Circumstances: Exit

Dru­hým před­sta­ve­ním desá­té­ho roč­ní­ku fes­ti­va­lu pro malé divá­ky a divač­ky Think Big! Je Exit bel­gic­kých Cir­cum­stan­ces: feno­me­nál­ní akro­ba­cie, doslo­va se točí­cí kolem dve­ří, vcho­dů a výcho­dů, kte­ré v mni­chov­ském Schau­bur­gu vedou i neve­dou ven, stře­ží i nestře­ží tajem­ství, a jako v Kaf­ko­vě Zám­ku, jsou pře­káž­kou pou­ze pro ty, kte­ří je jako pře­káž­ku vní­ma­jí. Kaž­dý východ je sou­čas­ně i vcho­dem, a 4 bel­gič­tí akro­ba­té (Raff Prin­gu­et, Bene­dikt Löf­fler, Harri­son Cla­x­ton, Alejan­dro Gar­cía Bus­tos) Cir­cum­stan­ces to doka­zu­jí s dechbe­rou­cí minu­ci­óz­nos­tí, a v hodi­no­vém před­sta­ve­ní, v němž se kaž­dý pohyb zdá tak při­ro­ze­ný, drží v napě­tí kaž­dý sval na svém těle, a kaž­dé­ho divá­ka v publiku.

„Cir­kus není o dosa­ho­vá­ní, ale o zpo­chyb­ňo­vá­ní nemož­né­ho. Hle­dá­ní hra­nic rov­no­váhy, gra­vi­ta­ce, času a vytr­va­los­ti vytvá­ří jedi­neč­ný tanec,” mají bel­gič­tí akro­ba­té vetká­na do pomy­sl­né­ho erbu slo­va své­ho cho­re­o­gra­fa Pie­ta Van Dyc­kea. Z tvá­ře zmi­zí samo­zřej­mý poškle­bek nad jeho slo­vy v momen­tě, kdy se Raff Prin­gu­et, Bene­dikt Löf­fler, Harri­son Cla­x­ton a Alejan­dro Gar­cía Bus­tos pokou­še­jí kaf­kov­ské dve­ře otevřít: Pro toto před­sta­ve­ní si cho­re­o­graf Piet Van Dyc­ke při­zval čty­ři cir­ku­so­vé uměl­ce, z nichž se kaž­dý spe­ci­a­li­zu­je na jinou dis­ci­plí­nu (baskříd­lov­ka, popru­hy, hrazda a akrodance).

Kaž­dý východ je vždy také vstu­pem: čty­ři vir­tu­óz­ní akro­ba­té to doka­zu­jí při dechbe­rou­cím mané­v­ru mezi otá­če­jí­cí­mi se stě­na­mi a kyv­ný­mi dveř­mi. Cho­re­o­graf Piet Van Dyc­ke spo­lu se svý­mi pro­ta­go­nis­ty vyprá­ví pří­běh o hře se sila­mi a silou, o sna­ze o nezá­vis­lost a indi­vi­du­a­li­tu, o hle­dá­ní jed­no­ho dru­hým a o uvě­do­mě­ní si, že sle­pé ulič­ky se obvykle ode­hrá­va­jí v mys­li. Čty­ři lidé se setká­va­jí a spo­leč­ně pro­chá­ze­jí míst­nos­tí. Navzá­jem se postr­ku­jí, nará­že­jí do sebe, lezou na sebe a přes sebe, pře­ná­še­jí se a pro­mě­ňu­jí. Při­chá­ze­jí a odchá­ze­jí, setká­va­jí se a roz­chá­ze­jí, obje­vu­jí se a mizí. Jsou neu­stá­le v pohy­bu, ale nikdy nedo­ra­zí. Čty­ři muži se navzá­jem udr­žu­jí v rov­no­vá­ze, ale také se z ní navzá­jem vyvá­dě­jí. Neu­stá­le pří­tom­né rizi­ko, že vše skon­čí v pádu do mael­stro­mu, drží pub­li­kum v bdě­lém soustředění.

Na scé­ně vidí­me tro­je dve­ře… tak moment, je jich pět. Napo­do­bu­jí este­ti­ku vybyd­le­né­ho pane­lá­ko­vé­ho bytu a vcho­du do něj najed­nou: pár dve­ří totiž vidí­me z anfa­su, jed­ny upro­střed, ale dal­ší dve­ře tvo­ří pá, a sto­jí napro­ti sobě, z kaž­dé stra­ny ved­le pro­střed­ních dve­ří jed­ny. Z růz­ných čás­tí jeviš­tě nejsou vidi­tel­né, ale v prv­ních vte­ři­nách před­sta­ve­ní se o nich dozví­dá­me herec­kou akcí, pro­to­že jimi evi­dent­ně pro­chá­ze­jí všich­ni akté­ři: ve zrych­lu­jí­cím se ryt­mu 50 minu­to­vé­ho před­sta­ve­ní se ote­ví­ra­jí a zaví­ra­jí dve­ře, zpo­čát­ku „prás­ka­jí“ pou­ze ty, jimiž se dá ode­jít ze sálu, čtyř­do­bý ryt­mus se postup­ně zrych­lu­je, abychom čtve­ři­ci cir­ku­so­vých akro­ba­tů postup­ně zastih­li v 5 růz­ných kos­tý­mech, variu­jí­cích pas­te­lo­vé tóny: kaž­dá změ­na kos­tý­mu je změ­nou pova­hy cvi­ků. Šedi­vá tíl­ka bez ruká­vů při­ná­ší sice kře­čo­vi­té a živel­né piru­e­ty a otoč­ky s vlast­ním tělem i s tělem dru­hé­ho, ale v této fázi ješ­tě nejde o sou­boj s gra­vi­ta­cí, kte­rý při­ná­ší tepr­ve změ­na kos­tý­mů na hně­dé koši­le na šedých tíl­cích: teh­dy scé­nu opa­nu­je dýmostroj, a akro­ba­té se nechá­va­jí vyná­šet roz­to­če­nou pro­střed­ní stě­nou, otá­če­jí­cí se kolem hori­zon­tál­ní osy.

Prv­ní obraz v šedi­vých tíl­cích tak při­ná­ší obra­zy zvlášt­ní­ho „spo­le­čen­ské­ho tan­ce“, v němž se navzá­jem drží za zátyl­ky, a pro­tá­če­jí se, pro­hnu­ti v zádech. Dru­hý obraz při­ná­ší riflo­vé koši­le, a mno­hem dyna­mič­těj­ší pohyb: Prin­gu­et a Löf­fler zdvih­nou Bus­to­se, sto­jí jim vzpří­me­ně na vzty­če­ných dla­ních, Cla­x­ton mu pro­sko­čí pod noha­ma. Veš­ke­rá ener­gie je od toho­to obra­zu sou­stře­dě­na prá­vě do pro­sto­ru mezi dvě­ma stě­na­mi „pane­lá­ko­vé­ho“ vcho­du. Cla­x­ton chví­li pro­ná­sle­du­je Prin­gu­e­ta, Löf­fler se honí s Bus­to­sem, všich­ni jako by hle­da­li a nachá­ze­li vcho­dy jen pro­to, aby z nich moh­li zno­vu a zno­vu vychá­zet. Teh­dy se popr­vé pro­to­čí stře­do­vé dve­ře na hori­zon­tál­ní ose, kte­rá se nachá­zí přes­ně v polo­vi­ně des­ky, kte­rá má asi 3 met­ry. A začí­ná pří­běh, během něhož mají sva­ly po celém těle napja­té nejen samot­ní akro­ba­té, ale i kaž­dý divák či divač­ka v pub­li­ku: ale­spoň moje zrca­dlo­vé neu­ro­ny jely na maximum.

Riflo­vé koši­le nahra­zu­jí polo­ko­ši­le se tře­mi pru­hy (bílá, šedi­vá, mod­rá): nastá­vá fáze pře­ko­ná­vá­ní gra­vi­ta­ce, div se nebu­de­me točit vzhů­ru noha­ma! Nej­pr­ve Bus­tos opa­ko­va­ně vyska­ku­je pro­ti dve­řím, pokou­ší se dosáh­nout jejich výš­ky a vstou­pit do nich, a stří­da­vě se jedn dru­hé­mu zavě­šu­jí vší vahou na záda. Bus­tos je nej­leh­čí a nejmen­ší z akro­ba­tů, a tak jej vysa­zu­jí na práh dve­ří, v tuto chví­li asi 2 met­ry nad zemí. Ote­ví­rá je a mizí v nich. Zby­lí tři akro­ba­té pro­vá­dě­jí syn­chro­ni­zo­va­né hvězdy a stoj­ky, pře­me­ty nazad, ale postup­ně se navzá­jem vysa­zu­jí naho­ru do dve­ří, až v nich posled­ní mizí i Prin­gu­et, kte­rý se na tře­tí pokus vyk­šrá­bal naho­ru. Už už to vypa­dá, že za sebou dve­ře zavře a zmi­zí, jako jeho kole­go­vé: v hor­ní čás­ti des­ky dve­ří se obje­ví jeho prs­ty, on ale v ten oka­mžik dve­ře prud­ce ote­vře, a pře­houp­ne se na nich na řím­su v pra­vé čás­ti „pane­lá­ko­vé“ kon­struk­ce. V tu chví­li již Löf­fler a Cla­x­ton mají nová tri­ka, šedi­vá s mod­rý­mi pru­hy u ramen a na bocích, a po chví­li se oci­ta­jí také na řím­se, zatím­co Prin­gu­et z ní sesko­čil. Bus­tos vyšpl­há v hgo­ri­zon­tál­ním wall run asi metr nad úro­veň pod­la­hy, a blí­ží­me se ukáz­kám akro­ba­cie a par­kou­ru: Équi­lib­re na otá­če­jí­cí se des­ce, fran­chis­se­ment (pro­sko­če­ní skrz meze­ru pod pře­káž­kou nebo v pře­káž­ce, tj. pod otá­če­jí­cí se deskou), Lâché, tj. seskok z visu (opět Bus­tos), mizí stě­ny v hor­ní čás­ti kon­struk­ce, Bus­tos vol­ně pro­chá­zí pro­sto­rem před „vcho­do­vý­mi“ dveř­mi (těmi pro­střed­ní­mi, na hori­zon­tál­ně otoč­né des­ce), jen­že na dla­ních Prin­gu­e­ta a Löfflera. 

A koneč­ně se spouš­tí dýmostroj, jako­bychom v hle­diš­ti měli na chví­li zadr­žet dech, než se deska začne oprav­du rych­le otá­čet, než po ní začnou akro­ba­té doslo­va běhat, než jejich běh po ní je zce­la závis­lý na tom, kde zrov­na sto­jí, jak se naklá­ní (nebo nena­klá­ní), nebo jest­li je jejich kole­ga vyva­žu­je na dru­hé stra­ně des­ky. Löf­fler pro­chá­zí kolem Bus­to­se na kýva­jí­cí se des­ce, za chví­li je dopl­ňu­jí Prin­gu­et s Cla­x­to­nem: vše půso­bí, jako by kolem sebe náhod­ně pro­šli, ale ve sku­teč­nos­ti musí kaž­dý z nich zatí­nat kaž­dič­ký sval v těle, a s ohrom­nou ciut­li­vos­tí rea­go­vat na tělo toho dru­hé­ho, aby se niko­mu nic nesta­lo. Jde o zlom­ky vte­ři­ny, ve kte­rých je může roz­to­če­ná deska švih­nout do hla­vy, zapo­me­nu­tý prst na ose by zna­me­nal vel­mi boles­ti­vé zra­ně­ní. Vrchol před­sta­ve­ní při­chá­zí, když Cla­x­ton vysa­dí na rame­na Bus­to­se, a ten se mu na rame­nou napřímí: to vše balan­cu­jí na pohu­pu­jí­cí se des­ce, kte­rá drží hori­zon­tál­ní polo­hu: ale pou­ze díky jejich umě­ní balan­co­vá­ní a udr­že­ní rov­no­váhy. Děti v pub­li­ku jsou nad­še­né, a kaž­dé to chce zku­sit. Najít východ z dospě­los­ti není tak těž­ké, jak nám tvrdili!

Kon­cept, cho­re­o­gra­fie: Piet Van Dyc­ke, per­for­man­ce: Raff Prin­gu­et, Bene­dikt Löf­fler, Harri­son Cla­x­ton, Alejan­dro Gar­cía Bus­tos. hud­ba: Bas­ti­a­an van Vuuren/Bastian Ben­ja­min, Dra­ma­tur­gie: Marie Pee­ters. Insta­la­ce: Arjan Kru­id­hof, Arjen Scho­ne­veld | Scé­nic­ká asi­s­ten­ce: Men­no Boer­dam, tech­no­lo­gie: Casper Van Over­s­chee | Výzkum: Bavo De Smedt, Marius Cavin en Raff Pringuet 

Kopro­duk­ce: Fes­ti­val Cir­co­lo, Dan­sBra­bant, The­a­t­re op de Markt-Dom­melhof, HET LAB Has­selt, cir­c’u­it, Mira­mi­ro, Cirklabo

Pod­po­ře­no: Cir­ka­dlo Cir­ca­b­la, o.p.s: PLAN, Stad Leu­ven, Grensverleggers/deBuren

Od Tomáš Kubart

Vystudoval teatrologii na KDS FF MU v Brně, obhájil disertační práci na téma vídeňského akcionismu (2021), publikoval několik studií na téže téma (Theatralia, Arte Acta, Acta Universitatis Carolinae), podílel se na vydání sborníku českého surrealistického dramatu České surrealistické drama (nakl. Academia, 2023), editoval speciální číslo Taneční zóny, věnované tvorbě Hermanna Nitsche (2023). Zabývá se performativitou, akčním uměním, vídeňským akcionismem, současnou německojazyčnou dramatikou a scénografií. Je členem dramaturgické rady PerformCzech, tajemníkem Teatrologické společnosti, členem ČOSDAT/OISTAT a Sdružení českých divadelních kritiků.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *