Tanzplattform Deutschland slaví jubileum a odhaluje cesty, jimiž se ubírá
Německá taneční platforma, stejně jako ta naše česká, letos dosáhla třicátého výročí své existence. Na rozdíl od tuzemské je od počátku koncipována jako bienále, koná se pokaždé v jiném městě, a tedy ve spolupráci s jinými institucionálními partnery, a pravidelně se též obměňuje porota, jež rozhoduje o finálním výběru vždy deseti nejlepších, nejzajímavějších, nejinovativnějších, zkrátka nejjedinečnějších inscenací z oblasti současného tance a performance art (klidně si dosaďme jakákoliv další superlativa, která jsou příznačná obecné rétorice ozřejmující kritéria výběru většiny událostí tohoto formátu). Letos se Tanzplattform Deutschland konala v jihozápadně ležícím Freiburgu, městě v historii konání této akce dosud nejmenším, zato však – coby městě lemovaném na rozhraní tří zemí – disponujícím ojedinělým charakterem přirozené mezinárodnosti a diverzity, jež se ostatně zdají být ve všech ohledech dvěma klíčovými faktory pro směřování a pořádání Tanzplattform Deutschland vůbec…
To, že diverzita spolu s inovativností jsou centrálními prizmaty, jimiž lze nazírat a charakterizovat rovněž samotný třicátý ročník Tanzplattform Deutschland, dokládá stanovisko šestičlenné poroty v čele s Adrianou Almeidou Pees, ozřejmující kritéria výběru letošní desítky: „diverzitu taneční scény považujeme za obzvláště obohacující a cennou. Ano, tanec dokáže rozvinout rozmanité identity a perspektivy, působivě je zpřístupnit smyslům a respektovat, podporovat a oslavovat jejich hodnotu pro naši společnost prostřednictvím sdílené zkušenosti.“ Doménu letošních titulů lze shledat rovněž v intenzivně deklarované prézentnosti těl samotných jako stále ještě doznívající přímé reakce na zkušenost s covidovou pandemií, která každodenní tělesnou existenci člověka silně tabuizovala a veškerou mezilidskou komunikaci uvrhla v područí digitálních médií.
Tanzplattform Deutschland 2024 © Tanzplattform Deutschland
Věnovat se následně reflexi každého jednoho z vybraných děl a konkretizovat, v čem a jak všechny tyto aspekty individuálně umně rozvíjí, tematizuje a komentuje, je jednou z možných a zajisté podnětných cest, jak letošní ročník Tanzplattform Deutschland fokusovat. Co však v tento moment osobně považuji za jev signifikantnější, je sledovat, jak je směřování kurátorské činnosti kolem Tanzplattform Deutschland stále více odrazem nikoliv osobního vkusu a inklinace, ale spíše konkrétních kulturněpolitických preferencí, diskutujících vedle otázek občanského spolužití rovněž narativy a diskurzy spjaté s ožehavými problémy dnešní – globální a globalizované – společnosti (jako critical whiteness, BIPoC, otázky genderové a sociální diverzity, migrace a inkluze, digitalizace ad.). Tak může kurátorství Tanzplattform Deutschland coby brilantní pars pro toto sloužit zároveň jako určitý seismograf těchto aktuálních kulturněpolitických strategií a cílů či obecněji koncepcí společnosti. Namísto otázek a odpovědí podporujících či diskutujících kvalitu (= další pro porotu klíčové kritérium výběru) jednotlivých děl, jež se takto pojatou optikou vždy stávají spíše izolovaně stojícími jednotkami, je nazírat je v jejich, kurátorským výběrem vytvořeném, společném kontextu, a tím iniciovat otázky zcela jiných rozměrů: Jakou roli vlastně platformy zaujímají v tuzemské i mezinárodní umělecké/kulturní krajině? Jde při výběru titulů a skladbě finálního programu spíše o tržní hodnoty, mezikulturní transfer a jeho zprostředkování, umělecké intervence či tematické impulzy? Prostřednictvím jakých kurátorských rozhodnutí jsou kulturněpolitické strategie následně rozpoznatelné? Jaké formáty obsahují tyto narativy či kulturněpolitické strategie? Anebo opačnou perspektivou nazíráno: Co případně kdo zde není zastoupen? Čí příběhy a zkušenosti nejsou diskutovány? Které koloniální struktury a mocenské vztahy prezentace a preference je nutné ve prospěch dosud podreprezentovaných a neprotěžovaných identit do budoucna eliminovat?
Jak jinak než tímto prizmatem lze totiž evidovat fakt, že z celkového počtu 1100 přihlášených, následně 550 obšírněji sledovaných a konečně 72 detailněji fokusovaných děl byl v důsledku vybrán finální top ten, v němž je úvodem manifestovaná diverzita (tematická, formální i lokální) jako přesně do sebe zapadající mozaika naplněna par excellence?
Zkušenost jedince s postkoloniální minulostí vlastní kulturní identity je středobodem tří inscenací, a to ať již nazíraná výrazně kriticky a de(kon)struktivisticky a přesto s notnou dávkou nadsázky (Ligia Lewis: A Plot / A Scandal), pojatá se strhujícím energetickým tanečním nábojem (Tümay Kılınçel: we ♥ 2 raqs), či vedená nezvykle imerzivním způsobem (Yolanda Morales: The Garden of Falling Sands). Palčivá témata spjatá s naší sexualitou a genderovými konstrukty vytvořenými současnými společnostmi svébytně konceptualizoval jak Wetland Kathariny Senzenberger, tak rovněž Lounge tvůrčího kvarteta Marga Alfeirão, Mariana Benengue, Myriam Lucas a Shaka Lion. Na již předchozích platformách fokusované nezbytné obohacování tanečního umění a jeho percepce prostřednictvím inkluze, reflektované v umělecké tvorbě rozmanitým spletivem různorodých těl, navázala v letošním výběru Adrienn Hód ve spolupráci se souborem Unusual Symptoms / Theater Bremen v inscenaci Harmonia. A stejně tak Ritta Mazza v Matters of Rhytm, díle na pomezí vizuální performance a pohybové instalace, v němž tvůrkyně vychází z rytmů znakového jazyka. Letos vůbec poprvé byla kurátorsky zohledněna také oblast taneční tvorby související se společensky stále virulentnější problematikou ageingu, a to zařazením taneční inscenace Mellowing berlínského souboru Dance On Ensemble, sestávajícího z tanečníků 40+, vzniklé ve spolupráci s choreografem Christosem Papadopoulosem. Protipólem pak bylo kratší taneční sólo autorské dvojice Anna Till & Nora Otte Schwanensee in Sneakers určené pro „mladé publikum“ (či méně krypticky řečeno: teenagery). A konečně desatero výběru uzavíralo platformu slavnostně zahajující představení Terminal Beach mnichovského choreografa Moritze Ostruschnjaka, pro jehož tvorbu je specifické samplování a remix nejrůznějších tanečních stylů a choreografický rukopis inspirovaný mechanismy fungování internetu či obecně virtuality.
Tanzplattform Deutschland 2024 © Tanzplattform Deutschland
Letošní Tanzplattform Deutschland nejednou prokázala, že není jen „o tom, co se teď v Německu v tanci děje“ přímo na scéně, ale co jsou zároveň též celospolečensky ožehavé a hojně diskutované symptomy naší existence jako takové. I proto byla organickým elementem letošního programu řada tematických sympozií a diskuzí, jež se s vlastním uměleckým programem synergicky propojovala a z Tanzplattform Deutschland tak činila vskutku holistickou taneční událost. Událost, jež si je zároveň velmi exaktně vědoma, že svou charakteristikou jakožto určité politikum per se je integrální součástí světového dění, které ji, právě se všemi jeho aktuálními výzvami a symptomy, neoddělitelně spoluurčuje a tím i spoluvytváří.
Also, bis dann in Dresden 2026!
Poznámka nikoliv pod čarou: To, že bylo hned několik akcí tohoto druhu situováno do termínů krátce na sebe navazujících (počínaje Baltic Dance Platform v Rize, následovně ICE HOT Nordic Dance Platform v Oslu, Tanzplattform Deutschland ve Freiburgu a v těsném závěsu za ní pak Swiss Dance Days v Curychu), což si posléze v odborných kruzích získalo výstižné přízvisko „turbulentní únor“, rovněž považuji za velmi uvědomělý krok v nynějších legitimních diskuzích o ekologickém dopadu a udržitelnosti těchto pro mezinárodní, neřkuli transkontinentální networking naprosto klíčových událostí.
