Tělo jako domov aneb sladký život bez střechy nad hlavou

V industri­ál­ním pro­sto­ru praž­ských Jatek78, kde se potká­vá umě­ní s odva­hou a humor se syro­vos­tí, měla 9. dub­na 2024 pre­mi­é­ru taneč­ní insce­na­ce La Dol­ce Vita sou­bo­ru DEKKADANCERS. Nenech­te se ale zmást jejím slad­ce iro­nic­kým názvem. Nabí­zí totiž pří­běh těch, kte­ří balan­cu­jí na okra­ji spo­leč­nos­ti. Šes­ti­ce taneč­ní­ků tu roze­hrá­vá cho­re­o­gra­fic­ký mani­fest o svo­bo­dě, zou­fal­ství i důstoj­nos­ti lidí bez domo­va. Insce­na­ce nevy­ni­ká jen… Pokra­čo­vat ve čte­ní Tělo jako domov aneb slad­ký život bez stře­chy nad hlavou

Dekkadancers: and

Čer­stvá novin­ka Dek­ka­dan­cers and zau­ja­la hned v něko­li­ka rovi­nách, zejmé­na dra­ma­tur­gií, téma­tem soci­ál­ní­ho pro­stře­dí jakož­to roz­pa­da­jí­cí­ho se sys­té­mu, ve kte­rém se vzta­hy ztrá­ce­jí, a jeho výkla­dem, jež se v cho­re­o­gra­fii Jiří­ho Pokor­né­ho pro­mě­ni­lo z taju­pl­né­ho poby­tu v kana­li­za­ci v o něco děsi­věj­ší návště­vu vlast­ní­ho nevě­do­mí. Prv­ní reprí­za čer­stvé cho­re­o­gra­fie Jiří­ho Pokor­né­ho a Dek­ka­dan­cers „and” ve mně evo­ku­je „Chasm” Andrew Ske­el­se (2024), i když… Pokra­čo­vat ve čte­ní Dek­ka­dan­cers: and

Slepá cesta vedoucí do stanice Touha

Fes­ti­val Diva­del­ní svět Brno při­ne­sl na jeviš­tě Měst­ské­ho diva­dla atmo­sfé­ru z pro­stře­dí New Orle­ans 40. let. Jaz­zo­vá hud­ba, kouř z ciga­ret, popí­je­ní whis­ky a par­tič­ka poke­ru. Ve spo­lu­prá­ci s DEKKADANCERS zpra­co­val cho­re­o­graf a reži­sér Arthur Pita kla­sic­kou hru Ten­nessee Wil­li­am­se – Tram­vaj do sta­ni­ce Tou­ha z roku 1947. Dostá­vá­me se do pří­bě­hu, kde „když muž­ský pijou a hra­jou kar­ty, tak se stá­vá leda­cos.“ [1] Vyprá­vě­ní je zacho­vá­no v celé… Pokra­čo­vat ve čte­ní Sle­pá ces­ta vedou­cí do sta­ni­ce Touha