Studio Alta uvedlo pod názvem Roselyne sólo tanečnice Cécile da Costa, členky skupiny fyzického divadla Spitfire Company. Je autorkou konceptu a choreografie, jakož i protagonistkou. Za režijní spolupráce Dominiky Špalkové a scénografické i kostýmní spolupráce Petry Vlachyňské vytvořila inscenaci, jejíž hlavním výrazovým prostředkem je tělo a pohyb, ale nezříká se ani textu (je veden v angličtině).
Autor: Nina Vangeli
Taneční publicistka, absolventka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (obory divadelní věda, ruská, francouzská a česká literatura; dva ročníky literární komparatistiky - do zákazu působení prof. V. Černého na Filosofické fakultě). Publikační činnosti se směla věnovat až po změně režimu v roce 1989. Zaměřuje se zejména na současný tanec, alternativní divadlo a cross-over. Přispívala do řady kulturních periodik jako A2, Divadelní noviny, Svět a divadlo, do kulturní rubriky Lidových a Hospodářských novin a rozhlasu (stanice Vltava) a dalších. V letech 2000-2004 byla šéfredaktorkou revue pro současný tanec Taneční zóna/Dance Zone, dnes je jejím Senior Editorem. Byla dlouholetá vedoucí neoficiální (a nevítané) skupiny fyzického divadla Studio pohybového divadla v sedmdesátých a osmdesátých letech. V devadesátých letech vytvořila i několik operních režií.
Generace X
V tanečním divadle Ponec byla uvedena premiéra nového taneční inscenace Michala Záhory pod názvem Generace X. Tou je míněna generace těch, kteří byli dětmi v době sametové revoluce.
Obsedantně Kompulzivní Láska
Jako „Událost sezóny“ na letošním mezinárodním festivalu Tanec Praha byla ohlášena taneční inscenace pod názvem OCD Love (obsedant compulsive disordre) izraelské choreografky Sharon Eyal, které ji uvedla se svou skupinou L‑E‑V Dance Company. Tato choreografka se v Praze představila poprvé; patří mezi nejsledovanější současné izraelské choreografy. A izraelský tanec, jak víme, je fenomén; patří mezi nejsledovanější regiony… Pokračovat ve čtení Obsedantně Kompulzivní Láska
Eymen — Úhel pohledu
Choreografka a tanečnice Lenka Kniha Bartůňková rozehrála s podporou zpěvačky Ridiny Ahmedové strukturované improvizační site-specific představení uprostřed kruhu diváků ve stínu větvoví pražské Stromovky. Na vzniku představení se podílel i Ghana Dance Ensemble. Uvedení představení předcházel studijní pobyt choreografky v Ghaně.
Taneční koány Eun-Me Ahn
Zahajovacím představením letošního festivalu Tanec Praha byla taneční inscenace Let me change your name jihokorejské choreografky Eun-Me Ahn. Tuto umělkyni už v Praze známe; vloni jsme na Tanci Praha tleskali představitelkám jejích Dancing Grandmothers, korejským stařenkám. Letošní představení má standartní profesionální obsazení, tančí členové jejího souboru a na scéně se objeví i sama choreografka.
Chrámový tanec Michala Záhory
V Malostranském chrámu sv. Mikuláše, jehož sochy jsou nakročené k tanci, se v rámci oslav Velikonoc odehrál společný koncert taneční skupiny Pulsar a smyčcového uskupení Krása Quartet, v němž bylo provedeno hudební dílo Petra Koronthályho Via Crucis/Křížová cesta. O choreografii se postaral Michal Záhora a tanečně ji provedli Dagmar Chaloupková, Nikola Němcová, Radim Klásek a sám Michal Záhora, vesměs absolventi známé pražské… Pokračovat ve čtení Chrámový tanec Michala Záhory
Petr Tyc: Tančím, tedy jsem
Rozhovor s Petrem Tycem před premiérou jeho nového představení Dokud nezemřeli… v Divadle Ponec
Flow Jiřího Havelky
Všichni hořeli zvědavostí, ale nikdo nemohl tušit, že to, s čím přijde Jiří Havelka po absurdním humoru mezinárodně úspěšné Korekce bude meditativní představení. Něco napovídal název Flow – proud, plynutí. Shodou okolností je to termín, kterým jasnozřivý Rudolf Laban otevřel novou kapitolu myšlení o tanci. To on formuloval pojem proudu energií, pojem, kterým my v této epoše v taneční… Pokračovat ve čtení Flow Jiřího Havelky
Lešanské jesličky jako noční carravaggiovská můra
Premiéry choreografky Lenky Vagnerové (& Company) jsou očekávány se vzrušením. Biblická tématika je u ní nečekaná; inspirace lyrickým titulem rovněž.
Silné Odhodlání tanečnice Jany Vrány
Jana Vrána své představení uvozuje sebeironicky krákáním vran. Dobře se to hodí k úvodní scéně v duchu komiksové mystiky. Jana Vrána (nebo její scénická hrdinka) se v tomto představení odhodlává k vykročení do nové životní etapy; cesta k ní povede skrze fyzické vysílení.