Navrátit se, znamená jít tam, odkud jsme přišli

Jubi­lej­ní tři­cá­tý roč­ník fes­ti­va­lu Tanec Pra­ha zahá­ji­la insce­na­ce Jiří­ho Kyli­á­na East Sha­dow, kte­rý se něko­lik dní před tím stal čle­nem Fran­couz­ské aka­de­mie. V rám­ci výsta­vy Cele­bra­ting Kyli­án! bylo mož­né v budou­vě Národ­ní­ho diva­dla v Pra­ze shléd­nout uměl­co­vu retrospek­ti­vu. Svo­ji novou insce­na­ci Kyli­án – Mos­ty času před­sta­ví význam­ný cho­re­o­graf a taneč­ník na pod­zim na scé­ně ND. Mož­ná prá­vě pro­to se… Pokra­čo­vat ve čte­ní Navrá­tit se, zna­me­ná jít tam, odkud jsme přišli

Publikováno
V rubrikách Rozhovory

Hledat a (ne)nalézat

Na roz­díl od loň­ské výraz­ně kon­cen­t­ro­va­né dra­ma­tur­gie se letoš­ní roč­ník fes­ti­va­lu Nul­tý bod nebo ale­spoň jeho zahra­nič­ní část v Diva­dle v Celet­né roz­ště­pil do nejed­no­znač­né mozai­ky výstu­pů, a kdy­by neo­hro­mil insce­na­cí The lover, vyzněl by naprázdno. 

Publikováno
V rubrikách Recenze

Čtvrtstoletí Konzervatoře Duncan centre. „Nechceme vnímat věci jednoduše“

Na letoš­ní rok při­padla hned dvě jubi­lea. 140. výro­čí naro­ze­ní Isa­do­ry Dun­can a 25. výro­čí zalo­že­ní čes­ké ško­ly pro sou­čas­ný tanec, jež nese jmé­no po této ame­ric­ké taneč­ni­ci. Něko­lik dní před kon­cem škol­ní­ho roku, v obdo­bí klau­zur a tro­pic­kých veder, jsem se sešla s něko­li­ka osob­nost­mi, kte­ré se výraz­ně podí­lí či v minu­los­ti podí­le­ly na for­mo­vá­ní této insti­tu­ce. Od his­to­rie,… Pokra­čo­vat ve čte­ní Čtvrt­sto­le­tí Kon­zer­va­to­ře Dun­can cen­t­re. „Nechce­me vní­mat věci jednoduše“

Publikováno
V rubrikách Rozhovory

(Ne)snesitelně dlouhá pomsta

Sku­pi­na Han­da Gote své­ho divá­ka ráda zne­jis­ťu­je a pro­vo­ku­je. Kaž­dým dal­ším pro­jek­tem potvr­zu­je a záro­veň vyvra­cí  dosa­vad­ní scé­nic­ké postu­py a v nové insce­na­ci s úder­ným názvem Die Rache, kte­rá měla pre­mi­é­ru v hole­šo­vic­kém Stu­diu Alta, napí­ná stru­nu divác­ké pozor­nos­ti až na samot­nou mez snesitelnosti.

Publikováno
V rubrikách Recenze

Michal Pěchouček: Čím je divadlo bizarnější, tím víc mě naplňuje

Prá­ci Micha­la Pěchouč­ka sle­du­ju od prvo­po­čát­ku, vždyc­ky mě zají­ma­lo, proč se uzná­va­ný výtvar­ník navíc drži­tel Ceny Jin­dři­cha Cha­lu­pec­ké­ho, roz­ho­dl dělat diva­dlo. Před­sta­vil se jako autor, reži­sér a v posled­ní pre­mi­é­ře Stu­dia Hrdi­nů, jeho domov­ské scé­ny, i jako herec. Mimo dik­ta­fon mi pro­zra­dil, že šlo o pro­voz­ní záskok, jeli­kož herec­tví ho vůbec neza­jí­má. Mlu­vil nao­pak ote­vře­ně o tlus­té čáře, kte­rou… Pokra­čo­vat ve čte­ní Michal Pěchou­ček: Čím je diva­dlo bizar­něj­ší, tím víc mě naplňuje

Publikováno
V rubrikách Rozhovory

Na současný tanec jsem zanevřel

Petr Kru­šel­nic­ký ali­as Krusha je své­ráz­ný soli­tér. Pojme­no­vá­vá věci bez oba­lu, zba­ve­né diplo­ma­tic­kých kudr­li­nek a líbi­vých frá­zí. Stej­ně jako doká­že být kri­tic­ký k prá­ci svých kole­gů, umí při­znat i vlast­ní nedo­stat­ky a selhá­ní. Sešli jsme se v kavár­ně Libe­rál neda­le­ko Stu­dia Hrdi­nů, kde měl před něko­li­ka dny pre­mi­é­ru jeho nový pro­jekt Hučí­cí třpyt. Nako­nec jsme si poví­da­li nejen o něm, ale… Pokra­čo­vat ve čte­ní Na sou­čas­ný tanec jsem zanevřel

Publikováno
V rubrikách Rozhovory

Black Black Woods prověřuje pokrevní pouto i dosavadní divadelní jazyk

Cirk La Puty­ka zavr­šil rodin­nou novo­cir­ku­so­vou anamné­zu, nesou­cí pří­znač­ný název Fami­ly Roots in Black Black Woods, oprav­du výji­meč­ně. V posled­ní čás­ti tri­lo­gie Black Black Woods opouš­tí oká­za­lá akro­ba­tic­ká čís­la i nablýska­nou com­pa­ny a sou­stře­dí se na pra­zá­klad­ní motiv vzta­hu otce a syna, bytí na jeviš­ti a prá­ci s časem. Nábo­jem jme­no­va­ných ele­men­tů jsou u obou Nová­ko­vých osob­ní i umě­lec­ké ambice.

Publikováno
V rubrikách Recenze

Zjistil jsem, že své rodiče vůbec neznám

V hole­šo­vic­kých Jat­kách vrcho­lí pří­pra­vy insce­na­ce Black Black Woods, kte­rou zdej­ší prin­ci­pál a záro­veň jeden z akté­rů Ros­ťa Novák mlad­ší avi­zo­val slo­vy: „Jozef Fru­ček se mě zeptal, jest­li chci dělat před­sta­ve­ní, kte­rý uspě­je v Pra­ze, nebo před­sta­ve­ní, kte­rý naru­ší hra­ni­ce sou­čas­ný­ho per­for­ma­tiv­ní­ho umě­ní obec­ně…“ Pád­ný argu­ment k tomu, abychom se před­ní­ho cho­re­o­gra­fa, taneč­ní­ka a per­for­me­ra Joze­fa Fruč­ka zepta­li na podrob­nos­ti.… Pokra­čo­vat ve čte­ní Zjis­til jsem, že své rodi­če vůbec neznám

Publikováno
V rubrikách Rozhovory

Co je bez chvění, není pevné

Spo­leč­ným jme­no­va­te­lem zahra­nič­ních pro­duk­cí na letoš­ním roč­ní­ku fes­ti­va­lu Nul­tý bod byl neklid, vib­ra­ce vyvo­la­ná tou­hou po změ­ně — poli­tic­ké, spo­le­čen­ské, osob­ní, hlu­bo­ká nespo­ko­je­nost s daným sta­vem věcí, kte­ré je tře­ba pohy­bem, ges­tem či jakým­ko­li jiným výra­zem roze­chvět, revi­do­vat, změ­nit či potvr­dit. Kro­mě shod­ných moti­vů spo­jo­va­lo insce­na­ce i str­hu­jí­cí pro­ve­de­ní, jež pře­vy­šo­va­lo v jed­not­li­vých dis­ci­pli­nách běž­ný domá­cí standard.

Publikováno
V rubrikách Recenze

Petr Pavlenský: Kdyby se Putin vyměnil za Mutina…

Začát­kem prázd­nin pro­běh­la v Kar­lin Stu­di­os ver­ni­sáž výsta­vy Byro­kra­tic­ká křeč per­for­me­ra, kon­cep­tu­ál­ní­ho uměl­ce a poli­tic­ké­ho akti­vis­ty Pet­ra Pavlen­ské­ho. Už něko­lik let pro­střed­nic­tvím svých akcí, poli­tic­kým umě­ním — jak je sám nazý­vá, pou­ka­zu­je na mecha­nis­mus moci a poli­cej­ní stát sou­čas­né­ho Rus­ka. Za svo­ji posled­ní akci Hroz­ba, během níž zapá­lil v lis­to­pa­du 2015 vcho­do­vé dve­ře do síd­la rus­ké Fede­rál­ní bez­peč­nos­tí služ­by FSB, byl… Pokra­čo­vat ve čte­ní Petr Pavlen­ský: Kdy­by se Putin vymě­nil za Mutina…

Publikováno
V rubrikách Rozhovory