Takeši Matsumoto / Seven Circles: Club Origami

Makiko Aoyama a Takeši Matsumoto © Summer Dean

Mni­chov­ský fes­ti­val mla­dé­ho a malé­ho divác­tva Think Big! sla­ví v letoš­ním vydá­ní ve dnech 4. – 13. 7. 2024 prv­ní kula­ti­ny. Desá­tý roč­ník fes­ti­va­lu ote­vře­la insce­na­ce japon­ské dvo­ji­ce Take­ši­ho Mat­su­mata a Maki­ko Aoja­my a usku­pe­ní Seven Circles Ori­ga­mi Club, jenž měl pre­mi­é­ru již v roce 2021, a poda­ři­lo se mu uchvá­tit návštěv­ní­ky něko­li­ka evrop­ských fes­ti­va­lů, zejmé­na lon­dýn­ské­ho Dan­ce Umbrel­la. Na tom mni­chov­ském okouz­lil nejen dět­ské návštěv­ní­ky, ale i jejich dopro­vod a cynis­mem zkor­na­tě­lé kri­ti­ky a kritičky.

Letoš­ní motiv kalei­do­sko­pu repre­zen­tu­je mno­ho­stran­nost pro­gra­mu Think Big! hned od jeho začát­ku. Již od roku 2011, kdy ješ­tě nebyl pra­vi­del­nou udá­los­tí, před­sta­vu­je a spo­ju­je Thing Big! mezi­ná­rod­ní a míst­ní sou­bo­ry s jejich vyni­ka­jí­cí­mi taneč­ní­mi a hudeb­ně diva­del­ní­mi před­sta­ve­ní­mi mla­dým lidem. Před­sta­ve­ní láka­jí pub­li­kum na roz­lič­ná mís­ta ve měs­tě, aby se sezná­mi­lo s roz­lič­ný­mi umě­lec­ký­mi for­má­ty: před­sta­ve­ní se kona­jí na scé­nách Schau­burg a Münch­ner Kam­mer­spie­le, Muf­fathalle, HochX, Schwerer Rei­ter, ve ško­lách i ven­ku na Mari­e­n­platz, Eli­sa­be­th­platz a před Fat Cat. 

Vítej­te v klu­bu Ori­ga­mi! Ve foyer diva­dla HochX v Mni­cho­vě před­vá­dě­jí Maki­ko Aoja­ma a Take­ši Mat­sumo­to nejmen­ším návštěv­ní­kům a návštěv­ni­cím, jak slo­žit list papí­ru a pro­mě­nit ho ve zví­ře nebo jiné­ho tvo­ra. Maki­ko a Take­ši sbí­ra­jí výtvo­ry a při­ná­še­jí je na jeviš­tě. A pak vyprá­vě­jí pří­běh beze slov, pří­běh, o kte­rém toho před před­sta­ve­ním sami pří­liš nevě­dě­li. Inspi­ru­jí je prá­vě drob­ná umě­lec­ká díla vytvo­ře­ná divá­ky: motý­li, tuč­ňá­ci, klo­bouk, vějíř nebo dokon­ce leta­dlo. Co vyle­ze z kra­bi­ce? Papír je kou­zel­ný mate­ri­ál. Může tvo­řit hud­bu, pro­mě­nit se v ptá­ka nebo se stát cizí zemí, kde na vás čeka­jí vel­ká dob­ro­druž­ství. V Lon­dýně půso­bí­cí skla­da­tel a hudeb­ník Rob Howat vytvá­ří hud­bu na xylo­syn­thu. Nech­te svou fan­ta­zii tančit!

Ve foyer se na pod­la­ze pova­lu­jí pas­tel­ky a dlou­ha­tán­ské pru­hy papí­ru na kres­le­ní, a všech­ny děti se vrha­jí do čmárá­ní. Z povzdá­li, odkud pozo­ru­jí ros­tou­cí ent­ro­pii, se scé­na může zdát jako auten­tic­ký výjev z obě­do­vé pře­stáv­ky ve škol­ce. Troš­ku mi při­po­mí­ná tvor­bu Džiró Joši­ha­ry a Gutai Bidžut­su Kjó­kai, japon­ských uměl­ců, kte­ří ve své tvor­bě strikt­ně vychá­ze­li z inspi­ra­ce dět­skou tvor­bu a kresbou, v tou­ze otevřít nezná­má zříd­la inspi­ra­ce. Na jeviš­ti se potom ode­hrá­vá Ori­ga­mi Club, zhru­ba 45 minut vel­mi jem­né zába­vy z papí­ru a nápa­dů. Mat­sumo­to a Aoya­ma vyrá­bě­jí papí­ro­vé tuč­ňá­ky, aby je vzá­pě­tí sami mime­tic­ky zná­zor­ni­li, vlast­ní­mi těly se pokou­še­jí napo­do­bo­vat abs­trakt­ní tva­ry ori­ga­mi, kte­ré zís­ka­li v prv­ní fázi před­sta­ve­ní od dětí, při­čemž je dopro­vá­zí Rob Howat na svůj xylo­fo­no­vý syn­te­zá­tor. Sno­vé tóny xylo­fo­nu nás třpy­ti­vě vyná­še­jí nad scé­nu, odkud se může­me divit nápa­dům, uscho­va­ných v papí­ru, a v hla­vič­kách malých dětí. V pub­li­ku se to vrtí, hlou­ček dětí obklo­pil jeviš­tě, sedí na bílém pru­hu papí­ru oko­lo scé­ny, někte­ré děti ztrá­ce­jí pozor­nost, a běží se osvě­žit k dědo­vi, jiné zápa­sí s tou­hou stát se sou­čás­tí před­sta­ve­ní (a ony již jsou sou­čás­tí před­sta­ve­ní, pro­to­že bez dětí by to nešlo), a nejmlad­ší děti jsou doslo­va fas­ci­no­vá­ny drob­ný­mi zví­řát­ky z papí­ru a z fantazie. 

Celé před­sta­ve­ní je jem­ným crescen­dem k nastá­va­jí­cí pár­ty: Aoya­ma se noří do obrov­ské hro­ma­dy natr­ha­né­ho papí­ru a roskoš­nic­ky se v ní válí, Vra­cí se pro hrs­ti papí­ru, kte­ré nosí s obrov­ské hro­ma­dy maku­la­tu­ry a roz­stří­ha­né­ho papí­ru, a vrhá nové a nové hrs­ti do nové hrou­dy na jeviš­ti, do kte­ré v jed­nu chví­li sko­čí, zno­vu se vyno­ří, a běží pro dal­ší papír. To už děti nevy­dr­ží, a vrha­jí se za ní, trha­jí papír a vyha­zu­jí ho do vzdu­chu, tak­že míst­nost za chví­li vypa­dá jako na pěno­vé pár­ty na Ibi­ze, jenom bez bublinek.

Japon­ský taneč­ní umě­lec a pohy­bo­vý psy­cho­te­ra­peut Take­ši Mat­sumo­to pra­cu­je s dět­mi s autis­mem a poru­cha­mi uče­ní v Japon­sku a ve Vel­ké Bri­tá­nii a jako per­for­mer mimo jiné s Chris­ti­a­nem Duar­tem, Darre­nem John­sto­nem, Bea­t­ri­ce Alle­gran­ti, Pau­lem-Andrem For­tie­rem a Second Hand Dan­ce. Maki­ko Aoya­ma se naro­di­la v Japon­sku a v roce 2000 se pře­stě­ho­va­la do Spo­je­né­ho krá­lov­ství. Své taneč­ní vzdě­lá­ní absol­vo­va­la na Northern Scho­ol of Con­tem­po­ra­ry Dan­ce v Leed­su. Od té doby pra­vi­del­ně spo­lu­pra­cu­je s diva­dlem Fuel The­a­t­re a dal­ší­mi. Skla­da­tel a aran­žér Robert Howat žije a pra­cu­je v Lon­dýně. Vytvá­ří hud­bu pro diva­del­ní pro­jek­ty, živé soun­d­trac­ky k fil­mům a video­hrám a pra­vi­del­ně vystu­pu­je s růz­ný­mi kapelami.

Jak píší ve zdra­vi­ci divá­kům a divač­kám umě­lec­ké ředi­tel­ky Simo­ne Schul­te-Ala­dağ a Andrea Gro­ne­meyer: „Demo­kra­tic­ké sou­ži­tí je nemys­li­tel­né bez umě­ní.“ A stej­ně nemys­let­né by se sou­ži­tí zdá­lo bez hry, hra­vos­ti a dět­ské bez­pro­střed­nos­ti, kte­rá se hra­ni­cím, pře­ká­že­jí­cím ve svě­tě dospě­lých, tepr­ve poma­lu učí. Take­ši Mat­sumo­to a Maki­ko Aoja­ma dětem i nám dospě­lým to uče­ní zda­ři­le ztě­žu­jí. Buď­me za to rádi. 

Kon­cept: Take­ši Mat­sumo­to, námět a per­for­mo­vá­ní: Maki­ko Aoja­ma, Robert Howat, Take­ši Mat­sumo­to, hud­ba:  Robert Howat, Dra­ma­tur­gie: Lou Cope Men­tor­ka: Rosie Hea­f­ford, ligh­t­de­sign: Ben Pace, Kos­týmy: Giu­lia Scri­mie­ri Výro­ba kos­tý­mů: Hania Kosewicz, psá­no z reprí­zy 4. 7. 2024 v HochX, Mün­chen, Německo.

Od Tomáš Kubart

Vystudoval teatrologii na KDS FF MU v Brně, obhájil disertační práci na téma vídeňského akcionismu (2021), publikoval několik studií na téže téma (Theatralia, Arte Acta, Acta Universitatis Carolinae), podílel se na vydání sborníku českého surrealistického dramatu České surrealistické drama (nakl. Academia, 2023), editoval speciální číslo Taneční zóny, věnované tvorbě Hermanna Nitsche (2023). Zabývá se performativitou, akčním uměním, vídeňským akcionismem, současnou německojazyčnou dramatikou a scénografií. Je členem dramaturgické rady PerformCzech, tajemníkem Teatrologické společnosti, členem ČOSDAT/OISTAT a Sdružení českých divadelních kritiků.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *