Do čtvrté dekády své existence vstoupila taneční konzervatoř Duncan Centre pod novým vedením. Ve výběrovém řízení uspěl tanečník, choreograf a pedagog Petr Tyc. V letních měsících, kdy vrcholila jeho příprava na převzetí funkce, jsme se sešli nad otázkami přímo souvisejícími s konkurzem, dlouhodobější koncepcí školy, a nakonec i vizemi přímo se dotýkajícími aktuálního obrazu současného tance. Po téměř roce jsme… Pokračovat ve čtení Petr Tyc: Nechci organizovat, ale vést
Autor: Marcela Magdová
Vystudovala divadelní vědu a historii na Filozofické fakultě UK. Doktorát získala na DAMU. Zabývá se ruským divadlem a dramatem, z ruštiny přeložila několik současných her. Věnuje se divadelní publicistice a kritice. Spolupracuje s Divadelními novinami, kulturním čtrnáctideníkem A2, Českým rozhlasem a dalšími médii. Působí na Katedře germanistiky a slavistiky Západočeské univerzity, na Vyšší odborné škole herecké, externě na Katedře teorie a kritiky DAMU.
Bazaar – na pokraji smrti a nového zrození
Po loňském digitálním provizoriu – malé smrti divadla se na sklonku letošního léta opět v plné síle (znovu)zrodil festival progresivních scénických prací Bazaar. Vyjma dominantního uměleckého akcelerátoru označovaného jako Sobotní Bazaar, během něhož se rozpracovaná díla dostávají poprvé před zraky diváků, upozornil na sympaticky podvratné Hlubiny domácí skupiny Wariot Ideal a nabídl dvě pozoruhodné zahraniční produkce –… Pokračovat ve čtení Bazaar – na pokraji smrti a nového zrození
Honza Malík: Nejsilnější je intuice
Již sedm let se na programu festivalu Prague Pride objevuje večer věnovaný současnému tanci. Kromě zahraničních skupin představil i domácí respektované tvůrce. Duchovním otcem a kurátorem této programové sekce je tanečník, pedagog a příležitostný choreograf Honza Malík. O tom, jak vůbec došlo na tanec v rámci Pridu a jaký bude letošní (post)pandemický ročník jsme spolu hovořili během jednoho červencového odpoledne.
Tereza Lenerová: Musím dát tělu pohov
„Některá setkání mají svůj čas, i když chceme mít neustále všechno pod kontrolou“, jak říká Tereza Lenerová Hradilková. Náš rozhovor byl plánován na podzim loňského roku, ale ne, a ne se domluvit a sejít. Nakonec jsme se potkali až v brzkém předjaří a jak se ukázalo v době zásadního Terezina rozhodnutí a zvažování nových kariérních výzev.
Nula jako prázdnota
Festival Nultý bod vstoupil do druhé dekády své existence. Po předchozích ročnících podobajících se tanci mezi vejci, dramaturgické přešlapy přehlušily výrazné umělecké vstupy a dokonale se letos obnažila jeho názorová nejistota a estetická netečnost.
Michal Záhora: Věřili jsme, že neexistují hranice
Během letošní sezony na sebe upozornil dvěma projekty zasazenými do netradičního prostoru, taneční poutí krajinou a Chrámovým tancem, provedeným během bohoslužby v malostranském kostele sv. Mikuláše. Zajímalo mě, co Michala Záhoru inspirovalo k tomu, aby opustil běžný blackbox, nakonec se náš hovor stočil k 90. letům, jeho působení na Duncan Centre a ne příliš optimistické vizi tance do budoucna.
Marie Kinsky: Český tanec se v 90. letech podobal oceánu
Za jejími slovy se skrývá velké odhodlání, přitom se v jednom kuse směje. Důvodů k radosti má Marie Kinsky hned několik. Dvacet let od svého založení letos slaví Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA, desáté narozeniny má festival KoresponDance, jež před několika lety přesídlil do Žďáru nad Sázavou.
Martin Talaga: Jsem blíženec, potřebuji stále nové impulsy
Na jeho první počiny, jak sám říká, vycházely šílené recenze. Vytýkaly mu dramaturgickou neschopnost i divné pohyby. V loňském roce zazářil na České taneční platformě, za pohybově vizuální instalaci SOMA si odnesl hlavní cenu. Od té doby názorově polarizuje sympatizanty současného česko-slovenského tance. Nedávno se navíc představil po vzoru Václava Nižinského v roli Fauna. Nebyl důvod náš rozhovor… Pokračovat ve čtení Martin Talaga: Jsem blíženec, potřebuji stále nové impulsy
Jan Mocek: Lidem od divadla praská hlava
S Honzou Mockem se známe ze studií divadelní vědy. Už tehdy mě fascinovalo, jak se z tichého intelektuála dokázal na jevišti proměnit v razantního tvůrce kantorovského typu. Sledovala jsem jeho estetické obraty a nechápala, jak se může vyvíjet tak dynamicky během krátké doby. Průběh byl vždy dost podobný, nový soubor, nový název, nové téma, nové postupy a technologie, jedinou… Pokračovat ve čtení Jan Mocek: Lidem od divadla praská hlava
Nula jako možnost kreace
Letošní, již desátý ročník festivalu Nultý bod se vrátil ke kořenům, k nule jako základnímu zdroji kreace. Obvykle kvalitní, tematicky hutná dramaturgie představila mimo domácí tvorby i tři zahraniční produkce, každá z nich se svým způsobem dotýkala prvotního impulzu.