V květnu letošního roku bude moci české diváctvo po deseti letech shlédnout produkci Akram Khan Company. Ve světě blízké budoucnosti vrávorá na rozbouřené hladině vor. Na útěku z vlasti zpustošené vlivem klimatických změn brázdí zoufalá rodina moře, a v jeho vlnách se zmítá malá černá tečka: Mauglí. Příběh o ztracené dívce, jejích přátelích Baghírovi a Balúovi, který všichni dobře známe, vypráví Akram Khan trochu jinak … a trochu o něčem jiném, než jsme zvyklí. Vypráví o ztracených dětech v rozbouřeném světě, jehož temné síly jsme sami rozvolnili, ale neumíme je zkrotit. Možná to dovede právě Mauglí: dívka, která se rozhodla přežít.
© Ambra Vernuccio
O taneční skupině britského choreografa a tanečníka s bangladéšskými kořeny Akrama Khana (nar. 1974)jsem dlouhou dobu pouze slýchal. Zatímco v roce 2014 byl ještě středem pozornosti tanečního světa jako interpret ve fenomenálním představení Desh (oceněné Olivier Award 2012), v němž hledá vlastní umělecké a kulturní kořeny, soustředí se později na vlastní choreografickou práci. Přinejmenším od doby, kdy Akram Khan inscenoval vstupní ceremoniál letních olympijských her v Londýně v roce 2012, provázel skupinu odér spektakulární kouzelnické party. Akram Khan Company křižuje Severní Ameriku, západní Evropu a jihovýchodní Asii, střední Evropu však již léta objíždí velkým obloukem. Čeští diváci mohli jejich vystoupení zhlédnout již v rámci festivalu Konfrontace v roce 2002 (Loose in Fight, Rush, Related Rocks), na festivalu Tanec Praha v roce 2011 (Vertical Road) a 2013 (Desh). Americká společnost Netflix natočila, u příležitosti dvacetiletého výročí založení skupiny, seriálový dokument MOVE, jehož epizoda je věnována právě Akramově společnosti.
Do naší dojezdové vzdálenosti se AKC dostali loni v květnu. Do bregenzského Festspielhausu, jehož scéna po většinu roku působí ve „stínu“ známější sestry na hladině Bodamského jezera, přijela s choreografií Jungle Book Reimagined, a s touto inscenací AKC zavítají po deseti letech i do České republiky: v Brně totiž 18. a 19. května vystoupí v rámci Divadelního světa.
© Ambra Vernuccio
V nově nastudované tanečně-divadelní inscenaci vychází Akram Khan z původního příběhu známé koloniální klasiky z pera Rudyarda Kiplinga, vydané v roce 1894. Khan ji aktualizoval s ohledem na současnou hrozbu klimatické katastrofy: zatímco Kiplingův příběh o dospívání bere kolonialismus z dobově pochopitelné perspektivy, Khan problematiku kolonizace nahlédl z většího odstupu: nekolonizujeme jenom jiné kultury, ale i přírodu. A podobné uvolnění naznačuje Akram Khan i v otázce genderu, když vědomě přistupuje k cross-actingu, a malou Mauglí tančí Maya Balam Meyong.
„Žijeme v bezprecedentní a nejisté době, a to nejen pro náš druh, ale pro všechny živočišné druhy na této planetě. A hlavní příčinou této situace je to, že jsme zapomněli na naše spojení s naším domovem, s naší planetou. Všichni ji obýváme, všichni z ní bereme a všichni na ní stavíme, ale zapomněli jsme jí to vracet úctou.“
Akram Khan
© Ambra Vernuccio
V původním hudebním nastudování, deseti tanečníky různých národností a moderní animací a vizuálními efekty je Kniha džunglí v novém pojetí přesvědčivým a naléhavým vyprávěním o naší vnitřní potřebě sounáležitosti s ostatními, v jehož jádru stojí příroda. O potřebě jejího respektování hovoří sám Akram: „Žijeme v bezprecedentní a nejisté době, a to nejen pro náš druh, ale pro všechny živočišné druhy na této planetě. A hlavní příčinou této situace je to, že jsme zapomněli na naše spojení s naším domovem, s naší planetou. Všichni ji obýváme, všichni z ní bereme a všichni na ní stavíme, ale zapomněli jsme jí to vracet úctou.“
Mauglí a jeho rodina se drží vratkého voru, než Mauglí ztratí rovnováhu, a ztratí se v moři. Je nalezena zvířaty, která opuštěnou zemi obsadila: slony a žirafami uprchlými ze zoologických zahrad, laboratorními opicemi osvobozenými z laboratorních zařízení. Z rozbouřených vod ouvertury, ztvárněné jednoduchou, ale uchvacující line-drawn animací, vykukuje vrchol Eiffelovy věže. Bezútěšnosti tématu nelze uniknout a jistá zklíčenost prostupuje i komičtějšími momenty inscenace.
Khan na inscenaci spolupracoval s britskou dramaturgyní Sharon Clark a scénáristou Tariqem Jordanem, a ačkoliv podle divadelních kritiků (např. India Lawrence pro Time Out) trpěly jeho nedávné inscenace příběhovou nejednoznačností, poselství je zde formulováno jasně: na této zemi jsme hosty a musíme se o ni starat. Respektovat nejen přírodu, ale také zvířata. Voiceover uvolňuje tanečníky k plnému pohybu, ale může vést k rozpojení mezi hlasem a interpretem. Všichni tanečníci mají stejné oblečení: červenou vestu, šedé harémky, což ztěžuje vymezení jednotlivých postav. Oproti tomu Ká je vytvořen z několika kartonových krabic.
© Ambra Vernuccio
Obtížnější orientaci v charakterech vynahrazuje několik skvělých scén: flashbackové animace dodávají osobnosti Mauglí a její matky životnost (Mauglí je většinu času prakticky němá, protože neumí řeč zvířat, s nimiž se pokouší komunikovat). Když náhle utichají slova, zůstává jen tesklivá hudba Jocelyn Pook a pohyby tanečníků, fenomenálně vykreslujících animální pohyby, mezi nimiž vyniká Thomasin Gülgec. Khanovu hravost koření prvky pandžábského tance kathaku, jemuž se naučil již v útlém mládí. Jeho matka se pokoušela vymyslet, jak unavit neposedného chlapce. „Fotbal jsem neuměla, tak jsem se rozhodla ho naučit kathak.” Sám Khan potvrzuje, že právě díky němu zůstal v kontaktu s tradicí, a svou domovinou.
© Ambra Vernuccio
Akram Khan sám ztvárnil Mauglího v inscenaci The Adventures of Mowgli v choreografii VP Dhananjayana, Pratapa Pawara a Priyi Pawar v roce 1984. V postapokalyptické vizi „své” Knihy džunglí se vrací k vlastním kořenům, spíše proto, aby jim něco vracel. Svou misi mladého muže, Bangladéšana vyrůstajícího v Británii, splnil spojením dvou světů: fotbalu a kathaku. Přírodě se tak pokouší vrátit něco, co byli lidé vždy ochotni pošlapat: klid, respekt, a důstojnost, jež z Bangladéše, zmítaného občanskou válkou, jen několik let před jeho narozením, odešli hledat jeho rodiče.
Desetiletý Akram Khan jako Mauglí (The Adventures of Mowgli) © Akram Shanta
Psáno z reprízy 5. 5. 2023, Festspielhaus, Bregenz, Rakousko
1 komentář