TANEC PRAHA (PO)PANDEMICKÝ

foto: Vojtěch Brtnický

32. roč­ník fes­ti­va­lu Tan­ce Pra­ha pro­bě­hl v popan­de­mic­ké podo­bě. Dlou­hé pří­pra­vy naru­šil virus. Wil­li­am For­sy­the a řada dal­ších taneč­ních es zůsta­la doma. Přes­to orga­ni­zá­to­ři fes­ti­val neza­ba­li­li. Jak si se situ­a­cí pora­di­li? Co se při nou­zo­vém sta­vu nau­či­li? Co chys­ta­jí dál? Při­ná­ší­me bilanč­ní roz­ho­vor s ředi­tel­kou Tan­ce Pra­ha Yvo­nou Kreuzmannovou.

Jaký byl prů­běh pří­prav na letoš­ní roč­ník TANEC PRAHA 2020 a kdo měl pod­le plá­nu do Pra­hy zavítat?
Pro TANEC PRAHA 2020 jsme měli při­pra­ve­ný krás­ný zahra­nič­ní pro­gram i solid­ní pří­le­ži­tos­ti pro domá­cí uměl­ce. Pro­gram měl pro­bí­hat od 29. 5. do 25. 6. v Pra­ze a dal­ších 21 měs­tech a obcích ČR. Hlav­ní hvězdou měla být legen­da — Wil­li­am For­sy­the v Hudeb­ním diva­dle Kar­lín s cho­re­o­gra­fií A Qui­et Eve­ning of Dan­ce. Celý pro­gram byl napl­ně­ný. Mezi jiný­mi měli při­jet napří­klad Ita­lo­vé — Gine­vra Pan­zettiEnri­co Tic­co­ni s vyni­ka­jí­cím due­tem HARLEKING, nor­sko-holand­ská dvo­ji­ci Ingrid Ber­ger Myhre & Las­se Passage či bra­zil­ští uměl­ci Lia Rodri­gu­esCla­ri­ce Lima a mno­ho dal­ších. Řadu cho­re­o­gra­fií měli před­vést i čeští uměl­ci. Vstu­pen­ky na hlav­ní udá­los­ti byly v pro­de­ji již od prosince.

A pak při­šla korona…
A všech­no bylo jinak. 13. břez­na jsme muse­li zavřít PONEC a nasta­la dlou­há fáze kri­zo­vé­ho manage­men­tu, vyjed­ná­vá­ní o nut­ných změ­nách, sna­ha dodr­žet závaz­ky vůči uměl­cům a pomo­ci jim v neleh­ké situ­a­ci. Zamě­ři­li jsme se na pro­gra­my, kte­ré jsme vysí­la­li pro naše divá­ky on-line. Nabíd­li jsme tak lek­ce con­tem­po­ra­ry tan­ce, videa o pří­pra­vách insce­na­cí, taneč­ní fil­my. Po měsí­ci jsme ale muse­li uči­nit zásad­ní roz­hod­nu­tí, jak s fes­ti­va­lem. Ote­ví­rá­ní hra­nic bylo v nedo­hled­nu. Řada kole­gů v Evro­pě se roz­hod­la fes­ti­va­ly zru­šit, ale my ho úpl­ně odpís­kat nechtě­li. Šli jsme do toho s tím, že musí­me totál­ně pře­dě­lat pro­gram s vírou, že čer­ven bude lepší.

Jak jste si s pro­gra­mem poradili?
Ote­vře­li jsme výzvu pro domá­cí uměl­ce na pro­jekt Plí­ce Žiž­ko­va, což byla chys­ta­ná spo­lu­prá­ce fes­ti­va­lů TANEC PRAHA a Land­s­ca­pe. Při­hlá­si­lo se přes 35 pro­jek­tů. Pro­po­jo­va­li jsme per­for­me­ry s auto­ry výtvar­ných insta­la­cí. Do toho se při­da­ly regi­o­ny. 17 part­ne­rů z původ­ních 21 chtě­lo jít do rizi­ka s námi. Pone­cha­li jsme pro­gram z domá­cích, ale i slo­ven­ských uměl­ců a upřím­ně, až do týd­ne před jejich pří­jez­dem neby­lo jas­né, zda sem budou moci vycestovat.

Jak jste řeši­li mění­cí se pra­vi­dla a ome­ze­ní pro diva­dla spo­je­ná s koronavirem?
Řada akcí jsme naplá­no­va­li jako out­do­o­ro­vá před­sta­ve­ní. V diva­dlech jsme počí­ta­li s roze­stu­py a vědě­li jsme, že s nimi pojme­me jen 30 – 40 divá­ků. Pra­vi­dlům se při­způ­so­bo­va­li i kon­cep­ty insce­na­cí (GUI­DEd Tour, Due­ty ve Veletrž­ním palá­ci atd.).

Našli jste v době kri­ze něja­ké nové ces­ty, kte­ré bys­te při kla­sic­ky plá­no­va­ném roč­ní­ku neobjevili?
Bylo to asi zjiš­tě­ní, že se spous­ta pro­jek­tů dala zvlád­nout onli­ne, přes zoom. Celý mezi­ná­rod­ní workshop Dan­cing Muse­u­ms se ode­hrál v inten­ziv­ní komu­ni­ka­ci s Evro­pou on-line. Stej­ně tak plat­for­mě Aerowa­ves se poved­lo vytvo­řit on-line pro­gram, kte­rý jsme začle­ni­li do fes­ti­va­lu. Do toho běžel expe­ri­ment kopro­duk­ce fes­ti­va­lů TANEC PRAHA a Diva­del­ná Nit­ra v rám­ci evrop­ské­ho pro­jek­tu Be SpectACTi­ve přes Zoom a pak koneč­ně i s worksho­py a rezi­den­cí naži­vo. A nesmím zapo­me­nout, že jsme dali šan­ci stu­den­tům Dun­can Cen­t­re kon­zer­va­to­ře, kte­ré Jiří Bar­to­va­nec zasvě­til do díla Sashy Waltz. Jinak by nemě­li jinak šan­ci se o tuto zku­še­nost veřej­ně podě­lit atd. atd.

Při­nes­la kri­ze z vaše­ho pohle­du ředi­tel­ky pro­sto­ru pro tanec něco dob­ré­ho společnosti?
Mezi­ná­rod­ní deba­ta se mys­lím roz­ví­jí zají­ma­vý­mi smě­ry, k vět­ší pozor­nos­ti vůči eko­lo­gii, smys­lu komu­nit­ní prá­ce uměl­ců, zvol­ňo­vá­ní tla­ků na „pro­dukt a výkon“ a hle­dá­ní trva­lej­ších vazeb mezi hod­no­ta­mi, kte­ré při­ná­ší živé umě­ní a veřejností.

Zpát­ky k Tan­ci Pra­ha. Jaký nako­nec letoš­ní poko­ro­na­vi­ro­vý roč­ník byl?
Prv­ní červ­no­vou fázi pro­gra­mu jsme věno­va­li pri­o­rit­ně domá­cí scé­ně a jsme za to moc rádi. Zjis­ti­li jsme, že se máme o koho opřít. Pro mě osob­ně bylo zají­ma­vé sle­do­vat, jak se kte­rý umě­lec doká­že posta­vit novým výzvám, adap­to­vat svá díla pro open-air nebo jiný netra­dič­ní pro­stor. Dali jsme šan­ci jak zku­še­ným a u nás zná­mým jmé­nům, tak nejmlad­ší gene­ra­ci. Dru­há fáze nás čeká na pod­zim. Uvi­dí­me, zda se poda­ří něco ze zahra­nič­ních pro­jek­tů uvést ješ­tě letos, spíš se ale napros­tá vět­ši­na pře­su­ne na čer­ven 2021 a nás čeká obrov­ská prá­ce na včas­ném potvr­zo­vá­ní ter­mí­nů a domlou­vá­ní kopro­duk­cí. Část pro­gra­mu chce­me při­blí­žit i netra­dič­ní­mi cesta­mi on-line v prů­bě­hu celé­ho pod­zim­ní­ho období.

Jaká pozi­ti­va, obje­vy, nako­nec při­ne­sl letoš­ní ročník?
Poci­ťu­je­me, že akce ve veřej­ném pro­sto­ru mají vel­ký smy­sl. Při­ná­ší pře­kva­pi­vé oka­mži­ky i lidem, kte­ří by na návště­vu diva­dla ani nepo­mys­le­li. Mohou koneč­ně na vzduch a k tomu i něco neob­vyk­lé­ho pro­žít, je to tak tro­chu nový hlad po umění…Zároveň jsme hle­da­ly nové ces­ty, jak při­blí­žit umě­ní veřej­nos­ti. Dochá­ze­lo k zají­ma­vým pro­po­je­ním a vyply­nu­la vel­mi pří­jem­ná soli­da­ri­ta napříč žán­ry, a to jak v národ­ním, tak mezi­ná­rod­ním měřítku.

Jaké jsou ohla­sy na festival?
Ohla­sy výraz­ně pře­va­žu­jí v pozi­tiv­ním, děkov­ném duchu, a to nejen na rych­le pře­dě­la­ný pro­gram, ale i např. na oka­mži­tou impro­vi­za­ci ohled­ně kam­pa­ně fes­ti­va­lu. Opět to byla výzva „domá­cí“ uměl­ky­ni – Marie Gour­da­in je Fran­couz­ka žijí­cí v Čechách. Doká­za­la snad během týd­ne – dvou naho­dit výstiž­nou kresbu posta­vy, kte­rá se roz­pa­dá, sklá­dá, přesklá­dá­vá, při­způ­so­bu­je, ale pořád je to ona – tak jak to je s celým fes­ti­va­lem. Při­da­li jsme jed­no­du­ché mot­to Tan­čí­me dál! a šli do toho. Trič­ka s tou­to posta­vou už jsou sko­ro pryč, muse­li jsme udě­lat dotisk. Mám radost, že lidé při­šli do diva­dla, i když vědě­li, že budou muset insce­na­ci sle­do­vat v roušce.

Jak bude do budouc­na fun­go­vat Tanec Pra­ha v evrop­ském kontextu?
Spo­lu s desít­kou dal­ších význam­ných evrop­ských fes­ti­va­lů tan­ce se sna­ží­me rede­fi­no­vat roli pro­mo­té­rů vyso­ce kva­lit­ní­ho umě­ní v míst­ním, celo­stát­ním, evrop­ském i celo­svě­to­vém měřít­ku. V rám­ci sítí jako jsou IETM nebo EDN sle­du­je­me podob­né ten­den­ce sbli­žo­vá­ní vzta­hů pro­stor, pro­du­cen­tů či kopro­du­cen­tů s uměl­ci, vytvá­ře­ní lep­ších pod­mí­nek pro tvor­bu, času na výzkum a hlub­ší tvůr­čí ponor; vede­me dia­log s poli­ti­ky, kte­ří se o nezá­vis­lou scé­nu oprav­du zají­ma­jí a vní­ma­jí její ino­va­tiv­ní cha­rak­ter a schop­nost repre­zen­to­vat nás v zahraničí.

Jaké dal­ší pro­jek­ty v tuto chví­li děláš/děláte?
Při­pra­vu­je­me pro­gram fes­ti­va­lu TANEC PRAHA na pod­zim a příští čer­ven. Fini­šu­je­me všech­ny změ­ny a posu­ny v pro­gra­mu PONCE. Jed­ná­me o nových for­má­tech a změ­nách evrop­ských pro­jek­tů, kte­ré se nám v posled­ních letech znač­ně roz­je­ly a taky si snad, koneč­ně, najde­me chví­li na výdech, pro­to­že jaro bylo nesmír­ně nároč­né a vyčer­pá­va­jí­cí. A je tu ješ­tě jeden obří pro­jekt, s nímž jsme postou­pi­li do 2. kola veřej­né sou­tě­že – Dům tan­ce. Dou­fá­me, že už v lis­to­pa­du se bude­me moci pře­mís­tit do nových pro­stor Kre­nov­ky, kde bude koneč­ně mít naše diva­dlo i vlast­ní zkušebnu.

To zní jako zásad­ní projekt…
A také je. Pro­stor Kre­nov­ka by měl být novým umě­lec­kým cen­t­rem Žiž­ko­va, v syner­gii s hudeb­ní­ky a výtvar­ní­ky zde může­me napros­to pře­tvo­řit jed­nu nehos­tin­nou část měs­ta v kre­a­tiv­ní čtvrť. Při­dá-li se k tomu Dům tan­ce (200 met­rů nad PONCEM), vznik­ne nová vstup­ní brá­na na Žiž­kov nazý­va­ný rov­něž „praž­ským Montmar­trem“, ale v našich očích to bude „Žiž­kov v pohybu“.

Publikováno
V rubrikách Rozhovory

Od Markéta Faustová

Redaktorka webu a časopisu Taneční zóna. Absolvovala divadelní vědu na Univerzitě Karlově. K tanci má blízko nejen teoreticky – intenzivně navštěvuje různé tanečník kurzy a workshopy a také působila jako manažerka s Vertedance Company. Pracuje jako PR manažerka kulturních projektů v agentuře 2media.cz. Vede hodiny flow jógy.