Rubrika: Rozhovory

Tvr­dí v násle­du­jí­cím roz­ho­vo­ru taneč­ník a cho­re­o­graf Oleg Sou­li­men­ko, jeden ze zakla­da­te­lů sou­čas­né­ho rus­ké­ho tan­ce a per­for­man­ce. Vra­cí se ke svým umě­lec­kým začát­kům, do tvr­dých „deva­de­sá­tek“ v Rus­ku, kde bylo mož­né, jak při­zná­vá, jenom impro­vi­zo­vat ale i ke dvě­ma klí­čo­vým sku­pi­nám rámu­jí­cím jeho kari­é­ru a nako­nec i důvo­dům své­ho pře­síd­le­ní do Vídně.

Mar­ti­na Falá­ře jsem pozna­la jako člo­vě­ka s neu­tu­cha­jí­cí váš­ní pro nedi­va­del­ní pro­sto­ry, kte­ré  pod hla­vič­kou Depre­siv­ních dětí tou­ží­cích po peně­zích pro­dukč­ně kře­sal z pra­chu. Libo­val si v kon­tro­verz­ních inter­pe­ta­cích kla­sic­kých tex­tů a vyklou­be­né poe­ti­ce. Jed­nu ze svých insce­na­cí — Ber­nhar­do­vu Rit­ter, Dene, Voss — teh­dy ješ­tě s Jaku­bem Čer­má­kem per­for­mo­val v rám­ci byto­vé­ho diva­dla i u mě doma. Pak jsme se vět­ši­nou náhod­ně potká­va­li po diva­dlech… Pokra­čo­vat ve čte­ní Nemoc­ni­ce je jeviš­tě pravdy

O pro­vo­zu v Národ­ním diva­dle v Brně i v Pra­ze, o tvor­bě nezá­vis­lých taneč­ních plat­fo­rem, o neo­by­čej­ných reprí­zách a hlav­ně pro­blé­mech, pojí­cích se s cho­re­o­gra­fie­mi Catch 27 (Marek Svo­bod­ník) a Palin­drom (Mar­tin Svo­bod­ník a Adam Soj­ka) jsem si poví­da­la s bra­t­ry Svobodníkovými.

Diva­dlo ote­vře­ných dve­ří, zná­mé také pod zkrat­kou DIOD fun­gu­je v Jih­la­vě pátým rokem. O jubi­leu jsem si dopi­so­val s vedou­cím pro­duk­ce Ada­mem Hruškou. 

Přes­ně před rokem se Stu­dio ALTA roz­ší­ři­lo o Halu 23 i tzv. „sdí­le­ný obý­vák”. Sta­lo se dějiš­těm spous­ty důle­ži­tých věcí, týmu Stu­dia ALTA vyne­sl cenu Čes­ké diva­del­ní DNA a pro­stor má vlast­ní koč­ku. Jako na „vel­ká lid­ská pře­kva­pe­ní” se dívá na pro­jekt po prv­ním roce spuš­tě­ní jeho vedou­cí Lucia Kašiarová .

Reži­sér­ka Pet­ra Tej­no­ro­vá tvo­ří a tvo­ří. Ať je to na alter­na­tiv­ních scé­nách či v kamen­ných diva­dlech, ať je to s her­ci či taneč­ní­ky, vždyc­ky pra­cu­je na maxi­mum. Její reží­ro­vá­ní je orga­nic­ké. Vytvá­ří vol­ný pro­stor spo­lu­prá­ce, ve kte­rém se mohou rea­li­zo­vat jak her­ci, tak divá­ci. Tvo­ří všich­ni. Ale pak při­jde moment, kdy se Pet­ra ve sku­pi­ně ráz­ně ujme reži­sér­ské­ho… Pokra­čo­vat ve čte­ní Musíš tu spla­še­nou koby­lu chy­tit za opratě

V útul­né lob­by vyhlá­še­né­ho praž­ské­ho hote­lu jsem se spo­lu s Mari­nou Fel­to­vou potkal s bel­gic­kým cho­re­o­gra­fem a prin­ci­pá­lem sku­pi­ny Ulti­ma Vez. Wim Van­de­key­bus do Pra­hy dora­zil na praž­ské něko­li­ka­den­ní hos­to­vá­ní své novin­ky Spe­ak low if you spe­ak Love…

Roz­ho­vor s Jiřím Bar­to­van­cem o samo­tě, o lid­skosti i o strachu.

Cho­re­o­graf Jaro Viňar­ský uve­dl v lis­to­pa­du loň­ské­ho roku v Diva­dle Archa insce­na­ci Chy­bě­ní. O tom, jak je neta­neč­ník kata­pul­to­ván do jed­né z hlav­ních rolí, jsme si poví­da­li s jed­nou z akté­rek – Mar­ké­tou Stránskou.

Tanec sám o sobě bývá poklá­dán za syno­ny­mum zdra­ví a ener­gie. Jak je to ale ve sku­teč­nos­ti se zdra­vím u těch, kte­ří se tan­ci věnu­jí den­ně a napl­no, těch, kte­ří s tan­cem spo­ji­li svůj osud – s pro­fe­si­o­nál­ní­mi taneč­ni­ce­mi a taneč­ní­ky? Na tuto otáz­ku odpo­ví­dá Zuna Kozán­ko­vá – sama taneč­ní pro­fe­si­o­nál­ka, kte­rá se ovšem už řadu let inten­ziv­ně věnu­je kom­plex­ní péči o zdra­ví… Pokra­čo­vat ve čte­ní Na zdra­ví!