Akram Khan Company: Jungle Book Reimagined

© Ambra Vernuccio

V květ­nu letoš­ní­ho roku bude moci čes­ké divác­tvo po dese­ti letech shléd­nout pro­duk­ci Akram Khan Com­pa­ny. Ve svě­tě blíz­ké budouc­nos­ti vrá­vo­rá na roz­bou­ře­né hla­di­ně vor. Na útě­ku z vlas­ti zpus­to­še­né vli­vem kli­ma­tic­kých změn brázdí zou­fa­lá rodi­na moře, a v jeho vlnách se zmí­tá malá čer­ná teč­ka: Mau­glí. Pří­běh o ztra­ce­né dív­ce, jejích přá­te­lích Baghí­ro­vi a Bal­úo­vi, kte­rý všich­ni dob­ře zná­me, vyprá­ví Akram Khan tro­chu jinak … a tro­chu o něčem jiném, než jsme zvyklí. Vyprá­ví o ztra­ce­ných dětech v roz­bou­ře­ném svě­tě, jehož tem­né síly jsme sami roz­vol­ni­li, ale neu­mí­me je zkro­tit. Mož­ná to dove­de prá­vě Mau­glí: dív­ka, kte­rá se roz­hod­la přežít.

© Amb­ra Vernuccio

O taneč­ní sku­pi­ně brit­ské­ho cho­re­o­gra­fa a taneč­ní­ka s ban­gla­déš­ský­mi koře­ny Akra­ma Kha­na (nar. 1974)jsem dlou­hou dobu pou­ze slý­chal. Zatím­co v roce 2014 byl ješ­tě stře­dem pozor­nos­ti taneč­ní­ho svě­ta jako inter­pret ve feno­me­nál­ním před­sta­ve­ní Desh (oce­ně­né Oli­vier Award 2012), v němž hle­dá vlast­ní umě­lec­ké a kul­tur­ní koře­ny, sou­stře­dí se poz­dě­ji na vlast­ní cho­re­o­gra­fic­kou prá­ci. Při­nejmen­ším od doby, kdy Akram Khan insce­no­val vstup­ní cere­mo­ni­ál let­ních olym­pij­ských her v Lon­dýně v roce 2012, pro­vá­zel sku­pi­nu odér spek­ta­ku­lár­ní kou­zel­nic­ké par­ty. Akram Khan Com­pa­ny kři­žu­je Sever­ní Ame­ri­ku, západ­ní Evro­pu a jiho­vý­chod­ní Asii, střed­ní Evro­pu však již léta objíž­dí vel­kým oblou­kem. Čeští divá­ci moh­li jejich vystou­pe­ní zhléd­nout již v rám­ci fes­ti­va­lu Kon­fron­ta­ce v roce 2002 (Loo­se in Fight, Rush, Rela­ted Rocks), na fes­ti­va­lu Tanec Pra­ha v roce 2011 (Ver­ti­cal Road) a 2013 (Desh). Ame­ric­ká spo­leč­nost Net­flix nato­či­la, u pří­le­ži­tos­ti dva­ce­ti­le­té­ho výro­čí zalo­že­ní sku­pi­ny, seri­á­lo­vý doku­ment MOVE, jehož epi­zo­da je věno­vá­na prá­vě Akra­mo­vě společnosti. 

Do naší dojez­do­vé vzdá­le­nos­ti se AKC dosta­li loni v květ­nu. Do bre­genz­ské­ho Fest­spielhau­su, jehož scé­na po vět­ši­nu roku půso­bí ve „stí­nu“ zná­měj­ší sest­ry na hla­di­ně Bodam­ské­ho jeze­ra, při­je­la s cho­re­o­gra­fií Jun­gle Book Rei­ma­gi­ned, a s tou­to insce­na­cí AKC zaví­ta­jí po dese­ti letech i do Čes­ké repub­li­ky: v Brně totiž 18. a 19. květ­na vystou­pí v rám­ci Diva­del­ní­ho svě­ta

© Amb­ra Vernuccio

V nově nastu­do­va­né taneč­ně-diva­del­ní insce­na­ci vychá­zí Akram Khan z původ­ní­ho pří­bě­hu zná­mé kolo­ni­ál­ní kla­si­ky z pera Rudyar­da Kiplin­ga, vyda­né v roce 1894. Khan ji aktu­a­li­zo­val s ohle­dem na sou­čas­nou hroz­bu kli­ma­tic­ké kata­stro­fy: zatím­co Kiplin­gův pří­běh o dospí­vá­ní bere kolo­ni­a­lis­mus z dobo­vě pocho­pi­tel­né per­spek­ti­vy, Khan pro­ble­ma­ti­ku kolo­ni­za­ce nahlé­dl z vět­ší­ho odstu­pu: neko­lo­ni­zu­je­me jenom jiné kul­tu­ry, ale i pří­ro­du. A podob­né uvol­ně­ní nazna­ču­je Akram Khan i v otáz­ce gen­de­ru, když vědo­mě při­stu­pu­je k cross-actingu, a malou Mau­glí tan­čí Maya Balam Mey­ong.

„Žije­me v bez­pre­ce­dent­ní a nejis­té době, a to nejen pro náš druh, ale pro všech­ny živo­čiš­né dru­hy na této pla­ne­tě. A hlav­ní pří­či­nou této situ­a­ce je to, že jsme zapo­mně­li na naše spo­je­ní s naším domo­vem, s naší pla­ne­tou. Všich­ni ji obý­vá­me, všich­ni z ní bere­me a všich­ni na ní sta­ví­me, ale zapo­mně­li jsme jí to vra­cet úctou.“ 

Akram Khan

© Amb­ra Vernuccio

V původ­ním hudeb­ním nastu­do­vá­ní, dese­ti taneč­ní­ky růz­ných národ­nos­tí a moder­ní ani­ma­cí a vizu­ál­ní­mi efek­ty je Kni­ha džun­glí v novém poje­tí pře­svěd­či­vým a nalé­ha­vým vyprá­vě­ním o naší vnitř­ní potře­bě souná­le­ži­tos­ti s ostat­ní­mi, v jehož jádru sto­jí pří­ro­da. O potře­bě její­ho respek­to­vá­ní hovo­ří sám Akram: „Žije­me v bez­pre­ce­dent­ní a nejis­té době, a to nejen pro náš druh, ale pro všech­ny živo­čiš­né dru­hy na této pla­ne­tě. A hlav­ní pří­či­nou této situ­a­ce je to, že jsme zapo­mně­li na naše spo­je­ní s naším domo­vem, s naší pla­ne­tou. Všich­ni ji obý­vá­me, všich­ni z ní bere­me a všich­ni na ní sta­ví­me, ale zapo­mně­li jsme jí to vra­cet úctou.“ 

Mau­glí a jeho rodi­na se drží vrat­ké­ho voru, než Mau­glí ztra­tí rov­no­váhu, a ztra­tí se v moři. Je nale­ze­na zví­řa­ty, kte­rá opuš­tě­nou zemi obsa­di­la: slo­ny a žira­fa­mi uprch­lý­mi ze zoo­lo­gic­kých zahrad, labo­ra­tor­ní­mi opi­ce­mi osvo­bo­ze­ný­mi z labo­ra­tor­ních zaří­ze­ní. Z roz­bou­ře­ných vod ouver­tu­ry, ztvár­ně­né jed­no­du­chou, ale uchva­cu­jí­cí line-dra­wn ani­ma­cí, vyku­ku­je vrchol Eif­fe­lo­vy věže. Bez­útěš­nos­ti téma­tu nelze unik­nout a jis­tá zklí­če­nost pro­stu­pu­je i komič­těj­ší­mi momen­ty inscenace.

Khan na insce­na­ci spo­lu­pra­co­val s brit­skou dra­ma­tur­gy­ní Sha­ron Clark a scé­náris­tou Tariqem Jor­da­nem, a ačko­liv pod­le diva­del­ních kri­ti­ků (např. India Lawren­ce pro Time Out) trpě­ly jeho nedáv­né insce­na­ce pří­bě­ho­vou nejed­no­znač­nos­tí, posel­ství je zde for­mu­lo­vá­no jas­ně: na této zemi jsme hos­ty a musí­me se o ni sta­rat. Respek­to­vat nejen pří­ro­du, ale také zví­řa­ta. Voiceo­ver uvol­ňu­je taneč­ní­ky k plné­mu pohy­bu, ale může vést k roz­po­je­ní mezi hla­sem a inter­pre­tem. Všich­ni taneč­ní­ci mají stej­né oble­če­ní: čer­ve­nou ves­tu, šedé harém­ky, což ztě­žu­je vyme­ze­ní jed­not­li­vých postav. Opro­ti tomu Ká je vytvo­řen z něko­li­ka kar­to­no­vých krabic.

© Amb­ra Vernuccio

Obtíž­něj­ší ori­en­ta­ci v cha­rak­te­rech vyna­hra­zu­je něko­lik skvě­lých scén: fla­shbac­ko­vé ani­ma­ce dodá­va­jí osob­nos­ti Mau­glí a její mat­ky život­nost (Mau­glí je vět­ši­nu času prak­tic­ky němá, pro­to­že neu­mí řeč zví­řat, s nimiž se pokou­ší komu­ni­ko­vat). Když náh­le uti­cha­jí slo­va, zůstá­vá jen teskli­vá hud­ba Joce­lyn Pook a pohy­by taneč­ní­ků, feno­me­nál­ně vykres­lu­jí­cích ani­mál­ní pohy­by, mezi nimiž vyni­ká Tho­ma­sin Gül­gec. Kha­no­vu hra­vost koře­ní prv­ky pan­džáb­ské­ho tan­ce katha­ku, jemuž se nau­čil již v útlém mlá­dí. Jeho mat­ka se pokou­še­la vymys­let, jak una­vit nepo­sed­né­ho chlap­ce. „Fot­bal jsem neu­mě­la, tak jsem se roz­hod­la ho nau­čit kathak.” Sám Khan potvr­zu­je, že prá­vě díky němu zůstal v kon­tak­tu s tra­di­cí, a svou domovinou.

© Amb­ra Vernuccio

Akram Khan sám ztvár­nil Mau­glí­ho v insce­na­ci The Adven­tu­res of Mow­g­li v cho­re­o­gra­fii VP Dha­na­n­ja­ya­na, Pra­ta­pa Pawa­ra a Priyi Pawar v roce 1984. V posta­po­ka­lyp­tic­ké vizi „své” Kni­hy džun­glí se vra­cí k vlast­ním koře­nům, spí­še pro­to, aby jim něco vra­cel. Svou misi mla­dé­ho muže, Ban­gla­déša­na vyrůs­ta­jí­cí­ho v Bri­tá­nii, spl­nil spo­je­ním dvou svě­tů: fot­ba­lu a katha­ku. Pří­ro­dě se tak pokou­ší vrá­tit něco, co byli lidé vždy ochot­ni pošla­pat: klid, respekt, a důstoj­nost, jež z Ban­gla­déše, zmí­ta­né­ho občan­skou vál­kou, jen něko­lik let před jeho naro­ze­ním, ode­šli hle­dat jeho rodiče. 

Dese­ti­le­tý Akram Khan jako Mau­glí (The Adven­tu­res of Mow­g­li) © Akram Shanta

Psá­no z reprí­zy 5. 5. 2023, Fest­spielhaus, Bre­genz, Rakousko

Publikováno
V rubrikách Recenze

Od Tomáš Kubart

Vystudoval teatrologii na KDS FF MU v Brně, obhájil disertační práci na téma vídeňského akcionismu (2021), publikoval několik studií na téže téma (Theatralia, Arte Acta, Acta Universitatis Carolinae), podílel se na vydání sborníku českého surrealistického dramatu České surrealistické drama (nakl. Academia, 2023), editoval speciální číslo Taneční zóny, věnované tvorbě Hermanna Nitsche (2023). Zabývá se performativitou, akčním uměním, vídeňským akcionismem, současnou německojazyčnou dramatikou a scénografií. Je čelenem dramaturgické rady PerformCzech, tajemníkem Teatrologické společnosti, členem ČOSDAT/OISTAT a Sdružení českých divadelních kritiků.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *