Odvážné praxe a tělesné zkušenosti žen v performativním umění II.: Feministická politizace v praxi

Dance Floor©Dana Maxim
Dance Floor©Dana Maxim

Mezi prv­ní­mi tře­mi zaha­jo­va­cí­mi per­for­man­ce­mi 10. roč­ní­ku Baza­ar Fes­ti­val může­me vysle­do­vat spo­leč­ný znak pozná­vá­ní, vychá­ze­jí­cí­ho z umě­lec­ké­ho výzku­mu. Jed­not­li­vé uměl­ky­ně se ve svých per­for­man­cích dotý­ka­jí témat mocen­ských vzta­hů, vede­ných vál­kách, kli­ma­tic­ké kri­zi nebo posta­ve­ní žen ve spo­leč­nos­ti. Per­for­mer­ky spo­ju­je těles­ná zku­še­nost, z níž čer­pa­jí a pře­dá­va­jí zís­ka­né poznatky pro­střed­nic­tvím scé­nic­ké­ho umě­ní, kte­ré spl­ňu­je leit­mo­tiv letoš­ní­ho fes­ti­va­lu – odváž­né pra­xe.

Tři per­for­mer­ky Ana Dublje­vić, Kasia Kania a Marja Chris­ti­ans v doku­men­tár­ním výzku­mu Dan­ce Flo­or tema­ti­zu­jí kapi­ta­lis­tic­ký roz­por a gen­de­ro­vé kon­ven­ce. Per­for­mer­ky svou těles­nou pří­tom­nos­tí oži­vu­jí minu­lost býva­lé­ho hote­lu Halu­do­vo Pala­ce na úze­mí býva­lé Jugo­slá­vie, kte­rý byl finanč­ně zajiš­těn ame­ric­kým zakla­da­te­lem ero­tic­ké­ho časo­pi­su Pen­thou­se Bobem Guc­ci­o­nim. Jed­na­lo se o střet kapi­ta­lis­tic­ké­ho zápa­du se soci­a­lis­tic­kou Jugo­slá­vií. Úspěš­ný pro­jekt zbankro­to­val během jedi­né­ho roku. Pro­sto­ry hote­lu však zůsta­ly pod sprá­vou Jugo­slá­vie (poz­dě­ji Chor­vat­ska) a dodnes je k vidě­ní na ost­ro­vě Krk. Ale jen jako zchát­ra­lá troska.

            Per­for­mer­ky vytvo­ři­ly doku­men­tár­ní záznam z mís­ta býva­lé­ho taneč­ní­ho par­ke­tu hote­lu. Sou­čás­tí pro­jek­ce se sta­li i kolemjdou­cí, turis­té, kte­ří při­chá­ze­jí z plá­ží ost­ro­va a pro­hlí­že­jí si roz­pad­lé trosky s gra­fic­ký­mi nápi­sy. Býva­lý luxus­ní hotel pro eli­ty je nyní para­dox­ně dostup­ný všem. Doku­men­tár­ní záznam je pro­mí­tán na vel­kém plát­ně na taneč­ním par­ke­tu diva­dla Ponec, kde jsou fyzic­ky pří­tom­ny i uměl­ky­ně. V sou­vis­los­ti s pro­mí­ta­ným obsa­hem na plát­ně rea­gu­jí jak ver­bál­ním pro­je­vem, tak taneč­ním dopro­vo­dem. Během pro­jek­ce pozo­ru­jí pub­li­kum a vysta­vu­jí jej neče­ka­ným situ­a­cím naho­ty, čímž se vzta­hu­jí k otáz­kám (re)prezentace pohla­ví a sexu­a­li­ty. Za pomo­ci při­ve­ze­ných cih­li­ček, kte­ré poklá­da­jí na jeviš­tě, mate­ri­ál­ně zhmo­t­ňu­jí pro­stře­dí býva­lé­ho hotelu. 

 Dan­ce Flo­or © Ten­der Fights Productions

     V doku­men­tár­ním zázna­mu per­for­mer­ky oblé­ha­jí zby­tek taneč­ní­ho par­ke­tu, na kte­rém kon­fron­tu­jí minu­lost žen­ské­ho vyu­ži­tí pro muž­ské poba­ve­ní. Sou­čás­tí hote­lu byly pra­cov­ni­ce Boba Guc­ci­o­na, kte­ré buď byly dove­ze­ny z Ame­ri­ky nebo byly vybrá­ny z míst­ních oby­va­te­lek. Ve svých pozi­cích hos­te­sek, ser­ví­rek nebo kru­pi­é­rek byly odě­ny do miniša­tů – „uni­fo­rem“, skr­ze kte­ré odha­lo­va­ly více nahé kůže, než bylo v kon­zer­va­tiv­ní Jugo­slá­vii zvy­kem.[1] Taneč­ní pro­jev per­for­me­rek ote­ví­rá femi­nis­tic­kou dis­ku­zi o těle a repre­zen­ta­ci vzta­hu­jí­cí se k minu­los­ti hote­lo­vých pra­cov­nic. Per­for­mer­ky vytvá­ří sku­pi­no­vý tanec, jímž vypo­ví­da­jí o ide­ál­ně tva­ro­va­ném žen­ském těle a jeho sexu­á­li­zo­va­ných vyob­ra­ze­ních. Ana Dublje­vić ten­to způ­sob své prá­ce ozna­ču­je jako žánr femi­nis­tic­ké por­no­kra­ji­ny, kte­rá svou cho­re­o­gra­fií vypo­ví­dá o femi­nis­tic­kém myš­le­ní.[2] Taneč­ni­ce pro­vo­ku­jí svý­mi ero­tic­ký­mi pohy­by a výkři­ky, kte­ré se postup­ně pře­mě­ňu­jí na oper­ní zpěv, čímž zesměšňu­jí danou situ­a­ci. Zra­ni­tel­ným a humor­ným způ­so­bem hle­da­jí ces­tu k žen­ské rozko­ši a smys­lo­vos­ti. Cho­re­o­gra­fie pra­cu­je s ryt­mi­zo­va­ným setká­ním taneč­nic ve sku­pi­no­vé for­ma­ci až jeho roz­pa­dem v indi­vi­du­ál­ní taneč­ní sóla. Per­for­mer­ky vyu­ží­va­jí celou plo­chu taneč­ní­ho par­ke­tu a jed­not­li­vé taneč­ní pro­je­vy dopl­ňu­jí mlu­ve­ným slo­vem vyja­dřu­jí­cí se k minu­los­ti hote­lu. Svá těla před­sta­vu­jí v kon­tras­tu vůči vyprá­vě­né­mu pří­bě­hu o slu­žeb­ni­cích, kte­ré muse­ly být upra­ve­né a atrak­tiv­ní, zatím­co per­for­mer­ky mají v let­ním obdo­bí běž­né oble­če­ní. Násled­ně i komen­tu­jí krát­ké miniša­ty slu­žeb­nic s vidi­tel­ně odha­le­ným bílým spod­ním prádlem. Ana Dublje­vić oděv paro­du­je v plav­kách pře­kry­té ruč­ní­kem, kte­rý si ohr­ne až po pás, aby spod­ní část pla­vek zvi­di­tel­ni­la šle­hač­kou. Komic­kou situ­a­cí tak akcen­tu­je tím, že se se svý­mi kole­gy­ně­mi sna­ží o svůd­nou chůzi, zatím­co šle­hač­ka sté­ká a padá na taneč­ní parket.

Dan­ce Flo­or © Ten­der Fights Productions

Pro­stře­dí hote­lu a taneč­ní­ho par­ke­tu uměl­ky­ně usou­vztaž­ňu­jí k sobě samým, ke kapi­ta­lis­tic­ké vizi a k rui­nám „hote­lu“. Per­for­mer­ky oslo­vu­jí pří­tom­né pub­li­kum a vta­hu­jí jej do jejich pro­ži­té zku­še­nos­ti s jed­not­li­vý­mi pro­sto­ry. Kri­tic­ky zpo­chyb­ňu­jí ide­a­li­zo­va­ný obraz bohat­ství luxus­ní­ho hote­lu ovlá­da­né­ho moc­ný­mi muži. Taneč­ní cho­re­o­gra­fie půso­bí v kon­tex­tu poli­tic­kých sou­vis­los­tí a zne­u­ži­tí žen­ské­ho posta­ve­ní jako ero­tic­ké­ho objek­tu. Závě­rem per­for­man­ce tak může­me sle­do­vat úpa­dek kapi­ta­lis­mu, a to jak meta­fo­ric­ky, tak fenomenálně.

Kon­cept, per­for­man­ce: Ana Dublje­vić, Kasia Kania, Marja Christians

Hud­ba: 700WET / Marja Chris­ti­ans + Cid Hohner, Video: Andrea H. Catala 

Dra­ma­tur­gie: Zrin­ka Užbi­nec, Svě­tel­ný design, scé­no­gra­fie: Dana Maxim

Spo­lu­prá­ce na kon­cep­tu, pro­dukč­ní pod­po­ra: Lie­sa Har­zer, Pro­duk­ce: Marja Chris­ti­ans / Juicy Frictions 


[1] The sto­ry of a buil­ding. Halu­do­vo Pala­ce Hotel [onli­ne]. Dostup­né z: https://www.haludovo-palace-hotel.ch/index.html.

[2] DUBLJEVIĆ, Ana. The Femi­nist Porn­s­ca­pes: on femi­nist dra­ma­tur­gi­cal thin­king in dan­ce and per­for­man­ce practi­se. Stati­on Ser­vi­ce for con­tem­po­ra­ry dan­ce, 2021. ISBN 978 – 86-900670 – 2‑2, s. 33 – 34.

Od Tereza Kubalová

Tereza Kubalová aktuálně studuje navazující magisterský dvouobor Divadelní studia a Rozhlasová a televizní studia na KDFS UP v Olomouci. V rámci své diplomové práce se věnuje výzkumu současných teoretických konceptů zabývajících se Festival Studies. Svou pozornost věnuje taktéž metodám zkoumající současné body-based arts.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *