PerformanceBus. Zastavit může znamenat konec

Stu­dio ALTA vypra­vi­lo minu­lý týden ve čtvr­tek (22. 2. 2024) svůj čtvr­tý Per­for­man­ce­Bus. S řidi­čem Mar­ce­lem za volan­tem jsme vyra­zi­li vstříc mís­tům, jež neje­nom zahra­nič­ním hos­tům, ale druh­dy ani rodi­lým Stře­do­če­chům nemu­sí být tak zná­má, jako zave­de­ná kul­tur­ní epi­cen­t­ra Alty, Venu­še ve Šveh­lov­ce, Archy+, Pon­ce nebo Vily na Štva­ni­ci. Na ces­tě za nový­mi obzo­ry per­for­man­ce, mimo eta­lo­ny kul­tur­ní­ho dění, nás čeka­ly tři zastáv­ky, dvě per­for­man­ce, jed­na ver­ni­sáž a jed­no fil­mo­vé pro­mí­tá­ní v auto­buse s živým dabingem.

Per­for­man­ce­Bus je pro­jek­tem cyk­lu SPA, v jeho rám­ci se, jak by mohl název napo­ví­dat, nepro­po­ju­jí lázeň­ské oblas­ti. Pro­po­ju­jí se tvůrci/tvůrkyně per­for­man­ce a body artu, a zájem­ci o akč­ní umě­ní v nej­šir­ším slo­va smys­lu. Per­for­man­ce­Bus nema­pu­je žánr per­for­man­ce art, ale kva­li­tu per­for­ma­ti­vi­ty v jejích nej­růz­něj­ších podo­bách. Úče­lem cyk­lu je hle­dat spo­je­ní mezi akce­mi a per­for­man­ce­mi, rovi­nu­tí SPA do růz­ných regi­o­nů, v nichž se také ode­hrá­vá celá řada akcí, např. do Brna, Olo­mou­ce, Opa­vy. Jeden z kurá­to­rů tour, cyk­lu SPA a cha­pe­ron výjez­du a per­for­mer Petr Dlou­hý se s účast­ní­ky tour Per­for­man­ce­Bus uví­tal už krát­ce po devá­té před Stu­di­em Alta U Čes­kých lode­nic, v poe­tic­kém pro­stře­dí Libeň­ské­ho pří­sta­vu, odkud v uply­nu­lých dvou letech vyjíž­děl Per­for­man­ce­Bus již tři­krát. Vždy s řidi­čem Mar­ce­lem, jed­nou bez Pet­ra, a ten­to­krát s dru­hou polo­vi­nou kurá­tor­ské­ho duaAnto­ní­nem Brin­dou, kos­tým­ní výtvar­ni­cí a scé­no­gra­f­kou Nei­tah Jan­zig a výtvar­ni­cí a kurá­tor­kou Kris­tý­nou Pozle­ro­vou.

„Per­for­man­cí rozu­mí­me širo­ké spek­trum akti­vit. Od samot­né jízdy a sle­do­va­ní naší pozor­nos­ti po naku­po­va­ní v hyper­mar­ke­tu nebo insta­lo­va­ní pop-up výstavy …“

Petr Dlou­hý

Petr Dlou­hý © Tomáš Kubart

Prv­ní zastáv­kou byl hyper­mar­ket Albert na Jičín­ské v Mla­dé Bolesla­vi, kde jsme „při­stá­li“ jen 25 minut od výjez­du z lodě­nic. Akci designo­val pol­ský umě­lec a per­for­mer Michal Salwiński, a šlo o deri­vát či re-enact­ment jeho akce z roku 2022, během níž pozval divá­ky, aby se při­po­ji­li k zážit­ku z naku­po­vá­ní, a jejich prů­vod­cem byla posta­vič­ka Ast­ro­nau­ta. Na mě v Alber­tu čekal mini­a­tur­ní plas­to­vý prů­vod­ce Arnold, ale to jsem ve chví­li, kdy řidič Mar­cel brz­dil na Jičín­ské, ješ­tě nemohl vědět. Se zastáv­kou u Alber­ta jsme totiž dosta­li také prv­ní úkol. Na papí­ro­vé taš­ce, kte­rou kaž­dý z účast­ní­ků dostal, stá­ly, jako v kaž­dém hap­pe­nin­gu, tyto instrukce:

Můj kama­rád Arnold. © Tomáš Kubart

„Před­pis

Postu­puj­te pod­le níže uve­de­ných kro­ků a zažij­te nákup­ní kouzlo.

1. Najdě­te skry­té mís­to, kde vás nikdo neuvidí.

Zále­ží na tom, kde ote­vře­te kou­zel­nou papí­ro­vou taš­ku, uvnitř níž jsou ukry­ty pokla­dy. S pro­zkou­má­vá­ním vesmí­ru si dej­te na čas, může tam být spous­ta zane­prázd­ně­ných lidí a sle­du­jí­cích kamer. 

Ale když důvě­řu­je­te kouz­lu, najde­te v tom­to vesmí­ru taj­né místo.

Jakmi­le se tam ocit­ne­te, pře­jdě­te ke kro­ku 2.

2. Podí­vej­te se do kou­zel­né nákup­ní tašky.

Uvnitř najde­te malé­ho spo­leč­ní­ka a sušenku.

Nej­pr­ve věnuj­te slad­kou chvil­ku ote­vře­ní sušen­ky, pře­čtě­te si nákup­ní kouz­lo a chví­li nad ním rozjímejte.

3. Vzpo­meň­te si na nákup­ní kouzlo.

Něko­li­krát si kouz­lo poti­chu zopa­kuj­te. Je nezbyt­né si kouz­lo zapa­ma­to­vat. Až bude­te chtít pokra­čo­vat, pře­jdě­te ke kro­ku 4.

4. Při­ví­tej­te své­ho nákup­ní­ho spo­leč­ní­ka (malou bytost z pytlíku).

Magic­ká síla k vám sesla­la malič­ké­ho spo­leč­ní­ka a ten je zde, aby vám požehnal.

Chví­li se se svým novým drob­ným spo­leč­ní­kem sezna­muj­te pod­le kro­ku 5.

5. Najdě­te pro své­ho drob­né­ho spo­leč­ní­ka jméno.

Může­te se inspi­ro­vat někte­rým ze zbo­ží, kte­ré může­te vidět všu­de kolem sebe. Ukaž­te drob­né­mu spo­leč­ní­ko­vi před­mě­ty z toho­to vesmí­ru a vyber­te ten, kte­rý se mu líbí a pod­le kte­ré­ho se bude jmenovat.

6. Ukaž­te drob­né­mu spo­leč­ní­ko­vi oko­lí nákup­ní­ho vesmíru.

Pro­zkou­mej­te nákup­ní vesmír, jako bys­te zde byli úpl­ně poprvé.

Udě­lej­te z toho kou­zel­ný oka­mžik a vyfoť­te se na osla­vu s drob­ným společníkem.

Váš nový spo­leč­ník se tak bude cítit ješ­tě více víta­ný, a to vás obdaří.

7. Při­po­meň­te si magic­ké kouz­lo ze sušenky.

Věnuj­te chví­li roz­jí­má­ní nad kouz­lem nakupování.

Pone­chej­te si ho jako vnuk­nu­tí pro svůj výběr v čís­le 8.

8. Najdě­te pamlsek.

Posled­ním úko­lem je najít pamlsek

kte­rý vás roz­zá­ří, kte­rý zahře­je vaše srdce. 

Drob­ný kou­zel­ný spo­leč­ník vám žehná. 

Drž­te ho v ruce jako prů­vod­ce kou­zel­ným nakupováním.

Důvě­řuj kou­zel­né síle a nespě­chej s hle­dá­ním pamlsku.

9. Jakmi­le najde­te kou­zel­nou pochout­ku, pře­čtě­te si poky­ny na spod­ní stra­ně kou­zel­né tašky.“

Kou­zel­ná taš­ka. © Tomáš Kubart

Jed­no­du­chý hap­pe­ning nás pro­ve­dl nákup­ním cen­t­rem, a nau­čil nás dívat se na něj jako na „vesmír“. Nau­čil nás, že pohy­bo­vat se v indi­fe­rent­ním a obec­ně zná­mém pro­stře­dí může být zce­la nový a neo­pa­ko­va­tel­ný záži­tek, pokud do své­ho pohy­bu pro­pa­šu­je­me jenom troš­ku hra­vos­ti. Hle­dá­ní úkry­tu pro ote­vře­ní taš­ky neby­lo tak nároč­né a napí­na­vé, jako pro­chá­ze­ní pro­stor hyper­mar­ke­tu s malým spo­leč­ní­kem, a hle­dá­ním pro­pri­et, jež by ho moh­ly zaujmout. Já měl posta­vu papouš­čí­ho kos­mo­nau­ta z kin­der­va­jíč­ka, a v knih­ku­pec­tví jsem ho pojme­no­val Arnold, pro­to­že se mu líbi­la jeho kni­ha Be Use­ful: Seven tools for life. Nedo­ká­ži dohléd­nout, co z toho bude dál. Arnold už týden sto­jí na polič­ce knihov­ny, a zabý­vá se čím­ko­liv jiným než otáz­kou vlast­ní užitečnosti. 

Kos­mo­naut Arnold na knihov­ně se svým vel­kým vzo­rem. © Tomáš Kubart

Po prv­ní zastáv­ce jsme dosta­li výlet­ní úkol: na kon­ci ces­ty bychom se měli zúčast­nit ver­ni­sá­že v Bar­cho­vě. Aby ale moh­la vůbec něja­ká ver­ni­sáž pro­běh­nout, muse­li jsme vytvo­řit umě­lec­ké arte­fak­ty, jež by moh­ly kurá­tor­ky insta­lo­vat. Milí nezná­mí se tak sta­lo výsta­vou work in pro­gress, jež uza­vře­la naši spo­leč­nou ces­tu. Kaž­dý z nás měl napsat a nakres­lit pohled­ni­ci: napsat a nakres­lit pří­běh o měs­tě, v němž žijeme/žili jsme, a chce­me o něm vyprá­vět něko­mu blíz­ké­mu. Něko­mu, kdo i když je blíz­ký, je zrov­na dost dale­ko na to, aby ho/jí dopis zastihnul.

„Milí nezná­mí, milí nezná­mí, kdy­by toto byl můj ide­ál­ní svět, oprav­du a zce­la jis­tě bys­te se setka­li, ač tře­ba pou­ze jed­nou. Nezná­mí jeden dru­hé­mu bys­te však byli schop­ni uká­zat srd­ce, myš­len­ky a tou­hy tak, jak mno­hým dopo­sud ne. Ryzí a oprav­do­vé. Chtě­li bys­te se navzá­jem ptát, ujiš­ťo­vat a zne­klid­ňo­vat jako nikdy před­tím. Jako kdy­bychom už vědě­li, že si toho máme všich­ni tolik co uká­zat, na povrchu skry­té­ho někde hlu­bo­ko. Vše by se počí­ta­lo a neby­lo by se čeho bát. Jako kdy­bychom tu byli pou­ze jeden pro dru­hé­ho a měli odva­hu souná­le­ži­tě objevovat.“

Kris­tý­na Pozlerová

The­a­t­ron ve Vald­štejn­ské lodžii s kas­te­lá­nem Jiřím Vyd­rou. © Tomáš Kubart

Dru­hou zastáv­kou byla uni­kát­ní barok­ní památ­ka Vald­štejn­ské lodžie v Jičí­ně, kte­rou v letech 1627 – 1632 nechal vysta­vět Albrecht z Vald­štej­na, a kte­rá se už nyní může pochlu­bit neví­da­ným diva­del­ním sálem The­a­t­ron, a zákou­tí­mi lodžie nás pro­ve­dl kas­te­lán a Jiří Vydra. A prá­vě v lodžii jsme moh­li zažít dva uchva­cu­jí­cí diva­del­ní zážit­ky. Kra­ji­na v batůž­ku tří mla­dých autorek/autorů Mar­kéty Labu­so­vé, Ivy Ščer­bá­ko­vé a Tomá­še Maš­ka, stu­du­jí­cích KALD DAMU (Herec­tví se zamě­ře­ním na autor­skou tvor­bu a peda­go­gi­ku — Autor­ská tvor­ba a psy­cho­so­ma­ti­ka) zanes­la divá­ky a divač­ky na 45 minut na daleký irský ven­kov. Před­sta­ve­ní v ang­lič­ti­ně pomoh­lo zvý­raz­nit atmo­sfé­ru, Labu­so­vé a Ščer­ba­ko­vé irský pří­zvuk jako­by sestou­pil z irské vrcho­vi­ny. V sále se zhas­lo, potem­ně­la i scé­na – podlouh­lý stůl a tři židle. Vše zača­lo oží­vat s roz­že­tím drob­né­ho světýl­ka na tyč­ce, kte­ré se zača­lo pohy­bo­vat pro­sto­rem. Pro­pad­li jsme se sto­ry­tel­lin­gem do mokré­ho a deš­těm pro­dchnu­té­ho pří­bě­hu návštěv­ní­ků irské highlands. Hudeb­ně-objek­to­vé vyprá­vě­ní z kra­ji­ny ovcí, mlčen­li­vých lidí a pří­bě­hů, v nichž se pře­kva­pi­vě snou­bí irský folk­lór s morav­ský­mi lidovkami.

TNa dně irské­ho batůž­ku najde­me nejen kra­ji­nu, ale i stříp­ky irské duše. © Tomáš Kubart

Po posled­ních tónech objek­to­vé insce­na­ce neby­lo pří­liš času na vstře­bá­ní emo­cí: v patio lodžie již pro­chá­zel per­for­mer Miloš Šejn, s kros­nou na zádech. Jen­že v tep­lo­tách těs­ně nad nulou se roz­ho­dl měřit tep­lo­tu vody v dře­vě­ném sudu hla­vou. Naklá­něl se stá­le hlou­bě­ji a hlou­bě­ji, a s kaž­dým vyno­ře­ním mu z hla­vy sté­ka­la voda přes mon­tér­ky a kros­nu s hli­ní­ko­vou kon­struk­cí. Pro­chá­zel kře­čo­vi­tý­mi a roz­váž­ný­mi kro­ky nádvo­řím, jeho feno­me­nál­ní tělo abso­lut­ně absor­bo­va­lo tělo séman­tic­ké, mag­ne­ti­zo­val a při­vlast­nil si celý vněj­ší pro­stor lodžie. 

Toto není the­a­t­ron. Ale diva­dlo se tu v 17. sto­le­tí hrá­lo … © Tomáš Kubart

Jed­nu z diva­ček dokon­ce chy­til za ruce, a spo­leč­ně došli, držíc se stá­le za ruce, až do zahrad. Tam jí opus­til, roz­hlí­žel se po nevi­di­tel­ných hej­nech ptá­ků, jako malé dítě pro­je­vo­val nad­še­ní z krás­ných ope­řen­ců, kte­ré jsme my ostat­ní vidět nemoh­li: „Ech! Ach!“ Postup­ně pře­šel k lodži­o­vé­mu scho­diš­ti, po něm se sku­tá­lel dolů, „ustlal“ si na posled­ních dvou scho­dech. Pro­má­če­ný ski­cář nechal své­mu osu­du. Pře­šel k živé­mu keři, doslo­va se do něj pono­řil, a „vypla­val“, nad­še­ný úlov­kem drob­né­ho lís­teč­ku, kte­rý věno­val nej­blí­že sto­jí­cí divač­ce. Kouz­lo skončilo. 

Šaman Šejn začí­ná kouz­lo. © Tomáš Kubart

Posled­ním zasta­ve­ním byla zastáv­ko­vá gale­rie v Bar­cho­vě. Ve své rod­né obci, v níž se, krom high­li­tů v podo­bě zvo­nič­ky na návsi, pomní­ku bar­chov­ským legi­o­ná­řům a hasič­ské­ho závo­diš­tě, návštěv­ní­kům nabí­zí zejmé­na maleb­ná kra­ji­na, se uměl­ky­ně a kurá­tor­ka roz­hod­la zalo­žit gale­rii Chov v někdej­ší auto­bu­so­vé zastáv­ce. V roce 2018 při­šla Kris­tý­na Pozle­ro­vá na obec­ní úřad v Bar­cho­vě s myš­len­kou vytvo­ře­ní gale­rij­ní­ho pro­sto­ru v býva­lé auto­bu­so­vé zastáv­ce. Obec myš­len­ku při­ja­la, na zastu­pi­tel­stvu schvá­li­la, a na obec­ní nákla­dy zastáv­ku zre­kon­stru­o­va­la. V srpnu 2019 pro­běh­la prv­ní ver­ni­sáž, a to někdej­ší­ho ate­li­é­ro­vé­ho vedou­cí­ho Kris­tý­ny Pozle­ro­vé, Jiří­ho Kovan­dy. Naše per­for­man­ce-výpra­va k zastáv­ce dora­zi­la v podvečer. 

„Ve čtvr­tek 22. úno­ra odpo­led­ne při­jel po tře­tí hodi­ně do Bar­cho­va auto­bus mimo kla­sic­ký jízd­ní řád. Na jeho palubě bylo při­bliž­ně 40 lidí, kte­ří se sešli z růz­ných kou­tů svě­ta, aby vyje­li do Pra­hy a sezná­mi­li se s kul­tur­ní­mi akti­vi­ta­mi mimo umě­lec­ká epi­cen­t­ra. Mož­ná zní neu­vě­ři­tel­ně, že se v Bar­cho­vě obje­vi­li lidé z Dráž­ďan, Ber­lí­na, Mni­cho­va, Armé­ie nebo Kana­dy a všech kou­tů Čes­ké repub­li­ky. Jako návštěv­ní­ci z nezná­ma ale při­je­li s respek­tem, zví­da­vos­tí a ote­vře­nou náru­čí. Pří­mo na auto­bu­so­vé zastáv­ce zin­sce­no­va­li ver­ni­sáž pozdra­vů z našich domo­vů, aby zdů­raz­ni­li, že Gale­rie CHOV má své mís­to na kul­tur­ní mapě ČR i širo­ké­ho světa.“

Petr Dlou­hý

Jak­ko­liv můj den začal v Olo­mou­ci už ve 4 ráno, na kon­ci „ces­ty „tour de Per­for­man­ce­Bus” jsem necí­til úna­vu. Ješ­tě kolem devá­té ráno jsem postá­val u lodě­nic, a pole­mi­zo­val sám se sebou, jest­li budu v auto­buse pospá­vat, nebo se při­pra­vo­vat na výu­ku, pro­gram šesti­ho­di­no­vé ces­ty byl tak vyvá­že­ný, že jsem zís­ká­val ener­gii nejen z kaž­dé zastáv­ky, ale i během ces­ty. Roz­ho­vo­ry s dal­ší­mi spo­lu­ces­tu­jí­cí­mi, poe­tic­ké oka­mži­ky ve Vald­štejn­ské lodžii, nakaž­li­vé kouz­lo tvo­ří­cích a tvůr­čích lidí, kou­zel­ný pří­běh Kra­ji­ny v batůž­ku, to vše utvá­ře­lo atmo­sfé­ru ces­ty, kte­rá se mezi návštěv­ní­ky roz­lé­va­la jako vůně. Takhle jsem si kdy­si před­sta­vo­val hap­pe­nin­gy Wol­fa Vos­tel­la. Petr Dlou­hý s Anto­ní­nem Brin­dou doká­za­li v nápa­di­tě a har­mo­nic­ky roz­vr­že­né dra­ma­tur­gii roz­pro­střít před diváky/divačkami širo­kou šká­lu akč­ní tvor­by, v níž před­sta­vo­va­la před­ní kva­li­tu pré­zent­nost, kte­rá ostat­ně pře­kry­la re-pre­zen­ta­tiv­ní médi­um fil­mu na kon­ci ces­ty: živý dabing Spe­ed (Nebez­peč­ná rych­lost, 1994) zpří­tomnil důle­ži­tost aspek­tů per­for­ma­ti­vi­ty, a sou­čas­ně doslo­vil, že zasta­vit se může zna­me­nat konec.

„Zastáv­ko­vá” gale­rie CHOV může při­po­mí­nat pro­sto­ro­vě skrom­něj­ší Ukra­de­nou gale­rii. Prin­cip je podob­ně gue­rillo­vý. © Tomáš Kubart

SPA: Per­for­man­ce­Bus – Stu­dio Alta

22. 2. 2024, 9:30 – 17:30

kurá­to­ři: Petr Dlou­hý, Anto­nín Brinda

tra­sa: Stu­dio ALTA — Hyper­mar­ket Albert v Mla­dé Bolesla­vi — Vald­štejn­ská lodžie v Jičí­ně — Gale­rie Chov v Barchově

par­ti­ci­pu­jí­cí umělci*umělkyně: Michał Sałwin­ski, Mar­ké­ta Labu­so­vá, Iva Ščer­bá­ko­vá a Tomáš Mašek, Miloš Šejn, Nei­tah Jan­zig, Kris­tý­na Pozlelrová