Možnosti konverzace

Fes­ti­val Tanec Pra­ha 2014 zahá­ji­lo před­sta­ve­ní Con­ver­sati­on Pie­ce aus­tral­ské sku­pi­ny Lucy Gue­rin Inc and Belvoir.

Ačko­li cho­re­o­gra­f­ka a reži­sér­ka Lucy Gue­rin zamýš­le­la vytvo­řit dílo, ve kte­rém by spo­lu tan­cem a slo­vem kon­ver­zo­va­li tři taneč­ní­ci a tři her­ci, smart­pho­ny se jim do pro­ce­su zkou­še­ní pletli nato­lik, že se nako­nec sta­li ústřed­ním téma­tem, a to vel­mi aktu­ál­ním. Také jste si všimli, jak chyt­ré tele­fo­ny usmr­cu­jí naší běž­nou spo­leč­nou komu­ni­ka­ci? Jak nás čas­to odtr­hu­jí od reality?

Con­ver­sati­on pie­ce začí­ná pro­lo­gem, v němž se tro­ji­ce kama­rá­dů (taneč­ní­ci) sejde k nezá­vaz­né­mu cha­to­vá­ní. Poví­da­jí si o čem­ko­li, co je napa­dá. Kaž­dý ale drží v ruce smart­phon. Vlast­ní mono­lo­gy nahrá­va­jí na tele­fo­nic­ký pří­stroj, kte­rý pak násled­ně pře­da­jí dru­hé par­tě (her­ci). Ta si nasa­zu­je slu­chát­ka do uší a začí­na­jí vari­a­ce repro­duk­cí původ­ní­ho roz­ho­vo­ru. Her­ci jsou záměr­ně pre­zen­to­vá­ni jako posta­vič­ky k poba­ve­ní – hube­ný men­ší herec ve fla­nel­ce půso­bí jako soci­o­pa­tic­ký Woo­dy Allen, jed­na z here­ček zas jako naiv­ní ško­lač­ka. Hra­jí si se sty­li­za­cí vět, kte­rým dáva­jí nové význa­my nebo jejich význa­my poztrá­ce­jí. Už se nedí­va­jí jeden na dru­hé­ho, ale tupě zíra­jí před sebe. Mluv­čí neče­ká na odpo­věď svých otá­zek. Smě­jí se umě­lým smí­chem. Celá dis­ku­se ztrá­cí smy­sl a stá­vá se jen roz­sé­vá­ním blud­ných slov. Jako­by spo­lu hovo­ři­li počí­ta­če, roboti.

Vtip je v tom, že mno­ho pasá­ží, včet­ně úvod­ní­ho tla­chá­ní, je impro­vi­zo­va­ných. Což má urči­tě vel­ký podíl na auten­tič­nos­ti per­for­me­rů, kte­ří jsou na scé­ně oprav­du duchem pří­tomní. Impro­vi­zo­va­né jsou i někte­ré taneč­ní sek­ven­ce, kte­ré se vět­ši­nou roz­je­dou, když jeden z per­for­me­rů při­pích­ne smart­pho­ne na kabel visí­cí ze stro­pu a pus­tí hud­bu. Mimo­cho­dem chví­le zmáčk­nu­tí play, kdy hud­ba v mži­ku změ­ní atmo­sfé­ru na scé­ně, evo­ku­je moment, kdy si nasa­dí­me slu­chát­ka a uza­vře­me se do své­ho „magic­ké­ho” I‑phone svě­ta. Tady se cho­re­o­gra­f­ce daři­lo pohrát si s fak­tem, že má na scé­ně taneč­ní­ky a her­ce. Napří­klad v situ­a­ci, kdy taneč­ní­ci před­vá­dí syn­chro­ni­zo­va­ný part, při­mo­tá se mezi ně jed­na z here­ček. Sna­ží se jejich pohy­by neu­m­ně napo­do­bo­vat, ale poda­ří se ji pou­ze taneč­ní­ky svým pohy­bem ohro­žo­vat. Na jiném mís­tě se stej­ná před­sta­vi­tel­ka divo­ce roz­tan­čí, mrská zad­kem a
pum­pu­je hrud­ní­kem a la MTV starrs. Její trdlo­vá­ní pak pro­fe­si­o­nál­ní taneč­ník napo­do­bu­je a baví tím celé publikum.

Čer­ve­né sedač­ky v řadě po čtyřech, kte­ré per­for­me­ři po scé­ně růz­ně pře­mis­ťu­jí, vytvá­ří atmo­sfé­ru veřej­né­ho pro­sto­ru – čekár­ny, tram­va­je nebo met­ra.
Per­for­me­ři na nich někdy jen v tichos­ti pose­dá­va­jí, zahle­dě­ni do svých kra­bi­ček, dotý­ka­jíc se jich růz­ný­mi způ­so­by. Někdo píše zprá­vy, jiný sli­du­je mezi foto­gra­fie­mi, dal­ší rolu­je mezi hudeb­ní­mi son­gy. Jen­že občas se tak moc dotý­ká­me Ipho­nu, že se zapo­me­ne­me dotý­kat navzá­jem. Insce­na­ce kon­čí apo­ka­lyp­tic­kým výje­vem – per­for­me­ři leží na růz­ných mís­tech pohá­ze­ni po scé­ně – ze stro­pu visí sví­tí­cí živé tele­fo­ny – kte­ré jako­by nahra­di­li jejich duše. A pro­to si vez­mě­me k srd­ci hláš­ku z před­sta­ve­ní – kte­rou jsme však mož­ná sly­še­li prá­vě jen my divá­ci úter­ní­ho pro­ve­de­ní: It’s time to put I‑phones away … it´s time to have sex.

Těší­me se na dal­ší inspi­ra­ce ze svě­ta Tan­ce Pra­ha, kte­rý­mi osvě­ží­me naše dny.

Cho­re­o­gra­fie, režie: Lucy Gue­rin, Inter­pre­ta­ce: Megan Holloway, Ste­pha­nie Lake, Alisdair Macin­doe, Ren­nie McDou­gall, Kathe­ri­ne Ton­kin, Matthew Whit­tet, Scé­na, kos­týmy, svě­tel­ný design: Dami­en Coo­per, Hud­ba a zvu­ko­vý design: Robin Fox, Mana­žer pro­duk­ce: Gene Hed­ley pro MEGAFUN, Mana­žer scé­ny: Mela­nie Stan­ton, Zvuk: Nick Roux, Pro­duk­ce: Annet­te Vie­u­sse­ux, Porad­ce pro­duk­ce: Chris Mer­cer, Kopro­duk­ce: Bel­vo­ir & Lucy Gue­rin Inc
 
4. 6. 2014
Publikováno
V rubrikách Recenze

Od Markéta Faustová

Redaktorka webu a časopisu Taneční zóna. Absolvovala divadelní vědu na Univerzitě Karlově. K tanci má blízko nejen teoreticky – intenzivně navštěvuje různé tanečník kurzy a workshopy a také působila jako manažerka s Vertedance Company. Pracuje jako PR manažerka kulturních projektů v agentuře 2media.cz. Vede hodiny flow jógy.