Choreografie Belgičanky Anne Teresa de Keersmaeker zůstávají neodmyslitelně spojené s inscenací Rosas danst Rosas z roku 1983, která také dala jméno její taneční skupině Rosas. Na začátku února uvedla Keersmaeker v hamburském kulturním centru Kampnagel, svou zatím poslední inscenaci Golden hours [As you like it] v podání mladých tanečníků ve věku mezi 20 a 30 lety. Jedná se o taneční adaptaci komedie Jak se vám líbí, kde se tanec stává svébytným jazykem, kterým těla tanečníků doslova pronáší Shakespearovy verše.
Divadelní prostor v jednom ze sálů Kampnagelu má arénovité uspořádání hlediště, kde divák shlíží z výšky na obrovskou černou scénu zhruba o velikosti 20x20 metrů. Na ní během bezmála tří hodin odtančí soubor Shakespearův text, kterému zůstala choreografka do důsledku věrná. Tanečníci odvyprávěly mlčky celý příběh Orlanda a Rosalindy pomocí svých těl verš po verši, zatímco se nevyslovené promluvy promítaly na zadní stěnu jeviště. Průvodním tanečním principem byla tanečně stylizovaná pantomima, směsice modern dance a současného tance, postavená na četných skocích, řeči rukou a krocích podobajícím se úskokům. Jako by si tanečníci v hlavě odříkávali své repliky, které pak vysublimovaly na povrch v podobě tohoto tanečního jazyka.
Rytmus veršů sloužil stejně jako melodie linoucí se místo z hudebních nástrojů zevnitř tancujících těl tanečníků. Všechny dialogy se odehrávaly bez hudby v naprostém tichu. Hýbající se tělo zůstalo ničím nerušené ve středu pozornosti; ve své celistvosti se dávalo na odiv a zdůrazňovalo svou fenomenální důležitost. Hudbu suplovala jeho energie, hlasitější nádech, výdech či vzdech, dopady ze skoků tlumené podrážkou běžeckých bot.
Hudební motiv písně Golden Hours z alba Another Green World Briana Eno se objevil na začátku a na konci inscenace a také jako jasný předěl mezi jednotlivými dějstvími. Tato píseň údajně inspirovala choreografku ke zpracování Shakespearova textu a v choreografii dotvářela požadovanou atmosféru. Anne Teresa de Keersmaeker se v pojetí původního dramatu zaměřila hlavně na motiv mladé lásky i hříčky, bláznovství, zkoušky a nástrahy, které klade. Podtrhla je právě popovým šlágrem z poloviny 70. let a pohodlným „snaekers“ stylem oblečení, ve kterém tanečníci vystupovali. Teplákové mikiny s kapucí, volná trička, černé legíny a pestrobarevné běžecké boty se zde staly současným symbolem volnosti a svobody těla, které chce promlouvat.
Keersmaeker dokázala zdánlivě bezedný prostor využít ve svůj prospěch. Rozestavení těl určovalo velikost a naladění prostoru a zároveň sloužilo jako kulisa. V prvním dějství, které se odehrává ve šlechtickém paláci, utvářeli tanečníci spíše pravidelnější formace, ve kterých stáli blíže k sobě. Jakmile se děj přesunul do Ardenského lesa, prostor se provzdušnil a tanečníci stáli mnohem dále od sebe, čímž vytvořili iluzi prostoru bez jakýchkoliv lidských pravidel.
JAQUES
„All the world’s a stage,
And all the men and women merely players:
They have their exits and their entrances;
And one man in his time plays many parts…“
Tanečníci nefungovali jako individuality, do kterých by byl otištěn jeden z charakterů dramatu. Postupně si jednotlivé role předávali. Přehazovali si je jako míč a poskytovali jim své tělo. Nebylo důležité, zda mužské či ženské, zda velké, či malé. Vnitřní svět postavy či její psychologie tím byla potlačena a šlo hlavně o nevyslovené repliky vyjádřené pohybem. Šlo o rytmus a krásu tančících těl, ze kterých se skládal příběh jako z lego postaviček.
Nutno však dodat, že divácky šlo jistě o náročnější a ne prvoplánově líbivou inscenaci, o čemž svědčily i četné odchody větších skupin diváků během představení. Kdo však přistoupil na pravidla které Keersmaeker ve vztahu divák-choreografie nastavila, dostalo se mu ojedinělého zážitku. Purismus, neurčitost prostoru i času inscenace kladl velké nároky na vlastní imaginaci, aby se tak v mysli utvořil naprosto individuální obraz.
V rámci sledování postupů, kterými se Keersmaeker zabývá, se nabízí otázka, jestli by choreografka nemohla být chápána jako představitel jakéhosi žánrového „potomka“ tanztheateru navazujícího na linii Kurt Jooss — Pina Basuch – William Forsythe. K potvrzení či vyvrácení tohoto soudu je však potřeba ještě trochu času a vědecko-kritické recepce.
Golden Hours [As you like it]
Choreografie: Anne Teresa de Keersmaeker
Aron Blom, Linda Blomqvist, Tale Dolven, Carlos Garbin, Tarek Halaby, Mikko Hyvönen, Veli Lehtovaara, Sandra Ortega Bejarano, Elizaveta Penkova, Georgia Vardarou, Sue-Yeon Youn
Hudba: Brian Eno “Another Green World” (1975)
Dramaturgie: Bojana Cvejić
Produkce: Rosas