Slepá cesta vedoucí do stanice Touha

Fes­ti­val Diva­del­ní svět Brno při­ne­sl na jeviš­tě Měst­ské­ho diva­dla atmo­sfé­ru z pro­stře­dí New Orle­ans 40. let. Jaz­zo­vá hud­ba, kouř z ciga­ret, popí­je­ní whis­ky a par­tič­ka poke­ru. Ve spo­lu­prá­ci s DEKKADANCERS zpra­co­val cho­re­o­graf a reži­sér Arthur Pita kla­sic­kou hru Ten­nessee Wil­li­am­se – Tram­vaj do sta­ni­ce Tou­ha z roku 1947. Dostá­vá­me se do pří­bě­hu, kde „když muž­ský pijou a hra­jou kar­ty, tak se stá­vá leda­cos.“ [1]

Vyprá­vě­ní je zacho­vá­no v celé své pod­sta­tě. Psy­cho­lo­gic­ké dra­ma zachy­cu­je pří­jezd jižan­ské krás­ky Blanche DuBo­is (Klá­ra Jelín­ko­vá) do domo­va chu­din­ské čtvr­ti její mlad­ší sest­ry Stelly (Eliš­ka Jir­so­vá), kte­rá zde byd­lí se svým man­že­lem Stan­leym Kowal­skim (Ště­pán Pechar). Blanche se sna­ží utéct před svou minu­los­tí, v níž pro­ži­la neo­pě­to­va­nou lás­ku man­že­la Alla­na Greye (Albert Kaše), kte­rý skrý­val svou homose­xu­ál­ní ori­en­ta­ci. Trau­ma­tem z jeho sebe­vraž­dy se uchý­li­la k zou­fa­lým činům, kvů­li kte­rým byla donu­ce­na opus­tit svůj domov. Skry­tou prav­du odha­lí Stan­ley, kte­rý jí zabrá­ní ve vzta­hu s jeho pří­te­lem Mit­chem (Ondřej Vin­klát). Do pří­bě­hu je zakom­po­no­vá­na nová posta­va sle­pé dív­ky Celes­ti­ne (Nata­lia Meto­di­je­va), kte­rá na scé­nu při­chá­zí vždy, jakmi­le dochá­zí k hád­ce nebo jiné závaž­né situ­a­ci. Ať už se to týká agre­siv­ních činů Stan­ley­ho vůči Stelle, kte­rá jeho cho­vá­ní pře­hlí­ží nebo ide­a­li­zo­va­ná lás­ka Blanche v jejích před­sta­vách. Posti­že­ní zra­ku Celes­ti­ne má odka­zo­vat k sym­bo­li­ce zasle­pe­nos­ti a neschop­nos­ti roze­znat hra­ni­ci lás­ky. Čas­to se posta­ví do ces­ty jed­not­li­vých postav a brá­ní jim v prů­cho­du. Tyto momen­ty nazna­ču­jí nemož­nost pohy­bu pokra­čo­vat, dokud si neu­rov­ná­me naši rea­li­tu s ima­gi­na­cí, abychom poté doká­za­li jas­ně­ji vidět náš východ z této situace.

Foto © Pavel Hej­ný, Ser­ghei Gher­ciu, Jakub Červenka

Základ­ní vyba­ve­ní dějo­vé výpra­vy se sklá­dá z transpa­rent­ní­ho vozu, kte­rý oddě­lu­je tři míst­nos­ti – lož­ni­ci, v níž nachá­zí­me postel, kuchyň, kte­rá je vyba­ve­na sto­lem a tře­mi židle­mi a kou­pel­nu s vanou. Důle­ži­tou sou­čás­tí scé­ny je kla­vír, kte­rý je nosi­te­lem živé­ho hudeb­ní­ho dopro­vo­du, ale také se s ním mani­pu­lu­je jako s doprav­ním transfe­rem. Z dra­ma­tic­ké před­lo­hy je nám zná­mo, že Stan­ley je hrá­čem kuže­lek, což se jeví jako pou­há dopl­ňu­jí­cí infor­ma­ce. Na scé­ně ovšem čer­ná kužel­ko­vé kou­le zís­ká­vá nový roz­měr. Ště­pán Pechar růz­ný­mi způ­so­by mani­pu­lu­je se svou kou­lí a důklad­ně ji také leští. Kužel­ko­vá kou­le repre­zen­tu­je jeho sílu a ego, o kte­ré se peč­li­vě stará.

Cho­re­o­gra­fie pra­cu­je s tech­ni­ka­mi ste­pu a swin­gu. Úvod­ní spo­leč­ný tanec nás sezna­mu­je s jed­not­li­vý­mi posta­va­mi, kte­ré dopro­vá­zí ener­gic­ký zápal a radost­né pokři­ky. Taneč­ní­ci a taneč­ni­ce jsou vyba­ve­ni dobo­vý­mi kos­týmy a pří­sluš­ný­mi úče­sy. V prů­bě­hu dochá­zí k vidi­tel­né změ­ně jak už postav, tak scé­no­gra­fie. Neu­pra­ve­né koši­le u mužů, roz­cu­cha­né vla­sy u žen, pře­vrá­ce­ný stůl, roz­há­ze­né skle­nič­ky od whis­ky vypo­ví­dá o panu­jí­cím vzta­hu v rodi­ně. Závě­reč­ný spo­leč­ný tanec je cha­o­tic­ký a vyzna­ču­je se frustra­cí postav se zou­fa­lý­mi výkři­ky. Pro­střed­nic­tvím růžo­vé­ho nasví­ce­ní se roman­ti­zu­je atmo­sfé­ra váš­ně v dopro­vo­du smy­sl­ných a ero­tic­kých pohy­bů mezi Pecha­rem a Jir­so­vou. S mod­rým osvět­le­ním vychá­zí na povrch skry­té emo­ce postav jako je Stan­ley­ho neza­sta­vi­tel­ná zuři­vost nebo men­tál­ní kolaps trau­ma­ti­zo­va­né Blanche. V obou pří­pa­dech veli­ce věro­hod­ně ztvárněné. 

Foto © Pavel Hej­ný, Ser­ghei Gher­ciu, Jakub Červenka

Nos­tal­gic­ký návrat do jaz­zo­vé éry při­ná­ší tvr­dý náraz s teh­dej­ší soci­ál­ní pro­ble­ma­ti­kou posta­ve­ní ženy, jejíž cílem bylo najít si man­že­la, kte­rý by ji uži­vil. Zastá­va­ly role domá­cí slu­žeb­né sly­ší­cí na sig­nál hvízd­nu­tí své­ho man­že­la. Tím­to pří­kla­dem je život Stelly, kte­rá je zma­ni­pu­lo­va­tel­ná Stan­leyem. Ovšem zpra­co­vá­ní Arthu­ra Pity­ho dává této posta­vě nadě­ji, když opus­tí své­ho man­že­la i s dítě­tem a jde vstříc nové budouc­nos­ti. To bohu­žel nelze říci o Blanche, kte­rá po násil­ném inci­den­tu spácha­ném Stan­leyem pro­padla alko­ho­lu, a nako­nec byla pře­ve­ze­na do ústa­vu. Para­dox­ní není jenom tato situ­a­ce, kdy trau­ma­ti­zo­va­ná žena je pova­žo­vá­na za šíle­nou, ale také když se vyzná­ní lás­ky Mitche vůči Blanche zvrh­ne k při­rov­ná­ní s alko­ho­lem, jehož nad­měr­ná kon­zu­ma­ce je všu­dypří­tom­ná po celou dobu: „And I find you spin­ning round in my bra­in, like the bubbles in a glass of cham­pag­ne.“[2] Psy­cho­lo­gic­ké dra­ma osvět­lu­je tou­hu v něko­li­ka jeho podo­bách – tou­ha po uzná­ní, po šťast­ném man­žel­ství, ale také tou­ha ote­vře­ně vyjá­d­řit svou lás­ku, aniž bychom za to neby­li potres­tá­ni či jinak spo­leč­nos­tí odsouzeni. 

Foto © Pavel Hej­ný, Ser­ghei Gher­ciu, Jakub Červenka

Psá­no z před­sta­ve­ní dne 23.5.2024 v rám­ci Diva­del­ní svět Brno.

Tram­vaj do sta­ni­ce Tou­ha na moti­vy hry Ten­nessee Wil­li­am­se. Režie a cho­re­o­gra­fie: Arthur Pita, Hud­ba: Frank Moon, Scé­na a kos­týmy: Yann Sea­b­ra, Pro­duk­ce: Pavel Knolle, Tere­za Bascho­vá, PR a mar­ke­ting: Zuza­na Hoš­ko­vá, Hynek Toman. Obsa­ze­ní: Ště­pán Pechar, Klá­ra Jelín­ko­vá, Eliš­ka Jir­so­vá, Ondřej Vin­klát, Albert Kaše, Nata­lia Meto­di­je­va, Patrik Čer­mák, Tere­za Kuče­ro­vá. Pre­mi­é­ra: 7.11. 2023.


[1] WILLIAMS, Ten­nessee. Tram­vaj do sta­ni­ce Tou­ha: [hra o jede­nác­ti obra­zech]. Pře­klad Luba Pella­ro­vá a Rudolf Pellar. V nakl. Artur vyd. 1. Pra­ha: Artur, 2012. 133 s. Edi­ce D; sv. 93. ISBN 978 – 80-87128 – 79‑4, str. 24.

[2] Píseň You Got to My Head z roku 1938, kte­rou slo­žil John Fre­de­rick Coots a text při­pra­vil Haven Gillespie.

Od Tereza Kubalová

Tereza Kubalová aktuálně studuje navazující magisterský dvouobor Divadelní studia a Rozhlasová a televizní studia na KDFS UP v Olomouci. V rámci své diplomové práce se věnuje výzkumu současných teoretických konceptů zabývajících se Festival Studies. Svou pozornost věnuje taktéž metodám zkoumající současné body-based arts.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *