Mnichovský festival mladého a malého diváctva Think Big! slaví v letošním vydání ve dnech 4. – 13. 7. 2024 první kulatiny. Desátý ročník festivalu otevřela inscenace japonské dvojice Takešiho Matsumata a Makiko Aojamy a uskupení Seven Circles Origami Club, jenž měl premiéru již v roce 2021, a podařilo se mu uchvátit návštěvníky několika evropských festivalů, zejména londýnského Dance Umbrella. Na tom mnichovském okouzlil nejen dětské návštěvníky, ale i jejich doprovod a cynismem zkornatělé kritiky a kritičky.
Letošní motiv kaleidoskopu reprezentuje mnohostrannost programu Think Big! hned od jeho začátku. Již od roku 2011, kdy ještě nebyl pravidelnou událostí, představuje a spojuje Thing Big! mezinárodní a místní soubory s jejich vynikajícími tanečními a hudebně divadelními představeními mladým lidem. Představení lákají publikum na rozličná místa ve městě, aby se seznámilo s rozličnými uměleckými formáty: představení se konají na scénách Schauburg a Münchner Kammerspiele, Muffathalle, HochX, Schwerer Reiter, ve školách i venku na Marienplatz, Elisabethplatz a před Fat Cat.
Vítejte v klubu Origami! Ve foyer divadla HochX v Mnichově předvádějí Makiko Aojama a Takeši Matsumoto nejmenším návštěvníkům a návštěvnicím, jak složit list papíru a proměnit ho ve zvíře nebo jiného tvora. Makiko a Takeši sbírají výtvory a přinášejí je na jeviště. A pak vyprávějí příběh beze slov, příběh, o kterém toho před představením sami příliš nevěděli. Inspirují je právě drobná umělecká díla vytvořená diváky: motýli, tučňáci, klobouk, vějíř nebo dokonce letadlo. Co vyleze z krabice? Papír je kouzelný materiál. Může tvořit hudbu, proměnit se v ptáka nebo se stát cizí zemí, kde na vás čekají velká dobrodružství. V Londýně působící skladatel a hudebník Rob Howat vytváří hudbu na xylosynthu. Nechte svou fantazii tančit!
Ve foyer se na podlaze povalují pastelky a dlouhatánské pruhy papíru na kreslení, a všechny děti se vrhají do čmárání. Z povzdáli, odkud pozorují rostoucí entropii, se scéna může zdát jako autentický výjev z obědové přestávky ve školce. Trošku mi připomíná tvorbu Džiró Jošihary a Gutai Bidžutsu Kjókai, japonských umělců, kteří ve své tvorbě striktně vycházeli z inspirace dětskou tvorbu a kresbou, v touze otevřít neznámá zřídla inspirace. Na jevišti se potom odehrává Origami Club, zhruba 45 minut velmi jemné zábavy z papíru a nápadů. Matsumoto a Aoyama vyrábějí papírové tučňáky, aby je vzápětí sami mimeticky znázornili, vlastními těly se pokoušejí napodobovat abstraktní tvary origami, které získali v první fázi představení od dětí, přičemž je doprovází Rob Howat na svůj xylofonový syntezátor. Snové tóny xylofonu nás třpytivě vynášejí nad scénu, odkud se můžeme divit nápadům, uschovaných v papíru, a v hlavičkách malých dětí. V publiku se to vrtí, hlouček dětí obklopil jeviště, sedí na bílém pruhu papíru okolo scény, některé děti ztrácejí pozornost, a běží se osvěžit k dědovi, jiné zápasí s touhou stát se součástí představení (a ony již jsou součástí představení, protože bez dětí by to nešlo), a nejmladší děti jsou doslova fascinovány drobnými zvířátky z papíru a z fantazie.
Celé představení je jemným crescendem k nastávající párty: Aoyama se noří do obrovské hromady natrhaného papíru a roskošnicky se v ní válí, Vrací se pro hrsti papíru, které nosí s obrovské hromady makulatury a rozstříhaného papíru, a vrhá nové a nové hrsti do nové hroudy na jevišti, do které v jednu chvíli skočí, znovu se vynoří, a běží pro další papír. To už děti nevydrží, a vrhají se za ní, trhají papír a vyhazují ho do vzduchu, takže místnost za chvíli vypadá jako na pěnové párty na Ibize, jenom bez bublinek.
Japonský taneční umělec a pohybový psychoterapeut Takeši Matsumoto pracuje s dětmi s autismem a poruchami učení v Japonsku a ve Velké Británii a jako performer mimo jiné s Christianem Duartem, Darrenem Johnstonem, Beatrice Allegranti, Paulem-Andrem Fortierem a Second Hand Dance. Makiko Aoyama se narodila v Japonsku a v roce 2000 se přestěhovala do Spojeného království. Své taneční vzdělání absolvovala na Northern School of Contemporary Dance v Leedsu. Od té doby pravidelně spolupracuje s divadlem Fuel Theatre a dalšími. Skladatel a aranžér Robert Howat žije a pracuje v Londýně. Vytváří hudbu pro divadelní projekty, živé soundtracky k filmům a videohrám a pravidelně vystupuje s různými kapelami.
Jak píší ve zdravici divákům a divačkám umělecké ředitelky Simone Schulte-Aladağ a Andrea Gronemeyer: „Demokratické soužití je nemyslitelné bez umění.“ A stejně nemysletné by se soužití zdálo bez hry, hravosti a dětské bezprostřednosti, která se hranicím, překážejícím ve světě dospělých, teprve pomalu učí. Takeši Matsumoto a Makiko Aojama dětem i nám dospělým to učení zdařile ztěžují. Buďme za to rádi.
Koncept: Takeši Matsumoto, námět a performování: Makiko Aojama, Robert Howat, Takeši Matsumoto, hudba: Robert Howat, Dramaturgie: Lou Cope Mentorka: Rosie Heafford, lightdesign: Ben Pace, Kostýmy: Giulia Scrimieri Výroba kostýmů: Hania Kosewicz, psáno z reprízy 4. 7. 2024 v HochX, München, Německo.
