Autor: Marcela Magdová

Po his­to­ric­kých remi­nis­cen­cích ať už v řádu fikč­ní­ho svě­ta, mysti­fi­ka­ce či „autor­ské­ho pomní­ku“ se diva­dlo Vosto5 vrh­lo na pole vědec­ko­fan­tas­tic­ké. V novém zážit­ko­vém sci-fi dra­ma­tu Kolo­ni­za­ce, kte­ré před­sta­vi­lo v praž­ské Arše, se mělo inspi­ro­vat samot­ným pro­sto­rem diva­dla, evo­lu­cí a čes­ko­slo­ven­ský­mi sci-fi komiksy.

Pábi­te­lé zno­vu­ob­je­vu­jí­cí sta­ré všed­ní před­mě­ty, jimž na jeviš­ti vra­cí krá­su a dáva­jí nový smy­sl a význam, i tak může­me vní­mat sku­pi­nu netra­dič­ních uměl­ců, vystu­pu­jí­cích pod názvem Han­da Gote research & deve­lo­p­ment. V diva­dle Alfred ve dvo­ře, kte­ré nad nimi drží ochran­nou ruku, uvá­dí tito scé­nič­tí alchy­mis­té novou insce­na­ci Erben: Sny.

Ber­lín­ští doku-diva­­­del­­ní­­ci z Rimi­ni Pro­to­koll při­vez­li nasklon­ku lis­to­pa­du do praž­ské Archy více jak dva roky sta­rou insce­na­ci Kon­t­ro­la kva­li­ty. Její osno­vu tvo­ří pohnu­tý osud Marie — Chris­ti­ny Hallwa­chs, ženy na inva­lid­ním křes­le, kte­rá v ní záro­veň vystu­pu­je jako inter­pret vlast­ní­ho živo­ta. Vzhle­dem ke své­mu roz­sáh­lé­mu han­di­ca­pu je abso­lut­ně závis­lá na pomo­ci dru­hých, bez jejichž per­ma­nent­ní péče a dozo­ru by zemře­la.… Pokra­čo­vat ve čte­ní Sobec­ká sebekontrola

Vol­né usku­pe­ní her­ců, reži­sé­rů a výtvar­ní­ků Tea­tro Tatro zalo­že­né a po čtvrt sto­le­tí vede­né Ondre­jem Spi­šá­kem, se během léta dva­krát před­sta­vi­lo čes­ké­mu fes­ti­va­lo­vé­mu pub­li­ku. Mezi novo­cir­ku­so­vé per­for­me­ry  ho v čer­ven­ci pozval ředi­tel a dra­ma­turg Fes­ti­va­lu pou­lič­ní­ho diva­dla Za dveř­mi Jakub Vedral a v září při­ve­zl sou­bor vlast­ní adap­ta­ci Bul­ga­ko­vo­va romá­nu Majster a Mar­garé­ta také na mezi­ná­rod­ní fes­ti­val Diva­dlo do Plzně.

Čes­ký pří­spě­vek do jede­nác­ti­den­ní osla­vy scé­no­gra­fie a diva­del­ní­ho pro­sto­ru, Praž­ské­ho quad­ri­en­na­le SWEET/SWEET/SWEET Nebeský fes­ti­val měl být slad­kým a fluid­ním hym­nem na diva­del­ní­ho buři­če, reži­sé­ra a výtvar­ní­ka Jana Nebes­ké­ho a jeho dlou­ho­le­té spo­lu­pra­cov­ní­ky a umě­lec­ké přá­te­le. Tvo­ři­lo jej něko­lik růz­no­ro­dých akcí na piaz­zettě Národ­ní­ho diva­dla, skrý­va­jí­cích se pod názvem Uměl­ci 9+, dvě sym­po­zia reflek­tu­jí­cí „feno­mén Nebeský“, jak upo­zor­ňo­val pro­gra­mo­vý manu­ál a hlav­ní… Pokra­čo­vat ve čte­ní Teku­tý nebeský cumel nebo nesmysl?