Rubrika: Zahraničí

Jak to vypa­dá, když se čes­ký sou­bor vydá na Faer­ské ostrovy?

Před pár lety nás mis­tr­ně nato­če­ný doku­ment Taneč­ník (režie Ste­ven Can­tor), sezná­mil s vel­kým osob­ním pří­bě­hem Ser­ge­je Poluni­na, jed­no­ho z nej­vět­ších talen­tů sou­čas­né­ho baletu. 

V led­nu 2016 zalo­ži­li slo­ven­ské taneč­ni­ce a slo­ven­ští taneč­ní­ci Plat­for­mu pro sou­čas­ný tanec (PlaST). Nové pro­fes­ní sdru­že­ní usi­lu­je o sys­té­mo­vou změ­nu pod­po­ry tan­ce na Slo­ven­sku a své plá­ny i akti­vi­ty pre­zen­to­va­lo gré­mi­um správ­ní rady PlaS­Tu letos v čer­ven­ci na žilin­ském fes­ti­va­lu Kiosk.

Orga­ni­zá­to­ři fes­ti­va­lu Diva­del­ní Flo­ra letos roz­ší­ři­li pro­gram taneč­ních před­sta­ve­ní, kte­rý již má své pev­né mís­to ve fes­ti­va­lo­vé dra­ma­tur­gii, o mezi­ná­rod­ní sym­po­zi­um Vise­grad Dan­ce Plat­form? Úče­lem sym­po­zia bylo zhod­no­tit per­spek­ti­vy a limi­ty sou­čas­né spo­lu­prá­ce, před­sta­vit zahra­ni­čí – zejmé­na skan­di­náv­ské – vzo­ry plat­fo­rem a obo­ro­vých sdru­že­ní a sítí pod­po­ru­jí­cích taneč­ní umě­ní a také pro­mys­let mož­nos­ti dal­ší vzá­jem­né spo­lu­prá­ce. Prá­vě napě­tí mezi reflexí… Pokra­čo­vat ve čte­ní Tichá poš­ta Visegrádu

Cho­re­o­gra­fie Bel­gi­čan­ky Anne Tere­sa de Keer­sma­e­ker zůstá­va­jí neod­mys­li­tel­ně spo­je­né s insce­na­cí Rosas danst Rosas z roku 1983, kte­rá také dala jmé­no její taneč­ní sku­pi­ně Rosas. Na začát­ku úno­ra uved­la Keer­sma­e­ker v ham­bur­ském kul­tur­ním cen­t­ru Kamp­nagel, svou zatím posled­ní insce­na­ci Gol­den hours [As you like it] v podá­ní mla­dých taneč­ní­ků ve věku mezi 20 a 30 lety. Jed­ná se o taneč­ní adap­ta­ci… Pokra­čo­vat ve čte­ní Tanec. Poezie.

*ENGLISH FRIENDLY* Nina Van­ge­li navští­vi­la New York. Při té pří­le­ži­tos­ti uspo­řá­da­la před­náš­ku „Dan­ce in the regi­on between the vam­pi­re and the werewolf” o čes­kém tan­ci. Při­ná­ší­me její celý pře­pis. / Nina Van­ge­li visit New York last Year. We are brin­ging trans­cipt of her Mas­ter Lectu­re about Czech Dance.

Pina Bausch je kult. V Němec­ku je sym­bo­lem dějin výra­zo­vé­ho tan­ce, i když v čes­kém pově­do­mí sotva zůstá­va­jí insce­na­ce Café Müller, Blau­bart a Le Sacre du Prin­temps. Tanzthe­a­ter Wup­per­tal je znač­ka, kte­rá aktiv­ně fun­gu­je i téměř deset let po smr­ti Piny Bausch (2009), ale je jas­né, že se diva­dlo posta­ve­né na jed­né hlav­ní tvůr­čí osob­nos­ti stě­ží vyrov­ná­vá s její ztrá­tou. Těž­ko… Pokra­čo­vat ve čte­ní Pina Bausch – již altmodisch?

V posled­ních měsí­cích při­chá­ze­jí ze slo­ven­ské kul­tur­ní scé­ny zne­po­ko­ji­vé zprá­vy, jejichž závaž­nost pováž­li­vě gra­du­je. Ve všech se tanec stá­vá obě­tí spo­le­čen­ských nálad či prak­tik, o nichž jsme si mys­le­li, že jsou nevrat­ně pryč. Umě­ní opět plní roli lakmu­so­vé­ho papír­ku spo­le­čen­ské tole­ran­ce a svobody. 

Jed­nou z let­ních udá­los­tí je Fes­ti­val KioSK, kte­rý se zamě­řu­je na pre­zen­ta­ci aktu­ál­ní­ho dění v sou­čas­ném nezá­vis­lém slo­ven­ském diva­dle a tan­ci. jeho sed­mý roč­ník , jehož nos­ným téma­tem je „sebe­re­fexe“, se usku­teč­ní ve dnech  24. – 27. 7. v kul­tur­ním cen­t­ru  Sta­ni­ca Žili­­na-Zárie­­čie a žilin­ské Nové syna­go­ze. Kro­mě více jak desít­ky před­sta­ve­ní nabíd­ne boha­tý dopro­vod­ný pro­gram – dis­ku­se, před­náš­ky, tvůr­čí… Pokra­čo­vat ve čte­ní sebe­re­flexe ve slo­ven­ském kiosku

Do amster­dam­ské­ho fil­mo­vé­ho insti­tu­tu, impo­zant­ní budo­vy EYE, se po roce vra­cí fes­ti­val taneč­ních fil­mů Cine­dans, ten­to­krát už jako 11. edi­ce.  Mezi 12. až 16. březnem mohou divá­ci zhléd­nout přes 90 taneč­ních fil­mů, doku­men­tů a insta­la­cí z celé­ho světa.