Circumstances: Exit

Dru­hým před­sta­ve­ním desá­té­ho roč­ní­ku fes­ti­va­lu pro malé divá­ky a divač­ky Think Big! Je Exit bel­gic­kých Cir­cum­stan­ces: feno­me­nál­ní akro­ba­cie, doslo­va se točí­cí kolem dve­ří, vcho­dů a výcho­dů, kte­ré v mni­chov­ském Schau­bur­gu vedou i neve­dou ven, stře­ží i nestře­ží tajem­ství, a jako v Kaf­ko­vě Zám­ku, jsou pře­káž­kou pou­ze pro ty, kte­ří je jako pře­káž­ku vní­ma­jí. Kaž­dý východ je sou­čas­ně i vcho­dem, a 4 bel­gič­tí akro­ba­té (Raff Prin­gu­et, Bene­dikt Löf­fler, Harri­son Cla­x­ton, Alejan­dro Gar­cía Bus­tos) Cir­cum­stan­ces to doka­zu­jí s dechbe­rou­cí minu­ci­óz­nos­tí, a v hodi­no­vém před­sta­ve­ní, v němž se kaž­dý pohyb zdá tak při­ro­ze­ný, drží v napě­tí kaž­dý sval na svém těle, a kaž­dé­ho divá­ka v publiku.

„Cir­kus není o dosa­ho­vá­ní, ale o zpo­chyb­ňo­vá­ní nemož­né­ho. Hle­dá­ní hra­nic rov­no­váhy, gra­vi­ta­ce, času a vytr­va­los­ti vytvá­ří jedi­neč­ný tanec,” mají bel­gič­tí akro­ba­té vetká­na do pomy­sl­né­ho erbu slo­va své­ho cho­re­o­gra­fa Pie­ta Van Dyc­kea. Z tvá­ře zmi­zí samo­zřej­mý poškle­bek nad jeho slo­vy v momen­tě, kdy se Raff Prin­gu­et, Bene­dikt Löf­fler, Harri­son Cla­x­ton a Alejan­dro Gar­cía Bus­tos pokou­še­jí kaf­kov­ské dve­ře otevřít: Pro toto před­sta­ve­ní si cho­re­o­graf Piet Van Dyc­ke při­zval čty­ři cir­ku­so­vé uměl­ce, z nichž se kaž­dý spe­ci­a­li­zu­je na jinou dis­ci­plí­nu (baskříd­lov­ka, popru­hy, hrazda a akrodance).

Kaž­dý východ je vždy také vstu­pem: čty­ři vir­tu­óz­ní akro­ba­té to doka­zu­jí při dechbe­rou­cím mané­v­ru mezi otá­če­jí­cí­mi se stě­na­mi a kyv­ný­mi dveř­mi. Cho­re­o­graf Piet Van Dyc­ke spo­lu se svý­mi pro­ta­go­nis­ty vyprá­ví pří­běh o hře se sila­mi a silou, o sna­ze o nezá­vis­lost a indi­vi­du­a­li­tu, o hle­dá­ní jed­no­ho dru­hým a o uvě­do­mě­ní si, že sle­pé ulič­ky se obvykle ode­hrá­va­jí v mys­li. Čty­ři lidé se setká­va­jí a spo­leč­ně pro­chá­ze­jí míst­nos­tí. Navzá­jem se postr­ku­jí, nará­že­jí do sebe, lezou na sebe a přes sebe, pře­ná­še­jí se a pro­mě­ňu­jí. Při­chá­ze­jí a odchá­ze­jí, setká­va­jí se a roz­chá­ze­jí, obje­vu­jí se a mizí. Jsou neu­stá­le v pohy­bu, ale nikdy nedo­ra­zí. Čty­ři muži se navzá­jem udr­žu­jí v rov­no­vá­ze, ale také se z ní navzá­jem vyvá­dě­jí. Neu­stá­le pří­tom­né rizi­ko, že vše skon­čí v pádu do mael­stro­mu, drží pub­li­kum v bdě­lém soustředění.

Na scé­ně vidí­me tro­je dve­ře… tak moment, je jich pět. Napo­do­bu­jí este­ti­ku vybyd­le­né­ho pane­lá­ko­vé­ho bytu a vcho­du do něj najed­nou: pár dve­ří totiž vidí­me z anfa­su, jed­ny upro­střed, ale dal­ší dve­ře tvo­ří pá, a sto­jí napro­ti sobě, z kaž­dé stra­ny ved­le pro­střed­ních dve­ří jed­ny. Z růz­ných čás­tí jeviš­tě nejsou vidi­tel­né, ale v prv­ních vte­ři­nách před­sta­ve­ní se o nich dozví­dá­me herec­kou akcí, pro­to­že jimi evi­dent­ně pro­chá­ze­jí všich­ni akté­ři: ve zrych­lu­jí­cím se ryt­mu 50 minu­to­vé­ho před­sta­ve­ní se ote­ví­ra­jí a zaví­ra­jí dve­ře, zpo­čát­ku „prás­ka­jí“ pou­ze ty, jimiž se dá ode­jít ze sálu, čtyř­do­bý ryt­mus se postup­ně zrych­lu­je, abychom čtve­ři­ci cir­ku­so­vých akro­ba­tů postup­ně zastih­li v 5 růz­ných kos­tý­mech, variu­jí­cích pas­te­lo­vé tóny: kaž­dá změ­na kos­tý­mu je změ­nou pova­hy cvi­ků. Šedi­vá tíl­ka bez ruká­vů při­ná­ší sice kře­čo­vi­té a živel­né piru­e­ty a otoč­ky s vlast­ním tělem i s tělem dru­hé­ho, ale v této fázi ješ­tě nejde o sou­boj s gra­vi­ta­cí, kte­rý při­ná­ší tepr­ve změ­na kos­tý­mů na hně­dé koši­le na šedých tíl­cích: teh­dy scé­nu opa­nu­je dýmostroj, a akro­ba­té se nechá­va­jí vyná­šet roz­to­če­nou pro­střed­ní stě­nou, otá­če­jí­cí se kolem hori­zon­tál­ní osy.

Prv­ní obraz v šedi­vých tíl­cích tak při­ná­ší obra­zy zvlášt­ní­ho „spo­le­čen­ské­ho tan­ce“, v němž se navzá­jem drží za zátyl­ky, a pro­tá­če­jí se, pro­hnu­ti v zádech. Dru­hý obraz při­ná­ší riflo­vé koši­le, a mno­hem dyna­mič­těj­ší pohyb: Prin­gu­et a Löf­fler zdvih­nou Bus­to­se, sto­jí jim vzpří­me­ně na vzty­če­ných dla­ních, Cla­x­ton mu pro­sko­čí pod noha­ma. Veš­ke­rá ener­gie je od toho­to obra­zu sou­stře­dě­na prá­vě do pro­sto­ru mezi dvě­ma stě­na­mi „pane­lá­ko­vé­ho“ vcho­du. Cla­x­ton chví­li pro­ná­sle­du­je Prin­gu­e­ta, Löf­fler se honí s Bus­to­sem, všich­ni jako by hle­da­li a nachá­ze­li vcho­dy jen pro­to, aby z nich moh­li zno­vu a zno­vu vychá­zet. Teh­dy se popr­vé pro­to­čí stře­do­vé dve­ře na hori­zon­tál­ní ose, kte­rá se nachá­zí přes­ně v polo­vi­ně des­ky, kte­rá má asi 3 met­ry. A začí­ná pří­běh, během něhož mají sva­ly po celém těle napja­té nejen samot­ní akro­ba­té, ale i kaž­dý divák či divač­ka v pub­li­ku: ale­spoň moje zrca­dlo­vé neu­ro­ny jely na maximum.

Riflo­vé koši­le nahra­zu­jí polo­ko­ši­le se tře­mi pru­hy (bílá, šedi­vá, mod­rá): nastá­vá fáze pře­ko­ná­vá­ní gra­vi­ta­ce, div se nebu­de­me točit vzhů­ru noha­ma! Nej­pr­ve Bus­tos opa­ko­va­ně vyska­ku­je pro­ti dve­řím, pokou­ší se dosáh­nout jejich výš­ky a vstou­pit do nich, a stří­da­vě se jedn dru­hé­mu zavě­šu­jí vší vahou na záda. Bus­tos je nej­leh­čí a nejmen­ší z akro­ba­tů, a tak jej vysa­zu­jí na práh dve­ří, v tuto chví­li asi 2 met­ry nad zemí. Ote­ví­rá je a mizí v nich. Zby­lí tři akro­ba­té pro­vá­dě­jí syn­chro­ni­zo­va­né hvězdy a stoj­ky, pře­me­ty nazad, ale postup­ně se navzá­jem vysa­zu­jí naho­ru do dve­ří, až v nich posled­ní mizí i Prin­gu­et, kte­rý se na tře­tí pokus vyk­šrá­bal naho­ru. Už už to vypa­dá, že za sebou dve­ře zavře a zmi­zí, jako jeho kole­go­vé: v hor­ní čás­ti des­ky dve­ří se obje­ví jeho prs­ty, on ale v ten oka­mžik dve­ře prud­ce ote­vře, a pře­houp­ne se na nich na řím­su v pra­vé čás­ti „pane­lá­ko­vé“ kon­struk­ce. V tu chví­li již Löf­fler a Cla­x­ton mají nová tri­ka, šedi­vá s mod­rý­mi pru­hy u ramen a na bocích, a po chví­li se oci­ta­jí také na řím­se, zatím­co Prin­gu­et z ní sesko­čil. Bus­tos vyšpl­há v hgo­ri­zon­tál­ním wall run asi metr nad úro­veň pod­la­hy, a blí­ží­me se ukáz­kám akro­ba­cie a par­kou­ru: Équi­lib­re na otá­če­jí­cí se des­ce, fran­chis­se­ment (pro­sko­če­ní skrz meze­ru pod pře­káž­kou nebo v pře­káž­ce, tj. pod otá­če­jí­cí se deskou), Lâché, tj. seskok z visu (opět Bus­tos), mizí stě­ny v hor­ní čás­ti kon­struk­ce, Bus­tos vol­ně pro­chá­zí pro­sto­rem před „vcho­do­vý­mi“ dveř­mi (těmi pro­střed­ní­mi, na hori­zon­tál­ně otoč­né des­ce), jen­že na dla­ních Prin­gu­e­ta a Löfflera. 

A koneč­ně se spouš­tí dýmostroj, jako­bychom v hle­diš­ti měli na chví­li zadr­žet dech, než se deska začne oprav­du rych­le otá­čet, než po ní začnou akro­ba­té doslo­va běhat, než jejich běh po ní je zce­la závis­lý na tom, kde zrov­na sto­jí, jak se naklá­ní (nebo nena­klá­ní), nebo jest­li je jejich kole­ga vyva­žu­je na dru­hé stra­ně des­ky. Löf­fler pro­chá­zí kolem Bus­to­se na kýva­jí­cí se des­ce, za chví­li je dopl­ňu­jí Prin­gu­et s Cla­x­to­nem: vše půso­bí, jako by kolem sebe náhod­ně pro­šli, ale ve sku­teč­nos­ti musí kaž­dý z nich zatí­nat kaž­dič­ký sval v těle, a s ohrom­nou ciut­li­vos­tí rea­go­vat na tělo toho dru­hé­ho, aby se niko­mu nic nesta­lo. Jde o zlom­ky vte­ři­ny, ve kte­rých je může roz­to­če­ná deska švih­nout do hla­vy, zapo­me­nu­tý prst na ose by zna­me­nal vel­mi boles­ti­vé zra­ně­ní. Vrchol před­sta­ve­ní při­chá­zí, když Cla­x­ton vysa­dí na rame­na Bus­to­se, a ten se mu na rame­nou napřímí: to vše balan­cu­jí na pohu­pu­jí­cí se des­ce, kte­rá drží hori­zon­tál­ní polo­hu: ale pou­ze díky jejich umě­ní balan­co­vá­ní a udr­že­ní rov­no­váhy. Děti v pub­li­ku jsou nad­še­né, a kaž­dé to chce zku­sit. Najít východ z dospě­los­ti není tak těž­ké, jak nám tvrdili!

Kon­cept, cho­re­o­gra­fie: Piet Van Dyc­ke, per­for­man­ce: Raff Prin­gu­et, Bene­dikt Löf­fler, Harri­son Cla­x­ton, Alejan­dro Gar­cía Bus­tos. hud­ba: Bas­ti­a­an van Vuuren/Bastian Ben­ja­min, Dra­ma­tur­gie: Marie Pee­ters. Insta­la­ce: Arjan Kru­id­hof, Arjen Scho­ne­veld | Scé­nic­ká asi­s­ten­ce: Men­no Boer­dam, tech­no­lo­gie: Casper Van Over­s­chee | Výzkum: Bavo De Smedt, Marius Cavin en Raff Pringuet 

Kopro­duk­ce: Fes­ti­val Cir­co­lo, Dan­sBra­bant, The­a­t­re op de Markt-Dom­melhof, HET LAB Has­selt, cir­c’u­it, Mira­mi­ro, Cirklabo

Pod­po­ře­no: Cir­ka­dlo Cir­ca­b­la, o.p.s: PLAN, Stad Leu­ven, Grensverleggers/deBuren