Před pár lety nás mistrně natočený dokument Tanečník (režie Steven Cantor), seznámil s velkým osobním příběhem Sergeje Polunina, jednoho z největších talentů současného baletu.
Příběh kluka z ukrajinského Chersonu, na něhož balet ukázal prstem, čímž ho zbavil svobody dětství i rebelie teenagerů a přinutil makat na sále, začíná katastrofou. Sergej Polunin, jako hlavní étoile Královského baletu, nejmladší první sólista v historii této slovutné instituce, ze dne na den nenastoupí do práce, opustí své hvězdné závazky, a hodí celý dosavadní život za hlavu. Zatímco se film soustředil na to, co k takovému výbuchu Serjožu vedlo, já si lámala hlavu nad tím, jak se něco takového mohlo, v instituci jako je Královský balet, vůbec stát. Jak mohl management souboru přehlédnout varovné signály v chování, jak mohl přehlížet nepohodu a labilitu své první hvězdy, a – když už by nedbali na zdraví a osud Polunina – ohrožovat svoji ekonomiku a prestiž. Tolik rizika a nezodpovědnosti na obou stranách mi hlava nebrala…
Režisér se soustředil na příběh velkých ambicí a dřiny, a také velké samoty a vnitřní nejistoty. Krizi, v níž se Polunin katapultoval z baletního Olympu, pečlivě rozebírá přes rodinné a psychologické konstelace a ukazuje mladého člověka hledajícího sama sebe. Sergej jako Siddhartha prozře a opouští svět bohatství a klamu a hledá svoje pravé já. S tímto vznešeným výkladem však příliš nekorespondovaly Poluninovy další kroky, které dokument zachytil. Velký tanečník se snažil uspět v Rusku v komerčních tanečních soutěžích a bere angažmá v ruském baletním souboru, kde zase cedí krev smyslu nenalézaje. Z dalších zdrojů víme, jak mu sluší nejrůznější módní kolekce, nebo jak umí mlčet v hollywoodských filmech.
Osudy tohoto tanečníka jsou evidentně dál plné zmatku a nepředvídatelnosti. Kdo si myslel, že se z osobní krize poučí, vezme osud do svých rukou, že využije svůj příběh a zkušenost nějak pozitivně, například ke zlepšení postavení tanečníků, jak prohlašoval, je asi zklamán. O Projektu Polunin, který měl být zaměřen právě na advokacii za taneční profesi už jsme neslyšeli.
V dubnu tohoto roku vystoupí Polunin v Praze v galaprogramu Satori, což je budhistický termín pro osvícení, prozření skrze osobní zkušenost. To, jak duchovně Sergej vyzrál, ukázal nedávno na facebooku: pochlubil se dalším tetováním. Tentokrát má uprostřed hrudníku portrét Vladimira Putina. Deklarováním obdivu k ruskému prezidentovi na svém profilu nešetří. Je to smutná pointa příběhu o svobodě a hledání vyšší pravdy, která končí jen oddaností ještě horší autoritě. Jeho homofobní a silácké řeči na sociálních sítích navíc popudily uměleckou ředitelku pařížského baletu Aurélii Dupont natolik, že ukončila jeho působení v Labutím jezeře.
