V podhůří Krkonoš se každoročně na přelomu května a června koná Mezinárodní festival nového cirkusu CirkUFF, letos od středy 29.5. do pátku 2.6. Zásadním středobodem veškerého dění je multifunkční kulturní centrum UFFO, které navíc od ledna 2024 rozšířilo řadu regionálních tréninkových center nového cirkusu, a to díky unikátní spolupráci s australskou školou Cirkidz. Režisér a umělecký ředitel partnerské organizace Joshua Hoare a ředitel festivalu i trutnovského centra pro kulturu Libor Kasík se v rozhovoru vrátili k počátkům dlouhodobě se vyvíjejícího společného projektu.
Odkdy se vyvíjela fascinace australským cirkusem a pak kdy nastal okamžik, který projekt úzké spolupráce nastartoval?
Libor Kasík: V roce 2014 jsem se poprvé setkal s australským cirkusem, a to se souborem Circa. A již dva roky na to jsme v Trutnově hostili na rezidenci druhý z největších souborů Gravity and Other Myths s projektem Backbone. V rámci festivalu CirkUFF zde následně uvedli premiéru. Australský cirkus se tehdy dynamicky vyvíjel, měl opravdu vysokou, z mého pohledu snad nejvyšší nebo jednu z nejlepších pohybových kvalit na světě a k tomu si začal víc uvědomovat potřebu tematického prohlubování a uměleckého zpracování. A to jsem například cítil už z Backbone. A o pár let později, když se Australané opět vrátili, se místní taneční obor ZUŠ v čele s Kateřinou Talavaškovou, rozhodl na základě zkušeností z workshopů s těmito špičkovými artisty, vytvořit představení Pure. Všichni byli nadšení a účastníci motivovaní pokračovat v trénincích. Sám nejsem akrobat, ale všímal jsem si, jak se jim dařilo učit se poměrně rychle nové věci. Rozhodně se přístup Australanů ukázal jako jiný, a hlavně funkční. Zároveň jsme zde viděli i absolventy z Austrálie, mezi které například patří fenomenální akrobat Dylan Phillips. Tím jsem se rozhodl zprostředkovat zkušenosti z Austrálie právě založením české „odnože“ australské základny Cirkidz. A i proto jsem pozval tamější lektory a naši činnost zastřešil počeštěným názvem Cirkidz.
Jak byste charakterizoval australskou školu Cirkidz? A odkdy Vy odvíjíte příběh australského cirkusu v Trutnově?
Joshua Hoare: Cirkidz je cirkusová škola v Adelaide v jižní Austrálii, která věnuje pozornost zájemcům o cirkus od nejmladších po profesionály. Pro děti do 12 let se výuka realizuje na bázi volnočasových aktivit. Dále máme program kreativního a fyzického rozvoje pro teenagery, kteří se touží stát cirkusovými profesionály. Podílíme se na tvorbě inscenací v žánru současného cirkusu i eventech a v neposlední řadě jsme aktivní i v oblasti sociálního cirkusu. Nyní si asi nevzpomenu přesně, ale nejspíš v roce 2018 pozval Libor Kasík do Trutnova několik absolventů naší teen skupiny, s nimiž jsme pracovali na speciálním inscenačním projektu. Ten jsme představili v UFFu a tím se otevřela cesta k dialogu mezi australským centrem Cirkidz a českým prostředím. A proto nyní podporujeme vizi vybudovat most mezi Českou republikou a Austrálií prostřednictvím cirkusu a fyzického divadla.
Za jakých podmínek australská škola funguje?
Joshua Hoare: Když jde o volnočasové aktivity pro děti, platí je rodiče. Zároveň máme již osvědčený systém podpory mladých lidí, kteří se rozhodnou pro profesionální dráhu cirkusového umělce a také máme vstřícně nastavené podmínky pro studium zájemců se znevýhodněním, včetně těch z ekonomicky, sociálně slabého prostředí. U starších, kteří to myslí s tréninky opravdu vážně, umíme být i hodně flexibilní, aby zvládali jak výuku v běžné škole, tak u nás měli dostatek prostoru pro seberozvoj. Okolo 18 – 20 let jsou připraveni samostatně tvořit, pracovat na projektech, anebo vstupují do souborů.
A obecně posláním školy je…?
Joshua Hoare: Naší filosofií je, aby škola vytvářela prostředí pro rozvoj cirkusových dovedností a kreativity, a také aby šířila povědomí o dalších profesích spjatých s oborem. Cílem samozřejmě je podpořit samostatnost tvůrce, který dokáže jak umělecky, tak intelektuálně i fyzicky pracovat na vlastním projektu, anebo se zapojit do činnosti souboru. My máme možnosti a zkušenosti „stvořit“ opravdu vysoce technicky vybaveného akrobata, ale o to raději jsme, když se podaří skloubit jak technickou virtuozitu, tak mentální připravenost, tedy že má tělo i mozek v rovnováze.
Kolik máte v Austrálii na kurzech frekventantů?
Joshua Hoare: Každý týden se u nás vystřídá na 500 zájemců o cirkus, z toho zhruba 60 trénuje v rozšířeném programu a plus minus 16 je oním pomyslným vrcholem, s nimiž pracujeme i na inscenačních projektech a kteří spějí na dráhu profesionálních cirkusáků.
Budete se snažit o podobný systém i v Trutnově?
Libor Kasík: My jsme samozřejmě nevěděli přesně, jak velký bude zájem, ale ukazuje se, že na začátku se přihlásilo na 60 až 70 dětí z Trutnova a okolí. Zároveň jsme otevření i všem, kteří jsou víc zdaleka, protože jsme do programu zařadili i víkendové workshopy. Konkrétně nabízíme zhruba tři kurzy denně od pondělí do pátku a zmiňované soboty, neděle. Současně pořádáme i masterclass pro profesionály, kteří se přijíždějí zdokonalovat v technice, nebo celkově načerpat nové podněty. Australští lektoři přijíždějí vždy na pět měsíců, abychom zachovali kontinuitu jednoho semestru – pololetí. Celkově letošní „starting point“ pro nás znamená zadostiučinění po dvou pandemických letech, o které se plán pozdržel.
Jak v Trutnově řešíte rozdílnost v dovednostech, nebo obecně v tělesné připravenosti zájemců o kurzy a workshopy?
Libor Kasík: Na to jsou lektoři připravení a supervizi pravidelně, nejméně třikrát ročně po dobu dvou a více týdnů, řeší přímo na místě Joshua Hoare. A jsou tací účastníci, kteří se posouvají velmi rychle, a to i proto, že se rozhodli docházet častěji. Ostatně, ke všem se přistupuje tak, aby cítili, že se jim „šije“ trénink na míru. Někdo potřebuje víc času, jiný je jak exploze energie a schopností a v cirkusu se „našel“.
Zastavme se u učitelů…kolik jich tvoří pedagogickou základnu v Adelaide a kolik v Trutnově?
Joshua Hoare: Náš učitelský sbor čítá na 30 osob, mnoho z nich působí v kmenovém souboru nebo jsou to starší studenti školy, někteří přišli z jiné, a to z Flying Fruit Fly Circus, která se také věnuje cirkusovému vzdělávání. Pravda, mají odlišný přístup než my. Tamější děti chodí do školy i na tréninky půl na půl. Ze školy pak vycházejí fyzicky velmi vybavení akrobaté, kteří jsou především, ale ne všichni samozřejmě, zaměřeni na výkonnostní cirkus.
Libor Kasík: Trutnovská školička má dva australské lektory jako záruku kvality, asistenty a supervizorem je právě Joshua Hoare. Zároveň se do Trutnova vždy na určitou dobu sjíždějí i další Australané, kteří jsou například na projektech poblíž v Evropě, jako třeba zmiňovaný Dylan Phillips, jenž je nejen akrobatem z Adelaide, členem Gravity & Other Myths, ale také aktuálně studuje balet v Londýně.
Joshua Hoare: Ano, máme dobrý přehled o krajanech v Evropě, jednoduše víme o sobě, přece jen naše cirkusová komunita není tak velká. Navíc je soudržná.
Přínos pro Trutnov a tím i širší tuzemskou cirkusovou komunitu je zřejmý. Co však tato zkušenost přináší Australanům?
Joshua Hoare: Je zcela zásadní věnovat pozornost nejmladší generaci, v ní je budoucnost nového cirkusu. A Trutnov je skvělé místo svou geografickou polohou, a zároveň má UFFO, ideální budovu pro cirkus. Zázemí je perfektní i pro rezidence profesionálů a díky CirkUFF festivalu se tu prezentují premiéry a potkává tuzemská a zahraniční komunita.
Libor Kasík: Myslím si, že my zas můžeme Australanům nabídnout naše vidění z té umělecké stránky. Sice nemáme takovou techniku a výkonnost, ale jsme silní v experimentech, artových projektech. A právě tímto věřím, že se budeme vzájemně obohacovat. Australanům významně pomohl čínský mistr, který vnesl do jejich tréninkové rutiny změny a zásadně proměnil kvalitu výkonů. My v totéž doufáme s australským vstupem k nám. A já cítím z české komunity, že se chce technicky dál rozvíjet a je ideální učit se od těch nejlepších.
Joshua Hoare: Další velkou výhodou je rozloha Trutnova a počet obyvatel. Není tu tolik volnočasových aktivit a jiných lákadel, jako je například roztříštěná nabídka ve velkých městech. Tady v regionu je snazší se soustředit na jednu věc, obzvlášť v teenagerovském věku než například v Praze, kde je obrovská nabídka možností, jak trávit volný čas. Je to samozřejmě možné vztáhnout na jakékoli město na světě, jednoduše je rozdíl žít ve shonu, anebo odlišným životním stylem na venkově a mít čas ponořit se do zvolené činnosti naplno.
Když se oba zamyslíte, jaká slova nebo dokonce snad hesla by nejlépe vystihla projekt Cirkidz – CZirkidz? Tvorba, spolupráce…
Libor Kasík: Rozhodně je to cirkus, který chytí, nepustí…je to tvůrčí, osvobozující zážitek.
Joshua Hoare: Domnívám se, že cirkus může být cestou, jak se naučit být se svým tělem a hledat díky tomu vztah k ostatním lidem a také k objektům, prostoru a obecně ke světu, který nás obklopuje. Pohybem rozvíjené tělo může dokonce nalézat cestu ke svému pre-verbálnímu já nebo části mě, které je emocionální, představivé a konstituovalo se dřív, než se člověk naučil mluvit – než přistoupil na jazyk jako dorozumívací prostředek. Dále, cirkus je komunita podobně smýšlejících jedinců a skupin, vyznávající podobný životní styl či si je vědoma kořenů, neboť cirkus je tu odnepaměti. Tisíce let mají lidé tendenci překonávat své hranice, ohromovat ostatní svými tělesnými dovednostmi a cirkusovými triky. Teprve před 250 lety se z cirkusu stal byznys… Cirkus tu odjakživa s námi byl, je a věřím, že i nadále bude.
Joshua Hoare vystudoval National Institute of Circus Arts (Swinburne University) University of Sydney a University of New England. Ve své práci kloubí cirkusové a fyzické divadlo, operu a režii a facilitaci akcí. Byl vedoucím fondu budoucnosti Australské rady pro umění a delegátem japonské vládní lodi pro světovou mládež. Jako umělecký režisér a vystudovaný lingvista se Josh věnuje kreativním řešením pro probuzení spících jazyků. Hoareho vždy fascinovaly pravdy, k nimž mají přístup pouze těla a které nejsou dostupné ve verbální komunikaci. Jeho největším uměleckým dílem je rodina s Andreou a syny Arnem a Oskarem.
Libor Kasík je kulturní manažer, původní profesí operní pěvec. Od roku 2009 je ředitelem moderního polyfunkčního divadla Uffo v Trutnově a zakladatelem mezinárodního festivalu nového cirkusu Cirk-UFF.
