Akram Khan Company: Jungle Book Reimagined

V květ­nu letoš­ní­ho roku bude moci čes­ké divác­tvo po dese­ti letech shléd­nout pro­duk­ci Akram Khan Com­pa­ny. Ve svě­tě blíz­ké budouc­nos­ti vrá­vo­rá na roz­bou­ře­né hla­di­ně vor. Na útě­ku z vlas­ti zpus­to­še­né vli­vem kli­ma­tic­kých změn brázdí zou­fa­lá rodi­na moře, a v jeho vlnách se zmí­tá malá čer­ná teč­ka: Mau­glí. Pří­běh o ztra­ce­né dív­ce, jejích přá­te­lích Baghí­ro­vi a Bal­úo­vi, kte­rý všich­ni dob­ře zná­me, vyprá­ví Akram Khan tro­chu jinak … a tro­chu o něčem jiném, než jsme zvyklí. Vyprá­ví o ztra­ce­ných dětech v roz­bou­ře­ném svě­tě, jehož tem­né síly jsme sami roz­vol­ni­li, ale neu­mí­me je zkro­tit. Mož­ná to dove­de prá­vě Mau­glí: dív­ka, kte­rá se roz­hod­la přežít.

© Amb­ra Vernuccio

O taneč­ní sku­pi­ně brit­ské­ho cho­re­o­gra­fa a taneč­ní­ka s ban­gla­déš­ský­mi koře­ny Akra­ma Kha­na (nar. 1974)jsem dlou­hou dobu pou­ze slý­chal. Zatím­co v roce 2014 byl ješ­tě stře­dem pozor­nos­ti taneč­ní­ho svě­ta jako inter­pret ve feno­me­nál­ním před­sta­ve­ní Desh (oce­ně­né Oli­vier Award 2012), v němž hle­dá vlast­ní umě­lec­ké a kul­tur­ní koře­ny, sou­stře­dí se poz­dě­ji na vlast­ní cho­re­o­gra­fic­kou prá­ci. Při­nejmen­ším od doby, kdy Akram Khan insce­no­val vstup­ní cere­mo­ni­ál let­ních olym­pij­ských her v Lon­dýně v roce 2012, pro­vá­zel sku­pi­nu odér spek­ta­ku­lár­ní kou­zel­nic­ké par­ty. Akram Khan Com­pa­ny kři­žu­je Sever­ní Ame­ri­ku, západ­ní Evro­pu a jiho­vý­chod­ní Asii, střed­ní Evro­pu však již léta objíž­dí vel­kým oblou­kem. Čeští divá­ci moh­li jejich vystou­pe­ní zhléd­nout již v rám­ci fes­ti­va­lu Kon­fron­ta­ce v roce 2002 (Loo­se in Fight, Rush, Rela­ted Rocks), na fes­ti­va­lu Tanec Pra­ha v roce 2011 (Ver­ti­cal Road) a 2013 (Desh). Ame­ric­ká spo­leč­nost Net­flix nato­či­la, u pří­le­ži­tos­ti dva­ce­ti­le­té­ho výro­čí zalo­že­ní sku­pi­ny, seri­á­lo­vý doku­ment MOVE, jehož epi­zo­da je věno­vá­na prá­vě Akra­mo­vě společnosti. 

Do naší dojez­do­vé vzdá­le­nos­ti se AKC dosta­li loni v květ­nu. Do bre­genz­ské­ho Fest­spielhau­su, jehož scé­na po vět­ši­nu roku půso­bí ve „stí­nu“ zná­měj­ší sest­ry na hla­di­ně Bodam­ské­ho jeze­ra, při­je­la s cho­re­o­gra­fií Jun­gle Book Rei­ma­gi­ned, a s tou­to insce­na­cí AKC zaví­ta­jí po dese­ti letech i do Čes­ké repub­li­ky: v Brně totiž 18. a 19. květ­na vystou­pí v rám­ci Diva­del­ní­ho svě­ta. 

© Amb­ra Vernuccio

V nově nastu­do­va­né taneč­ně-diva­del­ní insce­na­ci vychá­zí Akram Khan z původ­ní­ho pří­bě­hu zná­mé kolo­ni­ál­ní kla­si­ky z pera Rudyar­da Kiplin­ga, vyda­né v roce 1894. Khan ji aktu­a­li­zo­val s ohle­dem na sou­čas­nou hroz­bu kli­ma­tic­ké kata­stro­fy: zatím­co Kiplin­gův pří­běh o dospí­vá­ní bere kolo­ni­a­lis­mus z dobo­vě pocho­pi­tel­né per­spek­ti­vy, Khan pro­ble­ma­ti­ku kolo­ni­za­ce nahlé­dl z vět­ší­ho odstu­pu: neko­lo­ni­zu­je­me jenom jiné kul­tu­ry, ale i pří­ro­du. A podob­né uvol­ně­ní nazna­ču­je Akram Khan i v otáz­ce gen­de­ru, když vědo­mě při­stu­pu­je k cross-actingu, a malou Mau­glí tan­čí Maya Balam Mey­ong.

„Žije­me v bez­pre­ce­dent­ní a nejis­té době, a to nejen pro náš druh, ale pro všech­ny živo­čiš­né dru­hy na této pla­ne­tě. A hlav­ní pří­či­nou této situ­a­ce je to, že jsme zapo­mně­li na naše spo­je­ní s naším domo­vem, s naší pla­ne­tou. Všich­ni ji obý­vá­me, všich­ni z ní bere­me a všich­ni na ní sta­ví­me, ale zapo­mně­li jsme jí to vra­cet úctou.“ 

Akram Khan

© Amb­ra Vernuccio

V původ­ním hudeb­ním nastu­do­vá­ní, dese­ti taneč­ní­ky růz­ných národ­nos­tí a moder­ní ani­ma­cí a vizu­ál­ní­mi efek­ty je Kni­ha džun­glí v novém poje­tí pře­svěd­či­vým a nalé­ha­vým vyprá­vě­ním o naší vnitř­ní potře­bě souná­le­ži­tos­ti s ostat­ní­mi, v jehož jádru sto­jí pří­ro­da. O potře­bě její­ho respek­to­vá­ní hovo­ří sám Akram: „Žije­me v bez­pre­ce­dent­ní a nejis­té době, a to nejen pro náš druh, ale pro všech­ny živo­čiš­né dru­hy na této pla­ne­tě. A hlav­ní pří­či­nou této situ­a­ce je to, že jsme zapo­mně­li na naše spo­je­ní s naším domo­vem, s naší pla­ne­tou. Všich­ni ji obý­vá­me, všich­ni z ní bere­me a všich­ni na ní sta­ví­me, ale zapo­mně­li jsme jí to vra­cet úctou.“ 

Mau­glí a jeho rodi­na se drží vrat­ké­ho voru, než Mau­glí ztra­tí rov­no­váhu, a ztra­tí se v moři. Je nale­ze­na zví­řa­ty, kte­rá opuš­tě­nou zemi obsa­di­la: slo­ny a žira­fa­mi uprch­lý­mi ze zoo­lo­gic­kých zahrad, labo­ra­tor­ní­mi opi­ce­mi osvo­bo­ze­ný­mi z labo­ra­tor­ních zaří­ze­ní. Z roz­bou­ře­ných vod ouver­tu­ry, ztvár­ně­né jed­no­du­chou, ale uchva­cu­jí­cí line-dra­wn ani­ma­cí, vyku­ku­je vrchol Eif­fe­lo­vy věže. Bez­útěš­nos­ti téma­tu nelze unik­nout a jis­tá zklí­če­nost pro­stu­pu­je i komič­těj­ší­mi momen­ty inscenace.

Khan na insce­na­ci spo­lu­pra­co­val s brit­skou dra­ma­tur­gy­ní Sha­ron Clark a scé­náris­tou Tariqem Jor­da­nem, a ačko­liv pod­le diva­del­ních kri­ti­ků (např. India Lawren­ce pro Time Out) trpě­ly jeho nedáv­né insce­na­ce pří­bě­ho­vou nejed­no­znač­nos­tí, posel­ství je zde for­mu­lo­vá­no jas­ně: na této zemi jsme hos­ty a musí­me se o ni sta­rat. Respek­to­vat nejen pří­ro­du, ale také zví­řa­ta. Voiceo­ver uvol­ňu­je taneč­ní­ky k plné­mu pohy­bu, ale může vést k roz­po­je­ní mezi hla­sem a inter­pre­tem. Všich­ni taneč­ní­ci mají stej­né oble­če­ní: čer­ve­nou ves­tu, šedé harém­ky, což ztě­žu­je vyme­ze­ní jed­not­li­vých postav. Opro­ti tomu Ká je vytvo­řen z něko­li­ka kar­to­no­vých krabic.

© Amb­ra Vernuccio

Obtíž­něj­ší ori­en­ta­ci v cha­rak­te­rech vyna­hra­zu­je něko­lik skvě­lých scén: fla­shbac­ko­vé ani­ma­ce dodá­va­jí osob­nos­ti Mau­glí a její mat­ky život­nost (Mau­glí je vět­ši­nu času prak­tic­ky němá, pro­to­že neu­mí řeč zví­řat, s nimiž se pokou­ší komu­ni­ko­vat). Když náh­le uti­cha­jí slo­va, zůstá­vá jen teskli­vá hud­ba Joce­lyn Pook a pohy­by taneč­ní­ků, feno­me­nál­ně vykres­lu­jí­cích ani­mál­ní pohy­by, mezi nimiž vyni­ká Tho­ma­sin Gül­gec. Kha­no­vu hra­vost koře­ní prv­ky pan­džáb­ské­ho tan­ce katha­ku, jemuž se nau­čil již v útlém mlá­dí. Jeho mat­ka se pokou­še­la vymys­let, jak una­vit nepo­sed­né­ho chlap­ce. „Fot­bal jsem neu­mě­la, tak jsem se roz­hod­la ho nau­čit kathak.” Sám Khan potvr­zu­je, že prá­vě díky němu zůstal v kon­tak­tu s tra­di­cí, a svou domovinou.

© Amb­ra Vernuccio

Akram Khan sám ztvár­nil Mau­glí­ho v insce­na­ci The Adven­tu­res of Mow­g­li v cho­re­o­gra­fii VP Dha­na­n­ja­ya­na, Pra­ta­pa Pawa­ra a Priyi Pawar v roce 1984. V posta­po­ka­lyp­tic­ké vizi „své” Kni­hy džun­glí se vra­cí k vlast­ním koře­nům, spí­še pro­to, aby jim něco vra­cel. Svou misi mla­dé­ho muže, Ban­gla­déša­na vyrůs­ta­jí­cí­ho v Bri­tá­nii, spl­nil spo­je­ním dvou svě­tů: fot­ba­lu a katha­ku. Pří­ro­dě se tak pokou­ší vrá­tit něco, co byli lidé vždy ochot­ni pošla­pat: klid, respekt, a důstoj­nost, jež z Ban­gla­déše, zmí­ta­né­ho občan­skou vál­kou, jen něko­lik let před jeho naro­ze­ním, ode­šli hle­dat jeho rodiče. 

Dese­ti­le­tý Akram Khan jako Mau­glí (The Adven­tu­res of Mow­g­li) © Akram Shanta

Psá­no z reprí­zy 5. 5. 2023, Fest­spielhaus, Bre­genz, Rakousko