Silné Odhodlání tanečnice Jany Vrány

Jana Vrá­na své před­sta­ve­ní uvo­zu­je sebe­i­ro­nic­ky krá­ká­ním vran. Dob­ře se to hodí k úvod­ní scé­ně v duchu komik­so­vé mysti­ky. Jana Vrá­na (nebo její scé­nic­ká hrdin­ka) se v tom­to před­sta­ve­ní odhod­lá­vá k vykro­če­ní do nové život­ní eta­py; ces­ta k ní pove­de skr­ze fyzic­ké vysílení.

Síla odhod­lá­ní je uvě­ři­tel­ná skr­ze cha­risma taneč­ni­ce. O Janě Vrá­ně, jed­né z našich nej­cha­rizma­tič­těj­ších taneč­nic, se dá vskut­ku říci, že má „odhod­la­né tělo“ (tak jak ho defi­nu­je Slov­ník diva­del­ní antro­po­lo­gie v inter­pre­ta­ci Euge­nia Bar­by a Niko­ly Sava­re­se­ho). Začá­teč­ní sek­ven­ci, kte­rá vypa­dá jako jevišt­ní ztvár­ně­ní něja­ké taro­ko­vé kar­ty či komiks s mystic­kým nátě­rem, ukon­čí mas­ko­va­ná taneč­ni­ce s mečem v ruce sekem do vajíč­ka, visí­cí­ho upro­střed scé­ny. — Roz­bi­tí vajíč­ka by měl být šok. Není. Je tro­chu malé, není krás­né a nepů­so­bí kře­hce; nemá­me důvod ho lito­vat. I kos­tým a mas­ka půso­bí tro­chu šmucik.

V kra­ji­ně komik­so­vé este­ti­ky více­mé­ně zůstá­vá­me i v násle­du­jí­cí sek­ven­ci, kte­rá se ode­hrá­vá v scé­no­gra­fii tvo­ře­né počí­ta­čo­vou gra­fi­kou. Na poza­dí vel­ko­ploš­ně pro­mí­ta­né gra­fi­ky se taneč­ni­ce vysi­lu­je jako v posi­lov­ně či na hodi­ně aero­bi­ku. Z par­tií, v nichž se hrdin­ka fyzic­ky auten­tic­ky vysi­lu­je, vyza­řu­je odhod­lá­ní nej­víc. Vidí­me tu také prv­ky aero­bi­ku (mož­ná i s jakým­si kri­tic­kým ost­nem smě­rem k jeho mecha­nic­ké podstatě?).

Poté atmo­sfé­ra zhoust­ne; taneč­ni­ce už není komik­so­vým panáč­kem, ale ženou. Ve vrchol­né scé­ně ji vidí­me ve vel­mi expre­siv­ním, až natu­ra­lis­tic­kém tan­ci u zdi; má drti­vý pro­blém. Nikde není expli­cit­ně pojme­no­ván, je jen jas­né, že je důvod z něho vykro­čit.
Před­sta­ve­ní nicmé­ně uhne stra­nou, když je do sce­ná­ře vlo­že­na fil­mo­vá část, jed­nak nesou­ro­dá, ale pře­de­vším pří­liš expli­cit­ní. Vidí­me v ní utr­pe­ní atrak­tiv­ní hrdin­ky v apart­ním inte­ri­é­ru. Prá­vě tou­to expli­cit­nos­tí – a jakousi deka­dent­ní film-star apart­nos­tí – je vlo­že­ný film v cel­ku před­sta­ve­ní omylem.

Nej­pře­svěd­či­vě­ji a nej­sil­ně­ji půso­bí Jana Vrá­na svou fyzic­kou pre­zen­cí, svou silou, hou­žev­na­tos­tí a cha­risma­tic­kým výra­zem. Její­mu Odhodlání/Resolution věří­me. Posta­va jí ztvár­ně­ná je sil­ná; je jas­né, že to dá. A že Jana Vrá­na najde sílu pře­hod­no­tit ješ­tě tro­chu dra­ma­tur­gii.
P.S. Opět se uplat­ni­ly magic­ké dve­ře magic­ké­ho pro­sto­ru NoD. Ješ­tě jsem je nevi­dě­la tak nád­her­ně nasvícené!

Na celou foto­ga­le­rii se může­te podí­vat ZDE: http://j5.cz/fotky/jana-vrana-resolution.