Rubrika: Recenze

Letoš­ní pod­zim při­ne­sl mimo­řád­nou skli­zeň. Jed­nu z dozrá­lých pre­mi­ér uved­lo diva­dlo Ponec, ačko­li ješ­tě před tím byla pre­zen­to­vá­na v diva­del­ní kap­li v Nečtinách.

Dru­hou sérii debat Mluv­me o tan­ci, kte­rá pro­bí­ha­la o říj­no­vých čtvrt­cích v žiž­kov­ské Pra­cov­ně, zakon­čil 23. 10. večer s titu­lem Tanec jako anga­žo­va­né umění.

Tele­viz­ní fes­ti­val Zla­tá Pra­ha se letos for­mál­ně moder­ni­zo­val pře­su­nem z vel­ko­bur­žo­az­ní­ho Žofí­na do Diva­dla Archa. Sou­čas­něj­ší pro­stře­dí tra­dič­ní­mu fes­ti­va­lu urči­tě pro­spě­lo, ale stej­ně je jeho veřej­ný „impakt“ stá­le diskutabilní.

Ve čtvr­tek 2. říj­na uved­la Miřen­ka Čecho­vá a Tan­te­hor­se v Pon­ci reprí­zu insce­na­ce Fai­th. Miřen­ka je autor­kou kon­cep­tu a video­pro­jek­cí i reži­sér­kou, k cho­re­o­gra­fii a inter­pre­ta­ci při­zva­la taneč­ni­ci Andreu Miltnerovou.

V říj­nu pokra­ču­je již dru­há série debat Mluv­me o tan­ci, orga­ni­zo­va­ná Janou Novo­ry­to­vou a Hon­zou Malí­kem, ten­to­krát v žiž­kov­ské Pracovně.

K pre­mi­é­ře cho­re­o­gra­fie Jiří­ho Bar­to­van­ce Glo­be, kte­rou zahá­ji­lo sezo­nu diva­dlo Ponec, se vra­cí­me dvě­ma krát­ký­mi glo­sa­mi. V něčem se roz­chá­ze­jí, v něčem sho­du­jí — pod­stat­né je, že Glo­be roz­hod­ně sto­jí za řeč!

Fran­couz­ská cir­ku­so­vá tru­pa Cirque Trot­to­la při­ja­la pozvá­ní na Let­ní Let­nou již po dru­hé. V roce 2009 před­sta­vi­la v Pra­ze s úspě­chem poe­tic­kou ces­tu do dět­ství v cir­ku­so­vé show Vol­chok a nyní se v cha­pi­te­aux na Let­né obje­vu­je s bur­lesk­ní novin­kou Mata­mo­re, kte­rou vytvo­ři­la spo­lu s dru­hou zná­mou fran­couz­skou cir­ku­so­vou znač­kou Le Petit thé­âtre Bara­que. Od roku 2009 se ale vní­má­ní nové­ho cir­ku­su u čes­ké­ho… Pokra­čo­vat ve čte­ní Poezie i trap­nost zašlé­ho cirkusu

V polo­vi­ně léta skon­čil dese­ti­den­ní fes­ti­val Diva­del­ní Ody­sea, vel­ký mezi­ná­rod­ní pro­jekt, kte­rý bude až do roku 2017 puto­vat Evro­pou. Vět­ši­na praž­ské­ho pro­gra­mu pat­ři­la míst­ním uměl­cům, orga­ni­zá­to­ři ale při­ví­ta­li i něko­lik návštěv ze zahraničí.

Nabíd­nout turis­tům, kte­ří zaví­ta­jí do diva­dla Hyber­nie něco jiné­ho než osvěd­če­né Labu­tí jeze­ro, či Car­men, je poměr­ně smě­lý nápad. A kdo má v tako­vém pří­pa­dě v tuzem­sku poten­ci­ál oslo­vit širo­ké divác­ké spek­trum saha­jí­cí od náhodných/svátečních návštěv­ní­ků diva­del po divá­ky doko­na­le obe­zná­me­né s tím, co na poli živé­ho umě­ní sto­jí za to?

Loď Tajem­ství na praž­ské Náplav­ce se na léto sta­la hoj­ně vyu­ží­va­nou diva­del­ní scé­nou a nut­no říci, že někte­rým pro­jek­tům slu­ší víc než black box uvnitř diva­del­ní budo­vy. To je prá­vě pří­pad před­sta­ve­ní Qui­lom­bo cho­re­o­gra­f­ky Patri­cie Porá­ko­vé, kte­ré prou­dí v rytmech divo­ké­ho tanga.