letech podobal oceánu
Za jejími slovy se skrývá velké odhodlání, přitom se v jednom kuse směje. Důvodů k radosti má Marie Kinsky hned několik. Dvacet let od svého založení letos slaví Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA, desáté narozeniny má festival KoresponDance, jež před několika lety přesídlil do Žďáru nad Sázavou.
Martin Talaga: Jsem blíženec, potřebuji stále nové impulsy
Na jeho první počiny, jak sám říká, vycházely šílené recenze. Vytýkaly mu dramaturgickou neschopnost i divné pohyby. V loňském roce zazářil na České taneční platformě, za pohybově vizuální instalaci SOMA si odnesl hlavní cenu. Od té doby názorově polarizuje sympatizanty současného česko-slovenského tance. Nedávno se navíc představil po vzoru Václava Nižinského v roli Fauna. Nebyl důvod náš rozhovor… Pokračovat ve čtení Martin Talaga: Jsem blíženec, potřebuji stále nové impulsy