Sebeposilující Trio

Tři akté­ři jiné­ho kul­tur­ní­ho půvo­du. Kaž­dý má jiné pohy­bo­vé zna­los­ti, styl a tech­ni­ku. Dohro­ma­dy je spo­ji­la reži­sér­ka Moni­ka Gin­ter­sdor­fer, kte­rá se naro­di­la v Peru a nyní půso­bí v Ber­lí­ně. Ve svých před­sta­ve­ních spo­ju­je inter­pre­ty z růz­ných kon­ti­nen­tů, jejichž daná kul­tur­ní záze­mí podro­bu­je výzku­mu, aby je moh­la před­sta­vit v nových sou­vis­los­tech. Spo­leč­ně s cho­re­o­gra­fem Franc­kem Edmon­dem Yao, kte­rý je půvo­dem z Pobře­ží slo­no­vi­ny, zalo­ži­li nad­ná­rod­ní kolek­tiv La Fle­ur. Sou­čás­tí sku­pi­ny jsou také taneč­ní­ci Alex Mugler, Car­los Gab­riel Martí­nez Veláquez a Ala­in­go, kte­ří tvo­ří výsled­né Trio: Pro krá­su samu.  

Účin­ku­jí­cí nám na úvod před­sta­vu­jí svůj způ­sob doro­zu­mí­vá­ní se při tré­nin­ku. Kaž­dý totiž hovo­ří svou vlast­ní „řečí“, svý­mi vlast­ní­mi pohy­by. Nesna­ží se nut­ně sami sobě poro­zu­mět hned, ale postup­ně nachá­ze­jí spo­leč­nou ces­tu ke komu­ni­ka­ci. Zaha­jo­va­cí ukáz­kou je lek­ce taneč­ní mlu­vy, kde inter­pre­ti svým oso­bi­tým způ­so­bem ztě­les­ňu­jí čin­nos­ti typu jíst nebo umý­vat se či vyja­dřu­jí emoč­ní stav lás­ky. Prů­běh celé­ho před­sta­ve­ní vní­mám jako kdy­bychom byli sou­čás­tí jejich ote­vře­né zkouš­ky. K dis­po­zi­ci mají pří­stup k vodě a ruč­ní­kům a mís­ty vyu­ži­jí chví­li kli­du k odpo­čin­ku, zatím­co je dáván pro­stor jiné­mu z nich. Z počá­teč­ní roz­cvič­ky se poté pře­chá­zí k ukáz­kám kul­tur­ní­ho a taneč­ní­ho pro­je­vu daných inter­pre­tů. Sou­čás­tí před­sta­ve­ní je také živý hudeb­ní dopro­vod němec­ké­ho skla­da­te­le Timo­ra Lit­zenber­ge­ra. 

Akté­ři si vší­ma­jí odliš­nos­tí vůči sobě navzá­jem, díky čemuž mohou pra­co­vat se svou roz­ma­ni­tos­tí. Alex Mugler vede worksho­py voguin­gu na newy­or­ské scé­ně. Jeho taneč­ní pro­jev je ztvár­něn ať už na vyso­kých pod­pat­cích, tak i v balet­ních špič­kách. Car­los Gab­riel Martí­nez Veláquez se naro­dil v Mexi­ku odkud čer­pá svůj vlast­ní pohy­bo­vý mate­ri­ál. V rám­ci před­sta­ve­ní nás sezna­mu­je s prv­ky měst­ské­ho tan­ce reg­ga­e­ton, kte­rý pro­po­ju­je ame­ric­kou, latin­sko­a­me­ric­kou, evrop­skou a afric­kou kul­tu­ru. Rov­něž se také pre­zen­tu­je v pozi­ci soni­de­ra jako veřej­né­ho bavi­če na taneč­ních akcí plné latin­ské­ho popu. Namís­to taneč­ní­ka Pohe Ced­ri­ca Kevi­na Baha, kte­ré­mu se pře­zdí­vá Ordi­na­teur vystou­pil Bi Zia Ala­in Irie nebo­li Ala­in­go. Ten se věnu­je kom­bi­na­cí pohy­bů Coupé Déca­lé, což je taneč­ní styl Pobře­ží slo­no­vi­ny, kte­rý pro­po­ju­je s hip-hopem v dopro­vo­du afro­be­a­tu. Nyní pra­vi­del­ně vede worksho­py ve Fran­cii, kde půso­bí na paříž­ské urban dan­ce scéně.

V prů­bě­hu taneč­ních pro­je­vů účin­ku­jí­cí zmi­ňu­jí i své inspi­rač­ní zdro­je, ze kte­rých čer­pa­jí. Car­los Martí­nez se vra­cí ke svým mexic­kým koře­nům a vysvět­lu­je, že jeho pohy­bo­vý mate­ri­ál je inspi­ro­ván sym­bo­ly hada a jagu­á­ra, kte­ří jsou sou­čás­tí mateř­ské kul­tu­ry Mezo­a­me­ri­ky. Alex Mugler hovo­ří o sebe­vě­do­mí, kte­ré mu dodá­vá např. ame­ric­ká rap­per­ka Lil´Kim. Jeho mís­tem pro sebe­vy­já­d­ře­ní je pro­střed­nic­tvím Vogue dan­ce, díky němuž má mož­nost zastu­po­vat a posí­lit LGBTQ+ komu­ni­tu. Závěr před­sta­ve­ní zakon­čí svou lek­cí voguin­gu, kte­rou pod­stou­pí zby­lí dva akté­ři. Figu­ry toho­to taneč­ní­ho sty­lu se sklá­da­jí z ovlá­da­ní paží, dyna­mic­ké prá­ce nohou, růz­né­ho zkrou­ce­ní těla a se zau­je­tím urči­tých póz s mimic­kou expre­sí ve tvá­ři. Alex Mugler oslo­ví a tím akti­vi­zu­je divá­ky, aby roz­hod­li svým potles­kem, zda taneč­ní­ci zvlád­li pro­jít jeho lek­cí. V obou pří­pa­dech zís­ka­li pozi­tiv­ní divác­ký ohlas. 

Taneč­ní­ci repre­zen­tu­jí svou komu­ni­tu, z nichž pochá­zí, ať už jsou kde­ko­liv. Nabí­zí kul­tur­ní dia­log, v němž osla­vu­jí mož­nost transkon­ti­nen­tál­ní­ho setká­vá­ní a výmě­nu svých zku­še­nos­tí. Trio pra­cu­je s tzv. empower­ment – sebe­po­sí­le­ní skr­ze fyzic­ký pohyb. Jejich ener­gic­ká pří­tom­nost se odrá­že­la ve vese­lé nála­dě u divá­ků, u kte­rých jsem zazna­me­ná­va­la širo­ké úsměvy na tvá­ři a ryt­mic­ké pohu­po­vá­ní těla. Účin­ku­jí­cí vyzva­li pub­li­kum ke spo­leč­né­mu tan­ci, což zís­ka­lo obrov­ský zájem. Konec je tak kolek­tiv­ní osla­vou pří­tom­né­ho oka­mži­ku vzá­jem­né­ho a mezi­ná­rod­ní­ho setká­vá­ní, díky čemuž vdě­čí­me fes­ti­va­lu Diva­del­ní svět Brno. 

Psá­no z před­sta­ve­ní dne 23.5. v rám­ci Diva­del­ní svět Brno.

Trio: Pro krá­su samu. Režie: Moni­ka Gin­ter­sdor­fer. Cho­re­o­gra­fie: Franck Edmond Yao. Hud­ba: Timor Lit­zenber­ger. Účin­ku­jí­cí: Alex Mugler, Car­los Gab­riel Martí­nez Veláquez, Ala­in­go. Pre­mi­é­ra: 12.5. 2022.