Zemřel Vlastimil Harapes

Zemřel Vlas­ti­mil Harapes

24. 7. 1946 Cho­mu­tov – 15. 5. 2024 Praha

Taneč­ník, herec, reži­sér, cho­re­o­graf, taneč­ní peda­gog, dlou­ho­le­tý sólis­ta a umě­lec­ký šéf bale­tu praž­ské­ho Národ­ní­ho divadla.

Vyrůs­tal ve ves­ni­ci Drouž­ko­vi­ce na Cho­mu­tov­sku jako jedi­ný syn ze sed­mi dětí. Jeho otec vedl ve spo­lu­prá­ci s jeho mat­kou ochot­nic­ký diva­del­ní spo­lek, kde od nej­út­lej­ší­ho dět­ství účin­ko­val. Jeho prv­ní role byla Východ­ní vítr, kte­rou si zahrál ve svých pěti letech.

Po abso­lu­to­riu praž­ské taneč­ní kon­zer­va­to­ře v roce 1965 zís­kal angaž­má v balet­ním sou­bo­ru ND (1966). V roce 1968 absol­vo­val stáž v Cho­re­o­gra­fic­kém uči­liš­ti A. J. Vaga­no­vo­vé v Pet­ro­hra­dě. Od roku 1971 byl v ND sólistou.

Během své více než dva­ce­ti­le­té aktiv­ní čin­nos­ti tan­čil stě­žej­ní muž­ské role prak­tic­ky ve všech titu­lech reper­toá­ru Národ­ní­ho diva­dla. Za všech­ny jme­nuj­me Prin­ce v Labu­tím jeze­ře, Spí­cí kra­sa­vi­ci, Lous­káč­ko­vi a Popel­ce, titul­ní role v Macbe­tho­vi, Faus­to­vi, Fau­no­vě odpo­led­ni, Spar­ta­ko­vi, Hof­f­man­no­vých povíd­kách a Odys­se­o­vi, Romea i Mer­ku­cia v Rome­o­vi a Julii, Ori­o­na v Syl­vii, Alber­ta v Giselle, Coli­na v Mar­né opa­tr­nos­ti, Basi­la v Donu Qui­jo­to­vi, Care­vi­če v Ptá­ku Ohni­vá­ko­vi, Ada­ma ve Stvo­ře­ní svě­ta, Esca­mil­la i dona José ve Váš­ni a mno­ho dalších.

V letech 1977 – 1983 byl stá­lým hos­tem Deut­sche Oper am Rhe­in Düsseldorf/Duisburg (Labu­tí jeze­ro, Orfe­us, Kale­va­la, Duch růže, Sfinx ad.). Hos­to­val též ve Frank­fur­tu, ve Skot­ském krá­lov­ském bale­tu, v řím­ské Aka­de­mii tan­ce i Ope­ře, v Tokyo City Ballet, dále ve Fran­cii, Bel­gii, Holand­sku, Rakous­ku, Fin­sku, Špa­něl­sku, Švý­car­sku, Řec­ku, na Kubě, v Aus­trá­lii i v dal­ších zemích.

V letech 1987 – 1989 byl sólis­tou a šéfem bale­tu Later­ny magi­ky. V letech 1990 – 2002 půso­bil ve funk­ci cho­re­o­gra­fa a umě­lec­ké­ho šéfa bale­tu Národ­ní­ho diva­dla v Pra­ze. Podí­lel se mimo jiné na cho­re­o­gra­fii a režii bale­tu Popel­ka (1994), Labu­tí jeze­ro (1996), Někdo to rád… (1994) a Mau­glí (1996). Byl spo­lu­au­to­rem lib­re­ta dět­ské­ho bale­tu Brouč­ci (1992). Pra­cov­ní poměr v ND ukon­čil 31. čer­ven­ce 2009.

Kla­sic­ké­mu tan­ci vyu­čo­val ve Flo­ren­cii (od r. 1993), na Aka­de­mii tan­ce v Římě (v roce 2003) a na Taneč­ní kon­zer­va­to­ři v Pra­ze (od r. 1996). Hos­to­val v libe­rec­kém Diva­dle F. X. Šaldy.

Ved­le tan­ce účin­ko­val i ve fil­mu. Zahrál si v Rych­ma­no­vých Star­cích na chme­lu (1964), v Mar­ke­tě Laza­ro­vé (1967) reži­sé­ra Fran­tiš­ka Vlá­či­la, v Her­zo­vě roman­ci Den pro mou lás­ku (1976) či horo­ro­vé pohád­ce Pan­na a netvor (1978). Nej­víc ale vešel do divác­ké­ho pově­do­mí rolí šéfa bale­tu v Poled­ňá­ko­vé kome­di­ál­ní tri­lo­gii Jak vytrh­nout velry­bě sto­lič­ku (1977), Jak dostat tatín­ka do polep­šov­ny (1978) a Jak se kro­tí kro­ko­dý­li (2006).

Byl čest­ným před­se­dou Čes­ké­ho hnu­tí spe­ci­ál­ních olym­pi­ád pro men­tál­ně posti­že­né spor­tov­ce, čle­nem rady Kyli­á­no­va nadač­ní­ho fon­du (od roku 1991), čest­ným pre­si­den­tem občan­ské­ho sdru­že­ní Balet Glo­ba. Čas­to byl čle­nem porot mezi­ná­rod­ních taneč­ních sou­tě­ží. Mimo jiné i tele­viz­ní­ho Star­Dan­ce …když hvězdy tan­čí či slo­ven­ských Hvězd na ledě. Půso­bil i v poli­ti­ce, na pod­zim 2016 kan­di­do­val v obvo­du Pra­ha 6 do Sená­tu za Hnu­tí ANO. Se zis­kem 13,30 % hla­sů skon­čil na 4. mís­tě a do dru­hé­ho kola nepostoupil.

V roce 1976 obdr­žel titul zaslou­ži­lý umě­lec, v roce 1980 zís­kal oce­ně­ní Zaslou­ži­lý člen ND a v roce 1989 titul národ­ní umě­lec. V letech 1984 – 1986 zví­tě­zil v tele­viz­ní divác­ké sou­tě­ži o nej­lep­ší­ho taneč­ní­ka roku, v roce 1985 byl mezi vše­mi sou­těž­ní­mi obo­ry abso­lut­ním vítě­zem. V roce 1998 obdr­žel čest­né člen­ství a čest­ný řád Rus­ké aka­de­mie umě­no­věd­né a hudeb­ní inter­pre­ta­ce, v roce 2000 mu Evrop­ská unie umě­ní udě­li­la Evrop­skou cenu G. Mahle­ra za balet­ní výko­ny. V roce 2012 zís­kal Cenu Thá­lie za celo­ži­vot­ní taneč­ní mis­trov­ství. V roce 2013 s ním ČT nato­či­la hodi­no­vý doku­ment v cyk­lu Neo­by­čej­né živo­ty. V roce 2016 vstou­pil do Síně slá­vy ND. 

Od roku 1971 žil v domě na Malé Stra­ně, kte­rý obý­va­la též rodi­na dra­ma­ti­ka Jose­fa Topo­la. Byl dva­krát žena­tý. Jeho prv­ní ženou byla hereč­ka, reži­sér­ka a psy­cho­te­ra­pe­u­t­ka Ele­na Strup­ko­vá (nar. 1948), v letech 1986 – 1992 byl man­že­lem zpě­vač­ky Hany Zagorové.

Zemřel po těž­ké nemo­ci v nemoc­ni­ci na Kar­lo­vě náměstí.

Posled­ní roz­lou­če­ní se usku­teč­ní v pon­dě­lí 27. květ­na v his­to­ric­ké budo­vě Národ­ní­ho diva­dla. Od 11:20 bude diva­dlo ote­vře­no pro veřej­nost. Smu­teč­ní hos­té se budou moci poklo­nit rakvi a polo­žit kvě­ti­no­vé dary, ozná­mil dnes mluv­čí Národ­ní­ho diva­dla Tomáš Sta­něk. Smu­teč­ní akt začne ve 12 hodin a bude trvat při­bliž­ně hodinu.

Do Taneč­ní zóny 3/2024 chys­tá­me o Vlas­ti­mi­lu Hara­pe­so­vi vět­ší materiál.